Dobrý den,
jsem začátečník, mám čerstvě D80 z druhé ruky, sháním teleobjektiv a nemám moc peněz.
A z toho vyplývají mé otázky:
1) vidívám ve Vašem Bazaru celkem často objektivy 70-300 AF – tedy bez “s” – plyne z toho pro D80 nějaké omezení?
2) dá se bezproblémově použít nějaký ještě starší model?
3) táta má na Zenita nějakou pevnou 300, redukce na M42 existují, ale někde jsem četl, že bych musel jet jen v režimu “M” a navíc expozici bych si musel odhadovat sám, je to pravda?
Díky moc za odpovědi. Bošek
Odpověď redakce
Dobrý den, Nikon D80 je vybaven ostřícím motorem, takže můžete používat i starší objektivy s automatickým ostřením v podstatě bez omezení.
K prvnímu dotazu: zmíněný objektiv 70-300 bude s D80 plně spolupracovat, omezením bude „pouze” pomalejší a hlučnější automatické ostření než u AF-S verze a rovněž jeho celková optická kvalita. Prakticky všechny objektivy této kategorie nezávisle na výrobci trpí dvěmi vadami: ostrost fotografie obvykle znatelně klesá se zvětšováním vzdálenosti, na níž je zaostřeno, a s rostoucím ohniskem. V praxi to znamená, že při 300 mm a vzdálenějším objektu (což je ale obvyklá situace, kvůli niž si teleobjektiv pořizujeme) bývají snímky velmi měkké. Částečně to lze vylepšit vyšším zacloněním (clona 8 až 11) a následným silnějším doostřením v počítači, ale zázraky nečekejte.
K druhému dotazu: můžete použít jakýkoliv objektiv Nikkor s automatickým ostřením. Aby fungovalo měření expozice, musí jít o objektiv osazený čipem, což ale, pokud vím, platí pro všechny AF objektivy. Existuje také několik málo „očipovaných” objektivů s manuálním ostřením, které by rovněž plnohodnotně komunikovaly s tělem. Nesou označení AI-P, ale je mezi nimi jediný objektiv – 500mm/f4, který nepatří mezi levné (byť je z druhé ruky výrazně levnější než jeho dnešní následovníci). Pokud jde o produkci Nikonu, chválu jsem slyšel na objektiv Nikon 70-210mm f/4-5.6 AF-D, který bude z druhé ruky určitě levný. Sám jsem jej nicméně nikdy v ruce neměl.
Další možnosti je zvolit některý objektiv od třetích výrobců. Celkem dobré renomé mívala mezi levnými telezoomy například Sigma 70-300 APO Macro, nutno ale podotknout, že tomu napomohla hlavně povedená funkce makro. Solidní výsledky také poskytovaly objektivy Sigma APO 400/5,6 (pozor na verzi bez označení APO) nebo Tokina AT-X 400/5,6. Oba už seženete jen z druhé ruky. V případě nákupu těchto objektivů bych ale určitě důkladně vyzkoušel jejich spolupráci s tělem – zejména u Sigmy určité generace s novějšími digitálními fotoaparáty nefungovaly dobře.
K třetímu dotazu: použití M42 objektivů má hned několik omezení, které podle mého názoru hraničí s nepoužitelností. Tím hlavním je fakt, že s ohledem na odlišnou vzdálenost snímače/filmu od bajonetu neumožňuje běžná redukce zaostření na nekonečno. Řeší se to redukcí s optickým členem, který bývá nevalné kvality a degraduje tak výsledek. Druhým omezením (obecně platným pro jakékoliv redukce) je absence ovládání clony z těla, což znamená, že při zaclonění objektivu rovnou tmavne obraz v hledáčku, což stěžuje zaostření. V praxi tedy musíte často odclonit, zaostřit, zaclonit a exponovat, což není příliš použitelné u dynamických motivů. A nakonec, pro tělo D80 (respektive celou tuto a obě nižší modelové řady) skutečně platí to, že fotoaparát nebude s objektivem připojeným přes redukci měřit expozici, takže byste opravdu musel používat manuální režim a odhad expozice nebo externí expozimetr. Osobně si myslím, že jen málokterý M42 objektiv stojí za toto „trápení” – pokud vůbec nějaký.