Při nákupu fotopřístroje v bazaru lze ušetřit značnou částku, je však také možné poměrně hodně prodělat, neboť nákup žádného staršího a použitého zboží není zcela bez rizika. Snížit tato rizika na co nejmenší míru je cílem tohoto příspěvku.
Než se dostaneme přímo k technickým otázkám, ještě jedno doporučení: není příliš bezpečné nakupovat fototechniku v komisním prodeji, mnohem spolehlivější je nakupovat v “second handu”, tedy tam, kde je technika majetkem prodejce, protože každý prodejce věnuje značnou péči prověření technického stavu přístrojů, než za ně původnímu majiteli zaplatí. Lze tedy tvrdit, že do komisního prodeje mohou být zařazeny i přístroje ne zcela funkční (nebo se skrytou závažnou vadou, která se ale při letmém ohledání neprojeví), protože zainteresovanost prodejce v komisním prodeji je mnohem menší. Pochopitelně to ale neznamená, že ve skutečném bazaru dostanete jen funkční přístroje. Každý přístroj, který již byl používán, může být poškozen (a proto dán do bazaru) nebo se jedná o plně funkční přístroj, který už jeho majitel nechce. V obou případech rozhodně neprohloupíte, když zvažovaný přístroj před koupí důkladně prohlédnete podle následujících rad a doporučení.
Kompaktní přístroje není vhodné kupovat v bazaru vůbec, protože jejich pořizovací cena bývá relativně nízká a vyplatí se tedy zakoupit přístroj nový. Zacházení s kompakty bývá (právě vzhledem k ceně) mnohem horší, než se zrcadlovkami. Někteří si dokonce tento typ fotoaparátu pořizují jen za účelem jedné dovolené (např. u moře) a pak ho dají do bazaru. Jak s takovým přístrojem zachází, pokud jeho používání neplánují na delší dobu, si asi můžeme jen domyslet. U kompaktů navíc nejvíce záleží na elektronice, protože ta zařizuje veškeré funkce přístroje (od zavedení filmu, přes expozici jednotlivých polí, až po jeho vyjmutí). Pokud bude vada v elektronice, stojí případná oprava většinou více, než nový přístroj. Závadu na elektronice ale většinou nelze poznat v obchodě vůbec, protože se např. může projevit až po vyvolání filmu, a to už je většinou pozdě na reklamaci.
Při koupi zrcadlovky musíme prověřit stav zejména závěrky a optiky. Pokud přístroj pracuje na baterie, prověříme nejprve jejich stav, nejlépe tak, že požádáme prodavače o její proměření voltmetrem. U zrcadlovek s plátěnou štěrbinovou závěrkou (např. ruské Zenity) zkontrolujeme plátno (je vidět po otevření zadní stěny). Je-li plátno zvlněné nebo jsou-li na něm vytlačeny navíjecí cívky, přistroj nekupujeme, protože jeho závěrka už příliš dlouho sloužit nebude. U přístrojů vybavených kovovou lamelovou závěrkou (např. Praktica, Olympus, Minolta, Nikon, …) zkontrolujeme, zda lamely nejsou mechanicky poškozené (ohnuté, promáčklé) nebo nenesou stopy ohmatání. Potom vyzkoušíme chod závěrky při otevřené zadní stěně. Přístroje, které příliš “mlátí”, které mají příliš hlučný chod závěrky, byly hodně používány a lze doporučit koupi jiného kusu. Ideálním případem je vyzkoušení několika exemplářů stejného typu nebo alespoň typu podobného (např. Praktica řady L nebo B). Vyzkoušíme všechny časy, a to včetně času B (s tímto časem neúspěšně “válčí” zejména Zenity).
Objektiv nesmí být poškrábaný a nadměrně zaprášený – nebojte se prodavače požádat o vyčištění čoček etherem, zvláště pokud si nejste jisti, jestli jde o škrábanec nebo šmouhu. Objektiv prohlížíme proti světlu, vyzkoušíme také chod clony (samozřejmě také páčku pro zaclonění a odclonění). Potom si už s objektivem na přístroji vyzkoušíme zaostřování na blízko i na dálku, u zoomu také změnu ohniskové vzdálenosti. Veškerý pohyb by měl být plynulý, bez zábran a tichý. Pokud se při otáčení nebo změně ohniska ozývá škrábání nebo pískot, je v objektivu písek nebo prach a bylo by nutné jej nechat odborně vyčistit. Zároveň se přesvědčíme, že není stržen závit pro našroubování clony nebo filtru (nejlepší zkouška je zkusit nějaký filtr nebo clonu našroubovat). Opět by mělo všechno jít bez větší síly. V neposlední řadě je nutné zkontrolovat mechanismus pro přichycení k tělu fotoaparátu (závit, bajonet), zda nevykazuje viditelné poškození a zda jde objektiv na přístroj dobře nasadit i sundat.
Pokud všechno funguje tak, jak má, věnujeme pozornost celkovému vzhledu přístroje. Je-li na něm vidět, že “přežil” pád do vody nebo na beton, zamrznutí na zimní dovolené nebo výlet na poušť, je lépe přístroj nekupovat, i když všechno (zatím) funguje. Prodavač by vám měl nabídnout návod k použití, třeba jen jeho xerokopii, ale tyto materiály jsou k dispozici jen zřídkakdy. Pokud návod není k dispozici, měl by vám prodávající obsluhu alespoň předvést – ptejte se i na zdánlivé maličkosti, od toho tam přece prodavač je.
Jste-li rozhodnuti přístroj zakoupit, ještě jednou si vše rozmyslete, protože záruka v bazarech neplatí a jakékoliv pozdější reklamace nebudou uznány, snad s výjimkou optiky, na níž některé bazary poskytují desetidenní záruku. K přístroji si kupte i několik krátkých filmů (levných dvanáctisnímkových) a neprodleně přístroj vyzkoušejte v praxi – pokud by snad nastaly nějaké problémy, je možné, že se obsluha nechá obměkčit a přístoj vám vymění. To už ale závisí na jednotlivých lidech.
Poslední doporučení – vezměte s sebou do obchodu někoho, kdo o fotopřístrojích ví něco víc, aby vám mohl také poradit. Vždyť víc hlav, víc ví a více očí více vidí…
