motiv

Jeseníky, PVO (přečerpávací vodní elektrárna) Dlouhé stráně

Návštěva kontroverzní elektrárny, která může změnit váš názor na ekologii jako takovou
Kde:  v Hrubém Jeseníku pod Červenohorským sedlem, v dohledu Praděda
Kdy:  mimo zimního období kdykoliv
Trvání:  cca 1 den, nejen pro pěší výlet, ale i pěkná projížďka na kole, dobré být autem
Co sebou: řečeno obligátně – všechno

Výlet bude poněkud netypický, nejedná se ani tak o zajímavé přírodní bohatství Jeseníků, jako spíše o diskutabilní zásah člověka do životního prostředí. Co pro každého může být překvapením, relativně rozsáhlá stavba i technologie jsou citlivě skryty v jesenické přírodě. Současně stavba i funkčnost celého systému má jednoznačný význam pro naše životní prostředí, chce to jen uvědomit si souvislosti.

Historie místa

Mapa
Mapa, pozor má 234 kB

Celá elektrárna byla postavena v průběhu let 1978 – 96. Poměrně dlouho trvající stavba nakonec umožnila montáž úplně jiného a mnohem modernějšího vybavení, než bylo původně zamýšlené. Předně byly místo čtyřech přečerpávacích turbín instalovány jen dvě výkonnější a venkovní transformovna na vysoké napětí byla použita v současně nejmodernějším zapouzdřeném provedení. Takže je, vzhledem k výkonu, neuvěřitelně malá. S výjimkou zmíněné transformovny jsou veškerá ostatní zařízení naší výroby a jako technik si klidně mohu dovolit říci, že máme na co být pyšní. Mimochodem, použité turbíny jsou prototypy a ve své době patřily mezi několik nejvýkonnějších reverzních soustrojí na světě.

Celá technologie přečerpávací elektrárny je umístěna v podzemí, ve vytesané skalní kaverně o výšce 50 metrů. Najdete tu dvě reverzní turbíny o výkonu 325 MW a elektrárna tudíž poskytuje výkon 650 MW. Ohromné soustrojí je schopné naběhnout na plný provoz do 100 vteřin, a tak šetří množství paliva tepelných elektráren. Ty totiž nemusí běžet na snížený výkon, připraveny na okamžitý náběh při požadavku na dodání energie do sítě. Ve skále jsou vytesána dvě potrubní vedení mezi horní a spodní nádrží, dále zde je řada dalších kontrolních a bezpečnostních tunelů.

Elektrárna
Celkový pohled na elektrárnu

Spodní nádrž má sypanou, trávou pokrytou hráz, na jejíž dolní hraně je umístěna již zmíněná malá transformovna. Pod úbočím kopce pak naleznete všechny ostatní stavby, mající spíše administrativní a kontrolní účel. Vzhledově se podobají horským chatám, a tak poměrně nenápadně zapadají do okolního prostředí. Jediným rušivým prvkem v krajině zůstává vysokonapěťové vedení, naštěstí vedené po úbočích okolních kopců.

Nad spodní nádrží je nádrž horní, s výškovým rozdílem 500 metrů. Vznikla zahloubením vrcholu kopce, fyzicky se proti původnímu stavu snížil o pouhých pár metrů. Nádrž je kompletně vyasfaltovaná, se silničkou po svém obvodu a také do nádrže samotné. Stěny padají šikmo dolů a mají na sobě popis výšky hladiny, takže okamžitě vidíte, jak je nádrž plná. Jedinou stavbou je malá kamenná budova skrývající měřicí přístroje. Chybějící vrchol kopce zastupuje nízká umělá hromada kamenů zarostlých travou.

A jedeme

Vstupní portál
Portál tunelu - jediný vnější znak podzemní elektrárny

Pokud jedete na Červenohorské sedlo, je pod ním před železničním přejezdem přímo na začátku serpentin odbočka doprava na elektrárnu. Je na ní samozřejmě zákaz vjezdu (silnice vede dovnitř chráněné oblasti Hrubý Jeseník), ten se ale nevztahuje na návštěvníky elektrárny. Jede se poměrně dlouho, na první asfaltové odbočce se dáte doprava a přijedete přímo před vrata elektrárny, kde je také parkoviště pro návštěvníky. Dovnitř vás nepustí, ale v daný čas si pro celou tlupu návštěvníků přijde starší pán, který pak provází celou prohlídkou.

Ta začíná netradičně v návštěvní místnosti, kde je nejen celkové schéma elektrárny (prostorový řez kopcem), ale je i promítán dokument o jejím vzniku a funkci. Vše je doprovázeno výkladem již zmíněného průvodce. Výklad je velmi dobrý a není to zdaleka obvyklé „nabiflování“ známých údajů, navíc je poznat i celková znalost nejen technických záležitostí, ale i okolního životního prostředí. A právě on vám možná umožní, budete-li chtít a vnímat ho opravdu racionálně, změnit trochu názor na současnou ekologii nebo spíše „ekologii“. Jednoznačně doporučuji.

Tunely
Tunely, pravým se jde k turbínám, levý už není pro návštěvy přístupný

Pak následuje návštěva podzemní elektrárny. Jediným z vnějšku viditelným objekt je vstupní portál tunelu do hory. Tunely zde jsou ve dvou provedeních – vy budete procházet obloženými tubusy, v kterých je instalováno odsávání vzduchu a osvětlení. Pak jsou tady původní tunely s neupraveným povrchem, mají jen hrubý nástřik skalní stěny, a hlavně – je v nich mlha. Vzhledem k stálé teplotě kolem 5°C ve všech tunelech vytváří vzdušná vlhkost mlhu, která se valí po zemi k jejich ústí. Pokud se díváte do takového tunelu a jsou rozsvícena světla, uvidíte fantastický běh jednotlivě se rozsvětlujících světel do ztracena. Smůla je v tom, že fotit se to nedá, úroveň osvětlení je velmi nízká a na stativ není moc času.

generátory
Podzemní kaverna s vrcholky generátorů

Z tunelů se dostanete do hlavní kaverny, kde jsou uloženy turbíny. Je to ohromná místnost, kompletně obestavěná, jedna boční stěna zahrnuje řídící panel, čelní stěna plastiku. Pokud by sem člověka přivedli se zavázanýma očima, usoudil by, že je v tovární hale, natolik dokonale je řešena simulace vnějšího světla osvětlením „oken“. Jediným důkazem o běhu turbín není ani tak chvění (žádné tu není), jako spíš vysoký všudypřítomný zvuk. Veškeré soustrojí je uloženo v několika dalších patrech pod vašima nohama, viditelné jsou pouze horní konce elektrických generátorů. Celá hala je temperovaná na vyšší teplotu, ale přesto je tu poměrně zima, zvláště pokud navštívíte podzemí v letní den.

Spodní nádrž
Cestou nahoru se otevírají pohledy na spodní nádrž

Až se zase všichni sejdete venku, následuje cesta na horní nádrž. Původně jsme si mysleli, že nás tam doveze autobus, ale není tomu tak. Doprava je řešena po vlastní ose, po silnici je to asi osm kilometrů s již uvedeným výškovým rozdílem 500 metrů. Pokud přijedete na kole, můžete kola nechat dole a pokusit se s někým svézt nahoru autem. Sami jsme takhle vezli dva „pěšáky“. Cestou nahoru spoustou serpentin se otevírají krásné výhledy na spodní nádrž, na závěrečné serpentině zase pohled na tři větrné elektrárny, instalované trochu nešťastně na úbočí kopce. Jízda končí na parkovišti, pokud si spletete poslední křižovatku jako já, budete mít ještě neplánovanou okružní cestu kolem horní nádrže.

Na horní nádrži
Začíná prohlídka horní nádrže

Z parkoviště vede pár schodů k malé kamenné budově skrývající hlavně měřicí a kontrolní přístroje pro horní nádrž. Je postavena přímo nad parkovištěm na jejím okraji. Na protějším "břehu" je pak pár kamenů znázorňujících symbolický vrchol kopce s nádrží. Zpočátku nevypadají nijak zajímavě, ale až k nim dojdete, zjistíte, že zde mají své místo. Každý kousek cesty po obvodu nádrže poskytuje nádherný, téměř kruhový výhled na Jeseníky, včetně pohledu na nejvyšší horu Praděd. Pokud se zadaří počasí, což nebyl náš případ, najdete tu ideální místo pro panoramatickou fotografii.

Horní nádrž
Umělý vrchol kopce, výhled přes nádrž na Praděd

Při courání kolem nádrže se zastavte na „vrcholu“ kopce. Stavaře ho donutili udělat ekologové a ve výsledku to vůbec nebyl špatný nápad. Obrovské balvany rozseté ve vzrostlé trávě jen dotváří celkový charakter tohoto zvláštního místa. "Obcházka" nádrže trvá poměrně dlouho, pokud je elektrárna v provozu, poznáte během ní znatelné snížení vodní hladiny. I v horní nádrži žijí uměle vysazení pstruzi ze spodní nádrže, dostali se sem přes turbíny a přežili i vysoký tlak (přes 50 atmosfér, tahle jednotka je mi milejší než kilopascal). Nevím, nejedná-li se o rybářskou latinu, přeci jen na asfaltovém dně nádrže těžko mohou najít něco k obživě. A nějak si neumím představit průchod pstruha turbínou.

Větrné elektrárny

Na úbočí kopce uvidíte řešení pokoušející se o využití větrné energie, celkem tu stojí tři konstrukce. Pořizovací náklady jsou zatím enormní, vyplatí se tedy jen do míst s trvalým prouděním vzduchu. Dále, a o tom ekologové nikdy nemluví, obrovské vrtule produkují velmi nepříjemný aerodynamický hluk - nízko posazený hukot. A při zabydlenosti našeho území těžko naleznete dostatečně vzdálené místo od obydlí. Bohužel, překvapivá volba místa způsobila, že využití je závislé nejen na existenci, ale i na směru větru, neboť v určitých směrech větrné elektrárny stíní hora samotná. Prostě jeden spíše nevydařený, ale poučný pokus.

Až se projdete a vynadíváte, je několik možností, jak pokračovat dál. Pokud jste pěšky, lze vyrazit přímo na Praděd údolím Divokého dolu. Je to překrásná část netknuté krajiny a lze tady při troše štěstí spatřit i kamzíky. Pokud jste zde autem, můžete navštívit zapomenutý vodopád na Borovém potoce.

Vodopád
Spodní část vodopádu

K němu se dostanete cestou zpátky, na levé straně bude most přes potok a před ním klasický turistický ukazatel k vodopádu. Až téměř k němu vede turistická značka, ovšem závěr cesty je neznačený a poněkud překvapivý. Značená cesta totiž končí v džungli křoví těsně před potokem a po vodopádu v tom místě není ani vidu ani slechu. Okolí bohužel vypadá jako přírodní veřejné záchodky kombinované se smetištěm, ale chce to trochu trpělivosti a vyrazit kopcem doprava téměř neznatelnou cestičkou na obzorovou hranu kopce do místa, kde končí les a začíná louka. Orientačním bodem je skála vyčnívající nad loukou, nejblíž u lesa. A tam najdete, obklopený křovím, parádní vodopád s několika stupni. Doporučuji podél něj nebo přímo jím projít dál nahoru, celková délka peřejí je přes padesát metrů a stojí za návštěvu. Je docela škoda, že tak pěkné místo je natolik zanedbané, že většině lidí ani nestojí za návštěvu. A ti, co se k vodopádu vydají, ho ve valné většině případů nenajdou a odcházejí zpět zklamáni.

A tím náš výlet končí, teď už zbývá jen návrat k autu a odjezd.

Poznámka:

Před návštěvou elektrárny je nutné se objednat telefonicky (tel. 0649 - 23 50 91, 23 50 94) a vstupenky pak koupit na místě. Počet návštěvníků je omezen kapacitou návštěvnického centra. Promítání a přednáška spolu s celou prohlídkou podzemní elektrárny jsou časově dané. Naopak, následná jízda na horní nádrž spolu s její prohlídkou již časově omezená není. Rezervujte si minimální čas cca 3 hodiny, pokud se současně cestou zpátky projdete až k vodopádu, můžete prohlídkou a následným chozením v pohodě strávit celý den. Do podzemí je vhodné mít teplé oblečení, přinejmenším teplou mikinu nebo flísku.

Jan Hlinák
http://www.fotoamater.cz
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
sdilettisktisk
Diskuse k článku
Standa31.12.2001, 22:03odpověď
Jan Hlinák11.1.2002, 12:20odpověď
David20.1.2005, 19:16odpověď
Fox24.5.2005, 19:20odpověď
Jenda22.6.2005, 21:45odpověď
škůdce společnosti18.9.2005, 22:45odpověď
Jan Hlinák20.9.2005, 13:36odpověď
Krkowica26.9.2005, 09:26odpověď
Breorn18.2.2006, 23:53odpověď
Ladislav24.10.2005, 14:41odpověď
Ladislav24.10.2005, 14:42odpověď
Šangve29.11.2005, 22:58odpověď
Šangve29.11.2005, 22:58odpověď
1Marty10.1.2006, 10:24odpověď
j.xaver15.3.2006, 16:54odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace