Kvalitní inkoustové tisky se dnes ve velké míře používají pro zhotovování fotografií, reprodukcí uměleckých děl a jiné náročné aplikace. Mimo samozřejmých požadavků na kvalitu tisku s sebou tyto aplikace přinášejí nekompromisní požadavky na archivní stálost. Bohužel se ukazuje, že v této oblasti inkoustová tisková technologie stále ještě trpí řadou dětských nemocí. Proces posuzování archivní stálosti je velmi komplexní a je třeba do něj zahrnout archivní vlastnosti jednotlivých složek tiskové technologie (nosič, přijímací vrstvu, barviva/pigmenty), vliv prostředí (světlo, teplo, vlhkost, atmosféru), ale také je třeba pečlivě uvážit testovací metodiku (konstrukce testovacích obrazců, způsob měření barevných změn).

K výsledné kvalitě inkoustového tisku přispívá potištěné médium přinejmenším stejnou měrou, jako hardware tiskárny nebo použitá inkoustová sada. Již v pionýrských dobách inkoustových tiskáren se ukázalo, že vysoké kvality tisku je možno dosáhnout pouze na speciálně upravených papírech vybavených přijímací tiskovou vrstvou. K výslednému dojmu z výtisku potom přispívají obě složky, tj. nosná podložka i přijímací vrstva.

Trochu podrobnější pohled na to, jak funguje stabilizace obrazu a co z toho plyne.

V dnešní díle se podíváme detailněji na složení a vlastnosti inkoustů.

Technologie inkoustového tisku prošla během posledních patnácti let bouřlivým rozvojem a expanzí. Z nesmělých jednobarevných začátků se tato technologie vyvinula ve velice sofistikované tiskové systémy. Kvalita tisku dnes předčí ostatní tiskové techniky, směle soupeří s klasickou halogenidostříbrnou fotografií a škála potiskovaných médií je ze všech tiskových technik zřejmě nejširší. V tomto seriálu bych rád přestavil nejnovější trendy zejména v oblasti vysoce kvalitního fotorealistického tisku a poukázal na některé problémy a omezení, kterým ještě musí tato technologie čelit. V prvním díle seriálu věnovaného inkoustovým tiskových technologiím se podrobněji podíváme na konstrukční principy.

Doplnění předchozích článků, drobná aktualizace ohledně nabíječek a nových zdrojů energie.

Proč si myslím, že výroba filmových materiálů jen tak neskončí.

Údaje o citlivosti fotografických materiálů dle různých norem a jejich vzájemné porovnání.

Přestože se jedná o jednu ze základních veličin, jejichž znalost by měla být samozřejmá pro každého fotografa, zjistil jsem, že se nejedná o obecně známou věc. Dokonce naopak, že je řadou autorů různých článků a publikací vykládána různě a bohužel většinou špatně.

Zatímco krabička fotopapírů nám vlídně sdělí kromě velikosti a povrchu také jednoduchým symbolem gradaci papíru, technické listy a návody se předhánějí a zavalují nás divnými zkratkami jako například ISO R a ISO P. O tom, co tyto údaje znamenají a že jsou to údaje veskrze užitečné, se dozvíte v teoreticky laděném článku.