motiv

Zenit FS 12

Na dvoudílný článek o různých typech sovětských přístrojů Zenit nyní navážeme dalším, který je věnován jedné legendární "lahůdce"...

Zenit12s-1 Newcastle upon Tyne, Anglie. Přijíždím na policejní kontrolu před naloděním na trajekt do IJmuidenu. Policista zběžně koukne do zadního prostoru mé dodávky, kde ho cosi zaujme. Tuším, co to asi je. "Mohl byste prosím otevřít ty dveře?" "Jistě." Vylezu z kabiny a otevírám zadní dveře. Policista ihned šahá po podezřelém kusu kovu, který vyčuhuje zpod odložené bundy. "Aha, to je zajímavé. Ale na lodi to radši to nechte zamčené v autě, ne každý by musel pochopit, že to není zbraň."

Co že to vlastně bylo předmětem zájmu britského policisty? Jeden poměrně zvláštní fotopřístroj - sovětská fotopuška Zenit 12s, respektive komplet FS 12 (12s je označení samotného těla). Shodou okolností jeden z mála Zenitů, na který kolegové zapomněli v přehledu přístrojů této značky, který se před časem objevil na Paladixu. Tímto článkem se tedy k pověstně bytelným sovětským / ruským přístrojům ještě jednou vracíme. Mimochodem, kdo ví, jak by policista byl reagoval, kdyby věděl, že ten zvláštní přístroj jsem si s sebou vzal na fotografování jaderných ponorek na základně ve Faslane? ;-)))

Zenit 12s je klasická manuální, plně mechanická jednooká zrcadlovka s vestavěným expozimetrem. Design je ovšem dost netypický a dokonce vím o člověku, který byl v Amsterdamu zadržen, protože policisté při pohledu z dálky pokládali tento divný fotopřístroj za granátomet nebo něco podobného.

Podle nepravdivých, ale stále populárních legend byl tento Zenit navržen sedmou správou KGB (sovětská obdoba Q oddělení, které zásobuje technickými hračkami agenta 007) pro účely sledování. Ve skutečnosti byla tato sada vyráběna pro běžný civilní trh, jak domácí, tak zahraniční a primárním určením byla sportovní fotografie.

Je ovšem pravda, že přístroje podobné koncepce, vyráběné v Sovětském svazu od třicátých let, byly příležitostně používány jako součást vybavení různých průzkumných jednotek Sovětské armády za druhé světové války i po ní a část z nich si jistě našla cestu i do ostatních bezpečnostních složek. Na popisovaný FS12 navazuje dodnes vyráběný a prodávaný FS 122.

Tělo Zenit 12s

Tělo přístoje je zhotoveno z oceli, podobně jako většina ostatních Zenitů. O Nikonu FM2 se říká, že pokud spadne na zem, je potřeba překontrolovat ne fotoaparát, ale podlahu. Na takovou odolnost bych u Zenitu nesázel, díra v podlaze by ovšem byla minimálně srovnatelná. Rozměrově je tělo Zenitu 12s o málo větší než Nikon FM2, ovšem hmotnost je v porovnání s FM2 téměř dvojnásobná.

Závěrka je klasická plátěná s vodorovně se pohybující štěrbinou. Ani v době svého vzniku nepatřila právě ke špičce, přesto byla používána dlouhá desetiletí a teprve v posledních modelech byla nahrazena modernější lamelovou kovovou závěrkou s vertikálním pohybem štěrbiny. Rozsah časů je velmi omezený - B, 1/30 (nejdelší čas pro synchronizaci s bleskem), 1/60, 1/125, 1/250 a 1/500s. Pro slušné použití s dodávaným objektivem se 1/500s jeví jako jediná použitelná rychlost. Vzhledem k celkové kvalitě zpracování bych ovšem uvedené hodnoty stejně považoval pouze za informativní. Volič časů je umístěn klasicky na horní straně těla mezi spouští a hranolem. Přístroj je vybaveni mechanickou samospouští se zpožděním přibližně 10 sekund.

Měření expozice je zajišťováno vestavěným expozimetrem, jehož čidlo je umístěno za objektivem. Měření je spouštěno buďto částečným namáčknutím spouště nebo pomocí externího snímače, umístěného v teleobjektivu a připojeného kablíkem do konektoru na spodní straně těla. Správnost nastavené expozice je indikována ručičkou na pravé straně hledáčku. Ten je velmi tmavý a zobrazuje jen okolo 70% skutečné plochy záběru. Jako zaostřovací pomůcka je na matnici Fresnelova čočka. Se standardním teleobjektivem by stejně nemělo cenu používat půlený hranol nebo něco podobného. Měření probíhá pouze při uzavřené cloně. Expozimetr používá CdS fotoodpor a je napájen jedním knoflíkovým článkem. Kupodivu je poměrně přesný.

Na vrcholu hranolu je umístěna standardní patka pro připojení blesku. Ta má pouze jeden středový X kontakt. Blesk je možné připojit i pomocí konektoru, umístěného na přední straně přístroje u páčky samospouště.

Zenit12s-6 Citlivost filmu se nastavuje manuálně pomocí prstence umístěného pod převíjecí kličkou. Posun filmu je pochopitelně manuální. Natahovací páka se otáčí o více než 180 stupňů, což je v porovnání s modernějšími zrcadlovkami přímo šílené. Na ose natahovací páky je umístěno i počitadlo snímků, které je ovšem, podobně jako u všech Zenitů, velmi náchylné k náhodnému protočení a změně stavu. Zpětné převíjení je samozřejmě také manuální, už zmíněnou kličkou (to je vcelku pokrok, poprvé se klička objevila teprve na Zenitu TTL, předchozí modely používaly obyčejný převíjecí knoflík). Při zpětném převíjení je třeba dávat pozor, protože posouvací zuby se občas rády zaseknou a přetržený film není až tak úplně neobvyklým jevem.

Objektiv se do těla upevňuje pomocí klasického závitu M42. Sovětší soudruzi ho naštěstí ušetřili jakýchokoli "vylepšení", a tak je s tímto tělem možno používat libovolný objektiv s tímto kdysi standardním uchycením.

Zenit12s-2 Až potud je popis přístroje v podstatě shodný s popisem třeba Zenitu TTL. Ovšem fotopuškou nedělá Zenit 12s jen dodávané příslušenství, ale určité zvláštnosti jsou vidět i na samotném těle. Na spodní straně jsou dva výstupky (které mimochodem znemožňují obyčejné postavení přístroje na stůl). Uprostřed je umístěn váleček ve kterém se pohybuje píst ovládající závěrku stejně jako klasická spoušť. Tento píst při namontování na pažbový stativ dosedá na trn ovládaný pistolovou spouští umístěnou v pažbě. Ve druhém výstupku je umístěn již zmíněný konektor pro externí spínač měření expozice.

Objektiv

Součástí sady Fotosniper je objektiv 300/4.5, speciálně upravený pro použití s pažbou a tělem Zenit 12s. Zenit12s-5 Hlavní úprava spočívá v náhradě klasického prstence zaostřování kolečekm umístěným pod přední částí objektivu a ve zvláštním ovládání clony.

Ostření je vyřešeno velmi dobře - kolečko zapadá do výřezu v pažbě, je snadno ovladatelné a citlivé. Při zaostřování se přední část objektivu vysouvá, ale neotáčí. Dobré pro použití polarizačního filtru až na to že po jeho nasazení v hledáčku, díky tmavé matnici, nejspíš nic neuvidíte.

Zenit12s-3 Ovládání clony má dva prvky - jedním je klasický prstenec pro nastavování clony. Druhým je prstenec, který po natažení otevře clonu úplně aby bylo na matnici alespoň něco vidět a bylo možno zaostřit. Protože měření probíhá pouze při zavřené cloně, je na spodní části objektivu páka, kerá při částečném namáčknutí pistolové spouště v pažbě uvolní tento druhý prstenec a clona se pak zavře na nastavenou hodnotu.

Vestavěný spínač, připojený kablíkem k tělu fotopřístroje, zároveň zapne jeho vestavěný expozimetr. Podivné, ale zatím vše víceméně v pořádku. Opravdový problém je ten, že ovládání clony není nijak vyvedeno do pažby a clonové číslo není možno nastavit bez poměrně krolomé manipulace s přístrojem a samozřejmě jeho oddálení od oka. Navíc při zavřené cloně je odpor nastavovacího prstence velmi vysoký.

Zenit12s - 4 Přední závit objektivu má průměr 72mm a je na něj možno připevnit standardní filtry. Pět filtrů je standardní součástí sady FS12 (světle žlutý, žlutý, zelený, oranžový a UV). Uprostřed spodní strany objektivu je závit pro připojení k pažbě. Bohužel to není standardní stativový závit a není ho tedy možno použít k uchycení na stativ při fotografování bez pažby.

Celkové provedení objektivu je velmi solidní - díky absenci zaostřovacího prstence je většina pláště objektivu jednolitá, což přispívá k odolnosti například proti dešti. Je to až s podivem, ale hlavním konstrukčním materiálem objektivu není tanková ocel, ale jakási lehká slitina. Znalce sovětské techniky proto jistě překvapí nízká hmotnost objektivu.

Pažba

Celá pažba je vyrobena z lehké slitiny (nejspíše hliníku). Základní části jsou předpažbí se šroubem pro připojení objektivu, pistolová rukojeť se spouští a odnímatelná ramenní opěrka. Nad pistolovou rukojetí je umístěn spouští ovládaný kolík, který slouží při lehkém stisku spouště k zaclonění objektu, a za ním druhý podobný kolík, jenž ovládá spoušť přístroje.

zenit set

Sada

Fotosniper se dodával v kovovém kufříku a úplně kompletní sada se sestávala z následujících částí: tělo Zenit S12, teleobjektiv 300/4, základní objektiv Helios, celkem pět filtrů (v mé sadě zůstal jen zelený o průměru 72mm), gumová sluneční clona pro teleobjektiv, gumová očnice, dvě rozebíratelné kazety na film (vyrobené z půlmilimetrového ocelového plechu, dost možná by přežily přejetí autem, se světlotěsností to asi tak žhavé nebude) a dva šroubováky (jejichž přítomnost cosi naznačuje o názoru výrobce na spolehlivost vlastního produktu).

Zenit12s-prospekt
Obal originálního prospektu staršího provedení fotopušky. Na rozdíl od mého exempláře FS12 je zde použit korektní anglický termín "photosniper" místo prosté transkripce ruského "fotosnaiper"

Moje sada byla určena na export a proto jsou všechny nápisy vyvedeny v latince. Viděl jsem ale i verzi pro sovětský trh, kde byla na všechny texty použita azbuka.

 

Celkové hodnocení

Jako většina výrobků ze Sovětského svazu je i sada FS12 pozoruhodnou směsicí chytrosti a debility, kvalitní práce a totální neschopnosti. Samotná koncepce je velmi dobrá, o provedení se to už říci nedá.

Kvalitní objektiv je degradován nepříliš kvalitním tělem a celá sada je doslova "zabita" naprosto nepohotovým a složitým ovládáním. (Ne nadarmo byla ergonomie spolu s kybernetikou na jednom z čelních míst sovětského žebříčku buržoazních pavěd.)

Dotažena do konce, byla by sada Photosniper výborná například na fotografování zvěře a ptáků v přírodě, sportovní fotografii, fotografování letadel a podobně. Poskytuje totiž podstatně lepší stabilitu než přístroj držený prostě v ruce a na druhé straně je mnohem pohotovější než klasický stativ. Taková, jaká je, je použitelná dost omezeně - já s ní například fotogafuji lodě - nepohybují se moc rychle, a tak je dost času na změření expozice (externím expozimetrem), nastavení a fotografování :-)

Celá sada se dá koupit v bazarech za ceny okolo tří až pěti tisíc korun. Poměrně často je možné sehnat i jednotlivé díly, zejména objektivy či těla. Celá sada je spíše zajímavým sběratelským kouskem. Jednotlivé díly by zas někoho mohly inspirovat k bastlení a vylepšování - odstranit pofidérní mechanismus ovládání clony, nahradit původní tělo nějakou slušnou Prakticou s motorovým převíjením... Vynalézavosti se meze nekladou.

Jirka Jirout
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
Michal20.2.2002, 09:22odpověď
Jirka Jirout20.2.2002, 11:12odpověď
Scotti20.2.2002, 15:38odpověď
Tobík21.2.2002, 17:21odpověď
Josef26.2.2002, 19:07odpověď
Jirka Jirout26.2.2002, 20:22odpověď
Josef27.2.2002, 20:49odpověď
Jirka Jirout27.2.2002, 21:09odpověď
Josef28.2.2002, 19:29odpověď
Jakub4.4.2002, 09:21odpověď
Pepo22.5.2003, 01:56odpověď
Plocek Tomáš11.3.2004, 15:03odpověď
Pavel Hujar27.8.2002, 00:12odpověď
Mirek30.5.2003, 19:25odpověď
JIŘÍK20.3.2007, 07:23odpověď
Dalibor25.9.2003, 08:44odpověď
Tinaj Jozef27.10.2004, 18:11odpověď
KaKamil27.7.2005, 08:24odpověď
Radim Herman11.8.2005, 01:56odpověď
Martin30.9.2005, 19:29odpověď
Martin30.9.2005, 20:26odpověď
Milan Sýkora1.10.2005, 10:03odpověď
Martin Němec1.10.2005, 19:11odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat


aktuální akce


 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace