Uvažuji o přechodu z kinofilmové zrcadlovky na digitální. Hodně se mluví o meším dynamickém rozsahu čipu (náchylnost k přepáleným světlům). Zajímalo by mě, jak moc je to významné. Rád totiž fotím v protisvětle a jsem zvyklý ve fotokomoře nadržovat. Trchu se bojím, aby koupě nového Pentaxu K10D nebyla zklamání. Kolik má kvalitní ČB film (např. Ilford FP4 volaný v ID11) asi tak dynamický rozsah (tuším že u K10D píšou cca 10EV)? Ještě mě napadlo používat autobracketing a kritické snímky pak skládat s použitím masek ve Photoshopu. Dá se to tak dělat?
dynamický rozsah filmu vs čipu
Honza
Odpověď redakce
Negativ má podstatně větší dynamický rozsah než digitální fotoaparát. Fotografování digitálem je spíš tak trochu podobné fotografování na diapozitivy – hlavně ve světlech, kde je opravdu jen malá rezerva. Co se týká zachování detailů ve stínech, je na tom (kvalitní) digitál poněkud lépe. Užitečný rozsah digitálu můžete o něco zvětšit tím, že budete fotit do RAW a snímky zpracovávat dodatečně na počítači. Pokud vás zajímají detaily, doporučuji vám v našem archívu vyhledat články o charakteristických křivkách filmů a digitálů a o fotografování do RAW.
Kombinování několika různě exponovaných snímků za účelem efektivního zvýšení dynamického rozsahu je možné a v dnešní době je to už i relativně běžná věc. Manuální skládání je velmi pracné, ale existují programy, které to provádí automaticky. Existují v zásadě dvě cesty – buď se snímky hned přímo nakombinují do jednoho normálního obrázku, nebo se z nich nejdříve vyrobí tzv. high dynamic range image (HDRI), zaznamenaný ve speciálním formátu, který dovoluje zachytit velký dynamický rozsah. Obrázek v tomto formátu pak funguje tak trochu podobně jako negativ. Aby se z něj získal zobrazitelný obrázek (obdoba papírové fotky vyrobené z negativu), musí se zpracovat (tzv. rendering či tone mapping), aby se jeho dynamický rozsah stlačil do rozsahu běžného zobrazitelného obrázku. Při tomto procesu můžete volně volit parametry, které vám dovolí výrazně ovlivnit výsledný vzhled. Tyto parametry mohou být buď globální (podobně jako tvrdost papíru či barevná filtrace u multigradu, celková expozice atd. při zvětšování z negativu), nebo lokální (obdoba nadržování). Na počítači je ale samozřejmě možné provádět mnohem divočejší operace a také mohou být zautomatizované. Jedním takovým programem je např. Photomatix (http://www.hdrsoft.com/index.html), ale HDRI podporuje třeba do jisté míry např. i Photoshop CS2.