Nemáte nějaký odhad, jaké procento lidí dnes ještě fotí kinofilmovými kompakty?
Ale k dotazu, mohu-li:
Nevíte, jakým způsobem kombinují tyto kompakty vztah času a clony, je -li rozsah závěrky 1/300s – 2s? Zdálo by se mi logické, že se snaží nastavovat čas kratší než např. 1/60 a podle expozice dohánět clonu. Pokud je málo světla, zapne blesk. A když se blesk manuálně vypne, nastavují se dlouhé časy a pak je to na stativ a samospoušť. Pokud se aktivuje režim “krajina”, zřejmě kompakt zaostří na nekonečno a nesnaží se též prioritně volit vyšší clonová čísla?
Ptám se proto, že do fotoaparátu lze vložit filmy výrazně různých citlivostí, takže z každého filmu musí být dosti rozdílné výsledky, které by snad šly trochu předvídat.Mám svůj kompakt rád a s filmem ISO 200 to s ním jde.
Na toto léto jsem dal pro pokus film ISO 100 a při nejlepším clonovém číslu 4.5 a sluníčku v zádech to snad v denních hodinách půjde.
Dík
Odpověď redakce
Docela dobrá sbírka dotazů 🙂
Kombinace času a clony se u alespoň průměrného kompaktu děje stejně jako u zrcadlovky – tedy měřením a nalezením vhodné resp. nejvhodnější kombinace pro dané podmínky; jen míra přesnosti měření je u kompaktů výrazně nižší než u zrcadlovky – kompakt více “hádá” a musí si vystačit s tím, co má – tedy většinou skokově nastavované časy (zrcadlovky umějí čas nastavovat plynule, tedy přesněji exponovat) a relativně málo světelný objektiv. Jsou výjimky, ale mluvím zde obecně o průměrném “lepším” kompaktu za průměrné peníze…
Dá se docela dobře odhadnout, jak takové měření funguje – běžný uživatel takového kompaktu zpravidla (99,9%) fotografuje na barevný negativ, na amatérský film…
Barevnému negativu docela svědčí přeexpozice (až +3EV), daleko hůře snáší podexpozici (už při -1/2EV roste zrnitost, blednou barvy apod.) – měření má tedy algoritmy nastaveny tak, že se snaží spíše o přeexpozici: uživatel je spokojen, má výrazné barvy, zrno na klasických fotografiích 10×15 skoro neviditelné… Aby nedocházelo k podexpozici, bývá čtečka DX-kódu (citlivost filmu) upravena na skokové čtení – např. umí jen 100, 200, 400 a 800 ASA (některé třeba jen 100, 400 a 800), nikoli mezihodnoty, např. 160 nebo 320 ASA (někdy se tyto hodnoty nastavují na zrcadlovkách manuálně pro filmy 200 resp. 400 ASA, aby právě došlo k oné mírné přeexpozici o 1/3 EV; běžné amatérské filmy se v těchto citlivostech stejně nevyrábějí, proto je kompakt ani umět nemusí); dáte-li do takového přístroje film nominální citlivosti ISO 160, nastaví dle svého skokového čtení nejbližší nižší citlivost (tj. 100) a uživatel je opět spokojen…
Navíc běžné amatérské filmy (např. Kodak Gold) mívají skutečnou citlivost nižší než nominální – aby i při čtení z DX-kódu došlo spíše k přeexpozici než k podexpozici. Profesionální (Kodak Portra nebo Elite, Fuji Pro 160S) a některé “lepší” amatérské filmy (Fuji Superia) mají reálnou i nominální citlivost stejnou, ale právě proto se hodí spíše pro zrcadlovky s přesnějším měřením, než pro kompakty, které mají na výběr většinou podstatně menší arzenál časů i clon a hlavně menší přesnost měření. Podexpozice je nejčastější příčinou “nepovedených” snímků s kompakty – a právě tomu se snaží výrobci přístrojů i filmů pro ně vhodných předejít výše uvedenými “triky”.
Automaticky se zapne blesk, kdykoli je nedostatek světla – dosah blesku je ovšem malý (tím menší, čím menší je citlivost použitého filmu), a tak výsledky nebývají nijak oslnivé. Když se blesk manuálně vypne, není to tak, že přístroj nastavuje přednostně dlouhé časy, ale tak, že nastaví klidně i dlouhý čas, aniž by na to uživatele upozornil – je třeba toto chování předvídat.
Máte pravdu v tom, že přístroj se snaží nastavovat spíše kratší časy, pokud mu to ovšem clona (resp. světelnost jeho objektivu) dovolí – opět v zájmu běžného uživatele: je pak menší pravěpodobnost, že snímky budou rozostřené a nemusí se tak často zapínat blesk, který je v exteriéru stejně zpravidla k ničemu.
Kreativní režim “krajina” funguje většinou tak, že nastaví nejvyšší možné clonové číslo a zároveň také čas, který lze udržet z ruky, tedy asi 1/30s a kratší. Se zaostřením to nemá zas tak moc společného, spíše se snaží o maximální hloubku ostrosti (proto co největší clona). Někdy je program nastaven tak, že se při jeho aktivaci vypne blesk a měření nastavuje časy bez ohledu na to, jestli je lze nebo nelze udržet z ruky.
Film ISO 100 je pro kompakt v létě (nebo prostě kdykoli, kdy je dost světla) dobrý, ale myslím, že vzhledem k výše uvedenému je lepší používat spíš film ISO 200 – zvláště pokud nemáte plnou kontrolu (nebo aspoň informaci) o skutečně použitém expozičním čase; udržíte tak z ruky více snímků a nebude se tak často zapínat blesk. Na běžně velkých fotografiích rozdíl mezi ISO 100 a 200 nepoznáte (předpokládám použití aspoň průměrně kvalitních značkových filmů). Pokud použijete opravdu dobrý film vhodný i pro kompakt (Fuji Superia 400 X-Tra), můžete zkusti i ISO 400, aniž byste pozoroval na snímcích běžné velikosti nárůst zrnitosti.
Kolik lidí fotí filmovým kompaktem? Přesně to samozřejmě nikdo neví, ale firmy stále tyto přístroje vyrábějí a nabízejí, a to navíc v relativně širokém sortimentu, takže mají odbyt (jinak by už výroba byla zastavena) – a nikdo si přístroj přece nekupuje proto, aby s ním nefotografoval. Takže těch “filmových kompaktistů” bude pořád docela hodně…
Milan Sýkora