Keukenhof

Největší květinový park a údajně jedno ze tří nejvíce fotografovaných míst na celém světě. To je Keukenhof.

Vchod do Keukenohfu. Cedule vpravo v několika jazycích varuje před kapsáři.

Keukenhof se nachází kousek od městečka Lisse, zhruba třicet kilometrů na jihozápad od Amsterdamu a deset kilometrů na sever od univerzitního města Leidenu. Keukenhof je otevřen pouze osm týdnů v roce. Letos (2002) konkrétně od 21. března do 20. května. V létě se ve stejném areálu koná podobná výstava, ale s názvem Zommerhof a na podzim pak tradiční květinový trh – Bloemenbollenmarkt.

Oblast okolo Lisse se Bollenstreek (nejlepší překlad by asi byl cibulkový okres) nejmenuje náhodou. Toto je pohled z Lisse směrem k Hillegom, ale podobné scenérie jsou běžné v podstatě všude mezi Den Helder na severu a Den Haag na jihu

Historie

V patnáctém století patřily pozemky, na kterých dnes stojí Keukenhof, hraběnce Jacoba van Beieren. Park sloužil hlavně k lovu a pro zásobování kuchyně rostlinami. Odtud název Keukenhof (keuken je holandsky kuchyň). Později se zjistilo, že písčitá podmáčená půda pobřežních oblastí je velmi vhodná pro pěstování květin. Květinářská mánie vrcholila v 17. století (v době tzv. “zlatého věku”), kdy byli někteří lidé odchotni platit za květinové cibulky velmi vysoké sumy. Toto šílenství sice skončilo stejně rychle jako nedávná “dot com” posedlost, ale květiny se pěstovat nepřestaly (nejspíš i proto, že moc jiných věcí se tu skutečně pěstovat nedá). Dodnes tvoří květiny nezanedbatelnou část nizozemského exportu a mají velkou zásluhu na tom, že tento malý přelidněný stát je třetím největším vývozcem zemědělských produktů na světě.

Park, který se stal základem dnešního Keukenhofu, byl vybudován v roce 1840 architekty Zochterovými (otcem a synem), kteří mimochodem vytvořili i nejznámnější park v Amsterdamu – Vondelpark. Z této doby pocházejí nejstarší stromy v Keukenhofu, které je možné vidět na Beukenlaan (plážová alej).

Jarní výstava květin v Keukenhofu byla poprvé otevřena v roce 1949 z iniciativy tehdejšího starosty Lisse. Hlavní úlohu hrají prominentní pěstitelé a vývozci květin z okolí, kteří při akci prezentují široký výběr květin. V roce 1949 navštívilo Keukenhof 236 tisíc lidí, loni to bylo již něco mezi osmi a devíti sty tisíci. V rámci státních návštěv zde uvítali například britskou královnu či amerického prezidenta Eisenhowera.

Výlet do Keukenhofu

Keukenhof je jedním z mála mně známých míst v Holandsku, kam se nedá rozumně dostat vlakem. Většina návštěvníků tedy používá vlastní auto nebo autobus. Při jednom posezení u McDonald’s na křižovatce mezi Lisse a Hillegom jsme napočítali okolo 20 autobusů za 10 minut, takže provoz je opravdu hustý. Nicméně příjezd je velmi dobře značený už od odbočky z dálnice A4 (Amsterdam-Den Haag). Parkoviště jsou rozsáhlá a velmi dobře organizovaná. V okolí je velmi hustá a perfektně značená síť cyklistických stezek ANWB, takže kdo dává přednost kolu, nenarazí na problémy a naopak si může vychutnat okolní krajinu (hlavní silnice nevedou přes nejhezčí oblasti, zatímco cyklistické stezky ano).

Vstupné je 11 Euro na osobu, děti do čtyř let zdarma, do jedenácti za 5,50. Za parkování zaplatíte 3,50 Euro bez ohledu na délku parkovací doby. Vše je možné zaplatit hotově, kreditní kartou nebo místní elektronickou peněženkou. Do Keukenhofu se snadno dostanou i vozíčkáři (normální vozík je možné zapůjčit zdarma, elektrický za mírný poplatek). Pro mě dost překvapivě je povolen i vstup se psy na vodítku.

Celková rozloha Keukenhofu je asi 32 hektarů. Pokud nebudete co deset metrů stavět stativ a fotografovat, je to příjemný odpolední výlet. Pokud fotografovat budete, počítejte spíše s celým dnem. O návštěvníky je velmi dobře postaráno a hlady určitě trpět nebudete. V areálu je asi pět restaurací, malé stánky s hotdogy a zmrzlinou nepočítaje. Na rozdíl od některých zemí ve střední Evropě necítí Holanďané akutní touhu stůj co stůj odrbat všechny turisty a ceny jsou tudíž přijatelné – kafe tu pořídite určitě levněji, než na Staroměstském náměstí.

Keukenhof a fotografování

Nejlepší je pochopitelně vypravit se do Keukenhofu za pěkného slunečného počasí. V parku jsou jak volné plochy, tak oblasti stíněné stromy. Proto je lepší přijet spíše koncem dubna nebo začátkem května, kdy už je na stromech listí a na zemi neruší tolik ostrých stínů od větví.

Na fotoaparátu zde až tak moc nezáleží, dobře použitelná jsou jak manuální, tak automatická těla. Pokud jste perfekcionisté, klidně si vezměte i střední nebo velký formát. Osobně jsem vůbec nelitovat toho, že jsem s sebou Mamiyu 645 musel tahat celé odpoledne.
Moje doporučení je použít středně citlivý inverzní film a stativ. Já jsem používal Kodak Ektachrome 100VS a Kodachrome 200. Ačkoli jinak mám velice rád Fuji Velvia, do Keukenhofu bych ho nedoporučil, zejména na fotografování detailů. Jsme totiž v Holandsku a jedna z mála věcí, na kterou se zde můžete ohledně počasí spolehnout, je to, že bude foukat vítr. Slušný stativ vám sice zabrání roztřesení přístroje, ale k čemu je to platné, když se neustále hýbe fotografovaný předmět. Na otevřených prostranstvích je samozřejmě možné používat i méně citlivé filmy bez větších problémů.

Objektivy volte spíše kratší. Keukenhof je dost přelidněný a většinou budete potřebovat být poměrně blízko fotografovaných předmětů, aby vám před objektivem pořád někdo “necoural”. Jako vhodný se jeví nějaký zoom s rozsahem 28-70, dobře poslouží i základní padesátka. Pokud máte rádi detaily, můžete přibalit i nějaký ten (menší) mezikroužek, předsádku nebo makroobjektiv. Jediné využití pro delší objektivy je fotografování ptáků – v Keukenhofu jich hnízdí okolo třiceti druhů. Na množství lidí jsou celkem zvyklí, takže i s objektivem 180 nebo 200mm se dají pořídit velmi pěkné záběry. V Čechách vcelku vzácné a plaché volavky je tu možno snadno fotografovat i standardním objektivem (na Amsterdamském letišti není dokonce nic divného vidět volavku deset metrů od konce křídla pojíždějícího letadla).

A poslední rada: vzhledem k tomu, že barva většiny květin má k 18% šedé poměrně daleko, jeví se jako vhodné určovat expozici pomocí měření dopadajícího a ne odraženého světla. Pokud nedisponujete příslušným expozimetrem, není možná úplně od věci používat bracketing.

Snímky byly pořízeny mechanickými zrcadlovkami Nikon FM2 a Nikon F3 s objektivy AF Nikkor 50/1.8 a Nikkor H 28/3.5 na filmy Kodak Ektachrome 100 VS a Kodak Kodachrome 200