Prolog

Původně jsem zamýšlel vystavět článek jako rešerši piktorialismu; jednou provždy se pokusit nalézt zrod, štěpit už tak rozhárané dějiny fotografie a pak je úhledněji slepit zpět. Jenže to začínalo až příliš připomínat okecanou excelovskou tabulku a suchopárnou historiografickou disertaci. Uberu se tedy jinou cestou a začnu paradoxem: jak honba za technickou vybroušeností stvořila estetiku nedokonalosti. Ve svém předchozím článku jsem se věnoval spíše obecnému popisu a praktické stránce věci; tady bych rád místo všeobecného úvodu a klouzání po povrchu rozvinul sakra proč a kruci jak. Protáhněte menisky, nachystejte vazelínu, odvíčkujte Braníčka a mažem na to.

Číst dál

Mám unikátní optické schéma a nezaměnitelný vzhled rozpoznatelný již zdálky a na první pohled. Mám neuvěřitelně komplikovanou konstrukci proslavenou vrtošivostí. Jsem portrétní virtuóz skromně dlící ve stínech, schopnostmi však velikášsky čnící nad mnohými. Jsem Unar. Portrait Unar.

Číst dál

V letech 1873 a 1883 byly zkuty starými mistry v dálném londýnském Dallmeyeru. Jeden zůstal ve své ostrovní domovině, druhý putoval na Apeninský poloostrov — oba si však našly cestu k mužům vybraných fotografických chutí. O stěží uvěřitelné půldruhé století později se pak shledaly v rukách muže stejně mlsného optického apetitu — a zahálka je rozhodně nečeká.

Číst dál

Podoben letošní zimě, která jako labuť znavená žitím jaro vzývá svou písní… Tak já teskním po portrétech. Ptáci už začínají vřískat, kytky brzo začnou prudit pylama a já mezitím ozlomkrk leštím mosaz na sezonu. Jednou z oněch opečovávaných sklíčkových rour je i taková, co má tu člověčinu přímo v názvu a rodokmenu. Přichází slovutný Hermagis Portrait!

Číst dál

Sváteční časy si žádají sváteční článek. Něco mimořádně neobyčejného — titána vyvanulých dob a velmistra zašlých umění. Pevněji sevřete punč, dámy nechť potlačí výkřik, páni uctivě smeknou. Přichází Sinar.

Číst dál

Vánoční čas je časem zázraků a čas od času se takové divy přihodí i ve fototechnice. Hořící fotoaparát se mi sice nezjevil, ale i tak došlo k události neméně zajímavé — vzkříšení objektivu a jeho návratu z mosazného limbu.

Číst dál

Když ho vezmete do ruky, měl by jeden pocit že to i přes těch impozantních 30,5cm není úplně ono — zdánlivě tu něco chybí. Roura s jedním kusem sklíčka a spousta lamel clony vystavených jen tak světu na odiv. Skoro budí zdání, že byl zkut starými mistry z toaletní roličky a babiččiny lupy na čtení. Stará lidová moudrost však praví: nesuďme objektiv podle množství optických členů.

Číst dál