Trocha historie
Compact Flash patří do kategorie tzv. flash pamětí. Co to vlastně flash paměť je? Zjednodušeně řečeno se jedná o paměť, která si uchovává svoji informaci i po odpojení od zdroje napětí. Historie flash pamětí sahá až do roku 1988, kdy byly firmou Intel představeny flash paměti na principu NOR. Zápis a mazání bylo poměrně pomalé, zato umožňovaly přímé adresování jakékoliv paměťové buňky, takže umožňovaly náhodný přístup kamkoliv do paměti. Životnost se pohybovala mezi 10 a 100 tisíci mazacími cykly.
V roce 1989 představily firmy Samsung a Toshiba flash paměti na principu NAND, které byly rychlejší, měly cca 10x vyšší životnost, ale umožňovaly pouze sekvenční přístup k datům. Prvním výměnným paměťovým médiem používajícím tuto technologii byly již dnes prakticky nepoužívané paměti SmartMedia. Později systém NAND použily i Compact Flash karty. Na této technologii staví i další současné typy karet: MMC, Secure Digital, Memory Stick a xD-Picture Card.
První Compact Flash karty vyrobila v roce 1994 firma SanDisk. O rok později byla založena asociace CompactFlash Association (CFA), která sdružuje výrobce zařízení pro využití CF. CFA v tuto chvíli sdružuje více než 260 firem z celého světa. Správní radu tvoří mimo jiné firmy jako Canon, Hewlett-Packard, Hitachi, Kodak, Lexar, SanDisk a další.
Základní informace o Compact Flash
Compact Flash karty jsou malé paměťové karty o rozměrech 36,4 x 42,8 mm. Výška karet je dvojí: typ I je vysoký 3,3 mm, typ II je vysoký maximálně 5 mm. To je jediný rozdíl mezi typem I a II. Typ II už se dnes prakticky nepoužívá (výjimkou jsou miniaturní harddisky jako např. IBM Microdrive a některé kapacity karet značky Pretec). Dnešní digitální zrcadlovky a vyšší modely „kompaktních“ digitálů většinou dovolují použití obou typů. Levnější kompaktní digitály dovolují použít pouze karty typu I – což je většina dnes dodávaných karet.
Komunikaci karty s okolním světem umožňuje konektor s 50 piny, za kterými se (stejně jako u karet typu MMC/SD nebo MemoryStick) skrývá řadič, který se stará o komunikaci mezi vlastním paměťovým úložištěm a okolním světem (fotoaparátem, počítačem, apod.). Tím se liší od např. od pamětí SmartMedia a xD, které tvoří pouze paměťové buňky a o komunikaci se stará samostatně každé zařízení, které karty používá. A právě řadič je jedním z faktorů, které ovlivňují výslednou rychlost karty. Řadiče dnes prodávaných CF karet používají některý z těchto režimů pro přístup k datům uloženým na kartě:
- PIO (Programmed Input/Output) – přístup přes integrovaný řadič
- Mód 0 – maximálně 3,3 MB/s
- Mód 1 – maximálně 5,2 MB/s
- Mód 2 – maximálně 8,3 MB/s
- Mód 3 – maximálně 11,1 MB/s
- Mód 4 – maximálně 16,7 MB/s
- Mód 5 – maximálně 20 MB/s (*)
- Mód 6 – maximálně 25 MB/s (*)
- DMA (Direct Memory Access) – přímý přístup k paměťové buňce
(*) Módy 5 a 6 jsou zatím v návrhu ve specifikaci CompactFlash 3.0, která měla být schválena v listopadu 2004 (zatím se tak ale nestalo, poslední verze je zatím 2.1, která přináší zrychlení v podobě režimu Multiword Direct Memory Access, stále však zůstává nejvyšší rychlost přenosu na 16,7 MB/s).
Dnes jsou dostupné CF karty s kapacitou 8 GB, nový standard CF+ (nebo také CF 2.0) počítá s kapacitou až 137 GB a přenosovou rychlostí 16 MB/s. Jako souborový systém se dnes používá FAT, resp. FAT32 – toto už ale není součástí specifikace CF, ale záleží na konkrétním použití, v tomto případě v digitálních fotoaparátech.
Na světě je několik skutečných výrobců resp. dodavatelů technologií pro CF karty. Mezi ty největší patří především firmy SanDisk, Lexar, Hitachi, Samsung a Toshiba. Některé z nich prodávají karty pod svým vlastním jménem (SanDisk, Lexar), ostatní většinou licencují svoji technologii dalším výrobcům nebo prodávají tzv. OEM karty - tj. takové, které se pouze přelepí štítkem dané obchodní značky. Zjistit skutečného výrobce či dodavatele technologie nemusí být vždy jednoduché, na kartě to většinou napsané není a je nutno nahlédnout do technických specifikací (pokud jsou k dispozici). Např. u karet Pretec najdete technologii Hitachi i Samsung.
Rychlost paměťových karet
Na dnes prodávaných CF kartách najdete různé nápisy
vztahující se k rychlosti: High Speed, Ultra, 40X, 80X, 100X apod. Co tyto
nápisy znamenají? Prakticky jediný „měřitelný“ je údaj „X-krát“. Rychlost
paměťových karet CF se totiž udává v násobku hodnoty 150 kB/s, tj. karty
označené jako „40X“ by měly být schopny přenášet data rychlostí 6000 kB/s,
karty označené jako 80X by pak měly přenášet data rychlostí 12000 kB/s. Až
potud je to doufám poměrně jasné, možná se ptáte, proč to tak rozebírám. Ono to
totiž z pohledu rychlosti vypadá lákavě, ale bohužel se jedná o rychlosti,
které jsou dosahovány v poměrně optimalizovaných laboratorních podmínkách.
V běžné praxi to už tak růžové není a náš test měl na toto poukázat.
Co jsme testovali?
Testovali jsme rychlosti dnes dostupných paměťových karet v běžných podmínkách, tj. v digitálním fotoaparátu, popř. v USB čtečce. Rozdíl proti „papírové“ rychlosti vyznačené na kartě je v tom, že se jedná o zcela běžné uživatelské podmínky a ne o laboratorní optimalizovaný test. Ukázalo se, že všechny karty, které jsme testovali, dosahovaly výrazně horších výsledků, než bylo vyznačeno na jejich štítku. Rychlost přenosu dat totiž záleží také na tom, v jakém zařízení je karta instalována, jakým způsobem s ní zařízení komunikuje a dokonce i pod jakým operačním systémem se test provádí. V každém zařízení totiž karty vykazovaly jiný výsledek. Také jsme zjistili, že většina testovaných zařízení neumí plně využít rychlost testovaných karet. Ale nepředbíhejme.
Do testu jsme zahrnuli tyto paměťové karty:
Test probíhal v následujících zařízeních:
- Canon EOS 1D Mark II
- Canon EOS 10D
- Canon EOS 20D
- Canon EOS 300D
- Canon EOS 350D
- Konica Minolta Dynax 7D
- Nikon D70
- Nikon D100
- Pentax ist*D
Jak jsme testovali?
Test měl ukázat to, jak rychle je digitální zrcadlovka schopná zapisovat na kartu. Na všech zrcadlovkách jsme tedy nastavili následující parametry:
- Sériové snímání
- Manuální zaostřování
- Manuální režim expozice
Exponována byla vždy tatáž scéna se stejným nasvícením. Test probíhal tak, že jsme po dobu jedné minuty drželi stisknutou spoušť a sériově snímali jeden snímek za druhým. Pak jsme nechali fotoaparát zapsat na kartu obsah vyrovnávací paměti. Z karty jsme následně stáhli velikosti souborů, které na ní fotoaparát uložil a hlavně datum a čas jednotlivých snímků. Výsledné číslo přenosové rychlosti vzniklo tak, že jsme odečetli čas mezi prvním a posledním souborem a touto dobou jsme vydělili celkovou velikost uložených souborů. Získali jsme tím rychlost zápisu v kB/s. Před vlastním testem byla karta vždy naformátována přímo ve fotoaparátu. Fotoaparáty měly před testem plně nabité baterie. Test probíhal vždy celkem třikrát.
Zkoušeli jsme tři režimy:
- RAW
- JPEG/H (nejlepší kvalita, nejvyšší rozlišení)
- JPEG/M (nejlepší kvalita, střední rozlišení)
Nastavení fotoaparátu pro zpracování JPEG bylo ponecháno základní (tj. doostřování, vyvážení bílé, apod.).
Všechny fotoaparáty pochopitelně nejrychleji ukládaly snímky v RAW režimu, JPEG byl pomalejší, protože data musí před uložením na kartu projít ještě zpracováním ve fotoaparátu.
Všechny testované zrcadlovky mají vnitřní vyrovnávací paměť. To znamená, že pokud exponujete sérii snímků, tak se nejprve ukládají do rychlé vyrovnávací paměti a teprve poté na CF kartu. To dovoluje pořídit velmi rychle za sebou několik snímků, aniž byste museli čekat na to, až se uloží na kartu. To je pochopitelně velmi výhodné u kratších sérií (každý fotoaparát má pro každý režim jinou velikost této paměti), nicméně delší série (např. sportovní snímky, důležité reportáže, apod.) už mohou být právě na rychlosti karty závislé. Jinak si myslím, že pro běžného uživatele nemusí být rychlost karty až tak určující, většinou ji stejně nedokáže plně využít. Kromě Canon EOS 10D ukládaly všechny testované fotoaparáty obsah vyrovnávací paměti na kartu průběžně, tj. nečekaly na vyprázdnění celé vyrovnávací paměti, ale jakmile se uložil jeden snímek, hned došlo k expozici dalšího.
Některé fotoaparáty mají možnost nastavit redukci šumu u delších expozic. Tato funkce je dostupná u všech modelů Nikon, Konica Minolta i Pentax a u Canon EOS 20D a 350D. U Nikonu a Pentaxu se tato funkce aplikuje vždy a ovlivňuje velikost použitelné vyrovnávací paměti, u Minolty je možné tuto funkci využít jen u expozic delších než 1 sekunda (a není-li nastaveno sériové snímání).
Výsledky: Canon EOS 1D Mark II
Canon EOS 1D Mark II patří do kategorie profesionálních digitálních zrcadlovek s důrazem na rychlost snímání. Proti ostatním testovaným zrcadlovkám, které mají čip s rozlišením 6 MPix má Mark II čip s rozlišením 8,2 MPix a dle specifikace by měl být schopen snímat rychlostí až 8,5 snímků za vteřinu.
Velikost vyrovnávací paměti
- RAW: 20 snímků
- JPEG/H: 30 snímků
- JPEG/M: 40 snímků
Naměřené hodnoty
V následující tabulce jsou hodnoty změřené při testu. Řádky jsou seřazeny abecedně podle výrobce a názvu karty. Hodnota kB/s udává změřenou rychlost zápisu dat na kartu, sloupec X udává toto číslo přepočtené na násobek základní rychlosti (= 150 kB/s). Po kliknutí na ikonu grafu si můžete výsledky prohlédnout v přehledném grafu. Tučně je označen nejrychlejší výsledek v daném testu.
Shrnutí
Canon EOS 1D Mark II potvrdil, že je profesionálním fotoaparátem optimalizovaným na vysokou rychlost snímání. Zvlášť impozantní poslech je „palba“ závěrky při ukládání snímků pouze do vyrovnávací paměti – jakmile se tato zaplní, tak se pochopitelně „kadence“ sníží, ale i tak je to krásný poslech. Překvapením ale bylo závěrečné srovnání rychlosti zápisu s mnohem levnějším Nikon D70, který dokázal na rychlé karty ukládat rychleji, než Mark II. V tomto případě se rozhodně vyplatí investovat do rychlých karet. Díky rozhraní FireWire je rychlé i stahování dat do počítače, rychlá externí čtečka je pouze vhodným doplňkem pro případ, kdy je nutné zároveň stahovat data z karet a zároveň fotit.
Výsledky: Canon EOS 10D
Canon EOS 10D je starší model (dnes už se nový neprodává, je nahrazen modelem 20D), který patří do katerogie poloprofesionálních digitálních zrcadlovek. Je vybaven dvoustupňovou vyrovnávací pamětí (první stupeň je velmi rychlý, druhý pomalejší, teprve poté zapisuje na kartu).
Velikost vyrovnávací paměti
- RAW: 9 snímků
- JPEG/H: 9 snímků
- JPEG/M: 9 snímků
Naměřené hodnoty
V následující tabulce jsou hodnoty změřené při testu. Řádky jsou seřazeny abecedně podle výrobce a názvu karty. Hodnota kB/s udává změřenou rychlost zápisu dat na kartu, sloupec X udává toto číslo přepočtené na násobek základní rychlosti (= 150 kB/s). Po kliknutí na ikonu grafu si můžete výsledky prohlédnout v přehledném grafu. Tučně je označen nejrychlejší výsledek v daném testu.
Shrnutí
Canon EOS 10D není na dnešní dobu žádný velký rychlík. Má sice docela velkou vyrovnávací paměť, ale značným znevýhodněním je, že nejprve ji celou zaplní a teprve poté začne zapisovat data na kartu. To znamená, že první snímky jdou velmi rychle za sebou, ale jakmile se paměť (na 9 snímků ve všech režimech) zaplní, je nutno čekat, až uloží data na kartu (další snímek lze exponovat hned, jakmile se udělá dostatek prostoru ve vyrovnávací paměti, není tedy nutno čekat na vyprázdnění celé paměti). Rychlost ukládání na kartu je zhruba srovnatelná s EOS 300D - tedy jedna z nejnižších.
Výsledky: Canon EOS 20D
Canon EOS 20D je momentálně prodejním hitem. Jedná se o podstatně rychlejšího nástupce 10D, navíc vybavené čipem s rozlišením 8,2 MPix (stále s crop faktorem 1,6x). V tomto testu byl zásadní rozdíl právě v rychlosti. Jednak 20D rychleji nabíhá, jednak má rychlejší zápis na karty a navíc ukládá data na kartu ihned, nemusí tedy dojít k zaplnění celé vyrovnávací paměti, jako u 10D. Co je ale horší je, že má v RAW režimu kapacitu vyrovnávací paměti "jen" na 6 snímků (proti 9 u 10D). Funkce pro redukci šumu u delších expozic byla vypnuta.
Velikost vyrovnávací paměti
- RAW: 6 snímků
- JPEG/H: 20 snímků
- JPEG/M: 28 snímků
Naměřené hodnoty
V následující tabulce jsou hodnoty změřené při testu. Řádky jsou seřazeny abecedně podle výrobce a názvu karty. Hodnota kB/s udává změřenou rychlost zápisu dat na kartu, sloupec X udává toto číslo přepočtené na násobek základní rychlosti (= 150 kB/s). Po kliknutí na ikonu grafu si můžete výsledky prohlédnout v přehledném grafu. Tučně je označen nejrychlejší výsledek v daném testu.
Shrnutí
Jak již bylo řečeno, je EOS 20D velmi rychlá. Její rychlost je plně srovnatelná např. s Nikon D70, proti kterému má dokonce větší kapacitu vyrovnávací paměti. Proti EOS 10D je podstatně rychlejší, ale má menší vyrovnávací paměť pro snímky v RAW režimu.
Výsledky: Canon EOS 300D (Firmware Version 1.1.1)
Canon EOS 300D patří dnes k nejlevnějším digitálním zrcadlovkám na trhu. Stejně jako 10D i 300D je vybavena tzv. SmartBufferem, což je zjednodušeně řečeno dvojitá vyrovnávací paměť (v případě 300D postačí kapacita 1. bufferu na 4 snímky).
Velikost vyrovnávací paměti
- RAW: 6 snímků, z toho první 4 velmi rychle za sebou
- JPEG/H: 10 snímků, z toho první 4 velmi rychle za sebou
- JPEG/M: 15 snímků, z toho první 4 velmi rychle za sebou
Naměřené hodnoty
V následující tabulce jsou hodnoty změřené při testu. Řádky jsou seřazeny abecedně podle výrobce a názvu karty. Hodnota kB/s udává změřenou rychlost zápisu dat na kartu, sloupec X udává toto číslo přepočtené na násobek základní rychlosti (= 150 kB/s). Po kliknutí na ikonu grafu si můžete výsledky prohlédnout v přehledném grafu. Tučně je označen nejrychlejší výsledek v daném testu.
Shrnutí
Ukázalo se, že EOS 300D neumí prakticky vůbec využít plné rychlosti karet. Výsledky všech testů byly až na výjimky velmi podobné. Rychlejší karty dopadly sice ve srovnání s pomalejšími o něco lépe, ale rozdíly podle mého nebyly takové, aby se investice do nich vyplatila. Ve srovnání s ostatními testovanými zrcadlovkami byla tato jednoznačně nejpomalejší ze všech.
Výsledky: Canon EOS 350D (Firmware Version 1.0.1)
Canon EOS 350D je posledním a zároveň nejlevnějším trhákem značky Canon v digitálních zrcadlovkách. Obsahuje 8 MPix CMOS senzor, množství funkcí, které byly uživatelům 300D zapovězeny a je opravdu velmi rychlá.
Velikost vyrovnávací paměti
- RAW: 4 snímky v režimu RAW+JPEG, 5 snímků v režimu RAW
- JPEG/H: 14 snímků
- JPEG/M: 14 snímků
Naměřené hodnoty
V následující tabulce jsou hodnoty změřené při testu. Řádky jsou seřazeny abecedně podle výrobce a názvu karty. Hodnota kB/s udává změřenou rychlost zápisu dat na kartu, sloupec X udává toto číslo přepočtené na násobek základní rychlosti (= 150 kB/s). Po kliknutí na ikonu grafu si můžete výsledky prohlédnout v přehledném grafu. Tučně je označen nejrychlejší výsledek v daném testu.
Shrnutí
Výsledky rychlostního testu jsou skutečně vynikající. Proti svému předchůdci je to rozdíl třídy! V RAW režimu je nejrychlejší ze všech testovaných zrcadlovek (na rychlých kartách, pochopitelně). V režimu JPEG/H nebo JPEG/M je srovnatelná s Nikon D70 (s vypnutou redukcí šumu) a je dokonce rychlejší, než profesionálnější Canon EOS 20D. Má poměrně velkou vyrovnávací paměť, takže není problém fotit i delší sekvence (u středního JPEG/M to s rychlou kartou stíhala ukládat, aniž by se muselo snímání přerušit - průměrně snímala a ukládala 2,3 snímku za sekundu). Dokonce i zvuk závěrky je poměrně příjemný (ve srovnání např. s Konica Minolta Dynax 7D).
Výsledky: Konica Minolta Dynax 7D
Na tuto zrcadlovku čekali příznivci značky Minolta se značnou nedočkavostí - je to vlastně první dostupná digitální zrcadlovka pro Dynax bajonet. Rozlišení je 6 MPix a navíc je vybavena speciálním stabilizátorem obrazu (ten byl pro účely testu pochopitelně vypnutý). Funkce pro redukci šumu u dlouhých expozic byla vypnuta (i když by se díky sériovému snímání a krátkým expozicím stejně neprojevila).
Velikost vyrovnávací paměti
- RAW: 9 snímků
- JPEG/H: 12 snímků
- JPEG/M: 15 snímků
Shrnutí
Z hlediska rychlosti je pro mě nová 7D poměrně velkým zklamáním. Deklarovaná rychlost USB 2.0 se možná projeví při stahování dat do počítače, ale vlastní zápis na kartu je stále velmi pomalý. Na to, že se jedná vlastně o nový model, který přichází na trh po Nikonu D70 a zároveň s Canonem EOS 20D je to dost citelná ztráta. Doufejme, že se jedná pouze o problémy s firmwarem a že to bude v nových verzích opraveno. Při sériovém snímání také docházelo k poměrně slušnému zahřívání karet, což bych řekl, že není zrovna ideální.
Výsledky: Nikon D70 (Firmware A 1.00, B 1.01)
Nikon D70 patří dnes k nejlevnějším digitálním zrcadlovkám na trhu, přišel na trh cca 5 měsíců po uvedení Canon EOS 300D. U této jediné zrcadlovky jsme prováděli dokonce dvě sady testů - jednak se zapnutou funkcí pro redukci šumu a jednak s vypnutou. U D70 se totiž funkce aktivuje vždy a ovlivňuje velikost vyrovnávací paměti.
Velikost vyrovnávací paměti
První číslo udává velikost vyrovnávací paměti bez aktivace funkce pro redukci šumu, druhé číslo udává velikost vyrovnávací paměti s touto funkcí aktivovanou.
- RAW: 4/3 snímky
- JPEG/H: 9/7 snímků
- JPEG/M: 7/5 snímků
- Poznámka: V režimu JPEG stíhaly rychlé karty (Apacer, Cheetah, Lexar a Ultra II) ukládat rychleji, než fotoaparát stíhal exponovat. Zpracování JPEG jej zpomalilo natolik, že už nemusel čekat na uložení na kartu – ve vyrovnávací paměti zbývalo ještě cca 3-5 snímků v průběhu celého testu.
Naměřené hodnoty
V následující tabulce jsou hodnoty změřené při testu. Řádky jsou seřazeny abecedně podle výrobce a názvu karty. Hodnota kB/s udává změřenou rychlost zápisu dat na kartu, sloupec X udává toto číslo přepočtené na násobek základní rychlosti (= 150 kB/s). Po kliknutí na ikonu grafu si můžete výsledky prohlédnout v přehledném grafu. Tučně je označen nejrychlejší výsledek v daném testu.
Shrnutí
U Nikon D70 mě překvapilo hned několik věcí. Za prvé to byla velikost vyrovnávací paměti u JPEG ve středním rozlišení. Díky tomu, že jsou ty soubory menší, než v plném rozlišení, tak bych čekal, že se jich tam vejde více. Bohužel se tak nestalo a vyrovnávací paměť tvrdošíjně trvala na svých 5 (resp. 7 při NR=OFF) snímcích oproti 7 (resp. 9 při NR=OFF) v plné velikosti.
Další ne zrovna příjemné překvapení bylo, že v technických specifikacích je udáváno rozhraní USB 2.0, ale při stahování fotek do počítače se to chovalo tak, jako kdyby se jednalo o rozhraní USB 1.1. Přenosová rychlost se totiž pohybovala cca kolem 950 kB/s (cca 6,2x). Paradoxem tedy bylo, že to, co jsem fotil a ukládal na kartu minutu, tak se do počítače stahovalo (pomocí přímého USB připojení) třeba i šestkrát tak dlouho. V případě D70 se tedy rozhodně vyplatí investovat do rychlé externí čtečky!
Jinak celkově je D70 spolu s Canon EOS 350D nejrychlejší z testovaných zrcadlovek – alespoň co se ukládání dat na kartu týče. Investice do rychlých karet se tady rozhodně vyplatí.
Výsledky: Nikon D100 (Firmware 2.00)
Nikon D100 je poloprofesionální digitální zrcadlovka uvedená na trh v roce 2002.
Velikost vyrovnávací paměti
Velikost je udávána při vypnuté funkci Long Exposure Noise Reduction - po jejím zapnutí se velikost vyrovnávací paměti sníží na polovinu.
- RAW: 4 snímky
- JPEG/H: 6 snímků
- JPEG/M: 6 snímků
Naměřené hodnoty
V následující tabulce jsou hodnoty změřené při testu. Řádky jsou seřazeny abecedně podle výrobce a názvu karty. Hodnota kB/s udává změřenou rychlost zápisu dat na kartu, sloupec X udává toto číslo přepočtené na násobek základní rychlosti (= 150 kB/s). Po kliknutí na ikonu grafu si můžete výsledky prohlédnout v přehledném grafu. Tučně je označen nejrychlejší výsledek v daném testu.
Shrnutí
Nikon D100 je už poměrně starý fotoaparát, nicméně je stále ještě poměrně rychlý (rozhodně je rychlejší, než např. novější 300D). Nicméně plnou rychlost karet využít nedokáže, až na výjimku (Pretec High-Speed) dosahovaly všechny karty víceméně srovnatelné výsledky. Pokud tedy neplánujete přechod na novější model Nikonu, vystačíte si v pohodě s levnějšími kartami (nejlepší poměr cena/výkon bude mít s největší pravděpodobností „obyčejná“ verze karet SanDisk).
Výsledky: Pentax ist*D
Pentax ist*D je jednou z digitálních zrcadlovek Pentax v prodeji. První modely se u nás začaly prodávat v prosinci 2003. Test byl proveden se zapnutou funkcí pro redukci šumu.
Velikost vyrovnávací paměti
- RAW: 5 snímků
- JPEG/H: 5 snímků
- JPEG/M: 5 snímků
Naměřené hodnoty
V následující tabulce jsou hodnoty změřené při testu. Řádky jsou seřazeny abecedně podle výrobce a názvu karty. Hodnota kB/s udává změřenou rychlost zápisu dat na kartu, sloupec X udává toto číslo přepočtené na násobek základní rychlosti (= 150 kB/s). Po kliknutí na ikonu grafu si můžete výsledky prohlédnout v přehledném grafu. Tučně je označen nejrychlejší výsledek v daném testu.
Shrnutí
Pentax ist*D by měl být srovnatelný s Nikon D100. Proti Nikon D100 má o něco větší vyrovnávací paměť v RAW režimu, ale z hlediska rychlosti je o něco pomalejší. Platí ale stejný závěr, tj. nedokáže využít rychlých karet a asi nejlepší volbou se ukazuje z pohledu cena/výkon „obyčejná“ karta SanDisk.
Celkové výsledky
Na následujících grafech si můžete srovnat výkon jednotlivých kombinací karet / fotoaparátů ve všech režimech:
| Test RAW | |
| Test JPEG (nejlepší kvalita, nejvyšší rozlišení) | |
| Test JPEG (nejlepší kvalita, střední rozlišení) |
Závěrečné zhodnocení
Z výsledků poměrně jednoznačně vyplynulo to, že prakticky žádná z testovaných zrcadlovek není schopna plně využít deklarované rychlosti dnešních karet. Uvedenou rychlost je možné dosáhnout zatím jen v plně optimalizovaných laboratorních podmínkách (např. čtečka přímo na IDE sběrnici, apod.). Nicméně Canon EOS 1D Mark II, Canon EOS 20D, Canon EOS 350D a Nikon D70 dokáží na karty zapisovat poměrně slušnou rychlostí. Naopak u starších modelů (Nikon D100, Pentax ist*D nebo i Konica Minolta Dynax 7D a Canon EOS 300D) se do rychlejších karet moc investovat nevyplatí.
Jinak bych si dovolil doporučit, abyste se při nákupu neřídili jen rychlostí a cenou. Důležitá je také značka karty (primárních výrobců je rozhodně méně, než prodejců), zvláště levná Taiwanská produkce může být problematická. Jedním z vodítek může být i to, že značkové karty mají většinou doživotní záruku.
Pokud bych měl test doplnit ještě svými subjektivními poznámkami, tak by byly následující:
- Velmi mile mě překvapila rychlost Nikon D70 a Canon EOS 350D při zápisu na kartu.
- Velmi nemile mě překvapila pomalost Nikon D70 při stahování pomocí USB.
- Velmi nemilé překvapení mi připravila i Konica Minolta Dynax 7D - čekal jsem, že u nové zrcadlovky bude rychlost odpovídat konkurenčním modelům.
- Impozantní je poslech Canon EOS 1D Mark II při sériovém snímání, když stíhá v rámci vyrovnávací paměti.
- Příjemné překvapení je rychlost „obyčejné“ karty SanDisk, je to zřejmě nejlepší poměr cena/výkon do starších digitálních zrcadlovek.
- Celkem nepříjemně mě překvapila rychlost karet Pretec – u té „obyčejné“ jsem zázraky pochopitelně neočekával, ale ten Cheetah jsem očekával rychlejší (zvlášť ve srovnání s SanDisk Ultra II, která deklaruje rychlost jen 60X).
- SanDisk Extreme III jsou testovány i pro extrémní klimatické podmínky (od -25°C do 85°C).
- Ke kartám SanDisk Extreme III a Lexar 80X Pro je dodáván software pro obnovu omylem smazaných nebo formátovaných karet (pochopitelně nabízí i další funkčnost).
Poděkování
Rád bych poděkoval za zapůjčení karet k testování a za poskytnutí technických informací a konzultací. Seznam firem je řazen abecedně:



