Ačkoliv Josef Sudek dokázal, že úžasné fotografie se dají pořídit, aniž byste opustili byt, x-pozice se tentokrát naopak rozhodla, že by nebylo špatné podívat se někam ven. A tak jsme vyrazili fotografovat chladnokrevné koně do Orlických hor.
Do x-pozice jsem vstoupil s vědomím toho, že je třeba být aktivní a hledat pro sebe i ostatní zajímavé fotografické příležitosti. A protože máme už pěknou řádku let v Pěčíně, malé obci v předhůří Orlických hor, přátele Svobodovy, kteří se věnují chovu slezských noriků a práci s koňmi v lese, logicky mě napadlo uspořádat zde fotografický víkend na poměrně netradiční téma.
 |
Samozřejmě se nabízí otázka, proč se vlastně věnovat právě chladnokrevným koním, respektive jejich fotografování. Pro celou řadu lidí jsou dnes jen reliktem dob minulých, bez vyhlídek a budoucnosti. Neprobouzejí romantické představy o přátelství člověka a koně nebo projížďkách v zapadajícím slunci, nespojujeme si je s drsnou poetikou divokého západu ani s okázalostí dostihového sportu. Pokud k tomu přičteme fakt, že chov chladnokrevných koní a snahy o jejich uplatnění se dnes potýkají s problémy technického i politického charakteru, mohli bychom jej rovnou pasovat na ideální námět pro zpracování, neboť některé fotografické žánry si přímo libují v outsiderech a ztroskotancích. To ale nebyl záměr, se kterým bych tuto akci plánoval – především jsem doufal, že si z ní kolegové “expozičníci” odnesou zajímavé podněty k přemýšlení a také že poznají chladnokrevníka jako nesmírně zajímavého tvora, který stále ještě má – a doufejme, že i v budoucnu bude mít – svůj smysl existence.
 |
Za jeden víkend není samozřejmě možné proniknout do zcela jiného světa kočích, koní a problémů, které jsou obvykle (nejen) městskému člověku astronomicky vzdálené, ale přesto jsme se o to pokusili jak přes hledáček fotoaparátů, tak při povídání se Svobodovými, kteří se “chlaďasům” a práci s nimi v lese věnují již řadu let. Teprve při tom člověk začne alespoň trochu tušit, co vlastně přibližování dřeva obnáší: že je to těžká dřina i pro člověka, že asi není vůbec snadné vychovat z hravého hříběte klidného a vyrovnaného parťáka do práce, kterého je třeba si vážit a chovat se k němu zodpovědně (což si bohužel neuvědomují ani všichni majitelé koní), a že musí být neskutečně ubíjející, pokud snahy o pozvednutí chovu nebo zlepšení podmínek pro kočí narážejí už roky na takřka nezdolatelnou zeď nezájmu.
 |
Naštěstí jsme si odnesli i jiné, pozitivnější dojmy. Myslím, že každý musel ocenit souhru kočího a koně, neuvěřitelnou preciznost a šikovnost zvířete vážícího až 700 kg, které se těžkým terénem pohybuje se zřejmou elegancí, a za zmínku jistě také stojí ekologický aspekt tohoto staletími prověřeného způsobu přibližování dřeva. Přestože velkou devizou chladnokrevných koní je a měla by i v budoucnu zůstat síla v tahu, pro niž byli vyšlechtěni, mohli jsme se přesvědčit, že k jejich kladům patří i neméně důležité charakterové vlastnosti jako rozvaha, vyrovnanost a chuť se učit. Ty je posouvají například do role ideálních pomocníků při hipoterapii a když vezmeme v potaz i jejich využitelnost pod sedlo, opomíjený outsider se najednou mění ve všestranného společníka člověka.
 |
Víkend se tedy nesl hlavně ve znamení poznávání koní, ale našli jsme si čas i na jiné věci. Sobotní večer poskytl prostor pro promítání ještě čerstvých snímků z dopoledního fotografování i některých starších sérií, jako byla třeba Jakubova Paříž. Pochopitelně také došlo na povídání o všem možném, počínaje zajímavým projektem vyhlídkových srubů a konče knihami Josefa Sudka Okno mého ateliéru a Ludvíka a Alexandra Baranových Obraz jako dialog s časem, přičemž zejména druhá jmenovaná se ukázala být vděčným tématem vášnivých debat. V neděli program pokračoval návštěvou lesoparku Včelný s malebným Ivanským jezerem nedaleko Rychnova nad Kněžnou a protože je třeba občas myslet i na věci ryze materiální, celou akci jsme zakončili výtečným obědem v rychnovském hotelu Havel.
Věřím tedy, že po stránce rozšiřování obzorů proběhl víkend velmi úspěšně a že jsme si z něj všichni odvezli náměty na zamyšlení. Jestli podobně dobře dopadlo i naše fotografické snažení už necháváme na laskavém čtenáři. Snímky z akce si můžete prohlédnout v galeriích jednotlivých účastníků, které jsou odkazované v levém sloupci.
Fotografie: Michal Krause a Hana Pacovská
