Stejně jako u minulé soutěže s tématem Masopust, také u zvířecího portrétů jdeme s kůží na trh i my, kteří jsme hodnotili vaše fotografie. Budete-li chtít, nebojte se nám na oplátku napsat své názory na naše snímky.
Po vyhlášení výsledků soutěže Zvířecí portrét přichází moment, kdy se můžete podívat na snímky porotců. A tentokrát musím kolegy zvlášť ocenit, protože většina z nich nemá zvířata zrovna ve svém obvyklém fotografickém repertoáru, ba dokonce jsou mezi námi i tací, kteří mají mnohem raději beton a ocel, jak ostatně zaznělo i v jednom z komentářů k soutěžním fotografiím.
Každý z porotců měl volnou ruku ve výběru fotografií s tím, že základní soubor by měl naplňovat podmínky soutěže a případné doplňkové snímky mohou reprezentovat třeba spíše autorův rukopis, když se chopí fotografie zvířat po svém.
Jakub Kencl
Vybral jsem 6 fotografií přímo z workshopu v zoo. Snažil jsem se fotografie dělat, stejně tak jako účastníci workshopu, dle Michalových rad a pokynů, tak jako bych je dělal pro soutěž na Paladix. Musím říci, že fotografování lidí, dokument a reportáž je malina proti zvířátkům.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Zdeněk Tichý
Použil jsem fotografie nejen z našeho workshopu s Michalem, ale sáhl jsem i do archivu, kde jsem ke svému překvapení našel pár fotek, které – aspoň doufám – splnily požadavek na zvířecí portrét ve (zdánlivě) přirozeném prostředí.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Nemohl jsem si ale odpustit několik fotografií, které zadání nesplňují, ale jsou mému pojetí vlastně bližší.
 |
 |
 |
 |
 |
Josef Krása (Chosee)
O první fotku jsem se pokusil “navzdory” doporučení našeho průvodce Michala. Varoval nás (oprávněně), před riziky focení “přes sklo”. Přesto doufám, že se mi podařilo rušivé vlivy eliminovat a přiblížit atmosféru snímku přirozeným podmínkám.
 |
Tohoto pelikána jsme zachytili snad všichni. Jde o výběr ze série snímků – tento výraz mě nejvíc pobavil, snad připadá mírně žertovný i vám. Pozadí ani ponechaný kroužek samozřejmě tentokrát nespolupracují tolik, abychom to mohli považovat za wildlife.
 |
Možná nejsem sám, kdo zjistil, že práce v teráriu je pro získání působivých záběrů asi nejsnazší. Proto i zde se mi myslím podařilo zachytit nejlepší záběr z mé série. Opět mě lákala hlavně mírně “vtipná” gestikulace portrétovaného, … Proč se v terárku tak dobře pracuje? Je snadné získat velký detail tvorů (být blízko), oni se zdaleka tolik nehýbou a proto umožní autorovi pracovat delší chvíli na kompozici snímku, lze si k nim bez rizika zašpinění či nebezpečí lehnout, nebo jinak si zvolit zajímavý úhel, no a v neposlední řadě, je tam příjemně teplo v každém ročním období 🙂
 |
Tvůrčí tým Bitox – Kačka, Pavel (Bit) a Bětka
Bohužel jsme se nemohli zúčastnit workshopu v Zoo a tak nám nezbylo nic jiného, než se pokusit o tvorbu bez odborného vedení. Sestavili jsme realizační tým, hlavnímu managerovi jsme vyplenili sklad nedotknutelných zásob a následně rodinná kavalerie vyrazila do terénu.
Cíl byl zaměřen necelý kilometr daleko, dané kóty tedy zásahová jednotka musela dosáhnout zrychleným přesunem za použití drobné mechanizace. Následně došlo podle předem připraveného plánu k rozdělení do tří týmů a objekt byl tedy obklíčen ze všech tří světových stran. Cíl neměl prakticky žádné šance na ústup. Dva z týmů udržovaly pozonost sledovaných objektů a velitel celé akce v třetím týmu získal oprávnění k závěrečnému rozhodujícímu úderu.
Akce byla po strategické stránce zvládnuta velmi dobře – všichni přežili, a přestože došlo k drobným materiálním ztrátám a přesunům (především v oblasti potravinových rezerv), byla vyhodnocena kladně. Při závěrečném hodnocení byly vyzveduty i osobní zásluhy všech členů zásahové jednotky, kteří byli odměněni pochvalou před nastoupenou bojovou jednotkou. Výsledky této nejednoduché bojové mise, proběhlé hluboko v neprobádaném a místy nepřátelském území, můžete shlédnout zde.
 |
 |
 |
Zde daněk spolupracoval přímo ukázkově a ani se nehnul. Pouze pozadí bylo vlivem horkého vzduchu velmi neklidné.
 |
A teď trochu vážně: Wildlife fotografie nepatří ke stěžejním pilířům naší tvorby, ale přesto dokážeme ocenit dobré fotografie ostatních účastníků této fotosoutěže. Na vlastní oči i ruce (především prsty při krmení opravdu trpěly) jsme okusili obtížnost tohoto fotografického odvětví.
Michal Krause
První sada fotografií je přímo z našeho workshopu. Ten den bych z fotografického hlediska nehodnotil jako nejpovedenější, protože valná většina zvířat nám ve vzácné shodě příliš nevycházela vstříc. Je to tedy tak trochu ukázka toho, jak uvařit z vody co nejchutnější fotografickou polévku 🙂
 |
 |
 |
Druhá sada obsahuje fotografie, které jsem nafotil během několika dalších návštěv zoo v průběhu letošního roku, a které patří k mým favoritům.
 |
 |
 |
Tím se tedy soutěž Zvířecí portrét uzavírá. Už teď se ale můžete těšit na další, které připravujeme.
