ZOO s úsměvem

Rok 2012 se nachýlil ke svému konci a to bývá čas buď k článkům bilancujícím, věšteckým a nebo odlehčeným. Já dávám přednost tomu, abychom vstoupili do nového roku přinejmenším s lehkým úsměvem ve tváři.

Když jsem se před řadou let rozhodl fotografovat zvířata, zoologické zahrady byly logickou volbou pro „jednoduchý“ začátek. Nebylo to zase tak snadné, jak jsem si představoval: nezvládal jsem techniku (to ostatně bude leckde dále vidět), neuměl jsem si poradit se specifickým prostředím ZOO (všimli jste si, jak často je na fotce za zvířetem paní v červeném svetru, která tam v době fotografování určitě nestála?) a v neposlední řadě se mnou nějak nechtěla spolupracovat zvířata. Trvalo dlouho, než se mi sem tam nějaká fotka podařila. Nicméně ani počáteční období nebylo úplně hluché – vznikly v něm následující fotografie z kategorie humorných.

Dostaňte mě ven!

Ačkoliv nejsem zastáncem teze, že ZOO jsou tu proto, aby týrala zvířata, která by bylo nejlepší vypustit na svobodu (ideálně rovnou do divočiny v Tróji), některé fotografie jako bych fotil přímo na zakázku pro aktivisty s opačným názorem. Na svou obranu musím říct, že většinou vznikly naprostou náhodou a realita se dost lišila od výsledného vyznění. Asi nejvýrazněji se o pomoc hlásil tento psoun prériový v ZOO Ohrada:

Help!
Help!

Realita je samozřejmě prostší – psoun prostě kráčel kupředu a já ho chytil ve svérázném „nákroku“.

Jsem volný!

Zatímco některá zvířata se jen tváří, jako by chtěla ven, jiná vezmou svůj osud do vlastních rukou a vydají se rovnou na procházku. V pražské ZOO se jednoho krásného dne ke skupině návštěvníků přidal pelikán kadeřavý. O pár minut později si ho převzal ošetřovatel, který ale respektoval jeho touhu po svobodě, a tak spolu ještě nějakou dobu courali po ZOO. Nebo že by za tím byla spíš obava z půl metru dlouhého zobáku a silných křídel dosahujících rozpětí i přes 3 metry?

Procházka
Procházka

Pomoc, nudím se!

V této kategorii se střádají fotky zvířat, která si prostě užívají svého šlofíka, ale často přitom volí (zdánlivě) netradiční polohy. Surikaty jsou společenská zvířata, takže občas odpočívají takto:

Veget
Veget

Žádný „sýr“ neřeknu!

Zvířecí mimiku máme ve zvyku chybně polidšťovat a spojovat jí nesprávně s charakterovými vlastnostmi, ale fotografové vědí, že v tom nějaký škodolibý záměr musí být. Jinak nelze vysvětlit, že po většinu času elegantní a hrdý gepard zaujme tuto pozici a výraz:

Šklíb
Šklíb!

Těší mě, jmenuji se Escher.

O zábavu postaráno má fotograf v případě, že zvířata žijí ve skupinách, které se dle taxonomického zařazení obvykle správně nazývají hejny, stády či smečkami. Někdy je ale přesnější termín klubko. V těchto situacích se můžete spolehnout na to, že vždy bude někde něco chybět a něco jiného přebývat, že nebude korespondovat (a často ani korelovat) počet hlav, těl a končetin. Někdy se ale zvířata dohodnou a začnou tvořit. Například tito lemuři mají nepochybně v oblibě dílo M. C. Eschera. Navíc se tu jedná o mezidruhovou spolupráci mezi dvěma lemury kata a jedním lemurem tmavým.

Eukleidovský prostor je tak nudný
Eukleidovský prostor je tak nudný

Přirozené prostředí je základ

I když fotíme zvířata v zajetí, snažíme se obvykle o dojem, jako by fotografie vznikla ve volné přírodě a jejich přirozeném prostředí. V jihlavské ZOO máte jedinečnou možnost vyfotit si drápkaté opičky tamaríny pinčí bez skel či mříží přímo v zeleni. Jen není jednoduché vysvětlit, kde se opička původem z Kostariky nebo Kolumbie ocitla na evropském jehličnanu.

Smrk a nebo jedle, vypadá to jedle
Smrk a nebo jedle, vypadá to jedle

Mimikry

Přírodě a evoluci trvají „úpravy“ druhů tisíciletí – výsledkem mohou být třeba mimikry nebo mimeze: podobnost s jiným nepříbuzným druhem nebo neživými předměty. Zdá se však, že v ZOO se podobné procesy dramaticky urychlují. Stačí pouhých pár let a výběhy se začínají nápadně podobat svým obyvatelům, snad aby jim poskytly úkryt před příliš zvědavými návštěvníky.

Pruhy
Pruhy
Odstíny šedi
Odstíny šedi

Doufám, že vám dnešní článek trochu zpříjemnil konec roku a že se i v roce příštím budeme setkávat na Paladixu u textů, které vám přinesou tu pobavení, tu poučení. Dobré světlo všem čtenářům!

6 komentářů u „ZOO s úsměvem“

  1. Díky, zpříjemnil

    ale přece jen, kdyby se ty obrázky zobrazovaly ve správné velikosti, ten dojem by byl lepší :o)

    Odpovědět
    • díky, zpříjemnil

      Tápu, tápu – všechny obrázky vidím správně, tedy v té velikosti, v jaké jsem je do článku záměrně vložil. Ty je vidíš nějak blbě? Nebo možná jen nerozumím té definici “správná velikost”? 🙂

      Odpovědět
      • díky, zpříjemnil

        Sorry, radši tu snad ani nebudu popisovat ty koniny, přes které jsem došel k tomu, co jsem psal. Shoda náhod jako hrom. Špatné zobrazení v jednom prohlížeči, později ověřeno totéž na jiném počítači. A přesto byl error u mně.
        Nic není špatně, je to dokonalé :o)

        Odpovědět
  2. Moc pěkné momentky!

    Moc pěkné momentky! Musím autora pochválit.

    Doporučuji návštěvu té pražské, často tam bývají zajímavé příležitosti k focení a není vyloučeno, že během roku proběhne zase nějaký workshop.

    Fotím pro Zoo Praha. A fotografické zajímavosti ze zoo občas dávám na mou novou facebookovou stránku, takže se tam avízo na podobnou akci jistě objeví.

    Pěkný den a hodně štěstí všem autorům!

    Odpovědět

Napsat komentář