Nikon F-401, F-401s a F-401x

V roce 1987 byla na trh uvedena zrcadlovka, která v mnohém předznamenala současné přístroje. U příležitosti tohoto malého výročí se pojďme podívat, co byl (a je) Nikon F-401 vlastně zač…

Modifikace těla Nikon F-401
Nikon F-401 (na severoamerickém trhu nazývaný N4004) se v prodeji objevil v červenci 1987 (mimochodem prodejní cena samotného těla byla 64.000 japonských jenů). Čtyřistajednička byla teprve druhým AF modelem Nikonu po F-501 (1986, tělo prodáváno za 89.000 jenů), která ovšem jak konstrukcí, tak vzhledem vychází spíše z manuálních těl jednookých zrcadlovek; naproti tomu F-401 přináší řadu nových věcí, které se pak staly běžnými. Je to jednooká kinofilmová zrcadlovka pro formát 24 × 36 mm s automatickým zaostřováním a automatickým či manuálním (dle nastavení) řízením expozice. Má vestavěný TTL blesk (tímto opět drží u Nikonu prvenství – a nejen tam, je to vlastně první SLR s integrovaným TTL bleskem vůbec!), změnila se i ergonomie těla, jež se sice v dalších letech dále vyvíjela, ale základ je tentýž i u dnešních digitálních zrcadlovek a zde se objevil poprvé – jde hlavně o grip, tedy ergonomicky tvarované držadlo a na jeho horní ploše tlačítko spouště. Vertikální nápis Nikon na gripu je specifickým znakem modelu F-401 a jeho dalších derivátů 401s a 401x; je také zajímavým faktem, že nápis se stále zvětšoval – u 401x je o dost větší než u prvních 401 – důvod ovšem těžko odhadovat.

Nikon F-401x
Tato SLR tvořila základ řady uváděné v dalších letech – kromě F-401 ji tvořily F-601 (resp. F-601M) a F-801 (resp. F-801s); čtyřistajednička byla z této řady nejlevnější a jednalo se o poměrně jednoduchý přístroj pro začínající či nenáročné fotografy (později se pro tuto třídu přístrojů vžil název „Entry level SLR“). Model Nikon F-301 (v USA označován jako N2000, uveden 1986) do této řady v rozporu se svým označením nepatří: jde o zrcadlovku s motorovým posunem filmu, čtečkou DX a automatickým zaváděním filmu, ovšem s manuálním zaostřováním a manuálním nebo poloautomatickým ovládáním. Stejně tak Nikon F-501 (N2020) není moc příbuzný s F-401: jde vlastně o třistajedničku s AF, ovšem v ovládání a řízení expozice nejsou mezi F-301 a F-501 žádné rozdíly.

Nikon F-401x
Víceméně vždy mi vadilo americké značení modelů Nikonů. Neměl jsem k tomu žádný racionální důvod, jen jsem se ve dvojím značení moc nevyznal (a určitě jsem nebyl sám), ovšem nyní při globálnějším pohledu na celou výrobní řadu je naopak předností amerického značení to, že se výrobní řady F-301 (N2000) / F-501 (N2020) méně pletou s F-401 (N4004) / F-401s (N4004s) / F-401x (N5005) / F-601M (N6000) / F-601 (N6006) / F-801 (N8008) / F-801s (N8008s); vyšší číslo znamená lepší model, což u evropského značení moc neplatí (alespoň u 501 a 401 určitě ne)…

Tělo Nikon F-401/N4004 je zvenku plastové, ovšem plast je na solidním kovovém základu: šachta, bajonet i dráha filmu jsou z kovu. Vnější plast vypadá poměrně odolně. Typ přístroje není označen; na místě, kde jsme už dávno zvyklí vídat označení typu, je jen nápis „AF“. Přístroj měl elektronicky řízenou závěrku s časy od 1/2000s do 30s v automatickém režimu, manuálně (tedy v manuálním režimu nebo při prioritě expozičního času) je možno nastavit časy od 1/2000s do 1s (krok 1 EV). Přístroj není vybaven časem B, ale místo něj se objevuje praktičtější čas T (po stisku spouště se závěrka otevře, po dalším stisku zavře).

Nikon F-401x
Měření světla je TTL (tedy skrz objektiv). Nikon zde poprvé uvedl tzv. “Matrix metering”, tedy vícesegmentové měření – model 401 pracuje se třemi takovými segmenty. Korekce expozice nejsou možné, stejně jako není možné manuálně nastavit citlivost filmu (pouze čtečka DX v rozmezí 25 – 5000 ASA; pokud je vložena kazeta bez DX, je nastavena citlivost 100 ASA). Automatické zaostřování (mechanický motorový náhon z těla) mělo 1 lineární senzor a řídil ho modul AM200, kde se objevila metoda „Image Master Control“, což je software kontrolující zároveň expoziční hodnoty i funkce AF. Přístroj disponuje čtyřmi expozičními režimy: plným manuálem, prioritou clony (A), prioritou času (S) a plným automatem (P). Expozici lze blokovat tlačítkem AEL (bez popisu), které je umístěno vedle gripu na přední straně přístroje; tlačítko zámku expozice blokuje i polohu AF. Expozimetr i AF se zapíná polovičním stiskem spouště. Samospoušť je elektronická se zpožděním cca 10 sekund a lze ji vypnout i v době jejího běhu. Samospoušť má 2 varianty: buď lze pořídit jeden snímek, nebo dva s malým odstupem. Kabelovou ani dálkovou spoušť používat nelze.

Posun filmu je motorový a není to žádný rychlík – zvládá jen 0,4 obrázku za sekundu. Zakládání filmu je jednoduché – jazýček filmu se vytáhne k červené značce, poté se zavře zadní stěna a naplno stiskne spoušť. Počítadlo snímků je mechanické, čísla se objevují v okénku vedle ovladačů clony a času. Po otevření zadní stěny se počítadlo samočinně vynuluje. Přístroj napájejí 4 klasické tužkové baterie 1.5V typu AA; v modelu F-401x jsem zkoušel i akumulátory NiMH (1.2V) a přístroj ochotně pracoval, i když s takovýmto zdrojem se tehdy určitě nemohlo počítat. Zpětné převíjení filmu je nutno aktivovat ručně.

Nikon F-401x
Ovládání je z dnešního pohledu poněkud zvláštní. Hlavní ovladače jsou 2 – a jejich kombinacemi lze ovládat vše. Zajímavý je ale hlavně fakt, že clona se ovládá z těla, nikoli clonovým kroužkem na objektivu – a tak je bez problémů možno použít objektivy AF-Nikkor G, které clonový kroužek vůbec nemají; při použití AF-Nikkor D (s clonovým kroužkem) je třeba nastavit (a případně zaaretovat) maximální clonové číslo, jinak přístroj odmítá cokoli dělat. Na ovladači časů je červeně označena poloha „L“ – to je hlavní vypínač, který je aretován tlačítkem, aby se přístroj nezapnul např. při pohybu v brašně. Další polohou je zeleně označené „A“ – při zvolení této polohy je pak třeba druhým ovladačem nastavovat clonová čísla (krok 1/2 EV). Pak jsou na voliči časů hodnoty od 1/2000 do 1s a T – při jejich nastavení přejdeme do manuálního režimu; pokud ovšem zároveň nastavíme na clonovém ovladači polohu „S“, pracujeme v režimu předvolby času (správnou clonu přístroj sám dopočítá a nastaví). Poslední možnou kombinací je nastavení obou voličů do polohy A-P (časový volič) a S-P (clonový volič): pak pracujeme v plné automatice bez vlivu na expoziční hodnoty (a dokonce o nich ani nic nevíme – takže v režimu „P“ funguje přístroj asi jako kompakt, i když asi s lepšími výsledky). Ovládání není moc rychlé ani pohodlné (na ovládání jednou rukou rychle zapomeňte), ale je přehledné, jednoduché a i bez návodu snadno pochopitelné. Problémem je však to, že při vypnutí přístroje nezůstanou nastavené expoziční hodnoty (resp. čas), protože hlavní vypínač a ovladač časů jsou sloučeny do jednoho voliče.

Nikon F-401x
Nikon F-401x
Vestavěný blesk má směrné číslo 12 (ISO 100), vyklápí se manuálně pomocí dvou protilehlých tlačítek nahoře na hranolu. Svým reflektorem pokrývá blesk úhel odpovídající objektivu ohniskové vzdálenosti 35 mm a delší. Na F-401 lze nasadit i externí TTL blesk; zkoušel jsem SB-80DX, což je mnohem mladší přístroj než čtyřistajednička, a pracoval bez problémů. Synchronizační čas je 1/125s a delší. Pentagonální pevně vestavěný hledáček má velký a dost světlý obraz (zvětšení 0.8× při použití objektivu 50mm zaostřeného na nekonečno) a pokrývá 92% obrazového pole. Uprostřed je vyznačen kruh a značka AF senzoru; pro manuální zaostřování (přepínač AF/MF je vedle bajonetu vpředu) nemá matnice žádné zaostřovací pomůcky. V hledáčku se nezobrazují žádné konkrétní hodnoty; je vybaven jen několika barevnými LED: informace o správném zaostření (zelená tečka), správná expozice (červený kroužek), podexpozice (červené minus), přeexpozice (červené plus) a červený symbol nabití blesku (pokud je blesk v neaktivní poloze, řekne si přístroj o jeho použitím blikáním tohoto symbolu).

“Smyslový dojem” (lze-li to tak nazvat) ze všech variant Nikonu F-401 je překvapivě dobrý, byť to ve své době byl snad nejlevnější a nejzákladnějsí Nikon. Grip je dostatečně velký, poloha spouště dobrá, povrchová úprava vypadá jednak solidně, jednak anti-skluzově (a skutečně taková je). Hmotnost samotného těla 401 bez baterií je kolem 650 gramů; se čtyřmi tužkovými bateriemi a objektivem se tak hravě dostaneme k hranici 1 kg; pro někoho příjemný fakt, pro někoho otravná tíha.

Nikon F-401x
V dubnu 1989 se objevila vylepšená varianta Nikon F-401s/N4004s, jejíž prodejní cena byla 61.000 jenů. Vylepšení se týkalo vnitřku, nikoli vnějšího vzhledu (tam došlo jen ke změně dvou malých detailů – přibyl nápis označující typ přístroje a zvětšilo se logo Nikonu na držadle). Kruhové ovladače expozičních časů a clonových čísel byly u 401 a 401s kryty plexisklovým krytem, který se u modelu 401x už nevyskytuje. Ovládání se naprosto nezměnilo. Uvnitř se však změnilo mnohé – zejména byl vylepšen AF modul AM200 (nyní pracoval v rozmezí -1 až 19 EV při ISO 100); Nikon se rád chlubil, že AF pracuje i při osvětlení, které vydá jedna zapálená sirka (nezkoušel jsem, ale vzhledem k tomu, že s takovým “osvětlením” mají dost co dělat i mnohem lepší a novější přístroje, beru to spíš jako reklamní heslo). Z dnešního pohledu není AF žádný zázrak, ale před lety bylo vylepšení světelného rozsahu AF významné. Další změna se týká měření světla – matrix měl nyní 5 segmentů (F-401 jen 3) a automatika podle slov výrobce měla být schopna správné expozice i v protisvětle (zase nutno brát v intencích doby vzniku).

Stejně jako model F-401 mohl být i F-401s vybaven jednoduchou datovou stěnou – v označení typu se pak změnilo na F-401 QD (N4004 QD) resp. F-401s QD (N4004s QD). Datová stěna uměla opravdu jen jedinou věc: tisk data nebo času do snímku. Měla vlastní baterii a bylo možno ji vypnout bez vlivu na ostatní funkce přístroje.

Nikon F-401x
Poslední variantou se stal Nikon F-401x/N5005; byl uveden na trh v září 1991 za cenu 64.000 jenů. Současně se objevila i varianta QD (cena 69.000 ¥). Hlavním vylepšením byly opět funkce, i když zde došlo i k změnám designu – zejména zmizelo ochranné plexisklo nad otočnými ovladači clon a časů (usazoval se pod ním prach, což nesvědčilo vzhledu přístroje), opět se zvětšilo logo na rukojeti a bylo ještě nápadněji barevné. Zlepšeno bylo měření světla (5 segmentů zůstalo, ale zvýšila se citlivost TTL: EV 0 až 19 při ISO 100 s objektivem 50mm f/1.4), čidla tak zvládala větší rozdíly mezi světly a stíny. Vestavěný blesk nyní pokrýval úhel záběru až do 28 mm, směrné číslo, chování blesku i manipulace s ním se nezměnila. Přístroj v poloautomatických režimech (A, S) „žádal“ o použití blesku v případě, že střední část obrazu byla o 2 EV a více tmavší než zbytek obrazového pole; pokud jste ale blesk nepoužili, přístroj exponoval (tedy žádné zablokování spouště apod.). V poslední modifikaci F-401 šlo o víceméně nepodstatné změny, ale i ty prodloužily „morální životnost“ základního modelu.

Nikon F-401x
Všechny modely „lidové“ kinofilmové zrcadlovky Nikon F-401 byly velmi oblíbené a prodávaly se dobře, o čemž svědčí nejen velký počet vyrobených kusů, ale i to, že dodnes jsou tyto přístroje poměrně běžně k vidění, a to nejen v bazarech, ale i při aktivním používání. Výhody i nevýhody jsou zřejmé – čtyřistajednička je prostě takový nezáludný přístroj… Mezi výhody patří zejména možnost použití objektivů AF-Nikkor G (tedy těch bez clonového kroužku), protože clona se ve všech režimech ovládá z těla; objektivy AF-Nikkor D (s clonovým kroužkem) samozřejmě použít lze, ale clonový kroužek musí být nastaven (případně zaaretován) na maximálním clonovém čísle. Přístroj neumí k nastavení expozice využívat informace o vzdálenosti (Nikkor G a D), ale žádné katastrofy to nezpůsobuje. Dalším kladem je napájení z tužkových baterií, které lze zakoupit prakticky kdekoli (s akumulátory problém není).

Nikon F-401x
Nevýhod je ovšem také celá řada – což je u postarších přístrojů pochopitelné. Kompatibilita s objektivy není nijak skvělá: lze použít objektivy AF-Nikkor (D, G i „non-D“) a objektivy Nikkor vybavené čipem; s manuálními objektivy bez čipu měření světla nefunguje. Při použití objektivu AF-S sice měření funguje, ale přístroj nezaostřuje – to je ovšem pochopitelné, protože Nikkory AF-S se objevily později než F-401. Největší nevýhodou je ale nemožnost nastavení korekcí expozice nebo aspoň manuálního nastavení citlivosti filmu, čímž se absence ovladače korekcí dá velmi dobře obejít. V automatických režimech nemá fotograf žádnou informaci o expozičních datech, což je pro vážnější práci opravdový handicap; jenže je třeba si uvědomit, že pro takovou “vážnější práci” přístroj nebyl primárně určen. Ovládání je pomalé, nelze s ním pracovat ani jednoručně, ani s přístrojem u oka – je však stále ještě řada lidí, kterým by toto moc vadit nemuselo.

Nikon F-401x
Uvažujete-li o jednoduché kinofilmové zrcadlovce Nikon s AF, není F-401 zas tak mimo úvahu; jen je třeba vědět, co chci, co potřebuji a co ne. Tělo je solidně odolné (na rozdíl od nových low-end “celoplasťáků”) a nevyžaduje speciální baterie, což např. při cestování není zas tak zanedbatelný fakt. Při jeho zničení či ztrátě tak není třeba propadat beznaději, protože současná prodejní cena těla je cca 1500 Kč. Jednoznačně však – pokud je to možné – volte poslední model F-401x/N5005; jednak toho bude mít nejméně za sebou, jednak ony dílčí změny, ke kterým v průběhu výroby čtyřistajedničky došlo, nejsou až tak zanedbatelné…

Ilustrační snímky k tomuto článku byly pořízeny digitální zrcadlovkou Nikon D50 s objektivy AF-S DX Nikkor 18-55mm f/3.5-5.6G ED a AF Sigma 50mm f/2.8D EX Macro a kruhovým makrobleskem Sigma EM-140 DG iTTL. ©2007 Milan Sýkora
Přehledné vyobrazení modifikací přístrojů vytvořeno s využití tiskových materiálů firmy Nikon.

FotoŠkoda
Přístroj Nikon F-401x k tomuto článku laskavě zapůjčila firma Centrum FotoŠkoda. V bazaru FotoŠkoda najdete velmi širokou nabídku přístrojů, objektivů i dalšího příslušenství.

17 komentářů u „Nikon F-401, F-401s a F-401x“

  1. EOS 600

    Nemám velké povědomí o starší zahraniční fototechnice. Já jsem v té době pokukoval po Praktice a tyto zahraniční foťáky jsem viděl jen v Tuzexu a byly pro mne nedosažitelné.

    O to víc mne zpětně překvapuje, jak asi rychle se i tehdy (a nejen dnes) fototechnika vyvíjela. V článku píšete, že Nikon přišel u těchto modelů jako první s gripem, že to byly jedny z prvních foťáků s AF, první s vestavěným bleskem, uměl automatické zavedení filmu, přečtení DX,… a to vše od roku 1987.

    Já mám doma Canon EOS 600. Ten se vyráběl od roku 1989 a kromě toho vestavěného blesku mi připadá velmi podobný. Jeho předchůdci EOS650 a EOS620 se vyráběly rovněž od roku 1987.

    Nechci rozpoutat žádné boje Nikon/Canon. Jen mi to prostě připadne zajímavé takto si zpětně uvědomit souvislosti. Dík za článek.

    Odpovědět
    • eos 600

      EOS 600 byl poněkud jinde – ten umí přeostřovat (dynamický autofokus) a udělá víc snímků za sekundu než poslední EO30V.
      To jsou jiné váhové kategorie.

      Odpovědět
      • EOS 600

        EOS 630 resp. 600 (označení pro evropský trh) se vyráběl od dubna 1989 do března 1991. Jeho hlavní předností byly výměnné matnice, rychlejší sériové snímání (až do 5 obr./s), lepší informace v hledáčku, lepší AF (ale z dnešního pohledu taky žádný zázrak a to přeostřování, resp. Predictive AI Servo, je spíš začátek dlouhé cesty než nějaký průlom) apod. Byl to přístroj vyšší třídy, ovšem taky byl o dost dražší než F-401: ten stál 69.000 jenů (tělo), zatímco EOS 600/630 celých 89.000 jenů (opět jen tělo).

        Nemůžu se ale zbavit jedné vtíravé otázky – proč musejí canonisté vždy, když je řeč o Nikonu, převést řeč na svou značku? Fakt to nechápu; a nemyslím to nijak útočně, protože “značkové války” jsou mi celkem vzato ukradené…

        MS#

        Odpovědět
        • Ceny – oprava

          Omlouvám se za nesprávné ceny v předchozím příspěvku (v článku je to dobře), nějak jsem se “upsal”:

          * tělo F-401 stálo 64.000 ¥
          * tělo EOS 600/630 stálo 85.000 ¥, s objektivem 35-105mm f/3.5-4.5A 129.700 ¥

          MS#

          Odpovědět
        • eos 600

          Že byl EOS600 dražší a že uměl výrazně rychleji “střílet” a podobně vím. A opravdu mi nešlo o rozpoutání nějaké Nikon/Canon války. (Proto trošku nechápu větu “proč musejí canonisté vždy, když je řeč o Nikonu,…” – jak kdyby slovo Canon bylo pod článkem o Nikonech zakázané :o( ). Jen mi při čtení článku došlo, že to co popisujete u Nikonu vzniklého v roce 1987 měly i některé foťáky Canon vzniklé ve stejné době (EOS 650 a EOS620) a je úplně jedno, kolik který stál. Z toho jsem si jaksi zpětně uvědomil, že podobně jako je řekněme dnes překotný vývoj v digitálních zrcadlovkách, byl asi už tehdy v analogových. Což – přiznám se – jsem tehdy jako majitel Praktiky B100 moc nevnímal.

          Odpovědět
          • EOS 600

            Ale já jsem to myslel jinak – a spíš jako reakci na příspěvek C. K.; je to článek o Nikonu a najednou jsme u srovnání EOS 600 a EOS 30… a to mi prostě připadá “mimo mísu” a opravdu mám dojem, že se to děje speciálně u Canonu resp. u canonistů (ale možná že je to jen můj dojem, nicméně mnohokrát potvrzený)… Takže se omlouvám za nejednoznačnost svého příspěvku, na Vás vlastně mířen vůbec nebyl.
            Vývoj kinofilmových SLR byl zejména cca v letech 1986 – 1996 hodně rychlý – opravdu ho lze přirovnat k současnému vývoji DSLR… Ale není docela jedno, kolik který foťák stál, protože tím se vymezují určité kategorie; a jsem přesvědčen, že není zrovna rozumné a smysluplné srovnávat zástupce různých kategorií (např. u aut se to také nedělá – nikdo nedělá srovnávací test wartburga a mercedesa, protože to prostě nemá smysl); nemá tedy moc smysl porovnávat např. EOS1 a Nikon F-401, nebo např. EOS 300 a Minoltu Dynax 9…

            MS#

          • eos 600

            Dík za vysvětlení. Opravdu jsem to pochopil spíš jako narážku na můj první příspěvek.

            Co se týče toho srovnávání “Wartburga s Mercedesem”. On zase rozdíl 80000 jenů (cena těla EOS 650 prodávané od března 1987 – čerpáno z webu Canon) a 64000 jenů (cena za tělo F-401 prodávané od července 1987 – čerpáno z Vašeho článku) není tak hrozný.

            Ale dost už.

    • EOS 600

      První sériově vyráběná zrcadlovka s AF byla Minolta 7000, která přišla na trh v roce 1985.
      S gripem je to trochu jinak: Nikon nebyl první výrobce, který s ním přišel; v článku je psáno, že F-401 byl přístroj, kde tuto věc Nikon použil poprvé. Světové prvenství Nikonu a F-401 je hlavně ve vestavěném TTL-blesku. Na svou dobu to byl přístroj poměrně vyspělý a hlavně s dobrým poměrem cena / výkon.

      MS#

      Odpovědět
  2. Okulár

    Zjistil jsem, že na na F-401x (a téměř jistě tudíž i na F-401 a F-401s) lze použít očnici DK-20 z Nikonu D50/D70s. Lze použít i očnici DK-10 z F65/F80/D70. Obě očnice jsou zaměnitelné.
    Vyobrazený přístroj nemá na okuláru očnici žádnou; originální označení nevím, ale vím jistě, že sehnat nepůjde – na rozdíl od výše uvedených DK-10 a DK-20 (ta je lepší).

    MS#

    Odpovědět
  3. Díky

    Pěkný článek. Vždy si rád počtu o staré fototechnice. Tedy nejen o staré, ale ta stará má v sobě kouzlo toho přístroje co byl vyroben dříve a dodnes funguje 🙂 Chtělo by to článků na téma fototechnika více, i když chápu kde má člověk brát ty staré přístroje a čas na to se jim věnovat + o nich ještě psát 🙂

    Odpovědět
    • Díky

      To jsem rád, že někomu takové články něco řeknou… proto je ostatně píšu.
      Problém “kde brát starší fototechniku” už nemám – půjčuje mi je bazar Foto Škoda. Spíš je potíž s časem, protože takový článek nevznikne za hodinu, chce to víc dní. Ale pokračovat budu, to je jisté.
      Takže brzy nashledanou u krásných starých strojů!

      MS#

      Odpovědět
  4. Matrix

    Dovolil bych si polemizovat s výrokem

    Nikon zde poprvé uvedl tzv. “Matrix metering”

    Podle mě dostupných informací měl matricové měření již Nikon FA vyráběný v letech 1983-1989. Systém se sice tehdy ještě nenazýval “Matrix metering”, ale AMP (Automatic Multi-Pattern Metering), nicméně jde o totéž a dnes již samotná společnost Nikon označuje měření u Nikonu FA jako “Matrix” – viz oficiální stránky Nikonu:

    http://nikonimaging.com/global/products/filmcamera/slr/1980-1984/fa/index.htm

    nebo též:
    http://www.mir.com.my/rb/photography/hardwares/classics/nikonfa/fatech/index.htm

    Odpovědět
    • Matrix

      S tím se dá souhlasit; jenže poprvé právě u F-401 byl uveden tento název; že byl (je) pak zpětně užíván i pro FA, to je, řekl bych, jiná věc.
      Jasně, že principiálně je to totéž, ale u FA – v době jeho uvedení – se tento název nepoužíval…

      MS#

      Odpovědět
  5. ještě díky

    před pár měsíci jsem dostal darem nikon f 401s,ale co s tím,když žádný návod k tomu nebyl a ani předešlý majitel s tím neuměl moc zacházet,věděl jen,kde se mačká spoušť ,ostatní mu kdysi při koupi nastavili v obchodě…jako dar z nebes byl článek pana Sýkory,který je perfektní jako manuál k fotoaparátu,díky za něj,už mám vyvolaný první film,je to dobrý stroj,po tolika letech je stále perfektní

    Odpovědět

Napsat komentář