Bulharsko 2. část – Jeskyně Magura a Belogradčické skály

Navštěvujeme Jeskyni Magura, město Belogradčik s pevností Kaleto a procházíme se Belogradčickými skalami…

Pondělí 12.8. Jeskyně Magura a pevnost Kaleto

Schema jeskyně Magura
Plánek Magury
Jeskyně Magura
Jeskyně Magura

Ráno není ani památky po vytrvalém nočním dešti, vítá nás modrá obloha s bílými mráčky. Přestože je pondělí, jeskyně je otevřená. Daří se nám usmlouvat studentský vstup, ale i tak platíme 22 Leva (3 za osobu a 10 za anglický výklad). Jeskyně je dlouhá asi 1 km a má devět dómů. Z důvodů rekonstrukce osvětlení jsou přístupné pouze tři a v nich je bohatá krasová výzdoba. V rekonstruované části nám tak zůstávají schovány největší klenoty této jeskyně – hnědé nástěnné malby staré asi 3000 let. Pod východem z jeskyně leží Rabiško jezero. Jde o největší bulharské tektonické jezero s průzračně čistou vodou. Je domovem mnoha vodních ptáků a výbornou příležitostí k rekreaci.

Rabiško jezeroBelogradčik
Rabiško jezeroBelogradčik
Pevnost Kaleto
Pevnost Kaleto
Brána pevnosti
Brána pevnosti

V Rabiše se delší dobu dohadujeme s jedním Bulharem, kudy vede správná cesta do města Belogradčik. Jsme tak nechápaví, že bere auto a jede s námi cca 300m, aby nám to na křižovatce ukázal.
To, že je zde minimum ukazatelů, to nás z míry nevyvádí. S čím ale máme problém je to, že když Bulhar řekne „naprávo“, má na mysli, že máme pokračovat rovně.

Otakárek ovocný
Otakárek ovocný

Nu což, na to, abychom si zvykli, máme měsíc, to by se nám i mohlo podařit. Do 20 km vzdáleného Belogradčiku přijíždíme brzy odpoledne. Město má 6000 obyvatel a rozkládá se v údolí pod pevností Kaleto. Tu postavili Římané, byla rozšířena v 7.-8. století, přestavěl ji v polovině 15. století sultán Mehmed II a nynější podoba vznikla při rekonstrukci na počátku 19. století. Pevnost se nachází mezi skupinou skal tvořenou slepencem.
Ta dodává tomuto místu tu správnou mýtickou atmosféru a připočteme-li nádherné rozhledy z vršků skal po pevnosti i okolí, určitě nebudeme litovat vstupného 2 Leva na osobu (studenti 1 Leva). Pevnost je otevřena do 16 hodin. Pro prohlídku a fotografování doporučuji počítat s nejméně dvěma hodinami. Na hradě poletuje spousta motýlů, když budete trochu trpěliví, krásně pózují.

Belogradčické skály
Belogradčické skály
Večeře
Budoucí večeře
Belogradčické skály
Belogradčické skály

Nad městem se táhne asi 10 km dlouhý pás Belogradčických skal. Jedná se o táhlý hřeben, ve kterém se vyskytuje několik míst se seskupenými skalními útvary ze slepence. Připomíná to naše skalní pískovcová města v Českém Ráji. Jedna skupina skal se tyčí přímo nad městem a mezi skalami jsou zbytky pevnosti Kaleto. Chceme si zde udělat okruh a tak se pokoušíme sehnat mapu skal. Bohužel neúspěšně. Pouze před pevností je neurčitá skica. Z té volíme asi 7 hodinový okruh po červeném značení. Blíží se večer, tak balíme batohy a vyrážíme na značený okruh. Protože se jedná o dosti suchou oblast, doplňujeme vodu na cestu z pítka před pevností. Značení je zpočátku červenomodré a dosti řídké. Cesta ale v podstatě kopíruje hřeben, takže není kam zabloudit. Občas se nám z louček mezi stromy otevírají výhledy na osamocené skalní útvary. Kromě této duševní „potravy“ a „žrádla“ pro fotoaparáty je zde spousta zralých ostružin, takže ani naše žaludky nepřijdou zkrátka. Ve vzdálenosti cca 2 hodiny chůze od Belogradčiku nacházíme palouček mezi stromy, v okolí je mnoho pravých hřibů a tak se shodujeme, že se jedná o to správné místo na rozbalení stanů. Následuje bohatá večeře aneb pravé hřiby na různé způsoby.

Úterý 13.8. Belogradčické skály

V noci se budím s pocitem, že mě něco kouše. Asi mravenec. Zaplácnu ho a pokouším se spát dále. Po chvíli mám podobný pocit znovu a to už je mi divné. Rozsvěcím baterku a strnu. To, co vidím, by nevymyslel ani scénárista těch největších hororů. Vidím mravenčí dálnici vedoucí od mezírky ve spojení zipů kolem nás k batohům a zpět. Mohutně přemýšlím co teď.

Struktura skal
Struktura skal
Skalní tvary
Skalní tvary

Všude je hluboká tma, takže vyhánět to množství mravenců ven nelze. Jít spát ven pod širák taky není řešení, protože je tu písčitá zemina a mravenci jsou tu téměř všude. Vzhledem k tomu, že mravenci ve stanu nejsou agresivní, uzavírám s nimi v duchu příměří ve stylu: když si vás nebudu všímat, tak si mě taky nevšímejte. Toto příměří je sice dodržováno lehce jednostranně, ale dá se to vydržet. Zbytek noci se s Káťou tiskneme uprostřed stanu na co nejmenší ploše. Noc nám připadá proklatě dlouhá, toužebně očekáváme první ranní paprsky světla. Sláva, jsou tady, začíná být vidět. Rychle vypovídáme uzavřené příměří a snažíme se stan a všechny věci odmravenčit. Přitom budíme druhý stan, kde je Václav s Verčou, kteří v klidu spali. Je na rozdíl od nás mravenci svou návštěvou nepoctili. Zjišťuji rozsah škod (v duchu jsem se připravil na nejhorší a odepsal veškeré jídlo) a dochází k největšímu překvapení. Ničeho se ani nedotkli. Pouze si pod našimi batohy začali stavět nové mraveniště. To se jim dařilo celkem úspěšně a než jsme je začali vyklízet, mohlo se jich k nám nastěhovat několik tisíc. U snídaně se z toho hrozného zážitku vzpamatováváme a už se tomu i pokoušíme smát.

Balíme batohy a pokračujeme dále. Červená značka se odděluje, my pokračujeme po modré. Zhruba 200 metrů před námi vidíme skalní město, ke kterému míříme.

Belogradčické skály
Belogradčické skály
Belogradčické skály
Belogradčické skály
Netřesk horský
Netřesk horský

Jediná překážka, zato dosti důkladná, je to, že se značka ztratila a místo ní tu vyrostlo neprostupné trnité akátové houští. To vzdoruje všem našim pokusům o průchod tak dlouho, až hlasujeme, zda se vrátíme zpět. Jímá mě hrůza při představě, že jdu takový kus pěšky, nechám se okusovat od mravenců a otočím se zpět, když mám cíl nadohled. To tedy za žádnou cenu. Sbírám v lese pořádné sukovice a vrhám se s nimi vstříc akátovým trnům. Souboj je dosti dlouhou dobu nerozhodný, občas objevím zarostlou modrou značku.

Rozhledna
Rozhledna

Během té půlhodiny, co si klestíme cestu, mne napadla asi tisíckrát myšlenka, zda bychom neměli zařadit mačetu do standardní cestovní výbavy. Nakonec vytrvalost vítězí, akáty se rozestupují a my vcházíme mezi skály. Jediné, čím jsem si naprosto jistý, je to, že tu před námi dlouho nikdo jiný nešel. Namáhavá cesta ale stála za to. Jsme v labyrintu skal roztodivných tvarů a velikostí. Struktura skal je takový hodně hrubý slepenec. Vypadá to na zpevněné štěrkové náplavy tvarované vodní erozí. Roste tu hodně netřesků a další skalničky. Nahoře na skalách nás kromě vynikajícího rozhledu čeká překvapení. Zánovní dřevěná rozhlednička. Její výskyt zde na nás vzhledem k akátové nepřístupnosti působí naprosto absurdně. No nic, jsme v zahraničí a podobných absurdit bude jistě ještě dost. Pobíháme nahoře po vršcích skal a hledáme, zda sem není ještě nějaká jiná přístupová cesta. Žádnou jsme nenašli, tak se vracíme zpět. Protože jdeme stejnou cestou, ubíhá rychle a brzy odpoledne jsme zpět v Belogradčiku u auta.

4 komentáře u „Bulharsko 2. část – Jeskyně Magura a Belogradčické skály“

  1. След дъжд качулк

    … aneb pozde bycha honit! uz jsem vam napsal komentar a radu pro priste k prvni casti, tak se mrknete tam.

    Odpovědět
  2. dobry styl

    Presne toto je sposob pisania clankov tohto druhu, ktory sa mi paci. Nemam rad, ked sa v podobnych fotocestopisoch len stroho opisuju geograficke fakty doplnene fotkami. Omnoho lepsie sa cita clanok s osobnymi prihodami a skusenostami z cestovania. Takze len tak dalej, zvolili ste dobru styl. Tesim sa na tretiu cast.

    Odpovědět
  3. Dobrá reportáž

    Díky za pěkné povídání z cest. Je to inspirativní, snad se mi to někdy zadaří taky se tam znovu podívat 🙂

    Odpovědět
  4. ŠOKUJÍCÍ

    Celá reportáž mě velice zaujala. Nevěděl jsem že je maďarsko taky tak krásné, ale vůbec jsem netušil že tammám taky jeskini. Celá věc me prostě šokovala, příjemě šokovala.

    Odpovědět

Napsat komentář