Přehled článků od autora: Jiří Zahradnický
Fotografuji od svých deseti let. Od té doby mi rukama prošla řada fotoaparátů, filmových, v poslední době i digitálních. Z filmových mám nejraději svůj Dynax 7, z digitálních nejraději vzpomínám na „nosála“ – Olympus C-2100 UZ, což byl na svou dobu skvělý aparát. I když digitální technologie respektuji a využívám, fotografování na film rozhodně nezavrhuji.
Vášeň pro fotografování u mě na téměř dvě dekády zastínil zápal pro literaturu: ovšem práce nakladatelského redaktora v 90. letech mi v této oblasti přinesla i značnou ztrátu iluzí. Na začátku 90. jsem se (pod pseudonymem) rozhodl sepsat podrobného Průvodce plzeňským pohostinstvím. Z této vyčerpávající práce jsem se dlouho nemohl probrat. Pomohla mi právě fotografie a také hudba. I když se nemám ve zvyku naparovat, dá se říci, že jsem znalec současné hudby – dnes mě zajímají zejména hraniční žánry mezi rockem, jazzem, elektronickou hudbou a, i když to možná zní divně, tichem. Jinak obdivuji zejména černobílou imaginativní a humanistickou fotografii (Miloň Novotný, Miro Švolík, Pavel Hudec-Ahasver, Elliott Erwitt, z klasiků František Drtikol, Robert Doisneau a další). Mám rád také akty a eroticky laděnou fotografii a především autory, kteří se alespoň trošku vymykají zaběhlým schématům. Honička za co největším rozlišením a technickou dokonalostí mi nic neříká. Mám rád fotografie, které mají duši. Musí v nich být emoce.
Článků celkem: 125 | Zobrazeno: 1 - 10
Velká retrospektivní výstava amerického módního fotografa Davida LaChapellea, která před několika dny začala v pražské Galerii Rudolfinum, určitě přitáhne pozornost lidí, kteří běžně do galerií nechodí, vydělá dost peněz na vstupném a poslouží ke zviditelnění sponzorů. Z uměleckého hlediska však jde o produkt, který se pohybuje daleko za hranicí kýče.
Výstavní projekt Decadence Now!, který na čtvrtletí zabral Galerii Rudolfinum, budí od počátku značnou pozornost. I když nejde o výstavu fotografií v pravém slova smyslu, podstatná část představených autorů fotografii užívá jako základní vyjadřovací prostředek.
Malé putování předprázdninovou Prahou nás přesvědčilo o tom, že tradiční chápání fotografie je již minulostí. Výborná výstava k nedožitým 60. narozeninám Stanislava Tůmy na Staroměstské radnici právě skončila a s ní tak trochu symbolicky i stará ruční práce.
Německý fotograf Herbert Tobias (1924-1982) byl sice na přelomu 50. a 60. let minulého století uznávaný módní fotograf, ale těžiště jeho díla je v inscenovaných fotografiích, v nichž vyjadřuje své niterné pocity, představy a fantazie.
Fotografickou výstavní scénu posledních měsíců vcelku pochopitelně ovládly návraty a ohlédnutí. Za shlédnutí stály především ty, které se vyhnuly pietě a revolučnímu sentimentu.
Není to tak dávno, co se digitálně manipulovanou fotografií ve světě umění pohrdalo. Poslední dobou však ovládla i pražské galerie: přišel Crewdson, po něm Bromová, van Empel, Vlčková a naposledy Olaf... A právě na výstavě Erwina Olafa jsem zjistil, že mě už strnulé „choreografie citů“ začínají unavovat a je čas se vrátit k tradiční černobílé fotografii.
V Praze vystavují dva zajímaví autoři: nizozemský fotograf Ruud van Empel a mladá česká fotografka Tereza Vlčková. I když každý z nich směřuje jinam, oba využívají kýč jako prostředek k vyjádření.
Rozhovor z fotografem Pavlem Jasanským u příležitosti jeho velké retrospektivní výstavy v klatovské Galerii U Bílého jednorožce.
Jako každý rok jsme před Vánocemi prošli pražské galerie a výstavní síně. Zjistili jsme, že nejzajímavější výstavy jsou věnovány experimentální a manipulované fotografii.
Třetí strana zdi, výstava s podtitulem Fotografie v Československu 1969-1988 ze sbírky Moravské galerie, představuje 308 fotografií od 137 autorů. Je to klíčová událost letošní výstavní scény nebo jen megalomanské opakování jedné z kapitol dějin české fotografie?
Zobrazuji: 1 - 10 ( celkem: 125 )
