Nebudu chodit kolem odpovědi na otázku z titulu článku dlouho – jsem přesvědčen, že nejsou. Tedy pokud se bavíme o výše uvedené publikaci. Objektiv samotný je samozřejmě tvůrčím nástrojem fotografa a seznámení se s hlavními výhodami, přínosy i nedokonalostmi objektivů před jejich použitím patří k základním technickým znalostem studentů fotografického řemesla. Pro mnohé fotografy je dokonce zkoumání optických i mechanických parametrů „skel“ tím hlavním potěšením, jež jim tento koníček přináší. Zde by ucelený přehled objektivů mohl padnout na úrodnou zem pro toho, kdo chce porovnávat řady jednotlivých výrobců a hledat svůj ideál. Sice vyzvednutí zdarma rozdávaných reklamních brožur jednotlivých výrobců ve větších fotografických obchodech nebo pohled na internet poskytne zdarma rychle každému stejně kvalitní službu, ale proč by si začátečník nemohl udělat přehled o všem najednou s pomocí kompilátu – potud je vše v pořádku.
Problémem ale je, že kniha chce být rovněž učebnicí – neboť vzdělávání fotografické veřejnosti si klade IDIF za svůj cíl. Kdo však chce vzdělávat, měl by sám znát, protože základními chybnými radami a výklady může jinak více ublížit, než pomoci.
Kniha obsahuje sedm učebnicových (dále členěných) kapitol na 21 straně, po nich následuje přehled objektivů dvanácti výrobců. U každého výrobce je nejprve přehled a poté jednotlivá skla s tabulkami parametrů a několikařádkovým zhodnocením a doporučením či varováním před chybným užitím. Výukové kapitoly jsou „Co je to objektiv?“ (Ondřej Neff), „Ohnisko a perspektiva“ (Ondřej Neff), „Speciální objektivy“ (Ondřej Neff), „Příslušenství“ (David Filipi), „Ochrana a údržba objektivu“ (Jan Březina), „Vady objektivů“ (David Filipi) a „Jak na výběr“ (David Filipi). Vše je popisováno velmi názorně a „návodně“ – s akcentem na fotografy začátečníky a text působí přesvědčivým a erudovaným dojmem. Správné a skutečně užitečné postřehy jsou ovšem protkány zkreslenými i zcela nepravdivými tvrzeními a matoucími ilustračními obrázky. Nejvíce chyb se ve svých pasážích dopouští Ondřej Neff. Popisovat celou knihu by nás stálo mnoho času, ale ukažme si chronologicky alespoň hlavní nedostatky.
Kapitola „Co je objektiv“
Princip objektivu je ještě poměrně rozumně popsán. Problém však nastává již v druhé podkapitole – Clona. Nejprve je čtenáři popsána funkce clonového otvoru i s poznámkou, že (cituji)"- jak si řekneme v pozdějším výkladu, hodnota clony závisí na faktoru zvaném ohnisko, takže clonové otvory označené stejným číslem mohou být u různých objektivů jinak veliké." Je pravda, že hodnota clony (alias clonové číslo) je definována jako poměr ohniskové vzdálenosti a fyzické velikosti otvoru v cloně (děkuji, Radko). Tento fakt ovšem není již dále nikde zmíněn (alespoň já jej v pozdějším výkladu nenalezl), pročež se domnívám, že pasáž je převzata z jiné publikace bez zachování návaznosti. Důležité je, že v čtenáři je vzhledem k dále popisovanému vztahu clonového stupně a světelnosti (expoziční doby) vzbuzován mylný dojem, že při různých ohniscích vyžaduje stejný clonový stupeň jinou expozici (stejné scény). Tak to samozřejmě není - pro stejný clonový stupeň je potřebná doba osvitu dané scény stejná bez ohledu na použité ohnisko.
Následuje výčet dalších nesrovnalostí.
Cituji (str. 6): „ ...vysoce světelných objektivů (myšleno pod F 2.8) se používá v krajně špatných světelných podmínkách. Jsou výrobně náročné, a tudíž drahé a jejich kresba nebývá nejlepší. Slepá honba za co nejsvětelnější optikou tedy postrádá smysl.“
Odpověď: tato paušalizace je zavádějící – světelné objektivy se používají rovněž pro malou hloubku ostrosti, kvalitní bokeh a jiné parametry. Například v portrétní fotografii mají velmi časté využití světelné objektivy (pevná ohniska). Kresba jednotlivých objektivů se liší, mnohé světelnější verze „obdobných“ objektivů jsou opticky kvalitnější a pro ekvivalentní clonu mají podstatně lepší kresbu. Někdy samozřejmě naopak. Ani s cenou to vždy není jednoznačné - vysoce světelná základní ohniska (50 mm) jsou kvalitní, velmi levná a i mezi amatéry stále velmi rozšířená.
Podkapitola Ohnisko
Cituji (str. 7):„A pozor – DSLR se snímačem o rozměrech blízkých 24x36 mm mají crop factor 1:1, tedy údaj na objektivu se rovná efektivní hodnotě ohniska.“
Odpověď: nemám výtku, pasáž cituji jen proto, že (po podrobném popisu vlivu crop factoru a toho, že máme zažitou představu o úhlech záběru z kinofilmové praxe) mě rozesmála.
Cituji (str. 7): „V současné době se vyrábějí výměnné objektivy jen s jedním ohniskem ke speciálním účelům – obvykle jde o drahé profesionální objektivy s mimořádnou kvalitou kresby.“
Odpověď: Speciálním účelem je patrně míněno fotografování :). Lépe by bylo říci, že umožňují např. současné dosažení kvalitní kresby a „oné kritizované“ vysoké světelnosti.
Cituji (Obrázek na str. 8): „Díky malému clonovému stupni a vzdálenosti bylo dosaženo velmi malé hloubky ostrosti i při 70 mm ohnisku ... (Canon 1D Mark IIN, ohnisko 70mm f3.2)“
Odpověď: spojení „i při 70 mm ohnisku“ mystifikuje – u dlouhoohniskového objektivu je naopak rozostření pozadí snazší. (Snížení vzdálenosti od objektu při dané kompozici fotografovi „vnutil“ i crop factor fotoaparátu.)
Kapitola „Ohnisko a perspektiva“
Zde autor několikrát používá spojení „v začátečnických příručkách se doporučuje ...“, aby se od tohoto lehce pejorativního označení odpíchl a ukázal čtenáři, že svým výkladem začátečnické knihy výrazně přesahuje. Nakolik je to pravda se podíváme do dalšího textu.
Cituji (str. 10): „Každý kdo zkoušel širokáčem fotografovat zblízka nějakou budovu, zjistil, že se budova kácí. Je to důsledek toho, že při širokém úhlu záběru se zvýrazňuje perspektiva.“
Odpověď: Popsána je maximálně polovina pravdy. Budova se kácí především proto, že fotograf nezachoval rovinu průmětny fotoaparátu rovnoběžnou z fasádou budovy, pak by se budova „nekácela“. To často umožní svým širokým úhlem záběru právě „širokáče“.
Cituji (str. 11): (při portrétu) „kratší ohnisko bere v úvahu i zdánlivě malé rozdíly ve vzdálenosti od objektivu nosu a uší, takže vykreslují lidi s baňatými nosy a malýma ušima. Delší ohniska tento nešvar odstraní ...“
Odpověď: v celé kapitole není nikde řečeno, že perspektivní zkreslení je dáno pouze a jen vzdáleností jednotlivých objektů od pozorovatele. Naopak, vše je „sváděno“ na objektiv. Přitom objektiv ve skutečnosti perspektivu (tedy poměr zmenšení objektů) vůbec neovlivňuje, ze stejného stanoviště bude poměrné zmenšení objektů na obrázku každým objektivem zcela stejné.
Největší zmatení čtenáře je provedeno na ilustračním obrázku u něhož je lživé tvrzení, že oba záběry jsou pořízeny ze stejného místa! Tato hrubá chyba mě poprvé při letmém prolistování upozornila na „kvalitu knihy“ a přiměla to vše přečíst a zde popsat. I ten kdo nevěří, že perspektivní vztah objektů ve scéně je určen jen stanovištěm pozorovatele, by měl ihned rozpoznat, že kdyby byla použita výrazně jiná ohniska (což evidentně jsou) ze stejného místa - nemohla by hlava v popředí zůstat na obrázku "téměř" stejně velká. Doporučuji nastudování základní literatury o perspektivě, např. (již letité) články Radky zde na Paladixu.
 |
| Nepravdivé a matoucí tvrzení, že oba záběry byly fotografovány ze stejného stanoviště - v tom případě by byl odlišný výřez ale stejný poměr velikosti (perspektiva) objektů. Ve skutečnosti je záběr teleobjektivem pořízen z mnohem větší vzdálenosti než spodní záběr. |
Kapitola „Speciální objektivy“
Kapitola opakovaně popisuje fotoaparáty s „full frame“ snímačem jako velkoformátové (majitelé velkoformátových přístrojů by se právem měli cítit dotčeni :).
Dále se zde např. uvádí (str. 12): „Zajímavé výsledky dávají objektivy zvané rybí oko ... ovšem díky krajně velkému úhlu záběru mají až přehnaně zvýrazněnou perspektivu.“
Odpověď: U rybího oka nejde pouze o "širokoúhlou" perspektivu. Rybí oko především nezachovává "lineární" perspektivu a využívá jiného typu zobrazení, jež vede k výraznému sférickému zkreslení (nikde nezmíněno). K článku je navíc přiložen ilustrační obrázek z něhož efekt „rybího oka“ není téměř patrný a čtenář začátečník jej jistě neodhalí.
...
A tak dále a tak dále. Existují i levnější objektivy s ohniskem 500 mm a více než za několik set tisíc (str. 13), např. zrcadlové konstrukce. Chyby se objevují i v pasáži o příslušenství (mezikroužky) a dalo by se hledat dál. U popisů jednotlivých objektivů jsem již mnoho času netrávil, jedná se vždy o jednoduchá a opakující se klišé vztahující se k světelnosti a ohniskové vzdálenosti každého skla – každý objektiv je doporučen pro nějaký účel. Jako uživatel Pentaxu jsem se podivil nad nekompletností výčtu, naopak dvě má oblíbená skla (FA 35mm f/2 a 100mm Makro) byla uvedena pouze pod značkou Samsung :) – při prolnutí tabulek obou výrobců však v současně vyráběné produkci zřejmě mnoho nechybí. Vzhledem ke snaze o zdánlivě objektivní a vyčerpávající podání problematiky se mi nelíbí rovněž skutečnost, že autoři na několika místech mírně varují před použitím starších objektivů (paušálně) s tím, že tyto si nemusejí s novými fotoaparáty rozumět. To je sice pravda, ale (zřejmě s cílem podpořit prodej) nikde není popsána druhá strana mince – že obrovské množství již nevyráběných objektivů, stále dostupných na trhu, může mnohdy usnadnit fotografům život a poskytnout neocenitelné služby za mnohem únosnější cenu.
Co říci na závěr? Kniha vznikla zřejmě za podpory mnoha subjektů a je rovněž plná reklam. Škoda, že za vynaložené prostředky se s ní ke čtenářům dostává krom těch užitečných rovněž řada nepravdivých nebo neúplných informací. Naštěstí knih popisujících základní vztahy prvků v obraze a vliv objektivu na charakter zobrazení je celá řada a je tedy z čeho vybírat.
Na poslední straně knihy je drobným písmem prosba: "Na případné nesrovnalosti v knize prosím upozorněte na (email redakce)". Posílám tedy na uvedenou adresu odkaz.
