Úvodní postesknutí

Některé články, lhostejno zda jde o recenze nebo jiná témata, se píší téměř samy. Některé vznikají obtížněji. Občas se ale nakupí situace, kdy se kupí smůla a všemožné komplikace takovým způsobem, že bych se ně nejraději vykašlal. Bohužel se to týká i této recenze. Vše začalo slibně - po předchozích telezoomech Sigma se objevil nápad, doplnit řadu recenzí i o 100-300mm f/4 EX, dovozce nám vyšel vstříc a ve velmi krátké době byl objektiv a pro zpestření i telekonvertor 1,4x k dispozici. Pak se ale vše zvrtlo - pokročil podzim a počasí nestálo naprosto za nic a když se nějaký víkend vydařil, tak jsem pro změnu místo testování ležel v posteli s angínou a ukázněně zobal antibiotika. A v podobném duchu to šlo stále dokola, posléze jsem došel k závěru, že tato Sigma nosí smůlu. :-( Naštěstí byl objektiv k dipozici na poměrně dlouho a tak jsem nasbíral dostatek zkušeností i snímků, které dovolují recenzi poměrně bez obav vytvořit.

Recenze bude pojata stejně jako předchozí, objektiv budu srovnávat jednak s mým vlastním Canonem EF 100-400mm IS L a v některých detailech budu odkazovat i na dříve recenzované Sigmy.

Mechanické provedení

Objektiv je proveden opravdu velice dobře a mám-li říci svůj zcela subjektivní dojem, tak je to asi nejlépe působící Sigma, kterou jsem kdy měl v ruce. Skutečně bych jen obtížně hledal něco, co by se objektivu dalo vytknout. Chod zoomovacího kroužku i jeho povrchová úprava je bez chyby. Zrovna tak je velmi nadstandardní kroužek ručního ostření, jeho šířka je podle mě unikátní. Povrchová úprava je opět standardní Sigma EX, asi nebude tak odolná jako šedý povrch L teleobjektivů Canon, v naprosté většině situací ale plně uspokojí.

Poněkud slabší je to jako obvykle se stativovým držákem, jednak má při otáčení o něco méně příjemný chod než u Canonu a navíc jeho velikost je opět poněkud zvláštně zvolená (to už je při recenzích Sigmy téměř tradice). Držák sice celkem bez potíží vyhovuje na stativu, ovšem objektiv se za něj rozhodně nedá při přenášení nosit, což mi v přírodě docela vadí. Ale není to nijak podstatná kritika. Sluneční clona je až nezvykle velká, proti provedení ani bajonetovému upevnění ale nelze mít žádné námitky.

Objímka pro filtry se neotáčí, průměr fltru je ale bohužel 82mm, což je určité prodražení. Upozorňuji však, že nejde o žádnou svévoli Sigmy, prostým výpočtem zjistíte, že pri ohniskové vzdálenosti 300mm a světelnosti 4 je minimální průměr vstupní čočky 75mm a kolem toho se závit na filtr 77mm prostě udělat nedá.

Napsal jsem, že se neotáčí objímka pro filtry, ono je to ale tak, že se vlastně zvenku nehýbe vůbec nic. Objektiv má vnitřní ostření, takže nedochází k žádné změně délky při ostření, stejně je to i se zoomem, ani při zoomování se délka objektivu nemění. V praxi ale musím říci, že to je taková "výhoda/nevýhoda". Na jednu stranu je příjemné, že se nijak nemění vyvážení atd., na druhé straně ale nelze přehlédnout, že objektiv není zrovna malý a třeba do mé menší fotobrašny Lowepro Specialist 80AW se vejde jen s obtížemi. S EF 100-400 IS L potíže nejsou, neboť se při ohnisku 100mm dost zkrátí. Obecně je vůbec nutno zájemce upozornit, že objektiv není právě malý, rozdíl například proti Sigmě 70-200mm f/2,8 EX je dost značný. Přitom by se na pohled mohlo zdát, že parametry se až tak moc neliší - rozsah i světelnost je vlastně stejná, jako u 70-200mm f/2,8 s TC 1,4x...

Sigma 100-300 je znatelně delší než EF 100-400 IS L při ohnisku 100mm.	Při ohnisku 400mm se ale Canon znatelně prodlouží a je delší dokonce i než Sigma s nasazeným TC 1,4x

Zaostřování

Ostření je tiché a velmi slušně rychlé, jsou použity ultrazvukové HSM motory. Zpočátku se zdálo, že bude bez potíží i spolupráce s tělem EOSu 10D, neobjevují se žádné "překmity" a jiné nectnosti. Chování je slušné i s telekonvertorem 1,4x. Při ručním ostření je k dispozici režim "full-time-manual", ručně ostřit tedy lze bez jakéhokoli přepínání. Provedení ostřícího prstence je pak patrně vůbec nejlepší, s jakým jsem se zatím setkal, příznivci ručního ostření budou spokojeni.

Bohužel jsem ale narazil na dvě nepříjemnosti. První je fakt, že opět chybí omezovač rozsahu AF. Nemá cenu to moc rozepisovat, neboť jsem se tomu věnoval v přechozích recenzích.

Vážnější je ale druhý problém. Při praktických testech jsem se totiž setkal s problémem, který vypadá na nějaký nedostatek v kompatibilitě čipu v objektivu s Canonem. O co jde - objektiv ostří dobře, ani při těžších situacích nijak zásadně nepřekmitává atd. Problém je ale v tom, že pokud je objektiv zaostřen na minimální vzdálenost a vzápětí namíříte na objekt ve velké vzdálenosti, tak se objektiv občas doslova zasekne a prostě nijak nereaguje. Stane-li se to samé s Canonem EF 100-400 IS L anebo třeba i s posledně testovanou Sigmou 120-300mm f/2,8, tak zkrátka objektiv v takové "zmatené" situaci začne přeostřovat na druhý doraz a po chvíli se ostření opět "chytne". Celkem logické řešení... U této Sigmy tomu ale bohužel tak není vždy - někdy se zkrátka objektiv kousne a nejrychlejší je v této situaci prostě rukou sáhnout do ručního ostření (díky FTM to není problém). Musím říci, že jsem se s tímto problémem setkal opakovaně, takže to asi nebude náhoda. Samozřejmě ale nemohu vyloučit vadu konkrétního kusu, ale moc se mi to nezdá, objektiv se ve všem ostatním chová zcela bezproblémově. Podotýkám, že tento problém rozhodně neznemožňuje používání objektivu, nicméně příjemné to není.

Praktické zkoušky

Prakticky jedinou akcí, která proběhla bez potíží byla hned ta první, kdy jsem vzal Sigmu na závody rádiem řízených aut. To je poměrně dobrý test rychlosti ostření a musím uznat, že jsem byl velmi spokojen. Ostření je sice pomalejší než u EF 100-400 IS L, ale ne o mnoho. Navíc jsem při této akci nad plán dost důkladně ověřil chování s bočním světlem, zapomněl jsem totiž doma sluneční clonu a jako na potvoru zrovna do tělocvičny z boku svítilo velmi ostré slunce. Podle mého názoru objektiv v této věci obstál.

Následovala ovšem série problémů, nad kterými jsem již hořekoval v úvodu. Objektiv jsem vzal do pražské zoo, fotil jsem racky a kachny u Vltavy a řadu dalších věcí, otevřeně řečeno se mi ale nikde příliš nevedlo kvůli počasí i jiné smůle. Nicméně minimálně v oblast ergonomie jsem získal řadu zkušeností a posléze přeci jen vzniklo i pár fotografií, které leccos vypovídají o optické kvalitě.

V souhrnu mohu bez obav říci, že hlediska ovládání, spolehlivosti a podobných věcí nelze objektivu s výjimkou výše zmíněného problému s AF nic vytknout. Objektiv budí v ruce důvěru, nic nedrhne - pohoda. Korektní je i fungování s telekonvertorem Sigma TC 1,4x EX, neobjeví se žádné problémy v kompatibilitě ani se nenaruší ergonomie ovládání.

Optická kvalita

Téma budící neustálé vášně... Ale zkusím to. Sigma 100-300mm f/4 EX rozhodně není špatný objektiv. I při plně otevřené cloně kreslí slušně ostře. Nemohu se ale zbavit dojmu, že je kus pravdy v názorech často citovaných v zahraničních diskusních fórech, které poukazují na vynikající kvalitu kresby do ohniska cca 260-280mm a poměrně nečekaně velký pokles při plných 300mm. Skutečně se mi zdá, že je určité zhoršení na konci rozsahu znát. Aby ale bylo jasno, kvalita kresby je pořád ještě velmi slušná a adekvátní objektivu vyšší kvalitativní třídy.

Optická kvalita s TC 1,4x odpovídá předpokladům - sice se jistý pokles kvality vypozorovat dá, ale výsledky jsou zcela použitelné. Mohu plně potvrdit závěry Josefa Hrubého z článku o telekonvertorech, kvalitní objektiv ve spojení s kvalitním telekonvertorem poskytne velmi slušné výsledky. Zkoušená Sigma to jen potvrzuje.

Ukázkové snímky jsou pořízeny EOSem 10D, je na ně aplikováno jen základní doostření při konverzi z RAW, nic dodatečného.

300mm, clona 4 (detail)	300mm, clona 7 (detail)
180mm, clona 4	140mm, clona 5 (detail 1, detail 2)
100mm, clona 5 (detail)

Celkové hodnocení

Hodnocení tohoto objektivu je velmi složité. Na straně kladů stojí bez nadsázky vynikající mechanické provedení, v tomto směru jsem velmi spokojen. Velmi slušná je i optická kvalita.
Na druhé misce vah je ale celkový dojem a praktičnost. Objektiv představuje takový velmi neobvyklý střed mezi zoomy 70-200mm f/2,8 a zoomy s rozsahem cca 100-400mm se světelností 5,6 na delším konci. Opravdu nejde o běžný rozsah, objektiv 100-300mm f/4 dělala kromě Sigmy snad jen Tokina, v aktuální nabídce ale již není. Otázkou ovšem je, zda je tento neobvyklý střed středem optimálním anebo spíše nešťastným a mám-li být upřímný, tak se malinko kloním spíše k druhé variantě. Klasický zoom 70-200mm f/2,8 je asi praktičtější pro reportáže, pro nasazení v přírodě přitom s telekonvertorem 1,4x či 2x nijak výrazně nezaostává. Naopak pro fotografa, který fotí převážně v přírodě, je asi praktičtější mít k dispozici ohnisko 400mm se světelností 5,6 přímo bez prohazování konvertorů.

Opakuji ale ještě jednou, že toto není kritika objektivu jako takového. Sigma 100-300mm f/4 EX HSM je zkrátka a dobře poněkud méně obvyklý objektiv, který moc nezapadá do běžných škatulek a pro mé specifické potřeby mě tak docela nepřesvědčil. Je ale možné (či spíše pravděpodobné), že jiní zájemci mohou dospět k zcela odlišnému závěru, optická i mechanická kvalita je velice slušná.

K kvalitě objektivu bych se vyjádřil ještě z trochu jiného úhlu pohledu. Sám fotím Canonem EF 100-400 IS L, což je vyloženě profi objektiv. Všechny telezoomy Sigma, které jsem pro Paladix testoval, jsou z řady EX a ještě navíc jde i v rámci této řady o nadprůměr. Občas to či ono v provedení kritizuji, ale uvědomte si, že pořád jde o velmi kvalitní výrobky. Shodou okolností jsem během psaní této recenze dostal do ruky nově zakoupený Canon EF 75-300mm f/4-5,6 IS USM. To vůbec není špatný objektiv (myslím naprosto vážně a nehledejte to v tom sebemenší stopu ironie), ale popravdě řečeno ve srovnání se Sigmou 100-300mm f/4 EX HSM působí jako dětská hračka. Testovaná Sigma je zkrátka podařená a je ji bez obav možno srovnávat s jakýmkoli objektivem vyšší kvalitativní třídy.