Tato fotografie vznikla zcela náhodou. Asi před 2-3 roky jsem se s kamarády chystal na přejezd Mongolska koňmo a asi rok jsme trénovali jízdu v sedle kousek za Prahou, kde jsme si půjčovali dvakrát týdně koně od jedné “cirkusácké” rodiny.
Kromě pohodové jízdy po blízkém lese nám tyto lekce zprostředkovávaly i setkání s jedinečným světem lidí, jejichž život se ubíral zcela odlišným tempem. A tak mezi zážitky z jízdy na opravdovém závodním koni se mísilo zmatené pobíhání matky rodu v deliriu po neuvěřitelně zabláceném dvoře, anžto zahání věci, které kromě ní nikdo jiný neviděl a nekonečné hovory mužských členů rodiny popíjejících v kteroukoliv denní dobu čirou tekutinu z neoznačených lahví.
Nikdy jsem si však s sebou nevzal fotoaparát, obávajíc se, že moje nevalná stabilita na koňském hřbetě bude fotobrašnou ještě více narušena.
Jen jednou jsem ho vzal. Byl takový čistý, zimní den. Sluníčko se váhavě plížilo nízko u horizontu a jen tak z nudy zkrášlovalo rozbahněnou realitu pražské rozčvachtané zimy.
Celou lekci jsem fotografoval svoje kolegy, jak si s tu větší a tu menší grácií užívají vyjížďky. Při návratu mě čekala tato prostá scenérie, kterou jsem jen tak mimovolně vyfotografoval. A od té doby ji mám neuvěřitelně rád.
Mám moc rád její barevnost a s láskou v ní hledám další a další trojúhelníky. A nejvíce si cením její atmosféry. Myslím, že i když mně se při pohledu na tuto fotografii rozběhne hlavou celá ředa asociací, jež pozorovatel neznalý kontextu mít nemůže, přesto na něj dýchne atmosféra okamžiku, který jsem prožil stisknutím spouště onoho zimního podvečera. Alespoň doufám.
Otik
Doufam, ze se neurazite, ale na te fotce mi vyrazne pripominate Otika z filmu Vesnicka ma strediskova, fakt pekna fotka!!!!!! Preji Dobre svetlo!
Hezke
No musim rici, ze ta fotka je proste fain. Me se moc libi. Asi mi pripomina leta, kdyz jsme jezdili k babicce a vsechno tam bylo fain. Opravdu hezke.