Již jsem se několikrát na Vaši poradnu obracel, chtěl bych poděkovat za všechny odpovědi.
Mým snem je stát se jednou fotografem-reportérem v redakci novin. Došel jsem k rozhodnutí, že je na čase pro to začít něco dělat – tento dotaz na Vás je na začátku mé cesty. Bohužel jsem si to uvědomil příliš pozdě na to, abych zanechal práv (jsem právník) a snažil se získat řádné vzdělání v tomto oboru miniálně na úrovni středního odborného vzdělání. Vím však, že mnozí reportážní fotografové jsou na tom podobně (Nguyen Phuong Thao – doktorka filosofie) a přeci se jako forografové prosadili. Při svých toulkách s fotoaparátem často vidím fotografy z různých redakcí a jsou to mnohdy lidé dokonce mladší než já.
Nemám žádné kontkaky ani známé v tomto oboru, kteří by se takto živili a tak nemám možnost se na to zeptat přímo “u zrdoje”. Byl bych moc rád, kdybyste mi mohli napsat, co má mladý zanícený reportér-amatér dělat pro to, aby se jednou mohl stát reportérem v redakci? Má mít vlastní auto? Potřebuje vlastní foto-vybavení? Fotografie jakého druhu by měl mít, když se jde pochlubit svým dílem? Kam se má jít chlubit? Jak se tam má ohlásit? Jistě by asi měl mít zkušenost především s “digitálem”, než s kinofilmem? Není už pozdě, když mu je 25 let? Vím, že je to náročné časově, že takový fotograf mnohdy neví, kde bude zítra či pozítří, že na něj možná jeho okolí hledí trochu jako na podivína, který “někde pořád lítá s foťákem, třeba i v neděli”, ale také vím, že je to pro něj něco jako droga, které se nechce zbavit a z podobných poznámek si nic nedělá.
Znám jakzyky, jako právník se dovedu pohybovat mezi lidmi v různých částech společnosti, alepoň si to myslím. To jsou snad vlastnosti, které by mi při cestě za mým snem (osobně si mylsím, že bude ještě dlouhá) mohly pomoci?
Děkuji mnohokrát za odpověď.
Odpověď redakce
Obávám se, že nám dáváte poměrně rozsáhlou otázku na kterou téměř neexistuje jednoznačná odpověď. Mohu-li si dovolit být poněkud tvrdý, viděl bych to následovně :
a) Věk a vzdělání nemají až tak velkou roli, nakonec je spousta vynikajících fotografů bez něj, výhoda fotografického vzdělání je spíše v tom, že máte již co ukazovat, neboť tvoříte již během školy a znáte základy oboru i námětu.
b) fotograf bez vlastního vybavení nabízející se jako novinový fotograf je úsměvná představa (berte to v dobrém), tohle asi moc fungovat nebude. Na druhou stranu přinesete-li fotografie s námětem týkajícím se problematiky daného tisku, můžete uspět, tady nějaké pevné hranice určeny nejsou. V reportážní fotografii se předpokládá použití kvalitního digitálu, film je drahý a zpracování zdržuje.
c) cesta amatérů k vydání vlastních fotografií je přes jejich nabízení i známým, spřáteleným firmám, vydávání na vlastních webových stránkách, které časem také pomůže. Nezanedbatelnou položkou je čas, pokud chcete fotografovat reportážně, většina společenských či sportovních akcí je v pracovní dny v pracovní době, tj. při práci to tak moc nejde.
d) do redakcí se lze dostat také nabízením vlastních článků včetně fotografií, ovšem někdy dochází k tvrdým korekturám a výsledek pak může zklamat (ano, vím o čem mluvím a často jsem “redukcí” textu přímo znechucen, říká se tomu “popularizace” …). Možná proto velmi rád píšu pro Paladix, tady se nic takového nedělá.
d) problém českého trhu všeobecně je poměrně nízká platba za fotografie i články, běžný amatér své vybavení, pokud není zcela základní, zpravidla není schopen zaplatit prodejem fotografií. Ale lze tak zaplatit náklady na filmy, fotografie, drobné příslušenství.
Základním problémem dnešní doby je přemnožení fotografů dané možnostmi digitální techniky, v podstatě reportážní fotografie se asi jinak nedělá. Díky tomu naseká dobrý fotograf 300 snímků akce a pak udělá výběr 50 dobrých, jiný potřebuje tisíc snímků a těch 50 dobrých s trochou kliky bude mít také.
Takže držím palce, nenechte se znechutit, buďte tvrdohlavý a počítejte s hromadou času, který vám to zabere.
Přeji hezký den,
Jan Hlinák
Potřebujete umět
Osobně nikomu kariéru reportážního fotografa příliš nedoporučuji, ale kdo chce kam… :o)
Pokud se vám nějakým způsobem podaří přesvědčit redakci, že máte skutečný talent dělat kvalitní reportážní snímky, máte vyhráno. Třeba si někdy zajděte na nějakou zajímavou, veřejnosti přístupnou akci (demonstrace, propadnutí vozovky :o), sraz harlejářů, návštěva politika u lidu …) a nafoťte lepší barevné snímky, než jsou v novinách (nejlépe na úrovni AP, Magnum 😉 ten den je nechte vyvolat a nazvětšovat (pokud nemáte digi) a doneste do novin, na ČTK, popř. do časopisu(ů), kde byste chtěl fotit. Pokud vaše fotky přijmou, dejte dostatečně jasně najevo, že chcete pracovat jako fotograf. Nebo obešlete příslušné časopisy žádostí o zaměstnání a nejlépe přiložte nějakou kvalitní ukázku svojí práce (nebo třeba kompletní reportáž).
Předem vás ale varuji. Trendem je strčit digi do ruky píšícímu redaktorovi, samotný fotograf je drahá věc, redakce od něj často ustupují. Jestli tam je, je zpravidla dobře usazen v kolektivu a těžko ho vyhodíte ze sedla. Pokud zaměstnání získáte, budete čekat na nudných oficiálních akcích, mačkat se s desitkou dalších “kolegů” při “potřásání rukou” moknout, mrznout, válet se po zemí, občas vám dá někdo po čuni, nebo se o to pokusí, umělci vám budou pózovat, paka na vás budou hledět jako na obtížný hmyz, budete chodit domů v pozdě noci a vstávat brzo ráno, jíst něco z papíru a nebo hodovat, pokud se dostanete do války, máte velkou šanci, že tam někde zůstanete, vaším pánem bude uzávěrka a bičem nutnost vždy přinést nejlepší fotku. Výsledkem vaší práce bude potištěný papír, který si někdo jeden den přečte a v zápětí hodí do koše, aniž by se podíval na podpis pod snímkem. Jen jestli budete OPRAVDU dobrý, bude se o vás mluvit.
Jo, a moc se v týhle branži neplatí. Ale je to zajímavá a pestrá práce.
potřebujete umět
K předešlému není co dodat.myslím,že je to vystiženo úplně vše a přesně!Vím o čem mluvím!
potřebujete umět
K předešlému není co dodat.myslím,že je to vystiženo úplně vše a přesně!Vím o čem mluvím!