Michael Freeman: Černobílá fotografie

Když jsme si měli možnost vybrat si knihu na recenzi, padl můj zrak na tento titul. Prvním důvodem byl autor Michael Freeman, jehož knihy patří mezi mé oblíbené, a druhým důvodem samozřejmě zvědavost. U nás doma se najde barevných fotografií velmi málo, a tak pohled pod podkličku panu profesorovi mohl být také dost inspirující.

Michael Freeman: Černobílá fotografie

Tentokrát si Michael Freeman přizval ke spolupráci na této knize čtyři své studenty a ukazuje možnosti úprav nejen na svých fotografiích, ale i na jejich. Trošku mě mrzelo, že u fotografií těchto mladých fotografů není uveřejněný snímek, ze kterého vycházeli, ale jen finální výsledek se slovním popisem. Při tak velkém počtu fotografií je to logické, ale i tak jsou tam některé snímky, u kterých by mohl být originál velmi zajímavý. V jednotlivých kapitolách jsou “Cvičení”, kde vám autor na svých fotografiích ukazuje postup při převodu a tím vám jej pomůže pochopit a ukáže “krok za krokem” vznik černobílé varianty.

Michael Freeman: Černobílá fotografie

Kniha je rozdělena do hlavních pěti částí, které vám mohou pomoci při vašem “boji” s černobílou digitální fotografií anebo začátečníkům v této fotografické disciplíně osvětlí vše potřebné pro její zvládnutí. První kapitola je věnována “Převodu do černobílé”. Michael Freeman ve většině případů nepoužívá žádné předvolené filtry, ale dává přednost úpravě jednotlivých barevných kanálů před samotným převodem. Samozřejmě při tomto postupu je nezbytné pochopení principu skládání barev RGB, které svou kombinací vytváří barevný obraz a s tím spojené možnosti převodu do stupňů šedi jejich úpravou. Velmi jednoduše to popsal autor v úvodu této kapitoly: “Můžeme ztmavit oblohu, zesvětlit zeleň, oddělit jednotlivé tóny, zdůraznit dominantní barvy, a to vše jen posouváním jezdců jednotlivých barev.”

Michael Freeman: Černobílá fotografie

Druhá kapitola se věnuje grafické stránce černobílé fotografie. Ukazuje nám úpravu fotografií, kde barva neplní žádnou významnou funkci nebo naopak, kdy je možné převodem do černobílé varianty zvýraznit důležité grafické prvky, jak pracovat s texturou ve fotografii či upravit snímky tak, aby působily tzv. starým stylem. Pro mě zvlášť zajímavou částí byla ukázka úpravy přepálených fotografií a také snímků s nízkým kontrastem. Domnívám se, že nebudu sama, koho by tyto ukázky mohly zaujmout, neb s fotkami tohoto typu se trápí čas od času každý z nás. Ti kreativnější z vás, kteří jste si oblíbili “High-key” a “Low-key” fotografii zde také naleznete pár tipů a rad jak si počínat při úpravách, aby byla výsledná fotografie dle vašich představ.

Michael Freeman: Černobílá fotografie

Je-li vaše tvorba založena převážně na barevné fotografii a přesto cítíte, že některé fotografie by si zasloužily jinou úpravu, třeba tu černobílou, nenechte si ujít třetí část této publikace. Michael Freeman se zde věnuje výběru fotografií, pro které je černobílé zpracování vhodnější. Mě nejvíce zaujala ukázka posunu vizuální pozornosti neboli jak vytáhnout to důležité a také jeho práce s fotografií při tvrdém světle. Část této kapitoly nazvaná “Zbavte se barvy” může výrazně pomoci tomu, kdo má problémy při úpravě fotek nafocených při umělém osvětlení, kdy nelze i při důkladném vyvážení bílé či možných úprav při převodu z RAW dosáhnout kýženého výsledku.

Michael Freeman: Černobílá fotografie

Čtvrtá část knihy je určena fotografickým žánrům. Tady není nutné se nějak rozepisovat. Pro milovníka černobílé fotografie není fotka, která by se do černobílé nedala převést 🙂 Ale musím se přiznat, že tato kapitola ve mně vzbuzovala dosti smíšené pocity. Některé fotografie jsou úžasné, ale některé mi absolutně neseděly. Speciálně ukázka “Úpravy vzhledu pleti”, výsledná fotka modelky na stránce 122 vzbuzuje pocit, že se dívka špatně natřela opalovacím krémem. Trochu jsem válčila i s autorovou úpravou jistého anglického parku, tedy převodu převážně zelené plochy. Vím, že to není jednoduché, ale zpracování více připomíná infra fotografii než černobílou. Část, která se mě naopak velmi líbila, byla “Vylepšení tónu pleti”. Ze zimní barevné fotky malého dítěte s červenými skvrnami po celém obličeji je výsledná černobílá fotografie dítěte s jemnou tváří bez jakýchkoliv známek těchto nepěkností. Tady je vidět “práce mistra”.

Pro závěrečnou kapitolu si pro nás Michael Freeman připravil ukázky některých složitějších úprav jako je jejich kombinace, kdy pouhé posunutí jezdců nestačí a je třeba se pro úspěšný výsledek uchýlit i k jiným úpravám, jako je například použití masky či vrstev, úpravy kontrastu a stínů. Připomíná také techniku tónování či kolorování. Úplně poslední část je věnována “Barvě v černobílém snímku”. Ne každému se tato úprava líbí, ale ukázkové fotky jak autora, tak mladých fotografů jsou velmi pěkné.

Každý článek má mít pořádný závěr a já už teď vím, že se určitě budu opakovat, jako v předešlých recenzích, ale ono to asi u Michaela Feemana jinak nejde. Knížka je jako vždy přehledná, srozumitelně napsaná s kvalitními fotografiemi. Pro začátečníky s digitální černobílou fotografií je ideální a i mnoho pokročilých si v ní určitě své najde.

Fotografie v praxi: ČERNOBÍLÁ FOTOGRAFIE
Autor: Michael Freeman
Vydavatel: Zoner press 2013
Přibližná cena: 242,- Kč
Rozsah: 160 stran
ISBN: 978-80-7413-230-8
Ukázka: Podívejte se na stránkách Zoner press

2 komentáře u „Michael Freeman: Černobílá fotografie“

Napsat komentář