Zdravím, chtěl bych si pořídit macro objektiv a váhám mezi těmito dvěma Tamron AF SP 90mm f/2,8 Di Macro nebo Sigma 70mm f/2,8 EX DG MACRO. Který byste mi spíše doporučili a proč? A ještě bych měl dotaz, jesi jde na vysouvací přední člen také připevnit předsádku (resp. pokud s vysunutým členem bude fungovat/ostřit)
Uvažoval jsem též nad Sigmou AF 150/2,8 EX DG HSM APO MACRO, ale vlastním Nikon D90 a tam při přepočtu už by se jednalo o hodně velké ohnisko a asi by nebylo reálné vyfotit jakékoliv makro z ruky.
Děkuji za odpověď a případné připomínky
Který na makro?
Harry
Odpověď redakce
Dobrý den, pokud máte v plánu věnovat se makrofotografii živé přírody, pak bych doporučil raději delší ohniskovou vzdálenost. Osobně si třeba na motýly dokonce nejraději beru objektiv 300 mm schopný zaostřit na relativně krátkou vzdálenost 1,5 m. Důvodem pro delší ohnisko je zde potřeba většího odstupu od fotografovaného námětu – především kvůli plachosti živočichů, ale také aby si fotograf nestínil apod. Z tohoto pohledu a pro tento sub-žánr bych tedy rozhodně doporučil jít do Sigmy 150/2,8, která má navíc i pozitiva v rychlejším a tišším ostření a konstrukci s vnitřním ostřením. Fotí s ní spousta fotografů a určitě nejenom ze stativu – viz třeba fotografie, které tímto sklem pořídil Petr Bambousek: http://gallery.sulasula.com/Equipment/Sigma-150mm28/23543832_pLVJxR#!i=1904042223&k=2XDDJTf
Často se ale setkávám s tím, že makroobjektiv má sloužit nejen pro makro, ale také jako portrétní sklo. Pak je samozřejmě vhodnější použít kratší ohniskovou vzdálenost, zejména na APS-C zrcadlovkách. Kdysi jsem na jednom fóru četl takové hezké pravidlo: pokud chcete makroobjektiv, který umí portrétovat, kupte si něco kolem 100 mm, chcete-li ale portrétní objektiv, který umí makro, pak jděte do kratšího skla – třeba do zmíněné Sigmy 70 mm.
Čeho se skoro jistě nemusíte bát je optická kvalita, která bývá u makroobjektivů velmi dobrá – nepamatuji si snad žádný, který by byl vyloženě špatný, byť určité rozdíly mezi nimi jsou. V tomto směru bývá vyzdvihován Tamron 90 a sám mohu potvrdit, že je opravdu vynikající, nicméně Sigmu jsem neměl v ruce a nemohu tedy přímo srovnávat.
K poslední části dotazu: makropředsádky můžete normálně používat i na makroobjektivech a nemají vliv na funkčnost ostření. Co ale ovlivňují dost zásadně je zaostřitelný rozsah – ten se při použití předsádky vždy (tedy na jakémkoliv objektivu, nejen na makru) zmenší do poměrně úzkého rozmezí.
Například když nasadím na Tamron 90 achromatickou makropředsádku Olympus o relativně velké mohutnosti 7,7 dioptrií, při zaostření objektivu na nekonečno je ve skutečnosti zaostřeno přibližně na 30 cm, přičemž měřítko zvětšení je zhruba 1:1,5. Pokud zaostřím na nejkratší možnou vzdálenost 29 cm (dle stupnice objektivu), ve skutečnosti je zaostřeno na cca 25 cm a měřítko dosahuje 1,5:1. Díky délce objektivu a tloušťce předsádky je pak vzdálenost předmětu od přední čočky okolo 5 cm. Samotný makroobjektiv tedy podá o něco horší výkon v maximálním zvětšení, ale práce s ním je mnohem pohodlnější díky možnosti ostřit plynule od nekonečna až k 1:1. Předsádky mají smysl hlavně tam, kde je potřeba dosáhnout maximálního zvětšení, ale zároveň lze pracovat v klidu ze stativu, ideálně s kontrolovaným osvětlením. Používat je jde samozřejmě i v terénu, ale s popsaným omezením je třeba počítat.
Na závěr snad ještě doplním, že předsádky z principu poskytují větší efekt při kombinování s delšími skly, ideální volbou jsou střední teleobjektivy okolo 200 mm. U makroobjektivů je potřeba jejich efekt spíše vyzkoušet, protože u nich klasické výpočty (jako třeba v našem článku http://www.paladix.cz/clanky/predsadkove-cocky-prakticky.html) přestávají platit. Ne snad, že by se vymykaly fyzikálním zákonům, ale při ostření na blízko se obvykle mění parametry optické soustavy, takže nebývá známo, jaké hodnoty by se do výpočtů měly dosadit.