Je známou skutečností, že maximální optický výkon dosahují klasické objektivy přicloněné o 2–3 clonová čísla. U krajinářské fotografie obvykle vyžadujeme značnou hloubku ostrosti. Konstruovat vysoce světelné krajinářské širokáče je tedy pouze marketingový krok k oslnění zákazníka.

Konstrukce objektivů (mimo současnou mánií o univerzálnost se snažících zoomů, jejichž praktičnost nechci zpochybňovat, ale ani je rozebírat) se časem vykrystalizovala do dvou zásadních oblastí.

Troufám si tvrdit, že rozvoj fotografie, její rozšíření ve společnosti, ale i vnímání jejího estetického a uměleckého vývoje, byl vždy primárně modifikován možnostmi a technickými parametry fotografických kamer a snímací technologie. Od statické unikátnosti daguerrotypií, přes nárůst šíření daný možnostmi talbotypie a vzrůst citlivosti snímání na zprvu mokré, pak suché desky a stále lepší filmy, se měnil i názor na vnímání fotografie, její význam pro společnost a přiznávané umělecké renomé.