Lidské tělo - vyhodnocení domácího úkolu

Ale ejhle, lidské tělo vás pěkně potrápilo a do redakce dorazilo jen pár fotografií. Musím ale říci, že o to větší radost jsem měl z každého nápaditého kousku, který se mi zobrazil na monitoru. A že tentokráte přišly opravdu povedené kousky. Tak pojďme na to, jak nám postupně snímky chodily.

Tomáš Rybka

Tomáš byl prvním přispěvatelem a jeho jediná fotografie mě opravdu potěšila. Super nápad, perfektně provedeno, dobře poskládáno... Tváře, dle kterých lidi poznáváme, hodnotíme, díváme se na ně při rozhovoru, hrají se záběry rukou, které danou postavu charakterizují a řeknou nám mnohdy více, než vlastní tvář. Vše pěkně sladěno jednotným a neutrálním pozadím, které nám nic "nevnucuje", nechává nám rozehrát vlastní fantazii a můžeme přemýšlet o oněch fotografovaných modelech. Díky za pěkný start do tohoto kola.

Pavel Matoušek

Pavel nás zavedl do trochu tajemného světa her. Na první fotografii s ním můžeme nahlédnout na zajímavou herní plochu monopolů. Jen nevím, jestli na dané území vstoupit a platit za ubytování, či se radši pokusit postoupit o pár polí dále. ;-) Trochu se mi oči perou s pozadím, které na sebe zbytečně strhává pozornost. Druhá fotografie - dobrý nápad, vtip, dobré řemeslo... Jen ty ruce na mě působí nějak nepřirozeně, jakoby vykloubeně, jak když tam nepatří. Nevím, jestli to dělá opravdu postoj modelky nebo tomu napomáhá světlo. Opět se můžeme dohadovat o interpretaci fotografie. Zbožňuje slečna zobrazeného mladíka a proto jej nosí stále při sobě (tedy na sobě) nebo si ho jen prostě už omotala? :-) Na třetí fotografii je vidět, že se modelce fotky líbily a fotograf dostal pěknou odměnu. Opět oceňuji nápad a neobvyklý přístup.

Ondra Vošta

Ondra poslal zřejmě autoportrét. Hodně mě baví světlo, křivky, tonalita. Takže mě to vlastně baví celé. Nevím, možná snad ještě trochu štychu do oka, ale neviděl bych to jako nutnost. I takhle se mi zdá dobře naznačené. Celá fotografie působí pěkně vyváženě.

Roman Kocur

Dva pěkné portréty a jedno gesto nám přišlo od Romana. První portrét krásné babičky bych rád viděl více kontrastní, opravdu černobílý a ne se studeným modrým nádechem. Pokud už někam tónovat, tak do lehké sépie. Každopádně by to chtělo více ostrosti, alespoň do těch dobráckých očí. Z druhého (barevného) portrétu na mě dýchá teplo Soluxu a působí uklidňujícím dojmem i přes svoji barevnost. Trochu nevím co s rukou na tváři, které tam trochu ruší. Poslední fotografie je pěkně kontrastní, příjemně barevná a opět se dá vykládat více způsoby. Vstřícné gesto ženské ruky, proti zaťaté pěsti ženicha ... dobrý okamžik.

Josef Krása

Teda Chosé fuj, tohle mi nedělej. Málem to se mnou seklo ze židle, jak jsem se lekl. To teda musel být mejdan! ;-) Drsná, ale zároveň humorná fotografie se zvýšenou barevností dobře vyzdvihuje jednu z nectností modelu. Osobně sem si ji vytiskl a dal do ledničky... ...a už mám 5 kg dole. :-)

Bitox

A je tu první tělo bez těla. Autorská dvojice Bitovod + Katox = Bitox dodala humornou fotografii vlastních (?) těl při aktivním odpočinku po nedělním obědě, kdy uznali za vhodné se jít trochu vyvětrat na vzduch. Obrovskou polemiku vyvolal onen malý, nevýrazný, ale naprosto nezbytný slon, coby čtvrté "tělo". Bez něj to prostě není ono. A opět může vyvolávat polemiky, proč jej tam autorská dvojice zařadila. Je to hračka pro nejmenší tělo? Je to další očekávané tělo do rodiny? Je tam jen prostě k vyvážení záběru? A tak dále a tak dále... Každopádně mě tato fotografie hodně pobavila, i když bych i zde trochu stáhl modrou a šel více do neutrálního tónu.

Zdeněk Tichý

Tak jsem si říkal, že po Chosého oku mě už nemůže nic vykolejit, až do té doby, než jsem spatřil další těla. Tedy části - detaily - Zdeňkova těla. To, co máte možnost vidět zde, je jen slabý odvar FOTOpivní prezentace. Jednak měl Zdeněk kompletní sérii pěti smyslů, druhak byly v reálu fotky na metalickém papíru. Jeho lesk dokresloval onu ďábelskou scenérii Zdeňkových tělních zákoutí. Správný švih dodal fotkám i parádně vyšťavený kontrast.

Michal Krause

Michal to vzal přes gesta a tělo, za pomoci světla, nechal rozehrát celou plejádu výrazů a gest. Opět tady vidíme výsek pouze tří figur, ale ty vyjadřují naprosto vše. Celou sérii podtrhuje struktura zdi (bohužel na netových zmenšeninách trochu utrpěla), která vystupuje právě ve stinných partiích, tedy vlastně nahrazuje jakoby kůži a posouvá tyto záběry do trochu jiné dimenze.

Pavel Pola

Pavel se se studiovým vybavením a svými modelkami již pěkně sžil a padají z něj velice pěkné svůdné fotografie zahalené pod lehkou roušku tajemna. Jsem rád, že Pavel vybral právě tyto tři záběry, kde se dá pěkně demonstrovat, jak si lze s vlastním tělem díky světlu pohrát. Prostřední fotka je naprosto jasná, ňadro...žena...akt. Ostatní dvě jsou již hříčkami a někomu může i déle trvat rozluštění děje na fotografii. Je nutné se chvilku soustředit, pohrát si se stíny, natočit hlavu... Abych přišel na to, na co vlastně koukám a objevil krásu ženského těla. Ještě teď mám u poslední fotografie pocit, že koukám klíčovou dírkou někam do prostoru, než si přehodím tonalitu a mohu obdivovat křivky ženy.

Díky všem za opravdu povedené záběry a budeme se opět těšit na začátku ledna na vaše fotografie, tentokráte s tématem "X". No a abyste neřekli, tak jsem si dovolil na závěr také pár švestiček ze své zahrádky. Hurá do mě.

Jen~a

Teda Jen~a je klikař. Jeho pošťák doběhl na poslední chvíli, v momentě, kdy už jsme mačkali tlačítko "vydat". Nechtěli jsme vás ochudit i o jeho fotografie těla. Jen~a si vybral jednu z charakteristických částí těla, která stejně jako otisky prstu, není snad u jediného člověka stejná. Příjemné zarámování do čtverce, ploché osvětlení a vinětace z toho dělá lehkou grotesku v duchu starých filmů (míněno v dobrém).