Kam míří současná britská fotografie?

Výstava Other Times představuje devatenáct současných britských umělců. Pozoruhodné je, že nejméně polovina z nich pracuje s fotografií jako se základním vyjadřovacím prostředkem.

Bubble House
Tacita Dean: Bubble House, 1999

Po velké loňské výstavě Reality Check se v Praze představují další umělci z Anglie. Pokud se zaměříme jen na fotografy, zjistíme dva poněkud překvapivé paradoxy. Zaprvé, převládají tu ženy – Sam Taylor Woodová, Bridget Smithová, Tacita Deanová. A zadruhé, nejznámějším fotografem Other Times je paradoxně jeden z nejdražších fotografů současnosti, Němec Wolfgang Tillmans. Kam vlastně tento fotograf, kterého jsme mohli vidět i v rámci loňské retrospektivní výstavy německé fotografie O tělech a jiných věcech, patří? Do Německa, odkud pochází, anebo se již stal nedílnou součástí londýnské kulturní scény? A není to vlastně jedno?

Výstava Other Times je pestrá i v případě, že se tak trochu proti smyslu výstavního celku omezíme jen na fotografické práce. Nečekejme tu vnitřně spřízněné autory, programová prohlášení, ani tematickou příbuznost, protože v Londýně, jak se zdá, hraje každý především sám za sebe. Možná i proto má výstava název tak povšechný, že se pod něj vlastně vejde všechno: Other Times (Jiné časy).

Concorde
Wolfgang Tillmans: Concorde, 1997

Skepsi, pramenící nejspíš z přesvědčení, že již vše důležité bylo vyfotografováno, zúčastnění fotografové čelí několikerým způsobem. Návratem k harmonické krajinářské fotografii (Daren Almond, Clare Richardsonová), zvýznamňováním banalit a paradoxů moderního světa (Jeremy Deller, Bridget Smithová), únikem do fantazie prostřednictvím formalistních hříček (Sam Taylor Woodová) či do světa čiré abstrakce (Cornelia Parkerová). Jak to všechno na diváka působí?

Řekněme rovnou, že ne všechny vystavené práce splňují očekávání. Patří sem například Tillmansův cyklus Concorde (devět fotografií letadla jako symbolu moderní civilizace v protikladu k „letité“ krajině) nebo České fotografie (záměrně představený soubor začátečníckých fotografií uložených v dřevěné skříňce, kterými se divák může volně probírat) Tacity Deanové. K nejpozoruhodnějším místům výstavy kupodivu patří idylicky laděné krajinářské fotografie Darena Almonda. Snímky s působivou a trochu záhadnou atmosférou autor nasnímal velmi dlouhými časy při svitu měsíce v úplňku! Velmi zajímavé jsou také „krajinky“ Clare Richardsonové, pořízené při cestě do Rumunska. Autorka, poučená u klasických malířů-krajinářů jako byl Constable, svým fotoaparátem nefotografuje, ale doslova maluje.

Samomluva
Sam Taylor Wood: Samomluva II, 1998

Vrcholem Other Times jsou nejspíš tři monumentální fotografické oltáře Sam Taylor Woodové. Autorka ve svém cyklu Samomluvy využívá formální členění maleb z církevních staveb, avšak namísto výjevů ze života svatých je naplňuje zcela současným obsahem. Kombinuje prvky portrétní, krajinářské i dokumentární fotografie a obohacuje je vlastní fantazií. Ve výsledku se v jejích fotografiích reálný svět volně přelévá do osobních vizí, erotických tužeb a snových obrazů.

Výstava Other Times představuje dvě desítky současných britských výtvarných umělců. Je vlastně dobře, že nedělá velký rozdíl mezi těmi, kdo v ruce drží štětec nebo fotoaparát.

3 komentáře u „Kam míří současná britská fotografie?“

  1. kdy a kde?

    clanek je fajn, ale u annonce vystavy bych ocekaval take (ci spise predevsim) info o tom kdy a kde se kona …

    Odpovědět
  2. .

    Nevím, zda-li si vůbec mohu dovolit něco k této výstavě podotknout, když si nejsem schopen zapamatovat žádné jméno, ale zklamala mě natolik, že si to nemohu nechat pro sebe. Nahlédnete-li do návštěvní knihy, objevíte mnohokrát opakované \”shit\” a to především od angličanů. Snad kompaktem focený concorde, neuměle tužkou kreslená příroda, nafilmovaný rozklad zabitého zajíce, paralelní projekce západu a východu slunce, obrovské růžové kolo s modrou linkou a na druhém díle barevně naopak,… jistě je za každým výtvorem silný emocionální příběh autora, když je schopen toto vystavit, ale člověk aby umění hledal a věřil, že je jen trochu pozadu za modernisty. Nejintenzivnějším dojmem tak zůstává aroma jednoho velkoformátového akrylátového obrazu, který voní jako celé BarvyLaky a.s. Přesto to doporučuji shlédnout!

    Odpovědět

Napsat komentář