motiv

Fujifilm X-Pro2 – první dojmy

Na krátké testování jsem měl zapůjčen nejnovější přírůstek v systému Fujifilm X – vlajkovou loď X-Pro2. V dnešním článku najdete mé první dojmy.

Upozornění: zapůjčený fotoaparát byl předprodukční vzorek a finální verze se může do určité míry odlišovat jak kvalitou výstupu, tak některými funkcemi firmware. Dnešní článek je i proto spíše souhrnem prvních dojmů než klasickou recenzí.

V době psaní článku podporovaly RAW formát z X-Pro2 pouze produkty Adobe. Pokud jsem tedy nepoužil JPEG přímo z fotoaparátu, vyvolával jsem v Camera Raw, a to způsobem, který poskytuje z mého pohledu nejlepší výsledek – tedy včetně redukce šumu a doostření.

Ze systému Fujifilm X mám nejvíce zkušeností s X-T1 – občas proto budu X-Pro2 srovnávat s ní a ne s přímým předchůdcem testovaného modelu X-Pro1.

Fujifilm X-Pro2
Fujifilm X-Pro2

Snímač X-Trans III

V systému Fujifilm X se vůbec poprvé objevuje snímač, jehož rozlišení přesahuje 16 megapixelů – nový CMOS snímač X-Trans III rozměru APS-C disponuje 24 megapixely. I přes toto navýšení došlo k rozšíření nativního ISO o jeden stupeň až na 12 800. Spodní hranicí zůstává hodnota ISO 200, což je trochu škoda – pokud potřebujete nižší citlivost, musíte použít rozšířený režim, který dovoluje hodnoty 100 na jedné straně a 25 600 a 51 200 na straně druhé. Příjemnou novinkou je, že X-Pro2 i pro tyto hodnoty umožňuje fotit do RAWu – u předchozích modelů to byl jen JPEG, neboť se jedná o softwarovou úpravu, kterou šlo provést z RAWu vyfoceného v nativním ISO rozsahu.

Co asi všechny zajímá nejvíc je, jak si stojí výstupy z nového snímače po kvalitativní stránce. Moje první zkušenosti potvrzují, že ve spolupráci s novým procesorem X-Processor Pro odvádí vynikající práci. Navzdory menším světlocitlivým buňkám je nově přidané ISO 12800 v řadě případů velmi dobře použitelné a v odpovídající míře se zlepšil i výstup pro nižší citlivosti - ve srovnání se staršími modely se dá hovořit o zlepšení o 1 EV, takže pokud jsem s X-T1 v pohodě používal ISO 3 200 a nebál jsem se ani hodnoty 6 400, u X-Pro2 jsem si tyto hranice posunul na 6 400 a 12 800. Ukázkové fotografie ostatně můžete posoudit sami:

Dracéna krokodýlovitá, ISO 12 800

Dracéna krokodýlovitá, ISO 12800
Dracéna krokodýlovitá (X-Pro2, ISO 12 800, f/5,6, 1/500 s, 140 mm, JPEG přímo z fotoaparátu)
výřez 1:1 (JPEG z fotoaparátu) výřez 1:1 (RAW vyvolaný v Camera Raw)

Dracéna krokodýlovitá, ISO 6 400

Dracéna krokodýlovitá, ISO 6400
Dracéna krokodýlovitá (X-Pro2, ISO 12 800, f/4,5, 1/500 s, 140 mm, JPEG přímo z fotoaparátu)
výřez 1:1 (JPEG z fotoaparátu) výřez 1:1 (RAW vyvolaný v Camera Raw)

Čáp černý, ISO 3 200

Čáp černý, ISO 3200
Čáp černý (X-Pro2, ISO 3 200, f/5,6, 1/500 s, 140 mm, RAW vyvolaný v Camera Raw)
výřez 1:1 (RAW vyvolaný v Camera Raw)
Výřez 1:1 z RAWu vytvořeného pomocí Camera Raw

Poznámka: podmínkou dobrých výsledků je samozřejmě správně exponovaná fotografie.

Automatické ostření

Další komponentou, která prošla zásadním přepracováním, je modul automatického ostření. Ten disponuje 273 ostřícími body (zatímco X-Pro1 má 49 a X-T1 77 bodů), z nichž 169 podporuje detekci fáze a zbytek pouze detekci kontrastu (u X-Pro1 detekce fáze zcela chybí a u X-T1 je jí vybaveno jen 15 bodů). Výsledkem této úpravy je mnohem lepší pokrytí hledáčku fázovými body, které obvykle ostří rychleji – oceníte to mimo jiné při sledování pohybujících se objektů. Následující obrázek ukazuje rozdílné pokrytí obrazu body u X-Pro2 a X-T1:

X-Pro2 X-T1

Rozložení není jedinou změnou v AF modulu. Zlepšila se také jeho rychlost a troufám si říct, že i přesnost. Odezva ostření je znatelně rychlejší a v zásadě jí považuji za srovnatelnou s většinou zrcadlovek. Chování ostření je subjektivně stále trochu jiné – v některých případech provede miniaturní „hunting“, zatímco čistě fázový systém zaostří „na první dobrou“. Děje se to ale rozhodně méně než u X-T1, vše proběhne velmi rychle a navíc soudím, že to je zřejmě záměr, který pomáhá přesnějšímu ostření – tipuji, že by to mohlo způsobovat zapojení detekce kontrastu, pokud si fázový systém není stoprocentně jist. Drobné „lovení“ je totiž pro detekci kontrastu typické, protože tento systém – na rozdíl od detekce fáze – z principu neví, kterým směrem a o kolik přeostřit.

To je každopádně jen spekulace. Podstatné je, že AF neshledávám nijak limitujícím, a to ani během sledování pohybujících se objektů. Kontinuální ostření rovněž subjektivně méně loví a při focení racků, které jsem si vybral pro testování, jsem byl zhruba stejně úspěšný jako s Nikonem D810. Častěji pokazím fotku spíš tím, že neudržím subjekt v záběru a na ostřící zóně, než že by to nezvládl autofocus. To jsem si nakonec potvrdil i sledováním aut nebo vlaku, které se pohybují předvídatelněji než racci.

Tracking proti členitějšímu pozadí
Tracking proti členitějšímu pozadí je vždy náročnější a náchylnější k chybám zaostření, ale není nemožný
Racek a Hrad
Racek a Hrad – v dobrých světelných podmínkách záleží hlavně na tom, jestli subjekt udržíte v ostřící zóně.
Racek proti nebi
Racci obecně jsou dost rychlí letci a v místech, kde je lidé krmí, často mění směr a rychlost letu – pokud na nich ale udržíte ostřící zónu, jsou šance na úspěch slušné.

Sledování se určitě nejlépe chová v dobrém světle, ale autofocus jako takový vidí výborně i ve tmě. To jsem si ověřil v Pražské zoo, kde jsem na zkoušku fotil noční živočichy v pavilonu Indonéská džungle. Pokud tuto expozici znáte, víte, že je nasvícena slaboučkým modrým světlem simulujícím noční podmínky. Podle mých propočtů jde zhruba o úroveň osvětlení odpovídající -2 až -4 EV. Pominu-li fakt, že většina zvířátek se stále pohybuje a tudíž ani dlouhé časy nepomohou k ostré fotce, autofocus X-Pro2 si s těmito extrémními podmínkami poradil velmi dobře. Pokud přidáte velmi účinnou stabilizaci objektivu a také fakt, že elektronický hledáček umožní ve tmě solidně vidět i vám, je X-Pro2 možná nejlepší foťák do špatných světelných podmínek, jaký jsem měl v ruce.

Ovíječ filipínský
Ovíječ filipínský (X-Pro2, ISO 12 800, f/2,8, 1/5 s, 140 mm, foceno z ruky, RAW vyvolaný v Camera Raw).

S ohledem na drobný pohyb zvířátka a focení časem 1/5 vteřiny z ruky není fotka v plném rozlišení kvalitativně ideální, ale správné zaostření je z ní patrné. Jen pro zajímavost, rozsah vyvážení bílé při vyvolání RAWu ve fotoaparátu na zmíněné modré světlo nestačil a i Camera Raw potřeboval maximální hodnoty.

Ergonomie

Ergonomie těla jako takového je samozřejmě primárně otázkou toho, jestli vám sedí hledáčková konstrukce fotoaparátu. Já jsem snad kromě kratší epizody s Minoltou Hi-Matic 7 nikdy takový přístroj neměl, ale sžil jsem se s ním velmi rychle a jako pravooký fotograf oceňuji, že si nematlám nosem po displeji. Trochu jsem se bál, jestli oko mimo osu objektivu nebude ztěžovat rychlé zaměření s delším objektivem, ale byly to obavy liché. Z hlediska držení mám stále radši o kousek větší grip na X-T1, která je přitom o něco kratší a lehčí. Téměř vše ostatní mi ale na X-Pro2 připadá vymyšlené výborně.

Lori žlutoskvrnný
Spící lori žlutoskvrnný (X-Pro2, ISO 1 000, f/5, 1/150 s, 140 mm, RAW vyvolaný v Camera Raw)

Největším trhákem v ovládání naového těla je jednoznačně joystick, který obrovsky zrychluje volbu ostřícího bodu. Tento prvek známý z některých vyšších modelů zrcadlovek je tak návykový, že jej ještě týden po vracení X-Pro2 podvědomě hledám na X-T1 a pokaždé hořce zalituji jeho absence. Joystick má i další přínos – uvolní pro vlastní nastavení čtyři tlačítka křížového voliče, která jinak buď slouží přímo k výběru ostřícího bodu a nebo jsou sice konfigurovatelná, ale přístup ke změně AF bodu je kvůli tomu o jeden stisk tlačítka pomalejší.

Mě osobně skoro stejně nadchlo i umístění důležitých tlačítek vpravo od displeje. Prohlížení i mazání fotek pravým palcem je další extrémně návykový věc pro každého, kdo fotí delším a těžším sklem – nemusíte totiž prakticky nikdy levou rukou pustit objektiv.

X-Pro2 – zadní strana
Joystick se nachází poblíž zadního kolečka a krásně padne pod palec. Rovněž umístění tlačítek pro přehrávání a mazání na pravé straně displeje jsem si zamiloval.

Za nejslabší prvek ovládání považuji tlačítko AF-L, jehož umístění do opěrky palce a relativní nevýraznost ztěžují nahmatání (nemluvě o situacích, kdy jsem fotil rukavicích). Přitom jde o často používanou funkci, která by si dle mého názoru zasloužila lepší provedení - tipuji, že nejeden uživatel X-Pro2 si prohodí funkce tlačítek AF-L a AE-L. Na stejném místě je i tlačítko Q-menu, které ale používám méně a jinak (nemám přitom fotoaparát u oka), takže s ním jsem neměl zásadní problém.

Konfigurovatelnost tlačítek je velmi dobrá – za tu si Fujifilm zaslouží pochvalu. Nastavitelných jich je celkem 6: jedno vepředu, jedno u spouště a čtveřice směrových šipek, které jsou díky joysticku plně k dispozici. X-T1 je na tom ještě o tlačítko lépe, protože poslední verzí firmware zpřístupnila pro vlastní nastavení i samostatnou videospoušť, kterou na X-Pro2 nenajdete – můžete nicméně pro tento účel použít vhodně umístěné tlačítko Fn1.

X-Pro2 – horní strana
Tlačítko Fn1 poblíž spouště může plnit funkci samostatné videospouště

Hodně jsem si oblíbil také zmáčknutelné zadní kolečko, které plní funkci Focus Assist – slouží tedy k nastavení pomůcek pro manuální ostření, pro zvětšování výřezu pro přesnější zaostření a pro zvětšení fotografie při prohlížení na 100 % v místě ostřícího bodu. Zatímco při hledání tlačítka AF-L u mě X-Pro2 s X-T1 prohrává, v rychlosti použití Focus Assist jí naopak poráží na celé čáře. Kromě joysticku a tlačítek napravo od displeje je tohle třetí funkce, kterou na X-T1 doteď automaticky hledám.

Přehled ovládacích prvků zakončím výhradou k voliči ISO – ten je kombinovaný s voličem času a používá se jeho povytažením. Řada recenzentů, kteří měli X-Pro2 k dispozici, píší, že si na něj rychle zvykli. Já osobně jsem si na tento způsob ovládání sice také zvykl, ale nic to nezměnilo na tom, že jsem si při změně ISO často pohnul i s časem.

Příjemnou novinkou je přepracované menu. Nemusíte se bát, že byste se v něm ztratili – kontinuita je dobře zachována, ale je mnohem přehlednější a rychleji najdete správnou sekci, které jsou nyní označené srozumitelnými ikonkami místo čísel.

Nový vzhled menu
Nový vzhled menu – ikonky záložek jsou rozhodně přehlednější než čísla ve starších modelech (© Fujifilm Australia)

Simulace Acros

Další často skloňovanou novou funkcí je simulace filmu Acros a s ní v ruku ruce jdoucí emulace filmového zrna. Tyto funkce se samozřejmě týkají jen výstupu do JPEGu, ale ten je speciálně u fotoaparátů Fujifilm tak dobře provedený, že jej řada fotografů používá. Pro mě má RAW má přeci jen své výhody, takže Acros beru spíš jako zajímavý doplněk, ale je to nepochybně povedený přírůstek do rodiny filmových simulací Fujifilm.

Rozdíly oproti starší simulaci Monochrome jsou relativně subtilní, jak se můžete přesvědčit na ukázce níže, ale záleží samozřejmě také na dalších nastaveních vyvolání fotografií. Pokud vás Acros zajímá více, doporučuji článek Patricka LaRoque, který jej zkoumá do hloubky a zmiňuje například, že nejde jen o odlišnou tonalitu, ale třeba i o jinak prováděnou redukci šumu. Některé zdroje mimochodem uvádějí, že simulace Acros je závislá na novém procesoru, takže se do starších fotoaparátů nemůže dostat s aktualizací firmware.

Acros - portrét
Studiový portrét, simulace filmu Acros – JPEG přímo z fotoaparátu

Výše uvedený snímek vznikl, když jsem měl víceméně náhodou možnost zúčastnit se natáčení kurzu Světla křížem krážem Tondy Lavrenčíka v rámci projektu KurzyŽivě. Za tento výsledek vděčím jedině Tondovi a jeho týmu, protože odvedli všechnu práci – já jen stiskl spoušť :)

Ukázka všech filmových simulací

Provia Astia Classic Chrome Pro Neg. Hi Pro Neg. Std Velvia Sepia Monochrome Monochrome + Y Monochrome + R Monochrome + G Acros Acros + Y Acros + R Acros + G

Ukázka simulace filmového zrna

Acros + hrubší zrno Acros + jemnější zrno

Další užitečné novinky

Už jen telegraficky si projdeme další užitečné novinky v modelu X-Pro2.

Směrem k profesionálnímu použití jednoznačně fotoaparát posouvá duální slot na paměťové karty SD. Slot 1 podporuje rychlostní standard UHS-II, dvojka pak „jen“ UHS-I. Mimochodem, rychlé karty se v případě Fuji rozhodně vyplatí – nekomprimovaný RAW má 50 megabajtů a jelikož můžete fotit až rychlostí 8 snímku za vteřinu, je dobré mít kartu, která to zvládne odbavovat. V tomto směru potěší i nový bezztrátově komprimovaný RAW, který dosahuje asi poloviční velikosti – s ním zvládne fotoaparát při nejvyšší rychlosti sérii 33 snímků.

X-Pro2 – duální slot paměťových karet
X-Pro2 – duální slot paměťových karet

Nová závěrka zvládne čas 1/8000 vteřiny (samozřejmě je tu i možnost použít elektronickou závěrku s časy až do 1/32000 vteřiny) a kratší je i synchronizační čas blesku, které se posunul na 1/250 vteřiny.

Kolečko korekce expozice má nově pozici označenou „C“ – v tomto nastavení převezme jeho funkci přední kolečko, což především umožní korigovat expozici až v rozsahu ±5 EV. Expoziční bracketing nyní umí ±2 EV – bral bych i víc s větším množstvím expozic, ale pořád lepší než ±1 EV u starších modelů.

Výborná věc je možnost třech různých nastavení automatické volby citlivosti ISO – pro každé z nich můžete nastavit jiné limity i nejdelší povolený čas. Bohužel ale stále chybí možnost určit čas podle ohniskové vzdálenosti objektivu.

Pokud jste si oblíbili manuální ostření s pomůckou digitálního rozdělení obrazu, tak oceníte, že X-Pro2 jej umí i v barevném provedení (starší modely se přepínaly při zvětšení výřezu do ČB).

Přepínání informací tlačítkem nahoru během prohlížení fotografií obsahuje více informací včetně histogramu. Považuji to za praktičtější než použití tlačítka DISP BACK (které nicméně zůstalo zachováno, jste-li na něj zvyklí).

Příjemně mě potěšilo, že digitální stupnice zaostření s vyznačenou hloubkou ostrosti funguje i s objektivem XF23mm – ten patří k několika modelům s přepínáním AF/MF ostřícím prstencem a fyzickou stupnicí DOF, pro které ta digitální u starších modelů nefungovala.

Upravené zpracování fotografií do JPEGu by si měl nyní lépe poradit se zachováním struktury pleti při vyšších citlivostech.

Ukazatel baterie ukazuje průběžný stav přesněji než starší modely.

Emu australský
Emu australský (X-Pro2, ISO 500, f/2,8, 1/200 s, 140 mm, RAW vyvolaný v Camera Raw)

Závěr

Záporů jsem během prvního seznámení s X-Pro2 nenašel mnoho. Obrazová kvalita, rychlost fotoaparátu, ovládání, to vše se oproti starším modelům včetně X-T1 jasně zlepšilo, a společně s dalšími vylepšenými parametry (duální slot, vylepšená mechanická závěrka) to posouvá systém Fujifilm X blíže i potřebám profesionálního segmentu – pro něj dle mého názoru chybí především zábleskový systém, což by měl napravit již ohlášený blesk EF-X500.

Věci, které by mi na X-Pro2 asi trochu vadily, se tak nakonec nerekrutují z objektivních nedostatků, ale spíš ze srovnání s druhou vlajkovou lodí X-T1. Oproti ní musíte u X-Pro2 počítat s menším hledáčkem, byť rozdíl jsem nevnímal tak dramaticky, jako když jsem porovnával X-T1 třeba s X-100S. Mimochodem, během testování jsem používal prakticky výhradně elektronický hledáček – s ním prostě nemám žádnou potřebu přepínat na optický. X-Pro2 rovněž nemá výklopný displej, který se občas hodí, a nepodporuje připojení bateriového gripu, což může být limitující faktor například pro svatební fotografy – jednak kvůli pohodlnějšímu focení na výšku a jednak kvůli větší výdrži.

V tuto chvíli je X-Pro2 každopádně nejlepší fotoaparát systému Fujifilm X a bude jím nejspíš minimálně do doby, než se svého nástupce dočká X-T1.

Děkujeme za zapůjčení fotoaparátu k testování společnosti Fujifilm. Pokud byste si chtěli X-Pro2 prohlédnout naživo, můžete navštívit party k uvedení fotoaparátu na trh, která proběhne 8. 3. v pražském centru MeetFactory. Akce je otevřena všem příznivcům fotografie a vstup na ní je zdarma.

Michal Krause
https://www.michalkrause.com/
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
sdilettisktisk

Možná by vás mohlo zajímat


aktuální akce


 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace