Více o mně na: www.jirizahradnicky.cz, stránkách věnovaných především hudbě, literatuře a fotografii.
Fotografuji od svých deseti let. Od té doby mi rukama prošla řada fotoaparátů, filmových, v posledním desetiletí samozřejmě digitálních. Dnes fotografuji střídavě canonem a penem.
Vášeň pro fotografování u mě na téměř dvě dekády zastínil zápal pro literaturu: ovšem práce nakladatelského redaktora v 90. letech mi v této oblasti přinesla i značnou ztrátu iluzí. Na začátku 90. jsem se (pod pseudonymem) rozhodl sepsat podrobného Průvodce plzeňským pohostinstvím. Z této vyčerpávající práce jsem se dlouho nemohl probrat. Pomohla mi právě fotografie a také hudba. I když nemám ve zvyku se naparovat, dá se říci, že jsem znalec současné hudby – dnes mě zajímají zejména hraniční žánry mezi rockem, jazzem, elektronickou hudbou a, i když to možná zní divně, tichem. Jinak obdivuji zejména černobílou imaginativní a humanistickou fotografii (Miloň Novotný, Miro Švolík, Pavel Hudec-Ahasver, Elliott Erwitt, z klasiků František Drtikol, Robert Doisneau a další). Mám rád také akty a eroticky laděnou fotografii a především autory, kteří se alespoň trošku vymykají zaběhlým schématům. Honička za co největším rozlišením a technickou dokonalostí mi nic neříká. Mám rád fotografie, které mají duši. Musí v nich být emoce.