Přečetl jsem si v poslední době na Paladixu několik Vašich článků, ve kterých jste propagátorem výhod digitální fotografie. Nechci o tom polemizovat, možnosti digitální fotografie mě docela zajímají jenže všude čtu jenom vlezlou reklamu: kup si to, je to lepší, jinak už to nejde… . Jenže nikde se nedočtu nic podstatného co by mě zajímalo. Promiňte mi proto pár diletantských dotazů.
Jsem už starší pán, kdysi jsem začínal s Kievem II, kinofilmovým foťákem s dálkoměrným hledáčkem za 1000 Kčs (druhé tělo z bazaru za 300 Kčs), s objektivy 28, 35, 50, 85, 135 mm. Byl to výborný aparát, původně Zeiss Contax – nejlepší, nejmodernější a nejdražší aparát své (dávné) doby. Protože ten systém není vhodný pro dlouhé teleobjektivy a snímky zblízka, vyměnil jsem jej postupně za několik zrcadlovek na kinofilm i svitkový film, včetně AF, abych zjistil že jsem dlouhým ohniskem a makrozařízením nikdy neudělal žádnou kloudnou fotku. Nakonec jsem se vrátil k jednoduchému mechanickému aparátu s průhledovým hledáčkem, i když poněkud modernějšímu. Na foťák mám dneska velmi skromné požadavky:
a) robustní konstrukce, kovový bajonet a vedení filmu, plná spolehlivost v dešti a mrazu do -20 stupňů C
b) velký průhledový hledáček s jednoznačným orámováním pro 35, 50, 90 mm nebo jasná matnice na kterou lze manuálně zaostřit
objektivy pevných ohnisek 2/35, 2/50, 2/90, plně použitelné (ostrost, kontrast) při otevřené cloně (nosím s sebou jen 50 mm nebo 35/90)
c) protože často fotím na horách a jiných místech vzdálených od civilizace resp. elektrické zásuvky: mechanická konstrukce která nepotřebuje akumulátor, nebo alespoň jeden mechanický čas, nebo jistotu že mi zdroj+náhradní zdroj vydrží spolehlivě min. na týden. Případně možnost, po tom týdnu, dokoupení obyčejných tužkových baterií v nejbližší samoobsluze a provoz na ně
d) nulová prodleva spouště. Už s klasickou zrcadlovkou je “fotografie rozhodujícího okamžiku“ problematická, k tomu ještě automatická clona a AF, lze si pomoci motorkem a rychlou serií 6-12 snímků ale to je takové strojové focení.
Na výletech fotím automatickým kompaktem na barevný negativ, s důvěrou a k plné spokojenosti si nechávám dělat v minilabu fotky 10×15, tohle bych mohl jistě dělat i kompaktem digitálním ale takové fotky jsou jen informativní, moc mě to nezajímá.
Používám také miniDV kameru, dají se tím udělat i fotky. Někdy je vkládám do dopisů nebo jiných tiskovin a tisknu čb. na kancelářský papír, ale takové fotky jsou jen informativní, moc mě to nezajímá.
Mám naskenováno a vypáleno pár CD, vůbec ty fotky neprohlížím, u monitoru sedím 8 hodin denně, mám toho plné zuby, nepotřebuji si nosit práci domů.
Co mě teda na fotografování zajímá: snad dvacet let jsem už nezměnil techniku fotografování, vím že jsou modernější a lepší materiály ale jestli má víc megapixlí Ilford HP5 nebo Ilford Delta, nebo digifoťák je mi úplně jedno. Používám Ilford FP a HP, vývojku D76, černobílé barytované lesklé papíry Fomabrom 18×24 a 30×40, někdy matné papíry Ilford Galerie 50×60. Jednou za 2-3 roky si nazvětšuji na 30×40 pár barevných fotek.
První digitální dotaz: Píšete někde, že jste v krátké době vyfotil 1000 digitálních fotek a zase to smazal. No jo, ale co děláte s těmi které nesmažete? Jak z toho uděláte pořádné velké fotky? Fotorealistickou tiskárnou A3 nebo plotrem a nač vás to přijde a jak se to vlastně dělá, jaká to má úskalí? Musel bych si také koupit mnohem výkonnější počřítač. Jaká je nezbytná konfigurace takové digitální čb a barevné fotolaboratoře? Nebo to jenom fotíte a zase mažete? Nebo nosíte do minilabu, to snad ne?
Druhý digitální dotaz: Mám rád živé a syrové fotky Cartier-Bressona. Říkáte že teď digitálně všechno vyfotíte 10x. Jenže já nemám Bressonovu pohotovost, spíš mi námět uteče a nevyfotím ani jednu fotku, kdepak 10. Jaká je možnost digifoťákem rozumné cenové kategorie fotografovat reportáž?
Třetí digitální dotaz: Kolik to žere? Jaká je skutečná spotřeba proudu a jak to funguje když je pod nulou.
Čtvrtý digitální dotaz: Jaká je životnost souborů a medií. Podle mých zkušeností s PC, zkušeností s VHS a DVD z půjčoven a krátkých zkušeností s vlastní mini DV z toho mám značné obavy. Mám 8mm filmy mého strýce z roku 1935, pořád dobré.
Pátý digitální dotaz: Lákají mě dvě digimožnosti.
1) naskenovat již blednocí diapozitivy a oživit je.
2) z digitálních fotek, textů, naskenovaných map, pohledů a vstupenek vyrábět si vlastní “National Geographic“. Tedy asi plochý scanner Epson, a zase: lepší počítač, viz dotaz č. 1. Máte s tím nějaké zkušenosti?
Děkuji předem za pár užitečných rad a názorů.
Ladislav Mašek
Odpověď redakce
Dobrý den, to jsou zajímavé dotazy. Zkusím aspoň něco odpovědět.
První digitální dotaz: Píšete někde, že jste v krátké době vyfotil 1000 digitálních fotek a zase to smazal. No jo, ale co děláte s těmi které
nesmažete? Jak z toho uděláte pořádné velké fotky? Fotorealistickou tiskárnou A3 nebo plotrem a nač vás to přijde a jak se to vlastně
dělá, jaká to má úskalí? Musel bych si také koupit mnohem výkonnější počítač. Jaká je nezbytná konfigurace takové digitální čb a barevné fotolaboratoře? Nebo to jenom fotíte a zase mažete? Nebo nosíte do minilabu, to snad ne?
Pominu maličkost, že odmítám výklad ve stylu “nafotím 1000 a smažu”, to je každopádně příliš zjednodušené a je to spíš výjimka.
K faktům – V první řadě si prosím uvědomte, že v dnešní době není zdaleka vždy nutné se převodem na papír vůbec zabývat. Pro mnoho lidí je například téměř vrcholem publikace na webu. S tím se osobně moc neztotožňuji, ale dost to chápu. Není zdaleka vždy reálné mít vlastní výstavu, ukazovat fotky v okruhu známých zas každému nestačí. Tak proč ne na webu?
Osobně si na internetové galerie moc nepotrpím, zase ale některé snímky dávám do různých agentur s cílem prodeje, opět jde o online proces bez vazby na papírovou podobu.
Když už něco chci na papír, tak jsou dvě varianty. Do formátu A4 mohu tisknout ve výborné kvalitě na inkoustové tiskárně Canon S900, reálné náklady jsou u fotografie na nejlepší lesklý silný papír do 40ti korun za stránku. Větší snímky 30x45cm si většinou nechávám udělat v labu z digitálních dat chemickou cestou, ovšem do minilabu rozhodně nechodím – fotografii pošlu do online sběrny přes internet a hotový snímek mi přijde do sběrny, kterou mám v práci pár metrů od sebe. Příjemné…
S výkonem počítače se to má asi takto: rozhodně to není tak zlé jako u počítačových her a v žádném případě nepotřebujete něco nejdražšího, stačí v podstatě ta nejlevnější současná kancelářská sestava, jen si je dobře vybrat lepší monitor a doporučuji DVD vypalovačku (což není nic drahého). Specialitu bych hledal trochu jinde – pokud chcete opravdu fungovat v digitálním stylu, tak je velmi dobré mít trvalé připojení na internet. Já jsem si například domů pořídil ADSL linku. Tohle je pro mě důležité – kromě správy webů prostě chci mít možnost poslat do agentury či labu data v podstatě kdykoli mě napadne.
Druhý digitální dotaz: Mám rád živé a syrové fotky Cartier-Bressona. Říkáte že teď digitálně všechno vyfotíte 10x. Jenže já nemám Bressonovu pohotovost, spíš mi námět uteče a nevyfotím ani jednu fotku, kdepak 10. Jaká je možnost digifoťákem rozumné cenové kategorie fotografovat reportáž?
Ve vašich dotazech vidím jedinou věc, kterou bych chápal jako zásadní chybu v úvaze (a dělá ji velmi mnoho lidí). Snažíte se rozlišovat digifoťák a analog, ale ono už na tom dneska opravdu nezáleží! Vezmete-li do ruky zrcadlovku na kinofilm či DSLR, tak opravdu neexistuje zásadní rozdíl. Různé úvahy o dynamickém rozsahu, crop faktorech, a x dalších věcech jsou sice třeba technicky pravdivé, ale pro vlastní focení pramálo podstatné. Oprostěte se od úvah o tom, co je správná cesta – nic takového neexistuje. Volte zcela pragmaticky podle zdravého rozumu – je-li pro vás prioritou rychlost kontroly výsledku, očekáváte hodně snímků, atd., volte digitál. Chcete-li naopak spíše něco statičtějšího a nechcete se zařizovat na digi, volte kinofilm. Chcete-li maximální možnou kvalitu, uvažujte třeba o středním či velkém formátu filmu.
Ať se nevyhýbám otázce – ano, jsem přesvědčen, že reportáž lze na digitál fotit bez problémů a zdaleka to nemusí být jen EOS 1D…
Třetí digitální dotaz: Kolik to žere? Jaká je skutečná spotřeba proudu a jak to funguje když je pod nulou.
Není problém, s EOSem 10D jsem fotil i při -20 stupňů a přežije. Na
standardní LiION akumulátor jsem například minulou neděli udělal při cca -6 stupních asi 230 fotografií v ZOO Ohrada a to bylo foceno prakticky výhradně s optickým stabilizátorem objektivu, který spotřebu značně zvýší. Baterie nosím dvě a popravdě jsem ještě nezažil problém.
Čtvrtý digitální dotaz: Jaká je životnost souborů a medií. Podle mých zkušeností s PC, zkušeností s VHS a DVD z půjčoven a krátkých zkušeností s vlastní mini DV z toho mám značné obavy. Mám 8mm filmy mého strýce z roku 1935, pořád dobré.
No, jste trochu sám se sebou v rozporu, když teď uvádíte příklad životnosti filmů z roku 1935, ale o dotaz dále se ptáte na oživení vybledlých diapozitivů.
Ale k otázce – používám archiv na CD a DVD. Držím se zásady dělat bez výjimky dvě kopie, vždy každou na zcela jinou značku média. Podle zkušeností s CD očekávám, že je rozumné archiv kontrolovat za 5-10 let a je nanejvýš pravděpodobné, že v té době již budou média s vyšší hustotou, takže se zkrátka udělá nová kopie. Ano, je to na pohled více práce než u filmu, ale zato jsou data při dobrém zacházení i po delší době zcela identická. U filmu je sice menší riziko úplné ztráty, ale zas není obrana proti postupným změnám, prachu, atd.
Mimochodem výhodou digitálních dat je, že mám jednu kopii u sebe a druhou ukládám u otce na druhém konci Prahy, takže jsem plně zajištěn pro případ požáru či podobného neštěstí, to se u filmů také zajistit nedá.
Pátý digitální dotaz: Lákají mě dvě digimožnosti.
1) naskenovat již blednocí diapozitivy a oživit je.
2) z digitálních fotek, textů, naskenovaných map, pohledů a vstupenek vyrábět si vlastní “National Geographic”. Tedy asi plochý scanner Epson, a zase: lepší počítač, viz dotaz č. 1. Máte s tím nějaké zkušenosti?
Mám skener Canon 9900F, kterým skenuji filmy z Mamiye 645, výsledky jsou uspokojivé. Ještě lepší je Epson 4870, který užívá hned několik členů redakce.
Oba zmíněné modely jsou ploché skenery s plnohodnotným adaptérem na transparentní předlohy, jediným skenerem tedy vyřešíte jak filmy a dia, tak i věci na papíře.
digi
děkuji za odpověď, budu o tom uvažovat ale asi jen uvažovat.
Nejvíc mě láká oživení diapozitivů. K tomu: orwochrom je za 25 let už celý fialový, agfachrom se ještě moc nemění, kodachrom je pozoruhodný mám dia pořízené mým příbuzným na prvních kodachromech ještě před válkou, taky rastrové snímky (Lumirere a starý Agfacolor) byly obdivuhodné. A dobře ustálený čb vydrží 100 let. Především ale i ty fialové diáky lze “otevřít” což u digi může být skutečný problém.
Nemám zkušenost s obrázky ale s číslicovými soubory bojuju a vím že archivy a knihovny které začaly zhruba před 10 lety za drahé peníze s digitalizací už toho musí dneska ke své hrůze a zklamání třetinu zahodit. A CD-R které zapomenou mé lajdácké dcery na přímém slunci nejde otevřít už večer. To je zarážející.
2) malé upomínkové obrázky si můžu nechat udělat v minilabu z kino jako z digi, ale mě zajímají jako výtvarný projev opravdu jen papírové obrázky které si namaluju, nazvětšuju nebo vytisknu sám, za nejmenší kouketelný formát považuji 30×40 (A3). Ostatně Bresson k stáru taky místo focení kreslil, taky už k tomu spěju. Už mám papíry Carson a barvičky Derwent, to jsou takové Leicy v malířství.
3) kdysi měly fotokroužky pro své členy společné fotokomory. V době kdy jsem začal fotit už to zaniklo, Axomat nebo Opemus byl pro každého finančně dostupný. Dneska by nějaký společný velkoformátový ploter nebo tiskárna A2 byla snad užitečná ale ani v bohaté cizině jsem se s tím nesetkal.
digi podruhe
Dobry den, priznam sa ze v oblasti fotenia som vzdialene zacinajuci amater, ale na druhej strane v pocitacoch mam jasnejsie.
Takze k Vasim otazkam:
Co sa tyka tlace Vasich fotiek mam nazor ako T. Hruby, jednoznacne tlac chemickou cestou z digitalnych dat, cenovo domaca tlac pri rovnakej kvalite nemoze konkurovat.
Otazka tykajuca sa zivotnosti medii. Pokial mate filmy na VHS paskach (magneticky zaznam), pripadne mini-DV, doporucej pretocit pasky raz za cas. V case pocitacovych pasok to bolo raz za 3 az 5 rokov. Ide o to, ze susedne vrstvy sa navzajom ovplyvnuju, takze moze dochadzat k zmene zaznamenaneho signalu. CRC a ine opravne kody na DV nieco spravia, ale ked je chyb prilis, asi si s tym neporadia. Takisto pozor na skladovanie v blizkosti vysielacov magneticke pola (TV, Radio, mikrovlnka, reproduktory..).
Co sa tyka DVD a CD nosicov, tam ich treba chranit pred pred UV ziarenim, co sa tyka mechanickeho poskodenia pri CD povrch, na ktory mozete pisat, jeho druha strana sluzi ako odrazne medium, pozor na poskrabanie, pri DVD kvoli odlisnej konstrukcii to nehrozi.
Co sa tyka zivotnosti, mnoho vyrobcov uvadza az 30 rokov, ale to vyzera prehnane, skutocna zivotnost moze byt v rozsahu 3-10 rokov. Stretol som sa s necitalnestou medii uz aj po 2 rokoch, od znackoveho vyrobcu.
Pokial neviete precitac CD, skuste ocistit povrch s pomocou propyl alkoholu a makkej handricky. Citaci laser nie je ani tak citlivy na skrabance, ako na mastne flaky (napr. z otlacku prsta). Ak to ani tak nepomoze, skuste si pozriet povrch, ak by ste tam nasli vyraznu ryhu, zaciernitu ju fixou, CD(DVD) sa pokusi pouzit opravny kod a je mozne, ze to precita.
digi podruhe
děkuji. a co si myslíte o možnosti vylepšení fialových a vybledlých diapozitivů? V prospektech na skenery to vychvalují, ale jaká je realita? A jaký byste navrhl HW a SW?