Severní Irsko

Sytě zelené pahorky jakoby poseté bílými perlami kam až oko dohlédne. Stáda ovcí a kamenné zídky. Divoké pobřeží ke kterému to odnikud není daleko. Na první pohled se severní část ostrova ničím neliší od jihu. Ale pojďme se podívat blíž a začneme pěkně popořádku.

Prehistorické památky jako tento kamenný kruh v Beltany připomínají keltskou minulost

Beltany circle tvoří na 70 kamenů a průměr kruhu je několik desítek metrů

Díky své izolované poloze zůstávalo Irsko vždy trochu stranou evropskému dění. Například sem nikdy nevtrhly římské legie. Ale zato křesťanství si na ostrov našlo cestu velmi brzo, již v roce 432 s příchodem sv. Patrika, a pohotově ho přijaly bojovné keltské kmeny. Ve druhé polovině prvního tisíciletí zažíval ostrov období rozkvětu, vznikly rozlehlé kláštery jako Glendalouhg a Clonmacnoise, které se staly centrem vzdělanosti a umění. V té době byl ostrov rozdělen na čtyři velké provincie: na jihu Munster, na východě Lenster, Connaught na západě a Ulster na severu. Vikingové vtrhli do Irska na počátku 9. století, ale ostrov se jim nepodařilo nikdy ovládnout.

Legananny Dolmen zde stojí přibližně od roku 2000 před Kristem

Legananny Dolmen – pravděpodobně se jedná o pohřební stavbu

V roce 1169 se anglický král Jindřich II. prohlásil za „pána Irska“, nicméně v následujících staletích anglická moc nad ostrovem slábla a vlády se opět ujímají irské hraběcí rody.

Situace se začala měnit po rozkolu Anglie s katolickou církví. Rušení klášterů a jmenování Jindřicha VIII. irským parlamentem králem Irska vyvolalo odpor u starých anglonormanských rodů a irských klanů.

Typická hospodářská usedlost na pobřeží Antrim

Nicméně po 150 letech odporu se podařilo nastolit moc protestantů a od roku 1607 začíná kolonizace Irska a zejména jeho severní části – provincie Ulster.
Král Jakub I. si uvědomoval, že Irsko nelze stabilizovat pouze silou a proto byli Irové vyháněni ze svých domovů a jejich pozemky postoupeny protestantským osadníkům z Anglie a Skotska. A tak vznikly první loajální posádky, které podporovaly anglickou korunu. S příchodem Olivera Cromwella se tlak na katolíky ještě vystupňoval a Cromwellova vojska se brutálně mstila za každý útok na protestantské osady.

Mountains of Mourne

Naděje na změnu irským katolíkům svitla s příchodem katolického krále Jakuba II. na anglický trůn, ale neměla dlouhého trvání. Jakub II. byl sesazen a v roce 1688 uprchl z Anglie do Irska, kde začal shromažďovat armádu. Schylovalo se k poslednímu dějství boje o nadvládu. V roce 1690 došlo na řece Boyne ve východní části Irska k bitvě, v níž protestant Vilém Oranžský definitivně porazil Jakuba II. a jeho armáda o rok později kapitulovala v Limericku.

Pro irské katolíky nastala doba temna. V roce 1695 byl přijat trestní zákon, který katolíkům dokonce upíral právo kupovat půdu. A tak na počátku 18. století patřilo téměř 75% půdy v Irsku protestantům.

Obrův chodník – Giant`s Causeway – celé pobřeží tvoří čedičové sloupy

V roce 1845 propukl v Irsku velký hladomor způsobený katastrofální neúrodou brambor, jež tvoří do dnešní doby základ irského jídelníčku. Tento hladomor trval čtyři roky a na následky hladu a nemocí zemřelo kolem milionů Irů a ještě větší počet emigroval do Severní Ameriky. Do konce devatenáctého století se počet obyvatel v Irsku snížil na polovinu, z původních osmi miliónů před hladomorem.

Irská komunita se ve Spojených státech začala rozvíjet a finančně podporovala osvobozenecké hnutí v Irsku. Někteří z emigrantů se vraceli do Irska bojovat v povstáních Irského revolučního bratrství (feniánů).

V roce 1905 je založena politická strana Sinn Féin (My sami) která usiluje o autonomii Irska na britské vládě. Naproti tomu se do čela hnutí proti autonomii staví advokát Edward Carson a v roce 1913 je vytvořen Sbor ulsterských dobrovolníků (Ulster Volunteer Forces – UVF), který požaduje, aby šest hrabství provincie Ulster nadále spadalo pod britskou korunu.

Obrův chodník – podle jedné z legend ho postavil obr Finn MacCool, aby mohl vídat svou milou na ostrově Staffa ve Skotsku

Čedičové varhany – takto vypadají čedičové sloupy ukryté ve stráni

Důležitou událostí v boji o samostatnost Irska bylo Velikonoční povstání v roce 1916. Původně plánovaného celonárodního povstání se zúčastnilo na 2500 příslušníků Sboru irských dobrovolníků a Občanské armády, kteří obsadili hlavní poštu v Dublinu. Z jejích schodů přečetl básník Patrick Pearse vyhlášení Irské republiky jako nezávislého státu. Po pěti dnech bylo povstání potlačeno a čtrnáct vůdců bylo odsouzeno válečným soudem ke smrti zastřelením. Tato exekuce změnila postoj veřejnosti k povstání a umocnila víru v samostatnost. Ve svobodných volbách v roce 1918 získává Sinn Féin drtivou podporu veřejnosti a o rok později byl vytvořen vlastní parlament (Dáil Eireann) a vyhlášena nezávislá Irská republika. Sbor irských dobrovolníků se změnil na Irskou republikánskou armádu (IRA). Británie prohlásila vyhlašení republiky za neplatné a povstalcům vypověděla válku a začal boj proti „okupační“ britské armádě.

Podhůří Mountains of Mourne

Boje trvaly až do roku 1921, kdy byla podepsána britsko-irská smlouva, která ostrov rozdělila na dvě části – jižní, na které byl vyhlášen svobodný irský stát, a Severní Irsko, které zůstalo součástí britské koruny. A na jihu vypukla občanská válka mezi přívrženci a odpůrci této smlouvy. V roce 1936 je IRA zakázána irskou vládou. Od té doby IRA pokračovala v diverzních akcích zejména proti Britům, ale i proti odpůrcům odtržení Ulsteru od Velké Británie.

Mountains of Mourne

V 60. letech zesílily nenásilné občanské protesty v Severním Irsku, zaměřené spíše na získání rovnoprávnosti katolické menšiny. Byly organizovány protestní akce, pochody a stávky. Severoirská vláda nedokázala čelit narůstající anarchii a proto byly v roce 1969 povolány do Severního Irska britské vojenské jednotky, které měli nastolit v zemi pořádek. Irská republikánská armáda obnovila za podpory severoirských katolíků svoji činnost. Vyvrcholením protestů bylo zorganizování protestního pochodu v Londonderry, který byl oddílem britských parašutistů krvavě potlačen. Tento den, 30. leden 1972 se zapsal do historie jako „Krvavá neděle“. Severoirská vláda byla rozpuštěna a Ulster se dostal pod přímou kontrolu britské vlády ve Westminsteru.

Mountains of Mourne – kamenné zídky, které nás provázely téměř po celém irském venkově

Od té doby je vývoj situace v Severním Irsku ovlivňován teroristickými akcemi IRA, odvetami britské armády a protestantských extrémistických organizací. Situace se částečně uklidňuje v polovině 90. let dvacátého století, příměřím mezi IRA a protestanty. Na Velký pátek roku 1998 je představiteli britské vlády, strany Sinn Féin i unionisty podepsána mírová dohoda, která překládá systém samosprávy v Severním Irsku a ustanovuje vznik Severoirského parlamentu a vlády. Třicet let otevřeného konfliktu stálo život 3 500 lidí a dalších více jak 33 000 lidí bylo zraněno.

Pobřeží hrabství Antrim, na obzoru je již vidět Skotsko

Po čtrnácti dnech strávených cestováním po Irsku jsme se s těmito informacemi počátkem července 2002 blížili k severoirské hranici. Jak to tam bude vypadat? Není to příliš nebezpečné? Tyto otázky se mi neustále vracely na mysl, zejména při vzpomínkách na televizní zprávy nebo varování v průvodcích. Ani Irové, se kterými jsme se cestou setkávali v nejrůznějších hospůdkách po celém Irsku, nás k cestě na severovýchod ostrova příliš nepovzbuzovali. Ale zvědavost byla nakonec silnější. A navíc – nevidět taková místa jako Obrův chodník …

Takže vzhůru do Ulsteru.