Nevěřil jsem svým očím, když jsem uviděl pod dva dny starým článkem přes 70 komentářů. Moje první reakce byla, že autor musel zplodit buďto text hodný Pulitzerovy ceny s nadpozemskými fotkami nebo totální blábol. A tak jsem byl po přečtení článku a prohlídnutí fotek trochu zklamán – senzace se nekonala – autor odvedl dobrou práci, která se sice o zmíněnou cenu asi ucházet nebude, nicméně jeho letmé reportážní nahlédnutí do života této pro nás vzdálené, ale svým osudem přece jen blízké země je pro mě osobně velice cenné. Pokusím se vysvětlit proč.
Málokdo má možnost poznat život v té které cizí zemi do všech detailů (někdy se to nepodaří ani jejím obyvatelům, soudě dle reakcí některých jedinců, kteří jakoby před rokem 89 žili v jiné zemi než já) a každý návštěvník nutně vnímá danou realitu subjektivně. Pohled člověka, který v cizím prostředí žije delší dobu je samozřejmě hlubší a svázanější s příslušnými reáliemi než pohled amatérských cestovatelů (ke kterým se taky tak trochu počítám, i když jsem toho tolik co autor zatím neprocestoval ;-). Na druhou stranu může být tato „svázanost“ s prostředím při hodnocení příslušné země a způsobu života jejich obyvatel příčinou mnohem větší subjektivity... Necítím v tom článku „omezený rozhled“ autora ani jeho „zabedněnectví a snobství“, či touhu být „hlásnou troubou oficiální propagandy“ – viz výtky pana Dinkova. Cítím v něm snahu po sdělení vlastního poctivého názoru na Kubu a její obyvatele z hlediska autorových jistě nejen cestovatelských zkušeností. Mohu s ním nesouhlasit v jednotlivostech, diskutovat o vyznění jednotlivých fotek či jejich popisků. Nicméně jako celek hodnotím reportáž kladně a zařazuji si ji jako kamínek do mozaiky jménem Kuba. Opakuji pro méně chápavé - jako kamínek - nikoliv jako hotový názor, se kterým je třeba se zcela ztotožnit nebo jej rozcupovat na kousky. Možná bych některým horlivým kritikům doporučil, aby si uvědomili, že doby, kdy to co bylo napsáno a schváleno Velkým bratrem k přečtení, bylo záhodno si osvojit jako jedinou možnou pravdu, už jsou naštěstí pryč a že vyjádřit nesouhlas s něčím názorem se dá i jiným způsobem než s bolševickou slámou čouhající z bot...
Díky Luky za článek – těším se na pokračování. reagovat
|