Tak jsme se zase po delší době sešli na naší téměř pravidelné slezině v restauraci Na kovárně a dali řeč o nějakých těch fotkách. Zadaným tématem bylo tentokrát Lidské tělo aneb Co nás charakterizuje.
Sešlo se nás asi patnáct. Při čekání na jídlo (tentokrát o něco delším, na výstavišti byl koncert a hospoda praskala ve švech) jsme probrali novinky, třeba návštěvu některých z nás na Bratislavském měsíci fotografie, a ukuli nějaké ty plány do budoucna. Pak zahájil Zdeněk sérií svých hrůzných, smysly reprezentujících autoportrétů, předváděčku přinesených fotek. Mezi pracemi dalších autorů nechyběly akty, všelijaké ruce, prsty, oči, našel se i jeden otisk palce. Mými osobními favority byly tentokrát Choseho stínové kreace a vtipné zátiší s oprýskanou zdí, spodním prádlem a slonem od studia Bitox. Většinu fotografií si můžete prohlédnout tradičně na Fotoprůvodci. Fotky přinesli tentokrát skoro všichni, tedy až na jednu výjimku (píšící za trest tento zápis).
Skalda nám z Lanškrouna vždy přiveze něco zajímavého (tedy kromě jeho vlastních fotek, samozřejmě) a ani tentokrát nezklamal. Mohli jsme si zblízka prohlédnout tři maxiplachty s tisky (celou výstavu pak prostě sroluješ a odneseš) a několik fotografií pana Luďka Vojtěchovského, nedávného hosta lanškrounského fotoklubu, z většiny pořízených zvětšovákem, tedy fotografovaných zvětšovákem.
A ještě nás čekala jedna lahůdka. Stručně – Pavel se v práci loučil s jednou z kolegyň, a ta si přála na památku kalendář s lechtivými snímky kolegů. A my měli možnost se podívat, jak se dá takové přání vkusně a elegantně splnit, když se to umí, je k tomu notná dávka vtipu a parta lidí. Precizně svícené a komponované fotky kolegů do půli těla s pro ně charakteristickými rekvizitami, suplujícími navic požadovanou lechtivost (horolezecké lano, kolo, hodně dlouhý objektiv…), mě hodně pobavily a pro kolegyni budou určitě úžasnou památkou.
Takže závěrem díky za další prima večer. Příště se uvidíme už 3. 12. s tématem X.
