motiv

FotoTvrďák 2006: Šílenství pokračuje

17.5.2006 - bitovod - Reportáže
Právě jsem se vrátil ze včerejšího výletu a uléhám k notebooku, abych ještě zatepla přenesl své pocity mezi čtenáře. V mysli se žačáí začínají rýsovat prvníí obbr obryyysz člnkku aaa dhgbbbbbbbbbbbbbbbbbb… Notebook ukřivděně pípá, masíruji si čelo a nos, na nějž se mi po půl hodině tuhého spánku čitelně obtiskla klávesa B a přelézám do postele. Čtenáři musí počkat, tady jde o život... Po probuzení zjišťuji, že mi nohy, záda a ramena někdo vyměnil za cizí, asi o padesát let starší, a schody se tak stávají smrtonosnou pastí. Konečně mám tedy důvod lehnout si, nikam nechodit a vrhnout se do psaní slíbeného článku.

Japonská zahrada - japonský fotoaparát
Další, v pořadí již třetí, ročník FotoTvrďáka byl svolán na 7. května, 16:00 ke vstupu do Botanické zahrady v pražské Troji. Už od tři čtvrtě na čtyři se tak u vchodu začínaly scházet postavy, vzhledově odlišné od věděníchtivých zástupů čekajících v padesátimetrové frontě u pokladny. Zhruba ve čtvrt na pět, když už bylo jasné, že nikdo
Pylové radosti
další v rozumném čase nedorazí (předseda vtipně umístil čekatelku do fronty, tímto jí děkujeme), jsme se přesunuli do rozkvetlé zahradní expozice. Ačkoli byla opravdu nádherná, nás, alergiky, nepříliš nadchla, a rozhodnuto tedy bylo nalézt stánek s občerstvením v domnění, že se zde koncentrace pylových dráždidel sníží a současně si tak určíme styčný bod pro případ rozpadu skupiny (ony se kytičky v houfu nefotografují snadno).

Chose šmírující
Následně jsme tedy (v tomto pořadí) zjistili, že: a) stánek existuje, b) Gambrinus mají pouze ve třetinkových plechovkách, c) mají dobré langoše, a konečně d) že v zahradě jsou kytky. I takový cynik, kterým od přírody jsem, musel ocenit, že především japonská zahrada
Občerstvení
v době plného květu má něco do sebe. Na makrofotografii bylo ale přece jen poněkud větrno, takže nám obdivování květeny nevydrželo příliš dlouho (přestože mezi námi byli i tací, co předstírali zájem o květenu, ale po bližším ohledání bylo zjištěno, že jen šmírují procházející dívky), a bylo proto rozhodnuto o dalším postupu – kolem Trojského zámku podél Vltavy směrem do Holešovic.

Trojský zámek - kašna
Kolem zámečku však nebylo možné jen tak bez zájmu projít a nezastavit se – k návštěvě zahrady svou dokořán otevřenou branou totiž vyzývavě lákal.
Potvora schovaná
Neodolali jsme, místní výzdoba je citlivě zrekonstruovaná a osošení poutavé. V jedné ze soch hlídajících schodiště někteří šťouralové našli jakousi potvoru, která při nakouknutí do otvoru zuřivě syčela a tvářila se, že bude své poctivě nabyté území zuřivě bránit. Abych byl upřímný – kdyby mi oknem do obýváku koukalo deset fotografů a snažili by se mne vyfotit, bránil bych se taky a u syčení by nejspíš nezůstalo.

Tramvajový most
U Vltavy
Naštěstí se přiblížil konec otvírací doby a nezbylo než se přesunout výše proti proudu Vltavy. U známého slalomářského koryta, ve kterém v zapadajícím slunci odstřikující kapky vodní tříště uspokojily touhy všech přítomných kýčařů (všimněte si, jak nikoho nejmenuji!), jsme strávili několik minut a pak už nás čekala jen cesta přes vodu. Kudy? No přece po tramvajovém mostě! Že po něm jezdí tramvaje? To sice ano, ale i my se vejdem... Jen nechtějte slyšet, co si o nás řidič linky číslo 17 velice nahlas a od plic myslel :)

Hlavně se nenechat fotit!
Konečně jsme dorazili do Holešovic, jmenovitě do restaurace Dobré světlo. Název zní celkem fotograficky, že? Pan majitel je fotograf, duše dobrá a fotografii i fotografům přející –
Chose na lovu
navíc nějakou "shodou okolností" zde měl své fotografie vystaveny jeden ze slovutných prvních předsedů FotoTvrďáka, pan Zdeněk Tichý. Po opulentní večeři, spojené s doplněním iontů, jsme tak tak stíhali poslední metro... A kam že se jelo? No přece na noční moderní architekturu – cílem byla stanice Budějovická, v jejíž blízkosti odvážné novostavby vznikají netušeným tempem.

Stavba
Okolí Brumlovky se v poslední době stává sídlem velkých a bohatých firem a o skleněná a betonová monstra tu tedy není nouze. Nás však na první pohled zaujme rozestavěná budova, kde pracuje dělník s rozbrušovačkou –
Objekt
daleko létající jiskry a pouze úsporně nasvícený objekt skýtá nádherný pohled. Než však stačíme rozestavit stativy, dělník si nás všímá, přerušuje práci a my máme po žížalkách. Přenášíme stativy "o dům dál" (když už jsme je vytáhli) a zvěčňujeme noční pohled na okolostojící budovy. Konečně nám ale dochází, čím to je, že jsou tyhle velké a bohaté firmy tak velké a bohaté – mimo jiné proto, že důsledně šetří. A to i na nočním osvětlení svých sídel...

Duch
Nezastíráme mírné zklamání a bočními uličkami procházíme na Pankrác. Cestou ovšem potkáváme spoře osvětlený podchod pod dálnicí a (ačkoli jsou dvě hodiny po půlnoci) nastává masové fotografování duchů, spojené se soutěží o nejpomalejší chůzi.
Dvě věže
Náhodní kolemjdoucí vyděšeně prchají.

Potkáváme jakési ohrazené parkoviště a stínohra na jeho zdech nenechala Zdeňka T. chladným. Navzdory svému přesvědčení si po několika neúspěšných pokusech půjčuje stativ a vytváří monumentální dílo. Nás zaměstnává coby špatně placený kompars a narozdíl od něj tak pro další generace zůstaneme jen bezejmenným davem.

Měsíc
Cestou z Pankráce se snažíme zachytit nejprve mrakodrap Motokovu s měsícem v těsné blízkosti, pak provoz na přilehlých křižovatkách
PPF
a postupně se kolem sídla PPF dostáváme ke stanici Pražského povstání a novostavbě ČSOB. (Zde bych rád podotkl, že světelný smog je něco příšerného – při několikavteřinových expozicích stačí i poměrně vzdálená lampa pouličního osvětlení na to, aby udělala na fotografii lokální závoj a znehodnotila tak jinak vydařenou fotografii. Mám ale dojem, že se s tímhle problémem budeme muset naučit žít, lepší už to asi nebude.)

Pozvolna docházíme ke Kongresovému centru, s nadějí, že bude alespoň decentně osvětleno. Naše zklamání nezná mezí – i zde se šetří a osvětleny jsou jen reklamní plochy.

Bez starostí
Navíc přilehlá benzinová pumpa poskytuje jen základní sortiment a jako na potvoru v tuto hodinu neprovozuje bufet. Zvolna nastupuje trudnomyslnost... Snažíme se tedy
Noční vlny
celkovou skleslost zahnat alespoň horkou kávou z automatu. Daří se, alespoň pro nejbližší chvíle, které využíváme k fotografiím ve světlech zmíněných velkoplošných reklam i k "netradičním" pohledům na Nuselský most. (Mimochodem: Věřili byste, že se ta lávka nad magistrálou po průjezdu autobusu rozhoupe tak, že fotografovat ze stativu je téměř vyloučeno?)

Liduprázdno
U McDonald~s
Začíná nám být zima a hledáme útočiště. Procházíme tedy přes most směrem k centru, přes I.P. Pavlova, Žitnou, Karlovo Náměstí a Vodičkovu na Václavské náměstí, kde nacházíme alespoň otevřený McDonald's. Naprosto sice chápu snahu autora nábytku o to, aby se návštěvníci příliš pohodlně neusazovali a po jídle se urychleně vzdálili, ale ty "barové stoličky", které pod zadkem kloužou a sedícího shazují, bych nepřál ani nejhoršímu nepříteli.

Na mostě
Přečkali jsme ale nejhorší část noci a obloha začíná světlat. Procházíme přes Můstek směrem ke Staroměstskému náměstí a dál ke Karlovu mostu. Turisté tichnou, město se začíná probouzet a ptáci řvát. Je zvláštním zážitkem vidět tato místa, obvykle takřka neprůchodná, nyní však naprosto pustá a liduprázdná. Karlův most se ale tyčí přes Vltavu, jako kdyby se nechumelilo, a my se opět snažíme, stejně jako statisíce fotografů před námi, zachytit zvláštní atmosféru tohoto místa.

Slunce na špejli
Vychází slunce. Pod mostem chytají z lodí rybáři ryby, probouzí se racci, slunce se snaží rozehnat lehký opar nad Prahou a na mostě si s davem nově přišedších turistů začínáme výrazně překážet. Je načase toto místo
Zklamaná
opustit, ale kam teď? Přece na pořádnou snídani! A když na pořádnou snídani, tak do pekárny Paneria v Kaprovce. Zrada! Je totiž 8.5. a o tomto svátku mají otevřeno zcela netradičně až od osmi. Předsunutá hlídka však objeví, že Paneria v Dlouhé má i přes státní státek otevřeno již od sedmi, a my tedy nezhyneme. Obsluhující dámy jsou navzdory našemu nepříliš důvěryhodnému vzhledu příjemné a ochotné – a to ani netuší, že právě zachraňují naše životy.

Zachráněni
Demokraticky rozhodujeme, kam dál. Člověk by čekal, že když máme ten státní svátek, někde se bude pořádat nějaká akce k oslavě konce války,
Odpočinek
shromáždění anarchistů (jako že jim je to jedno) nebo demostrace ultrapravice (jako že jim to tedy jedno rozhodně není). Pointa je prostá: nedělo se nic. Zajeli jsme ale přesto na Letnou (co kdyby náhodou), ale nepočítám-li venčitele psů či osamělé běžce, bylo nás na celé letenské pláni asi deset. Rozcházíme se, někteří z nás odpočívají a sbírají síly k dalšímu putování, jiní fotografují, co se nechá.

Na hanbě
Jediné dvě akce, o které jsme se dozvěděli, bylo buď kladení věnců na Vítkově, kam se nám příliš nechtělo, nebo přísaha nových vojáků na Hradě. Z Letné je přece jen blíž tam a tedy vyrážíme. Cestou nás ale míjejí desítky autobusů a stovky lidí,
Tak přísaháme!
mířících stejným směrem – zřejmě se jedná o událost, jejíž dopad a oblíbenost jsme hrubě podcenili. Na místě samém to podle toho také vypadá – míjí nás poslední nastupující jednotka a pak už vidíme … vidíme jen různě barevné čepice přísahajících, v davu se téměř nedá dýchat. Chose si ale přesto se svou přirozenou drzostí vybojoval vyvýšené stanoviště, a tak je jediným z nás, kdo bude mít nějakou použitelnou fotografii.

Do metra!
Vzdalujeme se na malou svačinku – pivo a něco malého k zakousnutí v blízkosti Loretánského náměstí nemůžeme vynechat. Sedí se příjemně, ale obsluha se nečekaně tváří, jako kdybychom tam ani trochu nepatřili. Dojídáme, dopíjíme, balíme, prodereme se Pražským hradem a po starých zámeckých schodech scházíme na metro Malostranskou - jede se na Olšany.

Přestože Olšanské hřbitovy pozoruji každý den z okna svého zaměstnavatele, nikdy jsem tam nebyl, nicméně jsem ujišťován,

Na Olšanech
že procházka po hřbitovech je standardní součást života fotografa. Po nějaké době na hřbitově ve mně ale narůstá pocit, že tam nepatřím, všichni to ale bereme s humorem, s tím, že jsem na to ještě moc živý. Vzápětí usedám na lavičku a vnímám atmosféru tohoto místa – a onen zvláštní pocit sílí a začíná se měnit téměř v paniku. Doslova prchám ven, poslední metry navzdory únavě už téměř běžím... Zbytek výpravy ale nic zvláštního nepociťuje a návštěvu si vychutnává. Domlouváme se tedy, že oni si ještě projdou část hřbitovů směrem k Flóře, já se podívám po okolí a u metra si dáme sraz.

FotoTvrďák 2006
Kýžená doba nadešla, Palác Flóra nás pohltil, je čas na oběd / svačinu / večeři i na vyhodnocení a uzavření celé akce. Čínská kuchyně nám jde k duhu a nálada se opět zlepšuje, zvláště poté, co Zdeněk Tichý vytahuje zasloužené diplomy a vepisuje do nich naše jména. Ozývá se s blahopřáním i druhý první předseda Jakub Kencl, který nás ostatně podporoval po telefonu v průběhu celých 24 hodin včetně noci, přicházejí i další gratulace a gratulanti. Z původního počtu patnácti účastníků nás celý maratón absolovovalo pět...

Oficiálně tedy ukončujeme FotoTvrďáka 2006 společnou fotografií, kterou pořizuje čerstvě dorazivší Blanka Polová, současně nás dekoruje nečekaným bonusem a rozdává čepičky Paladixu. Za sebe mohu říci, že ji budu nosit rád, kdykoli ji vezmu do ruky, vzpomenu si, kdy a při jaké příležitosti jsem k ní přišel. Akce byla totiž (navzdory naprostému nezájmu veřejnosti o oslavy státního svátku) velice vydařená a opět nám ukázala, že hranice fyzických, tvůrčích i duševních možností máme mnohem dál, než si mnohdy přiznáváme – zvláště, když kolem sebe máme kamarády, spolutrpitele a dobrou náladu. A o to jde při podobných příležitostech především…

Díky.

Tvrďáci roku 2006
Tvrďáci roku 2006
Zleva: Chose, Pavel Pola, ZdenekT, Magumi, Bitovod
Foto: Blanka Polová

bitovod
http://foto.prelude.cz/
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
sdilettisktisk
Diskuse k článku
Jakub17.5.2006, 08:27odpověď
Pavel Pola17.5.2006, 08:52odpověď
Martin17.5.2006, 12:39odpověď
Pavel Pola17.5.2006, 13:25odpověď
ZdnekT17.5.2006, 16:02odpověď
Bitovod17.5.2006, 16:33odpověď
chose18.5.2006, 09:12odpověď
ernee17.5.2006, 19:16odpověď
Magumi17.5.2006, 23:31odpověď
Pavel Pola17.5.2006, 23:40odpověď
chose18.5.2006, 09:06odpověď
frood19.5.2006, 09:27odpověď
Pepa19.5.2006, 10:12odpověď
David Korda19.5.2006, 11:07odpověď
rudykovar30.5.2006, 11:28odpověď
Pavel Pola30.5.2006, 11:31odpověď
rudykovar2.6.2006, 22:51odpověď
Pavel Pola2.7.2006, 23:47odpověď
Bitovod3.7.2006, 00:32odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace