Úvodník 13.5.2002

Fotografičtí koně

Leckdo má fotografii jako svého koníčka, leckomu přerostlo toto
fotografické hříbě už v řádného pivovarského valacha a někteří
považují fotografování za trojského koně ve své peněžence. Málokdo si
ovšem uvědomuje, že koně přispěli ku rozvoji fotografie měrou více než
vrchovatou.

Přenesme se na chvíli do slunné Kalifornie, spolu s mladíkem Edwardem
Jamesem Muggeridgem, který sem přicestoval z rodné Anglie veden touhou
vymanit se z nudného světa obchodu kukuřicí provozovaným jeho
otcem. Vyměnil jej za koloidový proces a rozměrnou krosnu cestujícího
fotografa a pod podivným jménem Eadweard Muybridge, o kterém se
domníval, že je prapůvodní anglo-saskou podobou jeho jména, křižoval
západem Ameriky. Ve funkci ředitele fotografické služby pacifického
pobřeží fotografoval panoramata západního pobřeží a roku 1867
doprovázel, pochopitelně jako fotograf, americkou výpravu na Aljašku,
do té doby patřící Rusku. Nafotil více než dva tisíce snímků, což je
množství, uvážíme-li strasti provázející koloidový proces, více než
obdivuhodné.

Málokdo se ovšem stává slavným jen díky kvantitě svého díla a nejinak
tomu bylo i u Muybridge. Přispěla k tomu náhoda. Výzkumy francouzského
fyziologa Etienne Mareyho, studujícího pohyby zvířat, ukázaly, že
koňský cval možná vypadá jinak, než diktovaly dobové představy. ,,Dotýká
se cválající kůň skutečně vždy aspoň jednou nohou země nebo existuje
okamžik, kdy má všechny nohy ve vzduchu?” Marey určitě netušil, že v
daleké Americe bude jeho otázka předmětem sázky o částku 5.000 dolarů mezi Frederickem Mac
Crellishem, zastáncem jednonohé hypotézy, a kalifornským guvernérem
Lelandem Stanfordem. A protože jako
ředitel pacifické fotografické společnosti byl Muybridge na výplatní
listině kanceláře guvernéra, byl úkolem sázku rozsoudit pověřen právě
on.

Trvalo dlouhé tři měsíce, během nichž Muybridge, vystaven navíc tlaku obou
stran, sestavil zařízení umožňující snímat koňský pohyb, a to tak, aby
výsledek nade vší pochybnost sázku rozhodl. Musel při tom výrazně
zlepšit rychlost závěrky, sestavit speciální světelnou skříň pro
zvýšení kontrastu scény, sestrojit elektromagnetickou spoušť a zvýšit
citlivost fotografické vrstvy. Nakonec zvolil sadu dvanácti přístrojů
postavených vedle sebe. Přístroje se spouštěly pomocí provázků,
natažených v cestě běžícímu oři a zaznamenávaly každý jeho pohyb na
citlivou vrstvu. Tak se tam také dostal obrázek letícího paegasa
nedotýkajícího se země. Kůň se jmenoval Occident a nesl v sedlových
brašnách 5.000 dolarů do peněženky guvernéra Stanforda.

Ten ocenil Muybridgeho práci a nabídl mu útočiště na své farmě v Palo
Alto. Zde se mohl Muybridge plně věnovat fotografování pohybu zvířat a
postupně vyvracet mnoho zavedených představ o letu ptáků, běhu
velbloudů či koní. Připravil zde také knihu věnovanou dané problematice,
jejíž autorství mu Stanford — jak je v historii fotografie běžné —
ukradl.

Znechucený Muybridge od svého ,,mecenáše” odešel a našel útočiště na
pensylvánské univerzitě, kde během tří let připravil rozsáhlé dílo
Tvorové v pohybu v jedenácti svazcích. Zanechal po sobě i malou
historickou hádanku. Není zcela jasné, jak dosáhl zvýšené citlivosti
používaných desek.

Až vám někdy vběhne do hledáčku cválající kůň, vzpomeňte si na
ředitele pacifické fotografické společnosti a pokuste se kvapícího
čtyřnožce zachytit v okamžiku, kdy se nedotýká země. Pokud se vám
snímek povede, zašlete ho i do redakce Paladixu.

Více se o Muybridgeovi, můžete dočíst
zde,
nebo zde

A s čím přicválá Paladix tento týden?

V pondělí to bude Milan Sýkora a Praktica řady L
– příslušenství
.

Pokud jste si již úterky spojili s
Františkem Štaudem a Walesem, jistě nebudete zklamáni dalším
pokračováním cestopisného seriálu s názvem Jazykolam zvaný waleština.

Pro kutily připravil na středu Tobík návod – Ai modifikace starších
manuálních objektivů pro Nikon.
Připravte si vrtačky, frézy i soustruhy.

Jiří Zahradnický vám ve čtvrtek představí Nenápadného, ale
invenčního tradicionalistu
Radovana Koderu.

Pokud nevíte, kam vyrazit o víkendu, můžete se v pátek nechat inspirovat
tipem na výlet od Jakuba Kencla – Koněpruské jeskyně a okolí.

Dobré světlo.

4 komentáře u „Úvodník 13.5.2002“

  1. Cvalajici kun

    Arnoste, vyfotit cvalajiciho kone neni v dnesni dobe zadne umeni, na to staci EOS 1V nebo neco podobneho, dostatecne rychly film a slunecny den. Technika pokrocila za tech 150 let dost kupredu. Tim v zadnem pripade nesnizuji fantasticky vykon a vynalezavost fotografa z predminuleho stoleti. Ve srovnani s nim bych si osobne pripadal skoro trapne, abych se chlubil fotkou svalajiciho kone, kdyz za mne vse udelal elektronika.
    Clanek je velmi hezky a ukazuje, ze neni nutne se vymlouvat na nedostatky v technice, casto staci trochu premyslet, nekdy trochu vice.

    Odpovědět
    • RE: Cvalajici kun

      Rofl. Nafotil jsem cvalajiciho kone se starou manualni praktikou,se svým C EOS 50 i s digi. K zachyceni vsech fazi cvalu kone rozhodne neni potreba rychle sekvenci snimani a supercitlivy film. Jde jen o trochu zkusenosti.

      Odpovědět
  2. Povinný studijní materiál pro počítačové animátory

    Tak tohle by si měli povinně prostudovat počítačoví animátoři. Umějí už leccos, ale pohyb živých tvorů je stále ještě většinou tristní. Dokonce i Tom s Jerrym se hýbou lépe.

    Odpovědět

Napsat komentář