Bulharsko 3. část – Jeskyně Ledenika, Rilski manastir

Úterý 13.8. – Jeskyně Ledenika

Holubice
Holubice
Sintrové jezírko
Sintrové jezírko

Od Belogradčických skal se přesouváme přes město Montana do města Vraca, které je vstupní branou do přírodního parku Vračanski Balkan. Ten byl založen v roce 1989 a má rozlohu 28 845 ha. Najdeme v něm rozsáhlé hluboké lesy, strmé vápencové skály, vodopády, jeskyně, propasti a další krasové jevy. Rozkládá se kolem řeky Iskar. Ve městě Vraca na tržišti zjišťujeme, že ovoce a zelenina je zde výrazně levnější než u nás, tak se zásobujeme mnoha vitamíny ve formě hroznového vína, švestek a melounu. Pak již projíždíme soutěskou Vracata, kde jsou až 400 m vysoké vápencové skály, které se staly oblíbeným horolezeckým terénem. Kolem nich stoupáme autem po strmé silničce až na náhorní plošinu. Tu přejíždíme a sklesáváme do Ledenické terénní deprese, v jejímž nejnižším místě ve výšce 830 m.n.m. je vchod do jeskyně Ledenika. Před jeskyni přijíždíme v 18 hodin a než budeme hledat místo pro rozložení stanů, jdeme se podívat, od kolika hodin má zítra otevřeno.

Krasová výzdoba
Krasová výzdoba

Před jeskyní ale potkáváme průvodce, který nám je ochotný jeskyni ukázat dnes, i když už je zavřeno. Vcházíme do obrovského předsálí, které je nejnižším místem jeskyně a kde se v zimě tvoří ledová výzdoba, po které je jeskyně pojmenována. Přes malý sál přicházíme do velkého sálu, nazývaného též koncertní. Je zde spousta zajímavých krápníků, připomínajících tvarem krokodýla, obrovskou hlavu, sokola a další.

Krasová výzdoba
Krasová výzdoba

Krátkou odbočkou dojdeme k nejznámějšímu a nejhezčímu jeskynnímu útvaru – sintrovému jezírku. Je malé, hluboké 0,5 metru a podle pověsti má jeho voda magické účinky. Po úzkém kovovém schodišti pod pásmem útvarů nazvaných záclonky pokračujeme do Bílého sálu. Zde je opět bohatá krasová výzdoba a odbočkou se dostaneme na nejvyšší místo v jeskyni – Sedmé nebe. Cestu sem bych doporučoval pouze štíhlejším turistům, protože je potřeba se proplétat kolem krápníků, z nichž některé jsou dosti blízko u sebe. Ještě v žádné veřejně přístupné jeskyni jsem se nesetkal s tím, aby turisté procházeli přímo kolem krápníků, podlézali je a někdy se jich dokonce museli dotýkat. Je to zvláštnost této jeskyně, která byla zpřístupněna v roce 1961.

Středa 3.8. – Rilski manastir

Rilski manastir
Rilski manastir
Rilski manastir
Rilski manastir

Nocujeme na nedaleké louce a po snídani se vydáváme směrem na Milanovo, kde se chceme připojit na hlavní silniční tah na Sofii. Podle mapy by tudy měla vést celkem slušná silnice. Nejsou tu ale ukazatele, tak se snažíme držet lepší silnice. Jeden asfalt ale skončil v opuštěném lomu a druhý na farmě. Snažíme se ptát na cestu, ale pokud jsme dobře pochopili, nezbývá, než se vrátit do Vrace a objet to přes město Mezdra.

Chodba
Chodba
Věž
Věž

To je ale nějakých 60 km zajížďka, proto když vidím ze silnice odbočovat žlutou značku na kamenitou lesní cestu se zašlým nápisem Milanovo, neváhám. Někde tady přeci ta cesta značená v mapě musí být, určitě se cesta za chvílí rozšíří a přibude asfalt. Když jsme se po 20 kilometrech trvajících nám dvě hodiny vynořili z lesů, luk a pastvin v Milanovu, vesničané na nás až neskutečně zírali. Asfalt jsme skutečně nepotkali, zato tvrdé kameny se s podvozkem auta setkávaly dost často. U hlavní silnice se nachází zavřená jeskyně Temnata dupka. Podle zchátralosti přilehlých zařízení hned tak znovu zpřístupněna nebude. Silnice je již relativně slušná a tak nám nic nebrání polykat kilometry. Nejdříve asi 60 km do Sofie, kterou míjíme po obchvatu (na každé křižovatce policie, takže se vyplatí dodržovat předpisy), pak 90 km směrem na Blagoevgrad a 20 km po vedlejší horské cestě přes Rilu až k Rilskému manastiru.

Malovaná výzdoba stěn
Malovaná výzdoba stěn
Zvonice
Zvonice

Zde jsme okolo třetí hodiny. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších turistických míst v Bulharsku a tomu odpovídá i počet návštěvníků, stánků a aut. Rilski manastir se rozkládá v nadmořské výšce 1147 m.n.m. v centru lesů a hor v úzkém údolí Rilské řeky. Je největším a nejznámějším klášterem v Bulharsku. Předpokládá se, že byl založen poustevníkem sv. Ivanem Rilským (876-946). Ve 14. století byl zničen lavinou, po dobytí Bulharska Turky pustl, za zmatků v osmanské říši byl třikrát vypálen, ale vždy zůstal nepokořen a byl místem, v němž se uchovávalo národní povědomí a z něhož vzešly počátky novodobého písemnictví. Prohlídka nám zabrala přes dvě hodiny. U auta balíme věci na týden, necháváme ho na parkovišti a za mírného deště po červeno-žlutém značení vyrážíme do okolních hor.

2 komentáře u „Bulharsko 3. část – Jeskyně Ledenika, Rilski manastir“

  1. hezke misto

    Jednou jsem tam byl, ale do monastiru jsem prisel pesky pres pohori Rila. Byl to docela zazitek. Rano jsem dorazil na konecnou autobusu v male vesnici na upati Rily a po nejakych 6 hodinach jsem pohori presel. Zabavne na tom bylo, ze jsem ztratil cestu a dvakrat zabloudil. Bylo to v pulce kvetna, byl tam snih a zadne stopy po predchozich navstevnicich. Aby to bylo jeste zajimavejsi, byl jsem tak sam a takze jsem se sice s nikym nepohadal, co bude me delat, ale take jsem musel spolehat jen na sebe.
    Po dosazeni hrebenu Rily jsem uvidel klaster a tim padem jsem konecne presne vedel, kde jsem. Pro jistotu jsem to vzal po svahu primo k nemu, abych uz znova nebloudil. 🙂

    Odpovědět
    • RE: hezke misto

      Moje vzpomínky na tohle místo jsou už skoro zasunuté – Rilu jsem přecházel někdy v roce 1975, strávili jsme tam tehdy potulováním a tábořením u jezer asi pět dní. Bylo tam liduprázdno, klid, chytli jsme dobré počasí, takže pohoda. Pak jsme měli v plánu ještě Pirin, ale kvůli zranění jednoho účastníka (rozřízl si v potoce u Rilskeho monastiru nohu o rozbitou flašku) jsme změnili plán… Mám trochu obavy, pokud bych tam jel znova, našel bych už jiný kraj.

      Odpovědět

Napsat komentář