motiv

Runde, domov smutných klaunů I.

Dává smysl vydat se na možná nejprovařenější místo pro fotografování živé přírody v Evropě, a to ještě mimo hlavní sezonu? To byla otázka, kterou jsem si kladl do poslední chvíle před odjezdem do Norska.

Na začátku roku jsem realisticky zhodnotil své letošní možnosti ze všech úhlů pohledu a usoudil, že pokud chci vyrazit na nějaké fotocesty, budu muset volit spíš kratší pobyty a méně nákladné lokality. Poměrně rychle jsem se rozhodl, že zkusím vyrazit na ostrov Runde, který je proslulý jako jedno z nejsnáze dostupných míst pro fotografování papuchalků severních. Oslovil jsem Jakuba Hodáně, se kterým jsem byl v Thajsku na výpravě organizované Petrem Bambouskem, slovo dalo slovo a poměrně rychle jsme se shodli, že riskneme květnový termín, který rozhodně nepatří k hlavní sezóně. Naplánovat i takto malou výpravu na notoricky známé místo se ale ukázalo být o kousek složitější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Papuchalk severní
Papuchalk severní - hlavní motiv naší cesty

Jak se tam dostat?

Většina našinců podle informací z jejich webů jezdí na ostrov autem, což ale obnáší téměř 2000 km a ačkoliv různé plánovače tras odhadují trvání cesty na necelých 24 hodin, nezřídka je to i o pět nebo šest hodin déle. Zkrátit si tak dovolenou o více než dva dny a dorazit na místo (i zpět domů) zdevastovaný dlouhým pobytem v autě mi nepřišlo příliš lákavé. Když připočtu, že pro dva cestovatele to není ekonomicky nijak zvlášť výhodné (přinejmenším s mým postarším autem), začal jsem zkoumat možnosti letecké dopravy.

Zhruba 70 km od ostrova se nachází mezinárodní letiště Ålesund Vigra a ceny letenek jsou poměrně příznivé, takže zbývalo jen vyřešit, jak urazit poslední úsek. A tady se ukázal být hlavní kámen úrazu. V březnu, kdy jsem se do plánování pustil, ukazoval web místní veřejné dopravy spoje z letiště na Runde jen do dubna - v květnu ani ťuk. Na emailový dotaz promptně dorazila odpověď, že spoje na květen se teprve plánují a mám se zkusit podívat během dubna. Ubytování a letenky jsem už musel zarezervovat, takže jsme vyčkávali v určité nejistotě, jak zdoláme „poslední míli“.

Norsko z letadla
Na Norsko je parádní pohled už z letadla (omluvte sníženou kvalitu dokumentární „mobilovky“ přes okénko)

V dubnu jsem zjistil, že web veřejné dopravy byl přepracován (k lepšímu), ale stále nenachází žádné spoje v požadovaném termínu, ani v nejbližších dnech okolo. O pár dní později se konečně spoje začaly objevovat, ale ejhle, na Runde nic. Následoval další emailový dotaz, který mi potvrdil, že v sobotu (nota bene odpoledne) definitivně nic nepojede. Alternativou bylo zapůjčení automobilu (pokud neplánujete cestovat po okolí, nevyplatí se) nebo cesta lodí do Hareidu a odsud dál taxíkem - tato varianta by ovšem zásadním způsobem zvýšila náklady, protože taxi je v Norsku velmi drahé (ostatně jako cokoliv jiného). Oněch zbývajících 40 km by stálo okolo 1500 NOK, tedy asi 5250 Kč - absurdnost této ceny podtrhuje, že cesta tam a zpět by vyšla dráž než zpáteční letenka Praha - Ålesund. Takhle zrovna levné cestování nevypadá - co ale s tím dál?

Řešení se naštěstí našlo - poptal jsem další možnosti dopravy v kempu, kde jsme měli zajištěné ubytování, a jeho majitel nám nabídl odvoz z Hareidu za podstatně příznivějších (byť na české poměry stále nemalých) 500 NOK. Jelikož se na tento způsob dopravy nicméně nedá spolehnout, doporučuji důrazně cestovat na ostrov a zpět ve všední dny, kdy se dostanete autobusem buď přímo na Runde nebo alespoň do bližších zastávek spojem do Fosnavågu.

Kde se ubytovat?

Na ostrově se lze ubytovat několika způsoby. Pokud chcete chodit denně fotografovat, je dobrou volbou kemp Goksøyr, který nabízí možnost stanování, prostor pro umístění obytných vozů, chatky i pronájem rekreačního domu. Další alternativou je pronájem chaty, který zmiňuje na svých stránkách Ondřej Prosický - pro více lidí to může být ekonomicky zajímavá volba, ale my jsme jí neověřovali, takže nemohu potvrdit, že tato nabídka stále platí. Obě zmíněné varianty ubytování jsou velmi blízko vstupu do rezervace, z kempu je to asi o 200 metrů dál. Další možností je ubytování v hotelu v rámci Runde Environmental Centre. To se ovšem nachází na jižním cípu ostrova a jako základna pro fotografování se tak moc nehodí.

Pohled na pobřeží
Pohled dolů na pobřeží, kde se nachází kemp Goksøyr i nájemní domy. Runde Environmental Centre je až za tím nejvzdálenějším cípem ostrova

Pohyb po ostrově

Runde je docela malý ostrov - vzdušnou čarou jsou nejvzdálenější cípy od sebe asi 4,5 km. Asfaltka vede pouze po jižním a východním pobřeží do vesnice, odkud se pak už vstupuje do rezervace. Jinými slovy, po ostrově se chodí pěšky a připravte se na to, že z kteréhokoliv ubytování to znamená zdolat celkem slušný kopec - průměrné stoupání na celé trase dosahuje 15 % a počáteční úseky dokonce skoro 30 %. Pouhých 200 výškových metrů nevypadá na papíře příliš nebezpečně, ale v reálu s batohem na zádech jsme se cestou nahoru často zastavovali a kochali se výhledem :) Při sestupu se tolik nezadýcháte, ale kolena si užijí své. Pokud se nerozhodnete vydat na severní cíp k majáku, pohybujete se v centrální části ostrova už spíš po rovině. Velké vzdálenosti samozřejmě na ostrově nenachodíte - my jsme obvykle urazili jen okolo 5 km denně.

Výhled na ostrov ze severní strany
Výhled na ostrov ze severní strany - za mými zády se dalo ještě pokračovat k majáku

Počasí a světlo

Severní končiny jsou proslulé svými dlouhými dny. I když je to z Runde k severnímu polárnímu kruhu ještě pár stovek kilometrů daleko, světlo je zde už i v květnu opravdu hodně dlouho. Na papuchalky jsme vyráželi často až kolem sedmé hodiny odpolední a fotili zhruba do půl desáté. Většina fotografií chaluh vznikla až po desáté hodině při návratu do kempu. Okolo půlnoci bylo spíše šero než tma a oranžové zbarvení horizontu přetrvávalo ještě déle. Nelze si ale představovat plné denní světlo - fotoaparát bohužel není lidské oko, takže podstatná část fotografií z ruky vznikala při cloně 2,8 až 4 s nastavením ISO 1600 nebo 3200, a to částečně díky stabilizaci objektivu. Tento denní režim má navíc za následek, že je opravdu dost těžké fotit ráno i večer - vrátíte se okolo půlnoci, do postele se dostanete po jídle v jednu (ono vám to nedá a ještě mrknete na dnešní fotky, takže možná ve dvě) a východ slunce začíná ve 4:25, takže byste toho moc nenaspali - pokud jste zvyklí pracovat noční směny, máte výhodu a můžete spát přes den :) Mimochodem, na přehled o denním světle a východech i západech slunce doporučuji web SunCalc.

Chaluha velká
Chaluha velká - vyfotografováno ve 23:01. Sice není z nejostřejších, ale co byste v tuhle hodinu při focení z ruky chtěli? :)

Počasí může při fotografování notně zamíchat s kartami. O tom květnovém se dá asi říct především to, že je nevyzpytatelné - nevím, jestli je to zde zvykem nebo je letos situace tak nečitelná, ale nám předpovědi spíše nevycházely. Úplně mimo sice nebyly, ale předpokládané změny počasí přicházely jindy než bylo avizováno. A co čert nechtěl, chladné, mlžné a deštivé počasí přišlo dřív a naopak návrat slunných dní se posunul o dobrých 30 hodin tak, abychom si první kus modrého nebe a hřejivé sluneční paprsky vychutnali přesně v okamžiku, kdy jsme vyšli na letištní plochu v Ålesundu. Ze šesti dnů fotografování tedy nakonec slunce prohrálo poměrem dvě ku čtyřem a ještě tak, že hezké počasí padlo na oťukávání terénu, a když už jsme věděli, co a jak chceme fotit, museli jsme se smířit s příšeřím a skoro plechovou oblohou.

Počasí na Runde umí ukázat i méně vstřícnou tvář
Počasí na Runde umí ukázat i méně vstřícnou tvář

Příště si povíme o tom, jaké fotografické příležitosti Runde nabízí.

Michal Krause
https://www.michalkrause.com/
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace