Dobrý den,digitální fotografie je pro mě,jako vášnivého fotografa,výborná věc.Je ovšem jedna věc,která mě velmi zlobí(samozřejmě beru v úvahu jistá digi omezení) a to jsou vypálená místa.Objevují se nejen při plechové zatažené obloze,ale i při slunečním dnu,hlavně jsou to odrazy světla od vlasů,rostlin,světlých fasád ,chodníčků apod.Částečně v některých případech obrázek zachrání šedý přechodový filtr(mám Hoya gradual grey,Cokin G 2 soft,Cokin tabák.p.), někdy je zkouším kombinovat(tabák.přechod nahoru,šedý přechod dolu),ale vždy toto seskupení není vhodné.Mám si tedy pro vážnější amaterskou práci dokoupi ještě jeden Cokin a mít ho neustále nasazený (myslím v kombinaci, místo toho tabákového) než mít našroubovaný UV filtr jako ochrana čočky? Je na tyto vypálená místa nějaký jiný fígl nebo je to problém i profi zrcadlovek?Jak tyto výpaly eliminovat při fotografovaní s bleskem?Předem děkuji za odpověď.Mráz
Digi
Radek Mráz
Odpověď redakce
Dobrý den,
on problém vypálených míst v digitální fotografii je obecně velice přeceňován. Největším problémem byly při nástupu digitální fotografie, ale ten už je přece jen pár let zpátky. Takže bych se na to díval jinak.
Jako první bych hodnotil, čím fotografujete. U digitálního kompaktu vypálená místa asi budou vždy, protože hlavním omezením je prostě objektiv a celková kvalita (hovořím o kompaktu nižší a střední třídy), se zrcadlovkama a špičkovými kompakty s dobrou optikou problém zas tak velký není.
Ono jde totiž hlavně o to, s čím vlastně chcete srovnávat. Pokud srovnávám s barevným negativem, jeho expoziční pružnost je vysoká a vypálená místa většinou nejsou. Pokud srovnávám s kvalitním diapozitivem, jsou vypálená místa zcela srovnatelná, u digitálních zrcadlovek je dnes expoziční pružnost dokonce o něco větší než u diapozitivu. Navíc v nejtmavších místech diapozitivu je černá černou, kdežto z digitální zrcadlovky jsou v tomto místě nějaké detaily k mání téměř vždy. Prostě vlastnosti čipu jsou jiné než vlastnosti diafilmu.
Jediným “fíglem” je měřit na světla, případně dělat expoziční korekce směrem do mínusu, přechodové filtry a podobné záležitosti mohou zachránit jeden snímek, ale jejich obecné používání k zamezení vypálených míst je nereálné. Nejbezpečnější způsob je focení do RAW formátu, který snad u všech značek umožňuje nejen doplňkové korekce expozice +- 2 EV, ale také export do 8 nebo 16-bitového tiffu, který se z hlediska kritických snímků zpracovává rozumněji než jpg formát.
Jinak mé názory jsou dány cca čtyřletým fotografováním výhradně na diapozitivy (předtím jen negativy), vlastnictvím kinofilmového skeneru (Nikon LS-40), občasným fotografováním zapůjčenou 300D z práce a současným fotografováním vlastní 350D. Takže to beru jako dobrou srovnávací praxi.
Pozdravuje Jan Hlinák