motiv

Takoví jsme byli. Jací jsme?

Na jedné straně pětasedmdesátiletý fotograf, který si léta fotografoval jen sám pro sebe. Na druhé třicetiletá slovenská fotografka, která tvoří doslova „za pochodu“. Tak rozdílní, že je spojuje snad jen množství použitého materiálu. Oba právě vystavují v Praze.

Takoví jsme byli

Také vás přitahují fotografie, z nichž dýchá kouzlo zašlých časů? Prohlídka fotografií Gustava Aulehly (1931) v lecčems připomíná listování ve starém rodinném albu. Našli jste někdy ve skříni nebo na půdě složku s otcovými či dědovými fotografiemi a zamrazilo vás při jejich prohlížení? Prchavé nálady dávno minulých dní, intimní momentky z rodinného života, výmluvné okamžiky z pracovního „procesu“ a z maloměstského života... To všechno zachycují dokumentárně laděné fotografie Gustava Aulehly.

Ve vlaku
Gustav Aulehla: Ve vlaku, 1960.
© Gustav Aulehla
Ovšem aby nedošlo k omylu: Gustav Aulehla není žádný kronikář okresního formátu, ale fotograf osobitého vidění, schopný vystihnout přesný („rozhodující“) okamžik, a hlavně, člověk s vyhraněným smyslem pro jemný, mírně ironický humor. Pokud je pravda, že má ve svém archivu devadesát tisíc negativů, pak asi není velká škoda, že se ty nejstarší ze 40. let nedochovaly. V té době byl Aulehla ještě opravdovým amatérem, a i když fotoamatérské pozice zastával i později a vlastně celý život, jeho poválečné fotografie vystihovaly život mnohem výstižněji než snímky leckterého profesionální fotografa. Ale jedno je jisté – ke svým nejlepším záběrům z 60. let musel Aulehla lidsky i umělecky dozrát.

V unimo buňce
Gustav Aulehla: V UNIMO buňce na stavbě, 1982.
© Gustav Aulehla
Asi by nikdy nefotografoval s takovou lidskou účastí, kdyby v mládí neonemocněl tuberkulózou. „V obzvlášť vnímavém věku jsem pozoroval těžce nemocné pacienty i jejich konce, když na vedlejších postelích umírali. Tuberkulóza mě navždy poznamenala...“ říká k tomu. Náhle si uvědomil, že život je jiný, než si myslel. Uvědomil si, že je to pomíjivý dar... A právě v tu chvíli se mu dostal do ruky katalog z proslulé výstavy Lidská rodina a monografie Henri-Cartier Bressona. Gustav Aulehla dozrál a s tím se změnily i jeho fotografie. Začal se pozorněji dívat kolem sebe a hledat okamžiky, které třeba nepatrně, ale přece jen „hýbou“ světem. Od úzce osobního pohledu přešel k hledání podstatných, snadno zobecnitelných situací a jevů. Proto jeho staré fotografie nenudí. Naopak, mnohé i po několika desetiletích doslova žijí.

Samozřejmě se dá namítnout, že z devadesáti tisíc negativů se několik desítek dobrých fotografií vždycky vybere. Možná to tak opravdu je. Ale i kdyby tisíce dalších fotografií Gustava Aulehly neměly sílu vystavené kolekce, těch pět desítek pečlivě vybraných snímků si o své místo v dějinách českého humanisticky laděného fotografického dokumentu jasně řeklo.

Z vystavených fotografií je zřejmé, že Aulehla celý život fotografoval s nadšením, z hluboké vnitřní potřeby. A je úplně jedno, zda fotografoval intimní rodinné chvilky (Helena a dítě, Krnov, 1961), staré, hrdé a nezlomné „rodáky“ (Vyznamenání z 1. sv. války, Krnov, 1960), všední život maloměsta (Hlavní náměstí, Krnov, 1961), ironizoval (Vojenská přehlídka, Krnov, 1961), nebo si s fotoaparátem víceméně jen pohrával (U železniční tratě, Krnov 1959). To, že měl svůj Flexaret, Weru nebo později Leicu vždy u sebe, hovoří za mnohé. Život bez fotoaparátu by pro něj nestál za nic.

Jací jsme? Invenční, hraví, ale i vzteklí...

Wanstead Flats
Petra Feriancová: Wanstead Flats, 2002.
© Petra Feriancová
I když jsme Petru Feriancovou (1977) označili za fotografku, mnohem trefnější by bylo označit ji za multimediální tvůrkyni. Fotografií na její současné pražské výstavě nazvané Mimochodem (By The Way) moc není. Visí tu jen deset zvětšenin formátu 100x150 cm z jejích „krajinářských“ cyklů Almost Blow Up a Victorian Boredom, v nichž se zaměřila na londýnské zahrady a parky a velmi svérázným způsobem parafrázovala obrazy starých krajinářů 18.a 19. století jako byl Watteau nebo Constable.

Proč jsme slovo „krajinářských“ dali do uvozovek? Není v tom žádná ironie, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale spíš náznak, že jde o něco netradičního. Feriancová sice fotografuje, ale fotografkou v pravém smyslu není. Fotoaparát využívá – stejně jako videokameru – k získání obrovského množství materiálu, k němuž později usedá a třídí jej, stříhá a „slepuje“. Když je hotova, výsledek nejednou zahodí do koše a začíná znovu.

Reeditací dříve zhotoveného materiálu vznikla i převážná část současné výstavy. Feriancová sama o sobě s oblibou říká, že je spíš divákem než tvůrcem. Práce s nahromaděným materiálem ji uspokojuje mnohem víc než vlastní fotografování a filmování. Ale nejen to, nic jí neříká fotografická technika ani technická kvalita fotografií, příliš se nezabývá ani původností použitého materiálu. Své fotografie nebo videozáznamy si dokonce ráda vyměňuje s jinými tvůrci, například s Norem Jesperem Alvaerem, hostem její pražské výstavy.

Dnes – po narození dcery – se Feriancová zklidnila a žije „spořádaně“ v Bratislavě. Předtím byla „on the road“. Sedm let žila v Itálii, kterou procestovala křížem krážem s jednorázovým aparátem v kapse, poté nějakou dobu strávila v Londýně. Z materiálu nasbíraného v letech 2000–2004 vzniklo i trojdílné černobílé video nazvané To Whom It My Concern (Love Letters), nesporný vrchol současné výstavy. Spojením zvuku, mluveného slova a zčásti též obrazu vzniklo sugestivní dílko, z něhož autentický prožitek přímo čiší. Feriancová v něm použila úryvky milostných dopisů, které dostávala v letech 2000–2002, doplnila je „konkrétní“ hudbou ze svého okolí i rockově znějícími rify a podtrhla střídmým obrazem. S překvapivou silou tu zachytila napětí mezi mladými milenci, kteří jsou ještě natolik neokoralí, že nejsou schopni kompromisů ke světu ani k sobě.

Čierny Balog
Petra Feriancová: Čierny Balog, 2005.
© Petra Feriancová
Petra Feriancová nechce diváka – jak sama říká – nudit, ale spíš překvapovat. Nechce mu dávat ani návod, jak k jejím multimediálním projektům přistupovat. Ty se dají vnímat jako výsměch tradici, jako vědomí faktu, že se tradiční formy vyjádření vyčerpaly, i jako výraz prosté radosti z tvorby bez ohledu na řemeslo, rady a doporučení. A samozřejmě i jako výzva k aktivitě. Pokud budeme volně citovat z jejích Love Letters, pak je třeba něco dělat hned teď a teprve později „číst Prousta, hrát tenis a šoustat jako staří lidé“.

Takoví jsme byli. Jací jsme?

Mezi fotografiemi Gustava Aulehly a projekty Petry Feriancové leží několik desítek let. I když Feriancová není fotografka v obvyklém smyslu slova, její výstava dokládá proměny, kterými umělecká fotografie v posledních letech prochází. Neznamená to však, že je třeba šmahem zavrhnout tradici. I „staré“ věci mohou překvapit. Třeba fotografie Gustava Aulehly, kterého představujeme přesto, že jeho pražská výstava právě končí.

Jiří Zahradnický
http://www.moderni-revue/
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
cernymotyl25.5.2006, 15:10odpověď
Big Pink Pig25.5.2006, 15:49odpověď
cernymotyl25.5.2006, 17:39odpověď
Martin30.5.2006, 09:50odpověď
ZdenekT25.5.2006, 22:55odpověď
Michal26.5.2006, 08:05odpověď
kramsky.com26.5.2006, 15:36odpověď
petra feriancova27.5.2006, 16:07odpověď
Klapouch27.5.2006, 21:06odpověď
Božena Sudková29.5.2006, 10:02odpověď
caminante29.5.2006, 15:39odpověď
Michal26.5.2006, 11:38odpověď
Hankaa26.5.2006, 12:34odpověď
Jiří26.5.2006, 13:59odpověď
Tomas26.5.2006, 14:51odpověď
alois9.6.2006, 07:36odpověď
kramsky.com26.5.2006, 15:40odpověď
Kyklop26.5.2006, 22:19odpověď
Pety27.5.2006, 07:56odpověď
Libor27.5.2006, 08:21odpověď
Tomas29.5.2006, 10:06odpověď
brcko27.5.2006, 10:49odpověď
jkk27.5.2006, 18:01odpověď
honza28.5.2006, 11:40odpověď
Radix29.5.2006, 10:52odpověď
Klapouch27.5.2006, 21:08odpověď
brcko27.5.2006, 22:32odpověď
Miloš Vorel29.5.2006, 21:50odpověď
Pavel Pola29.5.2006, 23:07odpověď
kraken3.6.2006, 16:39odpověď
antikraken4.6.2006, 12:07odpověď
kraken5.6.2006, 02:20odpověď
alois9.6.2006, 07:17odpověď
Kraken11.6.2006, 11:06odpověď
Izidor7.6.2006, 15:18odpověď
Karel7.6.2006, 15:42odpověď
wermacht29.12.2008, 08:34odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace