motiv

Na Karlův most se stativem

28.10.2002 - Henry - Ze společnosti
Naučné i poučné povídání o boji fotografů s úředním šimlem. Že to nebylo jednoduché asi tuší každý...

Jak jsem dostal vztek

Laskavý čtenář snad dovolí, abych začal příběh o boji fotografů za možnost focení se stativem na Karlově mostě krátkou zpovědí. Ta snad vysvětlí, proč jsem se tohoto spektáklu zúčastnil já i mnoho dalších fotografů.

Nevím, kdo máte ke Karlovu mostu jaký vztah, ale pro mě znamená hodně. Když pominu jeho pohnutou historii a symbolický význam, tak jej vnímám především jako jedno z nejkrásnějších míst Prahy, na kterém je možné z žabí perspektivy obdivovat vznešenost na západě se vypínající linie Pražského hradu a na východě ježatou siluetu Starého města. Pod mostem lze nahlédnout do tajemných zákoutí ostrova Kampy a svažujících se ulic Malé strany. Chodím více či méně pravidelně pozorovat východy slunce - v létě se zvedá nad kopulí kostela svatého Františka u Křížovníků a s krátícími se dny pak více a více na jih od ní, až se dostane nad Staroměstskou vodárenskou věž. Stávám tam a pozoruji, jak se siluety všech 30 soch a sousoší postupně probouzí z osvětlení luceren, někdy do zasněně mlžných oparů, někdy naopak do ostrého slunečního jasu. Těším se, zda uvidím hru barev nad Staroměstskou mosteckou věží při východu, kdy červené světlo prosvítá skrz oblouky ochozu věže a vytváří tak neuvěřitelně kýčovité obrazy, že se je bojím vyfotit, aby mi to pak někdo nevyčetl (nehledě na to, že na černobílém materiálu to tak nevynikne). Vůbec není pravidlo, že bych tam musel pokaždé “ulovit” nějaký snímek. Přestože ne pokaždé se mi poštěstí udělat si hezký snímek, tak nikdy nelituji času stráveného na Karlově mostě ani ranního vstávání, které je někdy vážně krušné. Jiné, ale zdaleka ne menší kouzlo okamžiku nabízí Karlův most také přes den, kdy turisté, trhovci a kumštýři přijdou na Karlův most a nechají nám s přivřenýma očima tušit atmosféru, jakou měl Karlův most v době svého dokončení, kdy tvořil nejdůležitější tepnu mezi oběma polovinami Prahy a kromě dopravy se na něm pořádaly trhy, slavnosti, turnaje a dokonce se na něm i soudilo. Večer zase vytvoří ze soch na mostě a budov po obou stranách Vltavy obraz, který stojí každý rok několika miliónům lidí ze všech koutů světa, aby se na něj přijeli podívat. Jako nadšený fotograf ho zkrátka považuji za stálou inspiraci, a když se dívám na fotografie mnoha dalších fotografů, tak vidím, že nejsem sám.

Tohle všechno a mnoho dalšího pro mě znamená Karlův most. Nikdo se mi proto nemůže divit, že jsem měl v prvé řadě vztek, když jsem si přečetl článek v MF DNES informující o tom, že podle nějaké vyhlášky se může na Karlově mostě fotit se stativem jen po zaplacení poplatku ve výši 250 000,- Kč. Paniku u široké veřejnosti z řad amatérských fotografů pak vyvolalo zejména přímé varování před “přísně zakázaným” focením ze stativu, které bylo v článku zdůrazněno.

O tom jak si to fotografové nenechali líbit

Protože jsem tomu odmítal věřit, tak jsem si text četl stále dokola. Poté, co jsem se trochu uklidnil, všiml jsem si v článku množství nesrovnalostí. Zarazil mě především fakt, že kombinace jednotlivých, v článku uváděných skutečností, není po právní stránce možná (viz dále). V tu chvíli jsem se už opájel celkem slušnou nadějí, že to celé je nesmysl a novinářská kachna. O své podezření a důvody, které mě k němu vedou, jsem se obratem podělil na FotoPůvodci, kde se mezitím strhla celkem vášnivá diskuse a začala se organizovat protestní akce se stativy i se zajištěnou účastí TV Nova. Celkem přesně tyto “viditelné” akce popsal Arnošt v posledním úvodníku, takže asi nemá cenu, abych to popisoval znovu.

Faktem ale je, že, kromě této medializované části nátlaku, nás část postupně diskutovala danou otázku s kýmkoliv, kdo by za to mohl být i jen okrajově odpovědný. Na řadu postupně přišli představitelé městské části Praha 1 a magistrátu hlavního města Prahy a důvěrně jsme tak poznali představitele odborů informací a dopravy, živnostenského odboru a odboru právního a legislativního. Pak jsme diskutovali problematiku i s místostarostou Prahy 1, abychom se propracovali až k představitelům Sdružení výtvarníků Karlova mostu (SVKM).

Vzhledem k výše uvedeným nejasnostem a rozporům, obsaženým v prvotním článku MF DNES, bylo cílem těchto diskusí především (i) identifikovat a najít vyhlášku nebo jiný předpis, na základě kterého se poplatek vybírá a (ii) zjistit, zda je takové omezení možné a kdo ho má na svědomí.

Zpočátku byli jak političtí představitelé Prahy 1, tak zástupci výtvarníků (SVKM) celkem zajedno v tom, že poplatky se zkrátka za focení se stativem mohou vybírat, nicméně zajímavé bylo, že se nemohli shodnout v tom, na základě čeho. Zatímco Praha 1 měla zpočátku pocit, že se tak děje na základě § 25 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, tak SVKM se nás snažilo přesvědčit, že to je prostě poplatek, o kterém rozhodl některý z orgánů městské části Prahy 1 (nejprve údajně zastupitelstvo vyhláškou, a když se ukázalo, že žádná taková vyhláška neexistuje, tak prý snad rada svým usnesením). Na rozdíl od nich pak odbory informací, legislativy, dopravy i živnostenský odbor shodně tvrdily, že neexistuje žádná vyhláška ani usnesení s takovým obsahem, který by na Karlově mostě umožňoval vybírat jakékoliv poplatky. S tímto názorem souhlasil i legislativní odbor magistrátu, který se zároveň ztotožnil s naší připomínkou, že městská část Praha 1 ani její orgány nejsou v postavení, aby vydávaly jakékoliv předpisy a vyhlášky – to by mohlo udělat pouze zastupitelstvo hlavního města Prahy.

Nebudu unavovat popisem mnoha zvratů v jednání, kdy obě strany, na které se naše spojené úsilí v konečné fázi soustředilo (tj. místostarosta Prahy 1 P. Vlach a pan Kotrč ze SVKM) postupně kličkovaly s argumentací, když byly konfrontovány s právní realitou a názory druhé strany. Výsledkem však nakonec bylo, že pan místostarosta Prahy 1 uznal, že neexistuje právní důvod, na základě kterého by bylo možné efektivně zpoplatnit užívání stativů na Karlově mostě. Své předchozí výroky o zpoplatnění na základě zákona o pozemních komunikacích zdůvodnil nedostatečným pochopením celé problematiky s tím, že jen diskutoval obecné možnosti ukládání poplatků a ne tento konkrétní případ. Budiž mu tato změna názoru připsána k dobru, i když si nejsem jist, zda roli hrálo skutečně jen to, že se v problematice zorientoval a pochopil o co se jedná nebo i to, že den před změnou jeho názoru se TV Nova postarala o druh popularity, který si jako volený zástupce těsně před komunálními volbami moc nepřál. Ať tak či onak, dne 17.10.2002 vydala Městská část Praha 1 tiskovou zprávu podepsanou i samotným panem místostarostou, ve které dala od vybírání poplatků za použití stativů ruce jednoznačně pryč. K tomuto postoji se posléze připojil svým vyjádřením i starosta Prahy 1 pan Jan Bürgermeister.

Jak se také zmínil Arnošt ve svém úvodníku, tak jediný, kdo se i poté nějakou dobu snažil nějakým způsobem ohledně vybírání poplatků na Karlově mostě mlžit, bylo SVKM. Zřejmě měli páni výtvarníci pocit, že když se jim podaří prosadit “vybírání” za focení se stativem, tak stoupne poptávka po jejich vlastních dílkách s tématikou Karlova mostu. Soudě ale podle posledních vyjádření SVKM, která zasílali jako konkrétní odpovědi na dotazy, tak se SVKM snaží svůj názor nějak šetrně přizpůsobit postoji městské části Praha 1 (viz zde). Upřímně řečeno nemyslím, že by nás názor SVKM měl příliš vzrušovat, protože:

  1. SVKM má v nájmu pouze tržiště na Karlově mostě a podle nájemní smlouvy se stará jen o své lidi (prodávající a vystavující) a v žádném případě si nemůže samo vymýšlet pravidla pro veřejnost;

  2. pokud nehodlá SVKM přijít o výnosný obchod na Karlově mostě, tak musí chtě nechtě srazit podpatky a přizpůsobit se interpretaci, kterou teď razí Praha 1;

  3. už vůbec nemluvím o tom, že SVKM nemůže vybírat poplatky samo pro sebe a pokud je nikdo jiný nechce, tak zkrátka nebude mít pro koho to dělat.

Pokud jde o mě, tak chodím dál na Karlův most se stativem tak, jak jsem chodíval dříve a dávám dobrý pozor, jak se chová ochranka. Pro všechny případy občas poprosím svatého Iva (pro ty, co si s nimi netykají, je to první socha nalevo, když jdeme od Staroměstské věže), patrona potulných právníků nechť dá, aby si každý, koho v budoucnu napadne taková pitomost, nejprve přečetl sbírku zákonů, než to řekne nahlas.

Jak se příště nenechat vyhodit

Právě v souvislosti s obsahem diskusí na FotoPrůvodci, ale i na dalších diskusních fórech věnovaných nejen amatérské fotografii, mě překvapilo, jak nebezpečně častý byl hlavně zpočátku mezi veřejností postoj, který by se dal shrnout zhruba následovně:

  • To je hrozné co si ty úřady dnes dovolí vymyslet a zpoplatnit, a

  • jak nedokonalé jsou naše zákony, když umožní, aby se taková věc (míněno zavedení poplatků za focení se stativem) stala, ale

  • co my s tím naděláme.

Prostě pro spoustu lidí bylo vyjádření nějakého úředníka nebo nějakého soukromého sdružení natolik směrodatné, že je nenapadlo dál přemýšlet o tom, zda je to pravda, zda to zákony skutečně umožňují a zda je třeba takové stanovisko respektovat nebo ne.

Pokud by tento přístup měli všichni a dali se přesvědčit medializovanými informacemi, tak by to znamenalo, že touhle dobou už nejspíš na Karlově mostě nefotíme a další místa s podobným režimem by nejspíš brzy následovala.

Proto bych rád shrnul, jaké věci mohou příště pomoci, když se vás bude někdo pokoušet odněkud vyhodit nebo po vás bude chtít něco, co není zcela běžné.

Vždy bychom se měli především postupně ptát:

  1. Kdo nás v činnosti omezuje;
  2. Co je to za místo, kde nás omezují a co je požadováno;
  3. Kdo omezení / zákaz vydal.

Protože kompletní rozbor by byl na knihu a ne na článek, tak se omezím na situace obdobné té, k jaké došlo právě v souvislosti s kauzou Karlův most, kdy se jednalo evidentně o veřejné prostranství, navíc ve vlastnictví obce (tedy nikoliv v soukromém vlastnictví – o tom možná jindy). Také se omlouvám právníkům za několik podle mého soudu nepodstatných zjednodušení, kterých jsem se dopustil v zájmu přehlednosti textu pro veřejnost, které je určen.

ad 1) Kdo nás v činnosti omezuje

Asi první zamyšlení v případě, kdy dojde k nějakému konfliktu a někdo vám chce něco zakázat nebo znemožnit nebo za to chce vybrat peníze by mělo pařit osobě, která vás k něčemu nutí.

V našem případě došlo k případům, že zasahovala ochranka – soukromá bezpečnostní služba.

I kdybychom nevěděli nic jiného (samozřejmě kromě toho, že se nedopouštíme nějakého trestného činu a toho, že jsme na veřejném prostranství a ne u někoho na zahradě), měli bychom si uvědomit, že soukromá ochranka nemá zásadně sebemenší oprávnění omezovat osobní svobodu kohokoliv. Jedná prostě o zaměstnance nějaké společnosti, který bez ohledu na to, co mu případě sdělil jeho chlebodárce, nesmí nikoho z veřejného prostranství vyhánět, požadovat po něm jakékoliv dokumenty, prohledávat ho, zabavovat mu jeho věci nebo jinak omezovat jeho osobní svobodu. Prakticky s výjimkou případů, kdy se někdo dopustí nějakého trestného činu nemůže soukromá bezpečnostní služba vůbec nic.

Jinak je to již při zásahu městské nebo státní policie, která ze zákonem stanovených důvodů může výše uvedené věci činit (to ale nebyl náš případ).

ad 2) Co je to za místo kde nás omezují a co je požadováno

V našem případě se jednalo o Karlův most a podle článku v MF DNES byl vyžadován horentní poplatek za focení se stativem.

I laikovi, který nezjišťuje jakékoliv další podrobnosti je jasné, že se jedná o veřejně přístupné prostranství. Protože lze předpokládat, že není ve vlastnictví soukromé osoby, bude vlastníkem nejspíš obec na jejímž území se tato nemovitost (komunikace) nachází – tj. hlavní město Praha. Pokud si chce být někdo jistý, tak si může tuto domněnku ověřit například na magistrátu hlavního města Prahy. Takovéto prostranství je tedy z hlediska využívaní ze strany veřejnosti zásadně stejné, jako kterékoliv jiné náměstí nebo jiné obdobné prostranství v Praze.

Asi každému je jasné, že pokud se Vám někdo snaží zamezit v určité činnosti (focení) na jednom veřejně přístupném místě, zatímco na druhém nikoliv, tak to nemůže být jen něčí rozmar pramenící z toho, že se špatně vyspal nebo nemá rád barvu vašich ponožek. Takové omezení může existovat jen na základě nějakého předpisu, který je závazný pro všechny. Tím je v případě obcí pouze vyhláška a tu mohou obce vydávat jen tehdy, pokud jim to zákon umožňuje. Podobně v případě, že se někdo snaží vybrat poplatky za využití takového místa k nějaké činnosti (focení), musejí být poplatky vybírány jen na základě zákona nebo platné vyhlášky, která ale zase musí být vydána jen v mezích, které stanovil zákon.

Pokud by po vás tedy někdo chtěl, abyste něco dělali bez toho, aby se mohl odkázat na zákon nebo alespoň na platnou vyhlášku, která by pak ale měla být přístupná na obecním úřadě, tak ho můžete ignorovat (pokud to není policista – toho je třeba poslechnout v zásadě vždy, ale policie si takovýhle markantní exces ze svých pravomocí zase většinou nedovolí).

ad 3) Kdo omezení/zákaz vydal a na základě čeho

Pokud nás někdo odkáže na to, že se něco nesmí ze zákona, tak to lze poměrně snadno ověřit – sbírky zákonů jsou veřejnosti k dispozici v knihovnách, na internetu, na obecních úřadech a podobně.

Pokud před vámi někdo začne šermovat vyhláškou, která říká, že fotit můžete, jen pokud máte červené trenky a bos nebo že musíte nejprve starostovi posekat trávník na dvorku, tak stále není nic ztraceno. Především je třeba se podívat kdo a jak vyhlášku vydal – zásadně může vyhlášky vydávat jen zastupitelstvo obce (tedy žádný jiný orgán obce jako rada, starosta ani obecní úřad). Pokud vyhlášku vydal někdo jiný, tak jako by neexistovala. K tomu, aby byla platná, musí mít vyhláška předepsanou formu a musí být řádně vyhlášena (odtud vyhláška) – takže pokud někdo přitluče cedulku s nápisem “zákaz focení”, tak to nic neznamená, pokud k tomu neexistuje řádně vydaná vyhláška.

Vyhláška může být vydána jen na základě zákona a v rozsahu, v jakém to zákon umožňuje. Pokud bychom se dostali takto daleko, tak nám nezbude, než se do vyhlášky podívat a najít si předpis (zákon), na jehož základě byla vydána. Například zákon o místních poplatcích č. 565/1990 Sb. v § 1 stanovuje, že místní poplatky je možné vybírat jen pokud jde o:

  1. poplatek ze psů;
  2. poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt;
  3. poplatek za užívání veřejného prostranství;
  4. poplatek ze vstupného;
  5. poplatek z ubytovací kapacity;
  6. poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst;
  7. poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj;
  8. poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů;
  9. poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace,

tak není možné, aby si například zastupitelstvo vzpomnělo, že bude vybírat poplatek za pěstování žlutých tulipánů nebo za špatně umytá okna.

Ale abychom se drželi našeho příkladu. Pokud článek v MF DNES tvrdil, že poplatek do obecní pokladny je 250 000,- Kč na den, tak aniž bychom zatím zjistili, zda takovou vyhlášku někdo vydal nebo ne, tak můžeme z § 4 uvedeného zákona o místních poplatcích vyčíst, že poplatek za užívání veřejného prostranství (který je teoreticky nejblíže tomu co potřebujeme) se vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství, kterým se podle zákona rozumí umístění zařízení sloužících k poskytování služeb, umístění stavebních, prodejních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání prostranství pro kulturní a sportovní akce a potřeby tvorby filmových a televizních děl. Nevím jak ostatní, ale to, co já obvykle na Karlově mostě dělám, se nedá zařadit ani pod jednu z vyjmenovaných možností (a to i když mám často s jeptiškou na hlavě neodbytý pocit, že pro turisty jsem celkem zajímavá atrakce). Navíc odstavec 5 téhož paragrafu stanoví, že poplatek může být vybírán v maximální výši 10,- Kč za metr čtvereční a den. Proto i kdyby zastupitelstvo vydalo vyhlášku tak, jak tvrdila MF DNES, která by mé užívání Karlova mostu zpoplatnila uvedeným způsobem, byla by nezákonná a jako taková snadno napadnutelná (mohla by proto být zrušena).

Jen pro úplnost bych dodal, že podobně by bylo možné postupovat v případě, když by se argumentace zaměřila na možné poplatky podle § 25 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. V tom případě by zase nešlo o poplatek za užívání, jak tvrdil článek, ale o jednorázový správní poplatek za vydání povolení ze strany silničního správního úřadu. Navíc ten poplatek by neinkasovala obec, ale úřad jako státní orgán. Kromě toho ani jeden z důvodů uvedených v § 25 podle mě nezahrnuje to, co já na mostě dělám a částka tohoto poplatku (který nota bene není závislý na zabrané ploše) je o několik řádů menší, než tvrdil článek v MF DNES i představitelé SVKM. I v tomto případě tedy dojdeme k závěru, že by výběr takových poplatků byl v rozporu se zákonem.

Závěrem

Nakonec bych nám všem přál, aby se příště povedlo podobné situace zvládnout tak, jak se povedla tato, aby si nikdo nenechával líbit co nemusí a abychom nevěřili novinovým článkům když to není nezbytně nutné.

Henry
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
Pavel29.10.2002, 09:33odpověď
Henry29.10.2002, 13:07odpověď
Pavel29.10.2002, 13:31odpověď
Přemek29.10.2002, 13:20odpověď
Bremert Jiří30.10.2002, 11:21odpověď
V. Bibr4.11.2002, 14:11odpověď
Gm6.11.2002, 12:15odpověď
Henry6.11.2002, 12:35odpověď
Robert5.11.2002, 14:45odpověď
J. Kocourek15.11.2002, 07:17odpověď
Martin Hurych19.6.2012, 10:01odpověď
Jan Bittner24.7.2012, 17:27odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace