Workshop Historické fotografické techniky

Pan profesor Vojtěchovský v prostorách refektáře muzea

Neprospaná noc ze čtvrtka na pátek, celý den v práci, večer rychle do temné komory připravit fotografie, pár hodin spát a rychle na cestu do jižních Čech - tak pro mě začínal workshop Historické fotografické techniky, pořádaný Národním muzeem fotografie v Jindřichově Hradci. A k tomu moje neblahá schopnost usnout na sebezajímavější přednášce do pěti minut. "Kdybych usínal, tak mě kopni", prosím Chosého. Nebylo to potřeba. Od začátku do konce jsem byl jako u vytržení a únava šla stranou.

Workshop probíhal přímo v Národním muzeu fotografie, konkrétně v krásném prostoru refektáře muzea a sousedící fotokomoře. Ihned po vstupu do areálu muzea nás přivítal zářivý úsměv produkční muzea, paní Ing. Ivany Kubičkové, a ten nás také provázel celým workshopem - spolu s koláčky, čajem, ovocem a chlebíčky, kterými nás vytrvale zásobovala.

Jméno lektora workshopu, pana Prof. Miroslava Vojtěchovského, je vám určitě přinejmenším povědomé, jedná se rozhodně o jednu z nejvýraznějších osobností české fotografické pedagogiky a české fotografie vůbec. Kromě toho je pan profesor nadšeným vyznavačem historických tisků. Jeho neúnavná energie, humor, obrovský rozhled, znalosti a jeho osobnost vůbec patřily k hlavním příčinám toho, že se pro mě stal workshop zážitkem, na který jistě hned tak nezapomenu.

A je natřeno, teď usušit, a můžeme exponovat

Štěstím našeho kurzu bylo i to, že jedním z hostů byl Ing. Tomáš Štanzel z Národního technického muzea, autor seriálu o historických tiskových technikách, vycházejícího v současné době v časopisu PhotoArt. Přivezl s sebou kromě spousty vědomostí (kterými zajímavě doplňoval výklad pana profesora) a zkušeností (o které se ochotně dělil) také ultrafialovou expoziční skříň, ve které jsme exponovali papíry pro jednotlivé procesy. Počasí expozicím na denním světle, zejména v sobotu, příliš nepřálo, a tak byla expoziční skříň neustále v provozu.

V rámci kurzu byly probrány čtyři tiskové techniky: Albumin POP (přímo kopírující papír), Vandyke (sépiový tisk), platino-paládiový proces a gumotisk. Nemá smysl je zde rozebírat do podrobností, pro zájemce doporučuji výše zmíněný seriál Ing. Tomáše Štanzela ve PhotoArt nebo některý z příštích běhů workshopu, případně související internetové zdroje.

Expozice v ultrafialové skříni

Po úvodní asi hodinové přednášce, během které nás pan profesor rychle seznámil s probíranými procesy, jsme okamžitě přešli k první praktické záležitosti, výrobě velkoformátového negativu. Ten je základem pro všechny procesy. Je to poměrně jednoduché, stačí vzít fotku 18x24, položit na film (emulzemi k sobě), přikrýt sklem a osvítit zvětšovákem, vyvolat v pozitivní vývojce, ustálit a usušit. Snadné, ale kdyby mi někdo před workshopem řekl, že to takhle jde v rozumné kvalitě, tak bych mu nevěřil. Od pana profesora ale víme, že takto kopírovali staří fotografové běžně (např. Sudek a jeho generace). Můj negativ měl proti originálnímu o něco menší kontrast (což by jistě šlo praxí vylepšit), ale i tak jsem byl velmi mile překvapen jeho kvalitou.

Poté již následoval první z vlastních procesů - albumin POP. V sobotu jsme stihli ještě značnou část Vandykova procesu, přípravu papírů pro platino-paládiový proces a první fázi přípravy papírů pro gumotisk. Expozice je u všech čtyř procesů víceméně podobná, na příslušný papír přiložit negativ (opět emulzemi k sobě pro zachování maximální ostrosti), celé to dát do dřevěného rámečku se sklem a zadní půlenou přítlačnou deskou s panty pro možnost kontroly expozice. Osvětlením denním nebo ultrafialovým světlem vznikne kontaktní obraz. No a pak už jenom příslušným způsobem papír zpracovat, vyprat, usušit, a je hotovo.

Kontrola expozice

Večer jsme se přesunuli do salonku blízké restaurace a do půlnoci poseděli u večeře, skleničky něčeho dobrého a hlavně při poutavém vyprávění pana profesora o pravdě ve fotografii a o sdělení v obraze, doplněném promítáním ilustračních obrázků, od Rosettské desky přes obrazy zvěstování až po tvorbu Joela-Petera Witkina.

Druhý den jsme se ihned vrhli do zbývající práce – platino-paládiového procesu, do dokončení přípravy papírů pro gumotisk a expozice gumotisku. A také jsme samozřejmě museli stihnout prohlídku výstavy muzea, aktuálně je to životopisná výstava Ostře sledovaný Hrabal. Bylo toho hodně a tak se nám konec semináře o něco opozdil. Na skutečně precizní zpracování gumotisku ani nebyl čas, je to časově velice náročná technika, je potřeba natřít emulzi, usušit, exponovat, pak třeba i několik hodin prát, znovu sušit, znovu nanášet emulzi a tak dále, několikrát dokolečka v různých tonálních nebo barevných úrovních. Účelem ale bylo nás s technikami seznámit, ne udělat napoprvé dokonalé obrázky.

Časová náročnost procesů a vytížení prostředků způsobovaly někdy vynucené přestávky v práci, které byly asi jedinou drobnou vadou workshopu, nebyly však způsobeny chybami v organizaci nebo přípravě, prostě nezbytně vyplývaly z technologií probíraných procesů a s nutností vystřídání osmi lidí u přeci jen omezených prostředků. Nicméně těch několik chvil čekání nám vždy rychle uteklo, neboť stále bylo co probírat a na co se ptát.

Příprava emulze pro platino-paládiový proces	A je exponováno, teď vyvolat, vyprat, ustálit...	Sušení gumotisku horkovzdušnou pistolí

Co nám tedy vlastně celý workshop dal? Kromě poučení a otevření nových (starých?) cest vedoucích k zajímavým obrazům taky spoustu pohody a radosti. Oba (Chosé i já) se jim aspoň v omezené míře budeme dále věnovat. Dostaly nás, dostaly. Místo klávesnice dřevěný rámeček, místo monitoru ručně vyrobený papír, při expozici posedět patnáct minut venku na lavičce - to všechno je úžasné odreagování a odpočinek. Fascinace, když se začne na papíře objevovat obraz - všechny procesy se vyvolávají při plném světle, takže je obraz ihned vidět tak, jak skutečně vypadá. Výsledný tisk, jaký z žádné moderní tiskárny nedostanete. A sám workshop - pět procent teorie, devadesát pět procent praxe. Úžasná atmosféra a bezvadná parta.

Asi bychom měli popsat i nějaká negativa, návrhy na zlepšení, doporučení, ale je obtížné nějaké nedostatky najít. Workshopy jsou pochopitelně určeny pro zájemce o historické techniky, a tak předpokládají tušení historických souvislostí, pomůže také jistá praxe účastníků v temné komoře. Na obsáhlé teoretizování během dvou dnů není čas, účastníci si ovšem odvezou dostatek znalostí a zkušeností, aby si potřebné vědomosti mohli snadno doplnit samostudiem.

Zbývá jen dodat: děkujeme, pane profesore, Ivano, pane inženýre, díky i Vám ostatním, bylo to bezva. Těšíme se někdy na druhý díl.