Tentokrát si povíme o ničem menším než obřím Schneider-Kreuznach Repro-Claron 610mm f9! Vyrobeno bylo jen něco přes 400 kusů a je setsakramentsky velký, těžký a radioaktivní. Radio… aktivní? Jakže?
Nepravidelný seriál o velkoformátové fotografii přináší Jiří Zouhar z webu Negativ na cestách
Stejně jako bývaly doby, kdy se radioaktivní látky v domnění prospěšnosti rvaly snad do všeho od šumáků po zubní pasty (Radiové dívky dávají palec dolů), tak ani výrobci optiky nezaháleli (tady to však mělo pozitivní efekt, Jiří Zouhar dává palec nahoru).
Pro dosažení vyššího indexu lomu světla a nižší disperze (no prostě z toho lezly fotky o ten pověstný Röentgen hezčí) se vyráběla tzv. lanthanová a ještě dříve thoriová skla – optika s oxidem lanthanitým (La₂O₃) a oxidem thoričitým (ThO₂). Nešlo jen o potah povrchu jako třeba u nanášení antireflexů, ale o nedělitelnou součást skelné masy, která mohla v případě thoria dosáhnout až 30 % objemu skla. V důsledku rozpadu izotopu thoria se kanadský balzám používaný pro lepení čoček barvil do žluta a fotografii to mj. dodávalo fajn zlatavý nádech. Zabarvení je vratné žíháním skla nebo vystavením ultrafialovému záření – takže ho šoupnete na sluníčko, necháte ho na něm nějakou dobu marinovat a voilà.
- Thorium se nejčastěji vyskytovalo v objektivech od 40. do 70. let hlavně u Asahi, Kodaku a Schneideru. Pak se ukázalo že vás sice thorium nezabije, ale strach z thoria zabije thorium.
- Kanadský balzám (okrajově i „Kanadský terpentýn”) je směs oleje a pryskyřice získavaný z Jedle balzámové (Abies balsamea). Tradičně se používá například jako médium pro fixování laboratorních vzorků, neboť je po zaschnutí neviditelný. Když se ukuchtí v poměru 1:1 s xylenem, vznikne směs s téměr totožným indexem lomu světla (který je i bez xylenu velmi podobný) jako má křemičité sklo (n = 1.55). Díky tomu nacházel uplatnění právě v tmelení čoček a optických soustav. Až nebudete mít při dlouhých zimních večerech do čeho píchnout a dostanete chuť na nějaký to poleptání sliznic nebo poškádlení nervové soustavy, doporučuji otevřít si lahvinku xylenu.
- Dnešní čočky a optika se již tímto způsobem netmelí a místo toho se používají speciální polymerové tmely nebo fotokompozitní lepidla vytvrzovaná UV zářením. Způsob je to nevratný (což může být i nevýhoda, starší objektivy se daly působením tepla zpětně roztmelit) a neměnící se v čase, díky čemuž se již nesetkáte se separací elementů způsobených degradací balzámu.
Některé objektivy zářily až přes 3 μSv/h, což je „not great, not terrible” – nicméně thorium emituje „pouze” α a β záření, takže dokud ty objektivy nebudete jíst nebo se v nich dlouhodobě nahý válet, jste v pohodě. Asi. Buď jak buď, sklo je to moc pěkný, akorát kvůli dlouhé ohniskové vzdálenosti potřebuje opravdu velký aparát a/nebo opravdu dlouhý měch. Každopádně opravdu velký svaly. Nicméně práce s ním je sranda a rozzáří vám den. Rozzáří. Heh.
- Platí, že na každý milimetr ohniskové vzdálenosti objektivu potřebujete stejně milimetrů měchu, abyste dosáhli zaostření na nekonečno. Tzn., že u Claronu s ohniskem 610mm bude třeba měch o délce alespoň 610mm. A když budete chtít ostřit blíže, žere to další milimetry. Když ještě ke všemu vyvstane touha mít fotografovaný objekt na snímku stejně velký jako ve skutečnosti, tj. 1:1, jste na dvojnásobku – 1220mm. To už budete za borce i na srazu harmonikářů.
- Ale ouha! Expozice platí jen pro zaostření na nekonečno – při delším výtahu se ztrácí světlo a potřebujete ho více – nebo delší časy. Takže přichází na řadu korekce expozice kvůli výtahu měchu. A korekce expozice filtrů. A korekce reciprocity filmu – Schwarzschildova jevu. No není to prdel.
No radioaktivního pudla jsme dopitvali a teď k jádru zářiče, Claronu. Ten je vsazen v obří závěrce Compound 5 a při použití na 8×10″ se z toho stane slušnej teleobjektiv odpovídající ohniskové vzdálenosti ~89mm – a jak jsme si řekli výše, chce to dlouhý měchy, což jsem si ozkoušel na vlastní záda – vizte fotky níže. Oblast pokryvu, tzv. obrazový kruh, který dokáže objektiv osvítit, je při úhlu záběru 46° až nestoudných 518mm na nekonečno. Podání je typické pro procesní a reprodukční objektivy, tedy náležitě kontrastní a i na otevřenou clonu hanebně ostrý. Clona f9 sice není nic moc, ale v kombinaci s dlouhou ohniskovou vzdáleností a velkým formátem je hloubka ostrosti pri otevřené cloně pořád pěkná a focený objekt je od pozadí odloučen dostatečně na to, aby se dalo hovořit o plasticitě a 3D efektu.
- Obrazový kruh je základní parametr, který popisuje použitelnost objektivu pro daný formát – když bude kruh iluminace moc malý, budete mít černé rohy a strany, tzv. vinětaci, která může v extrémních případech vytvořit kruhovou fotku v černém poli podobně jako když použijete špatnou sluneční clonu. Když je oblast pokryvu dostatečná, snímek bude vyvážený, proostřený, bez vinětace a s možností využívat pohyby fotoaparátu pro hrátky s perspektivou.
Když Clarona řádně přicloníte a s gustem vytáhnete měch, tak abyste fotografovali v poměru 1:1, pokryv poskočí na dvojnásobek – 1036mm. Přes metr. Krát metr. Na co s tímhle můžete fotit? Na co chcete – s tímhle objektivem se nemusíte nikomu z ničeho zodpovídat a jen si zvyknout na uctivé smekání klobouků a odhánění lepých dam. Tahle věc ukojí vaše nejdivočejší velkoformátnické představy a ještě pár milimetrů zbyde. Jen bacha na letištích – až se za pípotu bezpečnostních rámů budete snažit pronést tuhle rouru plnou izotopů, nedá se vyloučit že budete následujících pár hodin při prohlídce tělesných dutin naplňovat něčí divoký představy zase vy.
