Nikon F-801 a F-801s

V 80. letech minulého století zažila kinofilmová zrcadlovka nebývalý rozvoj. Po víceméně nesmělých a více či méně funkčních pokusech se stále více začalo prosazovat automatické zaostřování (AF) a velmi se zdokonalil systém měření světla a jeho propojení s automatickými funkcemi. Vděčným objektem tohoto technologického pokroku se stala právě kinofilmová zrcadlovka, která velmi ochotně výše uvedené novinky pojala za své a dnes si ji málokdo představí bez jakékoli (byť třeba vypnutelné) automatiky. První sériově vyráběný přístroj s AF přinesla Minolta (typ Minolta 7000, rok 1985), po ní se vzápětí přidali i další rivalové – Canon a Nikon. Zatímco Canon se nebál ani tak riskantního kroku, jakým jistě je změna systémového bajonetu, Nikon vsadil na zpětnou kompatibilitu a letitý bajonet F zůstal zachován. První AF zrcadlovkou Nikon se stal model F-501 (1986) – přístroj, jenž zahájil řadu, na jejímž pomyslném vrcholu se ocitl model F-801 určený pro velmi náročné amatéry a profesionály...

Nikon F-801 je jednoobjektivová kinofilmová zrcadlovka pro formát 24 x 36 mm, s vestavěným motorovým pohonem, měřením světla TTL, automatickým zaostřováním a také podporou velmi širokého spektra příslušenství. Tento přístroj určil na dlouhou dobu mnoho standardů – zejména pak v ovládání pomocí několika tlačítek a kruhového voliče (tento systém se ostatně dodržuje prakticky dodnes). Tomuto průkopníkovi také patří několik prvenství: je to první sériová zrcadlovka s časem 1/8000s (ani dnes není tento expoziční čas zcela běžný a vyskytuje se jen u přísně profesionálních strojů!), skrývala v sobě ve své době nejrychlejší integrovaný motorový posun filmu (3.3 obrázku za sekundu), osmsetjednička je také prvním přístrojem Nikon s LCD displejem a konečně ani synchronizace blesku při 1/250s nebyla ve své době zdaleka běžná. Nikon F-801 se vyráběl v letech 1988 – 1991 a jeho technicky vylepšený nástupce označený F-801s pak v letech 1991 – 1994. Na americkém trhu byl model F-801 prodáván pod označením N8008 a model F-801s jako N8008s – tím ovšem veškeré rozdíly mezi modely určenými pro různé trhy končí.

Rozdíly mezi modely F-801 a F-801s (resp. N8008 a N8008s) a také jejich technická data shrnuje následující přehledná tabulka.

	F-801 / N8008	F-801s / N8008s
Bajonet	Nikon AF, kovový
Závěrka	Kovová, lamelová, s vertikálním chodem, elektronicky řízená
Dráha filmu	Kovová
Expoziční časy	1/8000s – 30s, B
Synchronizace blesku	1/250s a delší, TTL měření
Autofokus	Jednobodový. Modul AM200 s funkcí v rozmezí – 1 až 19 EV (při ISO 100)
Elektronický pomocník při manuálním ostření	Ne	Ano (šipky v hledáčku)
Měření světla	TTL – 5 segmentů (0 – 21 EV při ISO 100) Maticové (Matrix) a středové (75% / 25%)	TTL – 5 segmentů (0 – 21 EV při ISO 100) Maticové (Matrix), středové (75% / 25%), bodové
Expoziční režimy	M (manuál), A (clona), S (čas), P (program)
Korekce expozice	± 5 EV; krok 1/3 EV
Multiexpozice	Ano – 9x
Citlivost filmu	DX 25 – 6400 ASA Manuálně 6 – 6400 ASA
Hledáček	Pevný pentaprismatický, výměnné matnice (typ B, E, J) 92% filmového pole, zvětšení 0.75x
LCD	Na těle přístroje + v hledáčku
Baterie	4 x AA (tužkové)
Jiné vlastnosti	---	Podpora většího množství objektivů (viz manuál)
Data výroby	1988 – 1991	1991 – 1994
Rozměry	102 x 153 x 67 mm
Hmotnost	695 g

Závěrka – jak již bylo uvedeno – pracuje s časy od 1/8000s do 30s, přičemž v manuálním režimu (M) a režimu priority času (S) jsou hodnoty nastavovány v kroku po 1 EV, v režimu předvolby clony (A) a programovém režimu jsou pak expoziční doby nastavovány plynule, i když zobrazení na LCD je stále po 1 EV (tedy při nastaveném čase např. 1/188 s se zobrazí nejbližší „celý“ čas, tj. 1/250s). Závěrka má samozřejmě také samospoušť, a to s velmi příjemnou vlastností – volitelným zpožděním v rozmezí 2 – 30s. Samospoušť se aktivuje současným stiskem tlačítka s jejím symbolem a spouště, její zpoždění pak lze nastavit otáčením kruhového voliče při současně stisknutém tlačítku samospouště.

Při stisku tlačítka MODE a současném otáčení kruhového voliče se mění expoziční režimy. Zajímavé varianty má režim programové expozice (P): lze zvolit P, PD a PH. P je klasický program automatické expozice, kdy si přístroj sám volí kombinaci času a clony podle srovnávání vložených algoritmů s aktuálním obrazem v hledáčku a kruhovým voličem lze tyto kombinace měnit při zachování stejného osvitu filmu (můžeme tedy změnit hloubku ostrosti). PD je tzv. Dual Program, který podle ohniska nasazeného objektivu modifikuje základní kombinace času a clony – lidsky řečeno při delším ohnisku nastaví kratší čas, aby nedošlo k roztřesení záběru. Při objektivu s ohniskem 135mm a menším je použit normální program, při ohnisku nad 135mm jsou nastavovány nejkratší možné časy. PH označuje program pro práci buď s teleobjektivem nad 135mm, nebo – a to hlavně – pro zachycení rychle se pohybujících objektů. Tento programový mód tedy nastavuje jako základní kombinaci co nejkratší expoziční časy a k nim odpovídající clonu. Jakkoli je tato funkce zajímavá, musím říct, že ji nepoužívám. Na novějších přístrojích Nikon již se s něčím podobným nesetkáme.

Nepochybně užitečnou věcí je pípák (jak jinak přeložit v originálním manuálu používaný termín Electronic Beeper?). Hlavní vypínač přístroje má celkem 3 polohy: OFF (vypnuto), ON (zapnuto) a polohu se symbolem zvukového zdroje, reproduktoru či čehosi podobného. Je-li hlavní vypínač v této poloze, přístroj pípá v těchto situacích: na konci filmové role, při dokončení zpětného převíjení filmu do kazety, při chodu samospouště. Nikon F-801 / F-801s vydává také varovné zvuky při: možné pod- či přeexpozici v režimech P, PD, PH nebo A; není-li objektiv v režimech P, PD, PH nebo S nastaven na nejmenší clonové číslo; je-li založen film bez DX-kódu nebo je-li DX-kód nečitelný; je-li poškozena perforace filmu nebo celý film. Na rozdíl od programových variant je tato funkce velmi dobře použitelná a musím se přiznat, že osmsetjedničku občas nechám, ať si zapípá.

Posun filmu má také volitelné možnosti. Jednak je možno využít funkce několikanásobné expozice (stisk tlačítka ME a otáčení kruhového voliče mění počet snímků na 1 políčko filmu v rozmezí 1 – 9), jednak lze volit také rychlost motorového posunu filmu, k čemuž slouží tlačítko DRIVE a opět kruhový volič. Lze volit mezi polohou S (Single; po stisku spouště je exponováno 1 filmové pole), CH (Continuous High; dokud je stisknuta spoušť, přístroj fotografuje rychlostí cca 3.3 obrázku za sekundu) a CL (Continuous Low; při stisknuté spoušti přístroj fotografuje rychlostí cca 2 obrázky za sekundu). Počítadlo není infračervené, tudíž lze F-801 i F-801s bez omezení použít i na infračervenou fotografii.

Film se zakládá velmi jednoduše, pouze je nutné jazýček filmu vytáhnout k červené značce a dbát na to, aby byl co možno nejrovněji položen. Po zavření zadní stěny a plném stisku spouště je film nastaven na první obrázek. Zpětné přetáčení je také motorové, na počítadle ubývají čísla. Přetáčení zpět však není automatické, musí se aktivovat současným stiskem 2 tlačítek se symbolem filmové kazety (lze kdykoli, ne pouze na konci filmu). Po zpětném přetočení není film zatažen celý do kazety, což je nesporná výhoda pro ty, kteří mění filmy třeba v polovině a pak je chtějí dokončit. Hezkým detailem je i otevírání zadní stěny dvěma protichůdnými tlačítky, čímž je vyloučeno její nechtěné otevření. Je celkem škoda, že od tohoto systému Nikon u novějších modelů upustil.

Pomocí kruhového voliče se mění i další funkce – vždy při současném stisku příslušného tlačítka a otáčení voličem – např. korekce expozice (indikovány na hlavním LCD i v hledáčku), citlivost filmu (jedna z poloh je DX, citlivost však lze nastavit i manuálně) nebo způsob měření světla (u 801 pouze přepínání mezi matrixem a středovým, u 801s také bodové měření). Jediná funkce, která není indikována na LCD ani v hledáčku ani se její hodnota nenastavuje pomocí kruhového voliče, je režim autofokusu. Mění se takto: S (Single; po zaostření se AF zaaretuje, je možno např. překomponovat obraz a dokud není spoušť uvolněna a znovu stisknuta, zůstává zaostřeno na tentýž bod), C (Continuous; dokud je spoušť stisknuta, přístroj přeostřuje na objekt, který je ve středu hledáčkového obrazu – např. pohybující se objekt) a M (Manual; manuální zaostřování, u F-801s se automaticky aktivuje indikátor – ukazuje-li šipky, není zaostřeno, při správném zaostření se objeví tečka). Režimy AF se mechanicky přepínají páčkou vedle objektivu a jejím výstupkem ukazujícím na jedno z písmen je také indikováno aktuální nastavení.

Hlavním informačním centrem F-801 je velký LCD displej vedle hranolu, i po řadě let jasný a zcela funkční. Jsou na něm zobrazeny všechny aktuální funkce a hodnoty – počet snímků, expoziční hodnoty a režim, korekce, způsob měření světla, režim posunu filmu atd. Při stisku tlačítka určité funkce se na LCD zobrazí její hodnota, např. citlivost filmu nebo hodnota korekce expozice, zpoždění samospouště apod. Další LCD je v hledáčku, kde jsou pod obrazem indikovány expoziční hodnoty, korekce expozice, expoziční režim a stav zaostření (tečka = zaostřeno, křížek nebo šipky = nezaostřeno) a také stav nabití systémového nebo kompatibilního blesku, je-li připojen a zapnut. Hledáčkový obraz je velmi ostrý, čistý a jasný, ve srovnání s dnešními zrcadlovkami nezvykle velký. Hledáček, resp. jeho LCD, lze prosvětlit stiskem tlačítka se symbolem žárovky (vedle hledáčku), při nízké hladině osvětlení se tato funkce aktivuje samočinně. Vedle hledáčku je také zámek expozičních hodnot (AE-L), dole u objektivu i zámek autofokusu (AF-L) – obě tyto funkce „zmrazí“ stav, který se hodí k autorskému záměru.

Lze použít i datovou nebo multifunkční stěnu (MF-20 nebo MF-21), nevyžaduje to žádný servisní zásah a průměrně zručný člověk to zvládne klidně sám doma. Se speciálním adaptérem lze používat i kabelovou spoušť (AR-3). Kompatibilita objektivů je více než dobrá, prakticky (i když pro smysluplnou práci spíše nouzově) lze využít i nové objektivy Nikkor G, i když absence clonového kroužku přináší omezení v tom, že lze používat pouze režimy P nebo S, nelze pracovat s předvolbou clony (A) ani manuálem (M). Zato ale osmsetjednička zvládá i měřit světlo s manuálními objektivy (i když jenom v režimu se zvýhodněným středem), což nové modely plně kompatibilní s objektivy G až na výjimky (F5, D1x) neumějí. Objektivy Nikkor D lze použít, ale pro F-801 i F-801s je to zbytečný luxus, neboť 3D měření tento veterán neumí a ani umět nemohl, protože bylo jako novinka uvedeno až později.

Přístroj je velmi robustní, dobře padne do ruky (do mé rozhodně; někdo s velmi malou rukou by mohl mít pocit, že je rukojeť moc velká), dílenské zpracování vynikající a také výdrž přístroje je obdivuhodná – můj exemplář je stále zcela funkční (a to ani nevím, co má za sebou!) a chod závěrky je tišší než u mnohem novějších bazarových konkurentů. Na případné otázky, zda koupit či nekoupit F-801 v bazaru, bych odpověděl zhruba toto: „ANO!“ Je to - dle mého skromného názoru - stále velmi dobrý a odolný přístroj, který dnes při ceně cca 3500 - 4000 Kč za tělo (pochopitelně v bazaru) nemá ve své třídě mnoho konkurentů, pokud se vůbec nějací najdou...

Lépe koupit 801s (je novější, má bodové měření a asistenta při manuálním zaostřování), vše vyzkoušet a pokud bude vše v pořádku, nebude problém. Zaostřování je sice jednobodové a na dnešní měřítka dost pomalé, ale pokud nefotografujete zrovna sport, bude vyhovovat. Někdy je pro AF problém zaostřit při ohnisku kratším než 24mm, ale ručně to jde vždy. Přístroj je na tužkové baterie (z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že mu nedělají žádné problémy ani akumulátory NiMH, které v době jeho zrodu neexistovaly), takže se zbavíte nutnosti kupovat buď drahé speciální baterie nebo battery-pack. Výdrž baterií (NiMH) je nejméně 30 filmů o 36 obrázcích. Dostatečně nabité baterie nepoznáme podle žádného indikátoru, ale podle toho, že stiskneme spoušť, LCD bude jasně čitelný, pustíme spoušť a LCD zhasne až cca po 8 vteřinách.

Ilustrační fotografie byly pořízeny digitální zrcadlovkou Canon EOS 300D s objektivy Canon EF 28-90mm f/4-5.6 USM a Canon EF 100mm f/2.8 Macro USM. ©2004 Milan Sýkora