Derry

Druhé největší město Severního Irska. Historické město, ve kterém se zachovaly hradby chránící historický střed města. Ale také symbol lidských obětí a nepokojů, které trápí Severní Irsko již pěknou řádku let.

Blížíme se k hranici mezi Irskou republikou s Severním Irskem a já přemýšlím, jak bude vypadat. Ostnaté dráty, zátarasy, vojáci a pověstní britští imigrantští úředníci, pečlivě zkoumající každého, kdo by chtěl proniknout na území spojeného království?

Krajina Severního Irska

Kdepak. To jen najednou míjíme dvě benzínky v lukách (v Irsku to nevídaný jev) a na každé jsou jiné ceny. A kvalita silnice se výrazně zlepšila. Ale nikde nikdo. Žádné zátarasy, žádní vojáci. Po chvíli přejíždíme řeku Foyle a vjíždíme do města Derry, které je od hranice vzdálené pár mil.

Město vyrostlo na místě kláštera založeného sv. Kolumbou na břehu řeky Foyle v roce 546. Původní název Doire znamenal dubový háj a byl později poangličtěn na Derry. V roce 1613 bylo město zahrnuto do kolonizačního plánu londýnských cechů a získalo předponu London. Mohutné hradby, které obepínají historické centrum města situované na pahorku nad řekou byly dokončeny v roce 1618 a patří k nejzachovalejším v Evropě. Dosahují výšky až osmi metrů a v některých místech jsou až devět metrů silné. Tato mohutná obranná stavba se obyvatelům Londonderry vyplatila, protože hradby se nepodařilo nikomu prolomit.

Pro protestanty je Londonderry historickým symbolem. Jakýmsi „posvátným místem“. V roce 1689 zavřeli protestantští Učedníci městské brány před Jakubem II. a katolické vojsko město obléhalo po dobu 105 dnů.

Z hradeb je katolická Bogside jako na dlani

Než dorazily válečné lodě z Anglie, tak z původních 20 000 obyvatel sedm tisíc lidí zemřelo hladem a na následky chorob. V předsíni katedrály sv. Kolumby je dodnes vystavena dělová koule z malty, kterou na město vypálili vojáci Jakuba II. a která uvnitř obsahovala text kapitulace. Odpovědí obyvatel obléhaného města bylo odhodlané „No surrender!“ (Nevzdáme se). Heslo, které dodnes používají unionisté usilující o těsnější spojení Severního Irska s Velkou Británií. Obléhání Londonderry skončilo 12. srpna 1689 a při výročích tohoto dne pochodují ti, kdož se považují za potomky Učedníků (Apprentice Boys) po městských hradbách.

Štíty v Bogside připomínají boj za rovnoprávnost

V roce 1921, v roce vzniku Severního Irska, tvořili katoličtí obyvatelé většinu města a předpokládali, že rozhraničující komise povolí připojení Derry ke vznikajícímu svobodnému Irsku. K tomu ale nikdy nedošlo a namísto toho byli katolíci (nacionalisté) vystaveni systematické diskriminaci, která se týkala jak hlasovacího práva, tak bydlení a zaměstnání.

Občanská práva pod přísným dozorem. Snad aby nedocházelo k jejich porušování

Vstupujete do Derry nebo do Palestiny?

V roce 1967 vznikl Spolek pro ochranu lidských práv (Northern Ireland Civil Rights Association), jehož cílem je boj proti diskriminaci menšin a nerovnostem v sociální sféře.
A tak se Derry v roce 1968 stalo centrem katolického hnutí za občanská práva. Katolická čtvrť Bogside se nachází přímo pod hradbami starého města a právě zde se odehrávaly protestní akce a pochody. Při pokusu o potlačení protestní akce konané v neděli 30. ledna 1972 zastřelili britští výsadkáři na místě 13 z celkových 20 000 účastníků. Čtrnáctá oběť zemřela na následky zranění o několik dnů později v nemocnici. Tento den ze zapsal do historie jako „Krvavá neděle“ (Bloody Sunday) a Derry se rázem stalo symbolem katolíků za boj o rovnoprávnost.

Britská armáda uzavřela katolickou čtvrť a obléhání Derry se opakovalo po téměř tři sta letech. Ovšem tentokrát byli v obležení katolíci. Z této doby je také slavný monumet FREE DERRY, který upozorňuje dnešní návštěvníky na jeden z check-pointů, kterými se vstupovalo do obléhané čtvrti.

Odvetná akce na sebe nedala dlouho čekat, a za pár týdnů zastřelila IRA přímo v kasárnách 16. paradesantní brigády v Aldershot 7 lidí. A další teroristické útoky IRA následovaly ruku v ruce s odvetnými akcemi britské vlády a armády.

Pozorovatelny britské policie na hradbách Derry

Dříve hlídala klid pod hradbami děla, dnes je nahrazuje moderní technika. Ovšem účel plní stejný

Pochoduji po hradbách a shlížím dolů na Bogside. Celou katolickou čtvrť mám pod sebou jako na dlani. A za mými zády se tyčí chráněné pozorovatelny britské armády a policie a věže plné kamer, monitorující každý pohyb dole v Bogside. I z hradeb je dobře patrná vyvěšená palestinská vlajka, upozorňující na zřejmou paralelu. Ostatně na druhé straně města vlaje uprostřed protestantské čtvrti vlajka izraelská.

Scházím dolů do Bogside a míjím nástěnnou malbu hrdě hlásající: “Nyní vcházíte do svobodného Derry“. Obracím zrak vzhůru směrem k hradbám starého města a pohledem zdravím kamery sledující každý můj pohyb. Mráz mi běhá po zádech. A hlavou se honí vzpomínky na nedávnou minulost mé vlastní země. Tak takhle vypadá svoboda v zemích Evropské unie.

Bloody Sunday – pomník obětem

Symbol katolické čtvrti – onen bílý monument s černým nápisem je vlastně zeď kdysi obývaného domu. Během potlačování násilností v těchto místech bylo rozbouráno více takovýchto domů a nový systém ulic umožňuje lepší kontrolu celé oblasti.

Pár kroků od tohoto místa je pomník se jmény čtrnácti obětí střelby v roce 1972 a hned vedle ještě jeden. Ve tvaru velkého puklého písmene H. Hunger-strike – hladovka. Tento pomník je věnován všem politickým vězňům, kteří byli vězněni v britských věznicích, drželi hladovku a zemřeli, aby upozornili na neřešený problém lidských práv v Severním Irsku. Prvním z nich byl v roce 1981 Bobby Sands.

Další oběti boje za lidská práva

Ještě než opustíme Derry, táhne mne zvědavost i na druhou stranu. Za řekou je Waterside – protestantská čtvrť. Všechny obrubníky chodníků natřeny červeno-modro-bíle. Policejní budovy chráněny několikametrovými ocelovými zátarasy a jejich vchod je třikrát zalomený, jako když vcházíte do pevnosti. A policejních hlídek je najednou všude nějak víc. Ne, toto rozhodně není přívětivé místo. Opouštíme Derry a opět projíždíme klidnou, zelenou krajinou, kterou zdobí bílé tečky oveček. Jen některé z vesnic mají malované obrubníky a obrněné policejní stanice.

Část protestantské čtvrti

Severoirská policejní hlídka

Na svačinu stavíme na parkovišti, kde stojí již pár aut. Za chvíli přijíždí policejní hlídka a každého zkoumá pohledem. Parkoviště se rychle vyprazdňuje a já se po chvíli opatrně přibližuji k jejich vozu. Policisté jsou, k mému údivu, velmi vstřícní, takže mi dovolí nejen si vůz prohlédnout, ale i vyfotit. Jedná se o upravený Land Rover, doplněný o pancéřování a mřížové kryty jak všech světel, tak i velmi silných neprůstřelných skel. Navíc boky vozu jsou chráněny ještě speciální nástavbou tlumící střely a útoky granátem. Vůz je vybaven i hasicím systémem, takže hlídka může hasit svůj hořící vůz přímo z kabiny. Vzadu je místo pro čtyři muže v plné zbroji a další náhradní zbraně. Celá ta obluda váží přes 3,5 tuny.

Opouštíme Derry a irská krajina nás vítá uklidňující zelenou

Vypadá to, že služba u místních policejních jednotek asi příliš nudná nebude. A to je teprve počátek měsíce července. Hlavní akce protestantů se očekávají 12. července a ve dnech následujících. To je totiž výročí bitvy na řece Boyne z roku 1690 a potomci tehdejších vítězů – protestantů to potomkům tehdejších poražených katolíků musí, jako každoročně, náležitě připomenout.