Dobrý den, jako amatér mám možná hloupý dotaz. Od profesionálního fotografa jsem kdysi slyšel, že “Nikon má v mnoha ohledech lepší optiku
než Canon”, někde jsem četl “…pověstná gradace objektivů Leica…”. Jak to vlastně je, existují rozdíly v objektivech co se týče gradace – zobrazování polostínů? Stejný objekt vyfocený ve stejnou dobu za stejných světelných podmínek dejme tomu objektivem Leica bude mít širší škálu polostínů, bude méně kontrastní než třeba objektivem Canon?
Děkuji za vysvětlení
Vlastnosti objektivů
jindrich.t
Odpověď redakce
Váš dotaz je opravdu velmi teoretický a dost také záleží na tom, které konkrétní objektivy budete srovnávat. Tvrzení typu “značka X je lepší než značka Y” je víceméně “marketingové tvrzení”, těžko ho lze ověřit a ani to nemá valný význam.
Leica opravdu patří k tomu nejlepšímu, co bylo kdy v klasické kinofilmové fotografii vyvinuto. Jejich objektivy (v drtivé většině s pevnou ohniskovou vzdáleností) mají velmi vysokou rozlišovací schopnost (měří se v čarách na milimetr) a minimalizované veškeré optické vady (zcela odstranit je nelze, to je prostě fyzika), objektivy netrpí jevy jinde více či méně relativně běžnými (lom světla v čočkách, lom světla na lamelách clony, vnitřní reflexy apod.). Objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností mívají také mnohem lépe vypadající bokeh (tedy zobrazení míst mimo hloubku ostrosti) – zatímco zoomy (čím větší rozsah, tím hůře) dělají často ohavné ostře ohraničené fleky, u pevných objektivů jsou tato místa zobrazena příjemněji a plynuleji, neruší.
Kvalitní filmy mají většinou rozlišovací schopnost větší než ty nejlepší objektivy – opět jde o teorii, protože film bez objektivu je vlastně k ničemu.
Vyfotografujete-li tedy stejnou scénu dvěma objektivy, z nichž jeden bude mít výše popsané vlastnosti (větší rozlišovací schopnost atd.), pak z “lepšího” objektivu bude snímek ostřejší (víc toho “pošle” na film), tím pádem bude možno udělat větší zvětšeninu.
Spíše než “polostíny” se zde hodí užívat výraz “polotóny” – u “lepšího” objektivu (Leica) bude snímek i v tomto směru lépe vypadat, protože film dostane takříkajíc “více informací”, a to nejen obrysových (rozlišovací schopnost), ale i barevných (protože jsou eliminovány barevné a jiné optické vady).
Jak jsem ale říkal na začátku, je to teorie a má význam jen u srovnávání dvou zcela konkrétních objektivů. A takováto srovnání jsou v domácích podmínkách neproveditelná; na druhé straně je známa řada příkladů, kdy objektiv pracující v laboratorních podmínkách téměř dokonale, je v reálné fotografii podrůměrný (bokeh, reflexy…) a předčí ho i dle laboratorních měření objektiv průměrný (jeho obraz je např. “příjemnější pro oči”, což nikdo sice nezměří, ale pocitová stránka fotografie je velmi důležitá, ne-li nejdůležitější…). Nelamte si s tím hlavu – raději fotografujte; a je docela fuk, jestli to bude Canonem, Nikonem nebo třeba “svatou” Leicou…
Milan Sýkora
Globální posuzování
I když s odpovědí redakce souhlasím, stejně mi nedá, abych ji nedoplnil – nejlepší je samozřejmě osobní a to zejména douhodobá zkušenost … ale při koupi si můžeme vybavení vyzkoušet obvykle jen pár minut, takže podle mě není od věci vzít ty tradované vlastnosti v potaz. Jestliže třeba nejlevnější seťáky od Canonu patří už od kinofilmové éry k těm horším, bylo by naivní čekat že zhruba za dvě tisícovky k tělu dostanu špičkový objektiv. Nebo jestliže objektivy Sigma mají obvykle problémy s protisvětlem, nemělo by mě překvapit že jinak dobrý objektiv při snímcích proti slunci totálně selže. Na druhé straně, pokud se traduje že špatný objektiv Leica prostě neumí vyrobit, tak.
Samozřejmě to nelze brát jako dogma, třeba některý objektiv tradišně slabšího výrobce může velmi příjemně překvapit a naopak, ale podle mě jsou tyto “pověsti” zhusta věrohodněší než informace z reklam a p.r. článků.