Přehled článků od autora: Jiří Zahradnický
Více o mně na: www.jirizahradnicky.cz, stránkách věnovaných především hudbě, literatuře a fotografii.
Fotografuji od svých deseti let. Od té doby mi rukama prošla řada fotoaparátů, filmových, v posledním desetiletí samozřejmě digitálních. Dnes fotografuji střídavě canonem a penem.
Vášeň pro fotografování u mě na téměř dvě dekády zastínil zápal pro literaturu: ovšem práce nakladatelského redaktora v 90. letech mi v této oblasti přinesla i značnou ztrátu iluzí. Na začátku 90. jsem se (pod pseudonymem) rozhodl sepsat podrobného Průvodce plzeňským pohostinstvím. Z této vyčerpávající práce jsem se dlouho nemohl probrat. Pomohla mi právě fotografie a také hudba. I když nemám ve zvyku se naparovat, dá se říci, že jsem znalec současné hudby – dnes mě zajímají zejména hraniční žánry mezi rockem, jazzem, elektronickou hudbou a, i když to možná zní divně, tichem. Jinak obdivuji zejména černobílou imaginativní a humanistickou fotografii (Miloň Novotný, Miro Švolík, Pavel Hudec-Ahasver, Elliott Erwitt, z klasiků František Drtikol, Robert Doisneau a další). Mám rád také akty a eroticky laděnou fotografii a především autory, kteří se alespoň trošku vymykají zaběhlým schématům. Honička za co největším rozlišením a technickou dokonalostí mi nic neříká. Mám rád fotografie, které mají duši. Musí v nich být emoce.
Článků celkem: 125 | Zobrazeno: 1 - 10
Nový film Ireny Pavláskové Fotograf, který právě vstoupil do kin, vzbuzuje stejně jako dílo Jana Saudka mnoho protichůdných reakcí. Jeho problémem však není dlouhá stopáž ani dlouhý zástup nahých kyprých žen, ale malý nadhled a snaha za každou cenu „vyprat špinavé prádlo“.
Velká retrospektivní výstava amerického módního fotografa Davida LaChapellea, která před několika dny začala v pražské Galerii Rudolfinum, určitě přitáhne pozornost lidí, kteří běžně do galerií nechodí, vydělá dost peněz na vstupném a poslouží ke zviditelnění sponzorů. Z uměleckého hlediska však jde o produkt, který se pohybuje daleko za hranicí kýče.
Výstavní projekt Decadence Now!, který na čtvrtletí zabral Galerii Rudolfinum, budí od počátku značnou pozornost. I když nejde o výstavu fotografií v pravém slova smyslu, podstatná část představených autorů fotografii užívá jako základní vyjadřovací prostředek.
Malé putování předprázdninovou Prahou nás přesvědčilo o tom, že tradiční chápání fotografie je již minulostí. Výborná výstava k nedožitým 60. narozeninám Stanislava Tůmy na Staroměstské radnici právě skončila a s ní tak trochu symbolicky i stará ruční práce.
Německý fotograf Herbert Tobias (1924-1982) byl sice na přelomu 50. a 60. let minulého století uznávaný módní fotograf, ale těžiště jeho díla je v inscenovaných fotografiích, v nichž vyjadřuje své niterné pocity, představy a fantazie.
Fotografickou výstavní scénu posledních měsíců vcelku pochopitelně ovládly návraty a ohlédnutí. Za shlédnutí stály především ty, které se vyhnuly pietě a revolučnímu sentimentu.
Není to tak dávno, co se digitálně manipulovanou fotografií ve světě umění pohrdalo. Poslední dobou však ovládla i pražské galerie: přišel Crewdson, po něm Bromová, van Empel, Vlčková a naposledy Olaf... A právě na výstavě Erwina Olafa jsem zjistil, že mě už strnulé „choreografie citů“ začínají unavovat a je čas se vrátit k tradiční černobílé fotografii.
V Praze vystavují dva zajímaví autoři: nizozemský fotograf Ruud van Empel a mladá česká fotografka Tereza Vlčková. I když každý z nich směřuje jinam, oba využívají kýč jako prostředek k vyjádření.
Rozhovor z fotografem Pavlem Jasanským u příležitosti jeho velké retrospektivní výstavy v klatovské Galerii U Bílého jednorožce.
Jako každý rok jsme před Vánocemi prošli pražské galerie a výstavní síně. Zjistili jsme, že nejzajímavější výstavy jsou věnovány experimentální a manipulované fotografii.
Zobrazuji: 1 - 10 ( celkem: 125 )
