motiv

Štramberk

Město na úpatí Beskyd je někdy nazýváno Moravským Betlémem – i to může být důvod, proč se tam vypravit...

Štramberk - mapa Štramberk leží v Severomoravském kraji, v okrese Nový Jičín. Horské městečko bylo založeno roku 1359 listinou Jana Jindřicha Lucemburského, syna krále Jana Lucemburského a mladšího bratra krále a císaře Karla IV. První zmínky o Štramberku pocházejí z roku 1211, ale teprve od povýšení na město výše zmíněnou listinou (která se mimochodem dochovala, což je na Novojičínsku jediný případ) se historie Štramberku dá soustavněji sledovat. Místo mezi kopci bylo osídleno již v pravěku, o čemž svědčí i nálezy v jeskyních Šipka a Čertova díra (ta je již dnes zasypaná, ale Šipka je zpřístupněna veřejnosti). V obou jeskyních byly nalezeny zbytky sídliště a kosterní pozůstatky člověka neandrtálského z doby cca před 40 tisíci let. V mladší době kamenné a v době bronzové bylo na kopci Kotouč hradiště; na tomto místě byly také nalezeny četné archeologické artefakty.

Štramberk Město bylo založeno údajně pro ochranu míru na severovýchodní Moravě a dostalo svá práva, např. právo mílové (1 míle je cca 8 km), podle něhož nesměl nikdo provozovat v tomto okruhu řemesla, která fungovala ve městě, právo várečně (tj. vaření piva), právo prodávat maso a chléb. Každé úterý se konal týdenní trh. Město bylo řízeno rychtářem a konšely, přičemž bylo zproštěno všech poplatků a dávek. Štramberský mikroregion se již v 15. stoletím stal centrem nekatolického náboženství – většina obyvatel vyznávala víru Jednoty bratrské. To byl jistě důvod, proč se nedlouho po bitvě na Bílé hoře stalo město majetkem řádu jezuitů (1624). Jezuité byli hlavními nositeli rekatolizace českých zemí – řada lidí proto po Bílé hoře emigrovala (zejména do Saska). Jezuité se však snažili i o hospodářský růst města: pořádali poutě, založili dva nové kostely a křížovou cestu. Snahy jezuitů vyšly ve výsledku prakticky naprázdno – koncem 18. století byly zrušeny jak pouti, tak i samotný řád. Město také trpělo nájezdy Maďarů a Turků, zejména v 17. století. Mnoho obyvatel bylo zabito a jen díky přílivů valašských osadníků bylo město nejen zachráněno, ale došlo i k jeho růstu. V té době se také vžila klasická podoba místní zástavby v podhradí: dřevěné roubenky na kamenné podezdívce, což je věc málokde jinde viditelná.

Štramberk Někdy ve 13. století byl na kopci nad dnešním městem vystavěn hrad, jehož historie je však poměrně záhadná. Podle pověsti měl být původně hrad postaven na protějším kopci Kotouč, ale jeho stavbu překazili skřítci z jeskyně Čertova díra. Ať tak či tak, původ hradu a jeho zakladatelé se stále pohybují v říši dohadů. Podle posledních teorií měla snad hrad postavit olomoucká přemyslovská knížata. Ve 13. století hrad patřil tajemnému řádu templářů, který byl však roku 1312 zrušen – hrad pak přešel do majetku českého krále Jana Lucemburského a poté jeho syna Jana Jindřicha, za jehož panování se začal také užívat název Strallenberg. Po roce 1380 byl hrad majetkem moravsko-slezské větve rodu Benešoviců, pánů z Kravař (do roku 1433). Zhruba v polovině 16. století začal hrad chátrat. Nejstarší obrázek hradu pochází z 18. století a dokazuje, že hrad měl dva paláce a dvě hranolové bašty. Koncem 18. století (1783) se přední část hradu zřítila a stala se tak zdrojem levného stavebního materiálu – to byl přístup v té době zcela běžný a snad se to ani nepovažovalo za přestupek.

Štramberk Štramberk

Na samém začátku 20. století (1901 – 1903) byla kulatá věž (tzv. bergfrit) o výšce 40 a průměru 10 metrů opravena, zastřešena, opatřena schody a stala se rozhlednou. Opraveny byly i hradby a dostavěny dvě brány. Toto vše se dělo podle projektu známého architekta Kamila Hilberta, který se mimo jiné podílel i na dostavbě katedrály svatého Víta v Praze. Iniciátorem akce byl štramberský starosta a lékař MUDr. Adolf Hrstka, jenž neúnavně propagoval své město široko daleko (u paty věže má tento významný rodák pamětní desku). Pro nově vzniklý komplex hradeb, bran a rozhledny se vžil název Trúba. Od roku 1994 je majitelem celého objektu město Štramberk. Trúba se stala zcela jedinečnou dominantou města a málokterý návštěvník vynechá její návštěvu. Pro svůj jedinečně dochovaný vzhled byl Štramberk od roku 1951 chráněnou lokalitou a od roku 1969 je městskou památkovou rezervací, díky čemuž byl uchráněn před vpravdě již klasickým poškozením historických center českých a moravských měst, kdy se na historickém náměstí „vyjímá“ ohavný panelák nákupního centra nebo nějakého úřadu.

Štramberk - Trúba Další zajímavostí jsou místní názvy. Maně jsem si vzpomněl na scénu z filmu Dušana Kleina „Konec básníků v Čechách“, kdy se profesor chemie v podání Josefa Somra baví nad tím, jak dělníci odmontovávají ceduli s nějakým „budovatelským“ názvem ulice a nahrazují ji tabulkou s nápisem „Severní“... „Městskému zastupitelstvu konečně došlo, že světové strany jsou konstantní...!“, smál se učitel. Jako by to platilo i pro Štramberk – sice nevím, jak se ulice jmenovaly dříve, ale dnešní názvy jako „Kopec“ jsou prostě neměnné, resp. nedovedu si představit důvod, proč by se ještě někdy mělo toto místní jméno změnit. Mimochodem – náměstí se jmenuje Náměstí...
Každý návštěvník se jde podívat na Trúbu. A stejně tak prakticky každý si zakoupí štramberské uši, perníkovou specialitu, která se jinde nevyrábí a ani moc neprodává (možná třeba ve skanzenu v Rožnově, ale určitě uši nenajdete v každé prodejně potravin). Zato ve Štramberku se uši snad pečou v každém druhém domě. Je mnoho variant a všechny jsou dobré. Tato místní specialita získala i certifikát o místním označení, a tak se uši nemohou vyrábět nikde jinde (jinak by už možná hypermarkety nabízely „zaručeně pravé štramberské uši“, ovšem vzadu by bylo psáno třeba Made in Poland). Zvláštní název této pochoutky vznikl podle pověsti tak, že když město obléhali Turci, utínali křesťanům uši; prý jich měli několik pytlů – Turci však byli za pomoci vody (jednak se strhla průtrž mračen, jednak obránci města zatopili tábor vodou z rybníka) vyhnáni. Na památku tohoto vítězství se pečou perníkové uši.

Fotograficky je Štramberk také velmi zajímavý, nejen jeho historie. Samozřejmě stojí za návštěvu Trúba i náměstí, rovněž přilehlé uličky. Z hradu a věže je vynikající výhled na všechny strany – nejlepší viditelnost je těsně po dešti, jako se poštěstilo mně. Co s sebou? Žádné speciality nejsou třeba – fotografovat se jistě dá lecčím, ale myslím, že se hodí širokoúhlý objektiv, přechodový a polarizační filtr a pokud máte rádi detaily, pak jistě užijete teleobjektiv. Stativ jsem s sebou neměl. Štramberk by jistě byl zajímavý večer a v noci, stejně tak jako v zimě pod sněhem. Zatím jsem si toto nevyzkoušel, ale aspoň mám nějaký plán na příště...

Ilustrační fotografie byly pořízeny digitální zrcadlovkou Nikon D70 s objektivy AF-S DX Nikkor 18-70mm f/3.5-4.5G IF-ED a Sigma 10-20mm f/4-5.6 DC EX HSM. Dále byl použit šedý přechodový filtr B+W 25% (67mm) a polarizační filtr B+W C-POL MRC Slim (77mm), redukce Hama 77->67mm a paměťová karta CF SanDisk Ultra II 8GB.

Milan Sýkora
http://www.milansykora.net
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
sdilettisktisk
Diskuse k článku
laci25.5.2007, 12:43odpověď
Milan Sýkora25.5.2007, 13:29odpověď
Milan Sýkora28.5.2007, 22:12odpověď
Fotolín Matlák jr.25.5.2007, 14:13odpověď
ToFa25.5.2007, 16:41odpověď
pamo26.5.2007, 14:09odpověď
Marek Vojtíšek27.5.2007, 20:39odpověď
|Meriamon22.10.2007, 10:13odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat


aktuální akce


 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace