Fotoaparát

Pro infračervenou fotografii je v podstatě možné použít libovolný filmový fotoaparát. Několik drobných, ale podstatných výjimek je popsáno níže. Pro začátek ponechme stranou velký a střední formát a věnujme se kinofilmu.

Ideálním fotoaparátem je starší manuální celokovová zrcadlovka. Absence pokročilé expoziční automatiky není v tomto případě na závadu, protože exponovat budeme stejně v manuálním režimu. Celokovové tělo potom spolehlivě ochrání film před průnikem IR záření. Manuální nastavení citlivosti je u těchto fotoaparátů samozřejmostí. Zabudované expozimetry sice nejsou schopny správně změřit intenzitu IR záření, je ale dobré mít představu o intenzitě viditelného světla. IR exponometrii se budeme věnovat v příští díle.

Novější automatické zrcadlovky jsou taktéž použitelné, je ale třeba pamatovat na několik specifických problémů.

• Plastová těla jsou sice světlotěsná, jsou však více či méně propustná pro IR záření. Tento problém se ale může projevit pouze např. na přímém slunci.

• Dalším problémem jsou okénka v zadních stěnách sloužící ke kontrole založeného filmu. Tudy se dovnitř IR záření spolehlivě dostane. Tento problém je možno vyřešit přelepením okénka alobalem a lepící páskou (plastová lepící páska samozřejmě taktéž propouští IR záření, proto ten alobal).

• Některé fotoaparáty kontrolují posun filmu pomocí IR diod. Tato skutečnost bývá uvedena v manuálu a takové fotoaparáty výrobce nedoporučuje pro IR fotografii. To ale nemusí nutně být nepřekonatelná překážka. Např. starší modely EOSů tuto technologii používají, avšak IR dioda osvětlí pouze perforaci a cca 2 mm filmového políčka, takže negativy jsou po malém ořezu použitelné.

Možná vás překvapí, že pro IR fotografii lze s úspěchem použít i digitální fotoaparát či videokameru. Této problematice se budeme věnovat v samostatném díle.

Objektiv

Krátkovlnné IR záření prochází bez problému všemi druhy skla používaného ve fotografických objektivech. Chová se přitom podobně jako viditelné světlo, takže všechny vaše objektivy je možno bez problému použít pro IR fotografii. Starší objektivy jsou opět výhodnější, protože na nich bývá vyznačena stupnice hloubky ostrosti a také značka pro zaostřování při fotografování v IR oblasti. Novější objektivy a zejména amatérské zoomy většinou tyto značky postrádají, ale i přesto jsou použitelné. Problematiku ostření se staršími i novými objektivy si přiblížíme v příštím díle, který bude věnován vlastnímu fotografování.

Stativ

Přestože třeba Kodak High Speed Infrared je poměrně citlivý film, budete často potřebovat stativ, a to zejména ze dvou důvodů:

• Nejjednodušším řešením problémů s ostřením v IR oblasti je přirozeně větší hloubka ostrosti získaná silným zacloněním. Zaclonění ale vede k dlouhým expozičním časům, a tak bývá zapotřebí použít stativ.

• Některé používané filtry nejsou vůbec propustné pro viditelné světlo. V takových případech komponujeme záběr ze stativu bez filtru a teprve až před samotnou expozicí nasadíme příslušný filtr.

Filtry

Nyní se dostáváme konečně k nejdůležitější části vybavení infračerveného fotografa. To proto, že infračervený film je daleko více citlivý na viditelné světlo, než na IR záření. Pokud chceme tedy získat opravdu pouze záznam v IR oblasti, je třeba použít filtr, který propouští pouze IR záření. Takový filtr je na pohled zcela černý a neprůhledný, práce s ním je tedy komplikovaná a je třeba použít stativ. „Černé“ IR filtry nabízí většina renomovaných výrobců fotografických filtrů (Hoya, B+W, ...). Nejsou levné, ale naštěstí nejsou nezbytné.

Zajímavou alternativou je použití velmi tmavě červeného filtru. Takovýto filtr je možno mít trvale nasazen na objektivu, lze přes něj pohodlně zaostřovat a komponovat. Tento filtr propouští pouze velmi malou část viditelného spektra, je však perfektně propustný pro IR záření. Na expozici negativu se tak malou měrou podílí červené světlo, hlavní část je však tvořena IR zářením. Pokud světlo osvětlující scénu obsahuje přibližně stejné množství viditelného a IR záření (jako např. přímé sluneční světlo), není mezi výslednými fotografiemi pořízenými pomocí těchto filtrů a pravých IR filtrů podstatnější rozdíl.

Pokud by někdo chtěl s filtry pro IR focení experimentovat, aniž by si na to musel brát úvěr, je tu velmi snadný a levný způsob, jak si IR filtr vyrobit. Kupte svitkový barevný inverzní film libovolné značky, klidně i prošlý, a nechte ho neexponovaný vyvolat standardním procesem E-6. Dostanete tak pruh černého filmu. Barviva v tomto filmu dokonale pohlcují viditelné světlo, jsou však velmi dobře propustná pro IR záření. Graf 1 zobrazuje průběh spektrální propustnosti IR filtru B+W 093 ve srovnání s propustností jedné a dvou vrstev filmu E-6. Podobným způsobem lze samozřejmě vyrobit i tmavě červený filtr, který se bude chovat podobně jako skleněný. (Vyfocením něčeho tmavě červeného.)

Graf 1: srovnání spektrální transmitance IR filtru B+W 093 a vyvolaného neexponovaného filmu E-6