Řekl bych, že při svých fotografických expedicích riskuju poměrně hodně - už jenom proto že dlouhodobé pobyty a činnost jako potápění v Arktidě či šplhání do korun stromů v tropickém pralese s sebou značná rizika přináší. Nicméně je potřeba rozlišovat, jak k tomu člověk přistupuje. Na všech místech Vás potkají věci, které nemůžete předvídat, proto je potřeba se pečlivě připravit aspoň na to, na co se dá, radši věci kontrolovat opakovaně apod.... a PŘEDVÍDAT PROBLÉMY! Už jsem zažil pár dost kritických situací (záchrana lodi v Arktidě, ztracený člen expedice v pralese a jiné). Občas se objevují jedinci, kteří si riziko nepřiouští (jim se přece nemůže nic stát). Ano, často to vyjde, ale pokud se ale členovi expedice něco stane, je to problém nejen pro něj, ale zároveň ohrožuje ostatní členy i celý případný projekt, který třeba běží řadu let. Při záchraně poraněného člena se snadno může zranit/ztratit/onemocnět někdo jiný. Pak lidé velmi často přeceňují své síly a přijedou do extrémních podmínek zcela nepřipraveni. Čili-li podnikám-li takové cesty, musím být připraven, mám zodpovědnost vůči svému zdraví, ale zároveň musím být připraven pomoci si sám a starat se o své věci sám. Objeví-li se člen, který si na nepřístupném místě rozmyslí, že by radši byl doma (aniž by k tomu byl nějaký důležitý důvod kromě toho, že se mu v lese nelíbí) a zároveň očekává, že se o to všichni ostatní postarají a budou kvůli tomu riskovat a ztrácet cenný čas, není to dobrá situace, která navíc spouští řetězec dalších problémů - tohle se nám stalo nedávno a můj asistent při této "záchraně" onemocněl a měl zdravodní problémy po zbytek expedice. reagovat
|