Dvě vzpomínky na Josefa Sudka

Kolem fotografa Josefa Sudka (1896–1976) se postupem doby vytvořila obrovská legenda. Jaký vlastně byl? Pravdivý obraz této osobnosti si můžeme skládat i z malých střípků – třeba z komorních výstav nebo vzpomínkových knih.

Josef Sudek a reklama

Většina z nás má Josefa Sudka zafixovaného jako rázovitého starého muže, putujícího s těžkým stativem a velkoformátovým deskovým přístrojem napříč Prahou. Byl však Sudek opravdu svérázný samorost, který opovrhoval konvencemi a společenskými normami? Nebo to byla jen záměrná mystifikace, která mu – jako svobodnému a tvůrčímu duchu – usnadňovala přežít v tzv. reálném socialismu?

Pokud bychom se však přenesli o několik desetiletí hlouběji do historie, do přelomu 20. a 30. let 20. století, spatřili bychom obraz zcela jiný: mladého ambiciózního fotografa v Kristových letech, který se právě zapsal do povědomí národa znamenitým souborem fotografií z přestavby Svatovítského chrámu – v roce 1928 nu totiž vyšlo jedno z jeho vrcholných děl, album fotografií Svatý Vít.

Josef Sudek: Reklamní foto
Josef Sudek: Reklamní fotografie, 30. léta 20. stol.

Třicátá léta 20. století jsou obdobím, kdy se Sudek nejvíce vzdaluje od podoby, která mu byla později kulturní veřejnosti přisouzena a do níž se tak rád stylizoval: v této době je především zakázkovým reklamním fotografem, na tehdejší poměry velmi drahým, a také cílevědomým živnostníkem, který si k vymáhání honorářů a podávání žalob na dlužníky dokonce najímá advokáta dr. Poppera… Jinými slovy, Sudek si v této době „čichl“ k reklamě, a i když tyto své „zálety“ později snižoval („Z řemeslnýho stanoviska to určitě něco dalo, ale nemohl jsem to dělat pořád. To by člověk zblbnul. Jakmile jsem to udělal, okamžitě jsem dělal zase svoje věci.“ Josef Sudek:
O sobě
, s. 36), dělal to vesměs s vkusem a osobitostí. Ve 30. letech minulého století žil Sudek čilým společenským životem, zapadl do okruhu umělců scházejících se v kavárně Union a pracoval zejména pro nakladatelství Družstevní práce, kde kromě jiného vyšly jeho kalendáře a vánoční pohlednice. V té době pracuje i na mnoha dalších komerčních zakázkách – třeba na katalogu punčoch a obuvi pro firmu GEC, spolupracuje s továrnou na čokoládu Orion, Ultraphonem, vytváří katalog nové Tatry 77 a tak by se dalo pokračovat.

Výběr z těchto prací představuje komorní výstava v bývalém Sudkově bytě na Úvozu, nazvaná lapidárně Josef Sudek: Reklama. V jejím rámci je poprvé představena Sudkova maketa propagačního kalendáře pro tiskovou agenturu Orbis pro rok 1931, která patří k tomu nejzdařilejšímu z vystavených prací. Ovšem zdaleka nejlepší vystavenou fotografií je Vzpomínka na Hofmana z roku 1975 ze Sudkova souboru Labyrinty, ale to už je jen podle datace úplně jiná kapitola…

Josef Sudek: O sobě

O sobě

V souvislosti s probíhající výstavou Sudkových reklamních fotografií připomeňme i zajímavou vzpomínkovou knížku, která se patrně v dotisku nedávno dostala na knihkupecké pulty. Její název je lapidární – Josef Sudek: O sobě (vydal Torst s vročením 2001). Knížka zachycuje pět rozhovorů, které s Mistrem nedlouho před jeho smrtí, na začátku roku 1976, vedl tehdy mladý teoretik fotografie Jaroslav Anděl. Knížka je zajímavá především tím, že podle všeho opravdu zachycuje Sudkův autentický, neučesaný a velmi svérázný projev. Sudek tu hovoří způsobem, který může nepřipraveného čtenáře zaskočit, puritána snad dokonce popudit. Například o vztahu umělce a prostředí Sudek hovoří takto: „… ono na toho současníka okolí taky působí, i když na něj bude nadávat, tak na něj bude působit. Nemůže se z něho dostat. „Vyseru se na něj…“ – to je nesmysl, nemůže se vysrat, ale je mu to hovno platný, poněvadž kdyby se na to vysral, tak bude izolovanej v něčem, žejo, a bude s tím na to narážet, a bude nasranej ještě víc.“ (s. 123). Rozhodně je dobře, že se autor rozhovoru a nakladatelští redaktoři nesnažili text „umravnit“ a udělat ze svérázného umělce většího intelektuála než ve skutečnosti byl.

Knížka je cenná právě díky své otevřenosti: Sudek je totiž velmi kritický i k sobě a otevřeně přiznává své slabiny (třeba nechuť číst, neustálý nepořádek ve věcech, neschopnost dokončit jakýkoli projekt nebo zálibu v hromadění věcí). Rozhovor je vedený s mírným ohledem na chronologii (tedy od dětství a mládí k pozdějším letům), ale také s velmi pozvolným důrazem na hlubší a hlubší ponor do světa fotografie (od klubových počátků přes fotografické vzory až po sondy do fotografické teorie). A nakonec, každý zájemce o fotografování tu najde řadu zajímavých věcí z historie fotografické techniky a fotografické tvorby vůbec.

Kniha Josef Sudek: O sobě je zajímavá i tím, že sudkovskou legendu zároveň přiživuje i bourá. Sudek hovoří „jak mu zobák narost“, čímž posiluje svou pověst plebejce a nonkonformisty, ale zároveň otevřeně hovoří o mnoha věcech, které nepasují do obrazu fotografa, který je natolik ponořen do svého umění, že vlastně není schopen se pohybovat v reálném světě.

11 komentářů u „Dvě vzpomínky na Josefa Sudka“

  1. .

    Ja bych nerek ze mluvi jak mu zobak narost, spis se snazil “vytvaret” si image obycejnyho chlapika. Ve skutecnosti (dle toho co jsem kdy cetl) byl asi hodne jiny.

    Kazdopadne ta knizka je perfektni, hlavne ta pasaz kdy hovori o fotografiich z cyklu “pohled z okna meho atelieru”. 🙂

    Odpovědět
  2. Kde sehnat

    Ihned jsem knihu včera zakoupil v prodejně nakladatelství Torst v Mikulandské ulici na Praze 1 a polovinu mám již přečtenou, skvélé čtení! Díky.

    Odpovědět
  3. Umelec Sudek

    Mistra Sudka zaradilo prave jeho dilo mezi Mistry. Jeho snimky upoutaji jak na prvni pohled, tak clovek na jeho obrazcich objevuje pri detailnim pozorovani stale nove symboly a dalsi naznaky, ktere pusobi na divaka dojmem, ktery sam neumi presne popsat.
    Po svych rodicich jsem objevil brozovany vytisk od Arne Novaka “Praha barokni” 1938, prave doplnenou fotografiemi Mistra. Je az neuveritelne, jak i v ocich dneska jsou fotografie velice moderni.
    V soucasne dobe podobnou osobnost v Cechach nemame.Je to zajimave, ze profesionalove nedokazou vyplnit toto misto v umeni; zatimco se diskutuje o parametrech ruznych novinek – otevrene receno, ktere nemaji prakticky zadny vliv na umeleckou rovinu.

    Odpovědět
  4. Sudek je bez nápadu

    V mých očích je Sudek nudný a bez nápadu a troufám si řici, že pro obrovskou většinu lidí. Někomu se líbí a neberu mu to, ale mám ten dojem, že je to jeb obec rádoby uměleckých fotografů, kteří, dle mého, neumí udělat výraznou fotku a tak za umění vydávají to, co oni umí. Většinou je to ale mdlé a nudné, v lepším případě průměrné. Dost nesnáším moderní komerční fotku, protože zhusta jsou to kýče, ale když si lidi hrajou na umění, tak tahle snobárna není o moc lepší.

    Odpovědět
    • RE: Sudek je bez nápadu

      Nejsem jeho horlivy vyznavac, ale asi bych si netrouf rict ze je nudny. Nevim nakolik mas odchozene vystavy a prolistovane jeho publikace, ale kuprikladu “pohledy z okna meho atelieru” ci jeho prace ve svatovitske (?) katedrale(?)jsou super. Jiste, porovnani technicke kvality nema vyznam, ale kazdopadne by me zajimalo jestli aspon mnou zminovane cykly znas.

      Odpovědět
    • RE: Sudek je bez nápadu

      Umeni je vzdy vec nazoru. A jednotny, unifikovany nazor v praxi neexistuje.
      Znam lidi, co nemai radi Beatles, J. Sucheho a ja je mam rad. Mne se napr nelibi Warhol, Gott, Vodrackova a Jakes/Grebenicek. Ale nikomu svuj vkus nevnucuji. Proto si myslim, ze pripominka kolegy Stacha je spravna a je dobre, ze to rekl. Uz jen proto, ze si dila Mistra Sudka vsimnul, ze ho jeho dilo zaujalo, byt negativne.
      Vazim si nazoru kolegy Stacha vice, nez nazoru, ze zakoupenim objektivu za 25 tis Kc tj. “moderný ultraširokouhlý zoom” se automaticky udela dira do sveta.

      Odpovědět
      • RE: RE: Sudek je bez nápadu

        Je pravdou, ze vyjadreni nazoru, i negativniho je mnohem prospesnejsi, nez prikyvovani hlavou a prebirani dogmat, nebo neustale dohadovani se nad technickymi detaily.
        Na druhou stranu bych ale ocekaval, ze kritika bude postavena na nejakem vlastnim hodnotovem zebricku.
        Proste popreni vseho mi prijde prilis jednoduche.

        Odpovědět
    • sudek je bez nápadu

      Každý názor na kumšt je osobní názor toho, kdo se k věci vyjadřuje… Z některých názorů je cítit empatie z jiných arogance.. Váš názor je jedním z mnoha. Nemyslím si totéž co Vy. Sudkovy fotografie jsou jen snad na dnešní dobu příliš “nevýrazné” a to je jim (dle mého názoru) nutno přičíst ke cti. MM

      Odpovědět
  5. Něco pro kritiky

    Dovolil bych si citovat: Nechtějí říct, že jsem blbcem… (úvodník) 28.1.2002, Štěpán Ivan Kovář – Podívejme se na kritiku 60. let očima Josefa Sudka: “Ano, dokonce si vezmou jen určitou etapu a to druhý neberou na vědomí. Ale to mi zase nevadí. Horší by bylo, kdyby si toho vůbec nevšimli. I když budou nadávat, tak tam alespoň něco je, asi je k tomu nadávání něco dráždí. Ale potom, když to jako neříká vůbec nic, tak to je vždycky špatný. Nechtějí říct, že jsem blbcem, to tedy nechtějí, ale jinak jim to nic neříká.”

    Odpovědět

Napsat komentář