Dobry den,
moje otazka se tyka kacejicich se svislic pri foceni architektury. Fotim DSLR s ruznymi objektivy, na architekturu vyuzivam nejvice 24mm f/2.8 a Sigmu 10-20mm. Zakladni problematika kacejicich se svislic a ubihajici perspektivy mi je znama, vim proc se kaceji, jak tomu zabranit atd.
Nekdy ale jednoduse neni at uz z prostorovych nebo jinych duvodu mozne fotit zpusobem, ktery by kacejicim se svislicim zabranil. A tady vznika muj problem nebo spise dilema. Po byt sebepeclivejsim srovnani svislic nastrojem Lens Corretction v Photoshopu CS2 fotky vypadaji tak nejak nepopsatelne neprirozene a bezesporu na sebe prozrazuji, ze byly ‘rovnany'(ruzne vady objektivu typu soudkovite zkresleni ted pomijim). Projevuje se to napr. dojmem rozsirujicich se budov, ackoli jsou jejich svisle hrany prokazatelne rovnobezne a treba i kolme vuci zemi.
Kdyz se ale v nejruznejsich fotografickych publikacich divam na snimky vznikle treba davno pred nastupem digitalnich technologii, ktere byly nutne focene z vyrazneho podhledu, z uhlu, mnohdy ultrasirokym ohniskem atd., tak ty vypadaji naprosto prirozene a nedeformovane a maji vse co se tyka linii v uplnem poradku – zadne kaceni. Jednoduse pusobi dojmem, o kterem se u fotky rovnane v PC neda mluvit ani nahodou – mam ted na mysli jen ty proporce budov, ne zaber samotny (svetlo, kompozice atd.). Nevim ale, jakou technikou byly takove fotky porizeny – jestli kinofilmovou/stredoformatovou zrcadlovkou s tilt&shift objektivy nebo dokonce technickou kamerou s nezavisle nastavitelnym objektivem a zadni stenou….?
A z toho plyne i moje otazka: Je nejaky fakticky rozdil mezi fotografii porizenou ‘naklopenym’ fotakem s beznym objektivem, kterou nesledne srovnam v PC a fotografii porizenou tilf/shift obejktivem, jehoz nastavenim linie vyrovnam uz pri samotnem foceni? Resp. pomuze mi v mem problemu zakoupeni T&S objektivu? Nebo jsou moznosti klasickych zrcadlovek proste omezene a pro vetsi naroky na ‘realnost’ zobrazeni je opravdu nutna jina technika?
Omlouvam se za ponekud dlouhy a teoreticky dotaz bez ukazkovych snimku, ale verim, ze vite, co mam na mysli. Dekuji za kazdou podnetnou informaci!
S pozdravem
Petr Pohnan
Odpověď redakce
Dobrý den,
ano, dříve se používaly velkoformátové přístroje s naklopitelnou přední i zadní standartou, což umožňuje svislice srovnat již při fotografování. Srovnatelné je dnes použití Tilt/Shift objektivů, byť jejich rozsah není tak velký (nelze vnitřní optické členy posouvat v rozsahu běžném u standart velkoformátu), přesto daný problém většinou vyřeší.
Další možností je srovnání svislic plně optickou cestou při vlastním osvitu fotografie ve fotokomoře, kdy se naklonila hlava zvětšováku s negativem a na fotopapír se obraz promítal šikmo. Tím se svislice srovnají také. Samozřejmě, musíte trochu experimentovat a občas řešit potřebu delšího osvitu na vzdálenější straně nadržováním, ale s tím se dá žít.
V době digitální techniky je použití T/S objektivů vzhledem k jejich ceně málo předpokládané, většinou si to každý rovná v počítači nějakým grafickým programem – v mém případě je to Zoner 9. Nicméně výsledek je přesně takový, jak ho popisujete, není to prostě zcela ono. Smířil jsem se s tím a beru to jako fakt.
Ještě dodatek od Radky:
“Rozdíl mezi srovnáním svislic pomoci shiftu a digitálně spočívá v tom, že digitální úprava koriguje pouze část vzniklého zkreslení, a proto to při větší korekci vypadá nepřirozeně. Když při fotografování budovy zblízka otočíte foťák nahoru, tak se totiž nejen začnou kácet svislice, ale začnou se také směrem nahoru smrskávat svislé vzdálenosti, neboli např. řada oken, která je výš, je na snímku menší. Když srovnáte svislice tím, že pomoci shiftu objektivu udržíte rovinu filmu rovnoběžně s čelní stěnou budovy, tak se vyhnete oběma typům zkreslení – ani se vám nebudou sbíhat svislice, ani se vám nebudou okna směrem nahoru zmenšovat. Když ale v nějakém programu narovnáte svislice tím, že horní část snímku prostě roztáhnete, tak to zmenšování se oken na výšku nespravíte, a proto to pak vypadá divně.”
Přeji hezký den,
Jan Hlinák
perspektiva
pokud autor v záhlaví dotazu píše “vim proc se kaceji, jak tomu zabranit” je to úsměvné – tak proč se ptá – celá věc vězí v monocentrické perspektivě, jejíž korekce není nijak záludná.. a svislice jsou jen součást deformovaného prostoru.. je třeba řešit celek – viz dodatek od Radky