Před dvěma léty jsem se rozhodl, že
ke své Praktice dokoupím nějakou autofocusovou zrcadlovku. Vzhledem k
finančním možnostem jsem se začal poohlížet po nižší střední
třídě a padl mi do oka právě tento foťák. Na první pohled malý,
lehký a působící křehkým dojmem s umělohmotným bajonetem. Na
druhý pohled už to není zas až tak hrozné a myslím si, že mohu
tvrdit, že za málo peněz člověk získá poměrně slušnou muziku.
Tělo a bateriové pouzdro BP – 8
Na první pohled i “omak” působí
lehkým, bakelitovým dojmem a je dost malé pro pořádné uchopení větší
mužskou rukou. Tato nevýhoda pro muže se ale jeví jako velká výhoda
pro ruku ženskou a dle zkušeností mé ženy se jí foťák velmi dobře
drží a ovládá. Tělo je napájeno dvěmi bateriemi DL 123A, které
jsou poměrně drahé a nemají takovou výdrž
jak udává výrobce. Dle mých zkušeností při focení s vestavěným
bleskem (cca 50%) vydrží 7 až 10 filmů a při zimním provozu
na horách, či jen při teplotách pod nulou je jejich výdrž také
dost omezena. Při normálním focení v exteriérech za příjemných
teplot se kapacita baterií zvedá na cca 15 filmů na sadu baterek.
Tato skutečnost mě vedla k dokoupení bateriového pouzdra BP – 8 na
tužkové baterie za cca 850,- Kč a mohu zodpovědně říci, že to
byla velmi dobrá investice. Nejen že se zlevnil provoz – používám
nabíjecí akumulátory a nabíjím tak po 18 – 20 filmech, ale hlavně
(a to tak, že rapidně), se díky tomuto pouzdru zlepšila ergonometrie
foťáku. Lehce přibral na váze a hlavně se zvětšila plocha za
kterou se foťák drží. Dneska už bych si focení bez bateriového
pouzdra nedokázal představit. Musím však upozornit na jednu nepříjemnou
vlastnost akumulátorů. Nemají totiž tak pozvolnou smrt jako normální
baterky a dojdou nečekaně bez jakéhokoli varování. Indikátor
baterek ukazuje plný stav, naexponujete, film se přetočí, znova namáčknete,
foťák zaostří a zhasne. A věřte, že tohle se vám stane v
nejnevhodnější chvíli. Proto preventivně před důležitější akcí
baterky vyměňuji za nově nabité a záložní sadu 4 baterek nosím v
kapse.
Ovládání
Ovládání se mi jeví jako jednoduché
a srozumitelné. Nejsem zatížen zkušenostmi s ovládáním jiných
podobných foťáků, pouze Prakticou a Pentaconem, a tak mi přechod na
tento systém nečinil žádné problémy. Na levé straně horního
panelu je kruhový volič programů, kterým se foťák zapne a nastaví
se příslušný požadovaný režim. Při běžném focení v
automatickém režimu se dále už foťák pouze přiloží k oku
a namáčkne se spoušť. Veškeré údaje o cloně, času, blesku se
zobrazují na prosvíceném displeji v hledáčku a na LCD displeji na
horním panelu přístroje. Pokud fotíte v režimu programovaného řízení
obrazu, nelze již expozici nijak upravovat a stačí už jen domáčknout
spoušť a exponovat tak jak to tělo nastavilo. Předpokládám, že
tato “zelená” zóna pokročilejšího amatéra moc nezaujme a
bude ji považovat za zcela zbytečnou, ale najde se i pár snímků,
kdy opravdu potřebujete foťák rychle zapnout, přiložit k oku a jen
zmáčknout. Nejčastěji používám program s předvolbou clony, času
a manuál. U těchto programů je výhoda plné kontroly expozice,
kompenzace expozice, AEB, blokování expozice, volba zaostřovacího
bodu a použití blesku i při vyšších hladinách osvětlení.
Kompenzaci expozice je možné
nastavit v rozsahu +/- 2 stupně. Voličem zapnete foťák a nastavíte
vám vyhovující program v tvůrčí zóně. Namáčknete spoušť a údaje
o expozici se vám zobrazí v hledáčku. Stisknete palcem pravé ruky
tlačítko kompenzace, které je na zadní stěně vedle hledáčku a
hlavním otočným voličem u tlačítka spouště nastavíte požadovanou
velikost kompenzace. Tato kompenzace se vám zobrazuje i na displeji v
hledáčku. Pak už stačí jen exponovat.
Blokování expozice se
provádí po namáčknutí spouště a změření expozice v místě, ve
kterém potřebujeme, tlačítkem blokace expozice, které je opět na
zadní stěně vedle tlačítka kompenzace. Po jeho zmáčknutí se v
hledáčku objeví symbol blokace a expozice je blokována po dobu cca 4
vteřin. Překomponujete záběr a exponujete.
Ze začátku se mi tyto dvě tlačítka
pletla při ovládáni naslepo, ale jde jen o zvyk a cvik v nahmátnutí
toho správného.
AEB (Auto Exposure Bracketing) se již volí trochu
složitěji, ale opět jde jen o zvyk a rutinu nahmátnout poslepu tlačítko.
Pomocí tlačítka funkcí na horním panelu nastavíte funkci AEB a otočným
voličem nastavíte odchylky expozice proti normální expozici a
exponujete.
Nastavení zaostřovacího bodu:
pokud nehodláte ponechat výběr zaostřovacího na inteligenci foťáku,
můžete si ho zvolit pomocí tlačítka na horním panelu a otočným
voličem. Je to jednoduché a rychlé.
Použití blesku: při
použití programu v tvůrčí zóně lze kdykoli zapnout blesk k případnému
doblesknutí popředí. Stačí jen zmáčknout tlačítko vedle blesku
a je to. Dlouho jsem nepovažoval dobleskávání za potřebné, ale
po vyzkoušení za slunečného počasí, kdy jsou stíny v obličeji
dost výrazné (a hlavně v protisvětle) jsem změnil názor. Foťák
tuto funkci zvládá naprosto k vaší spokojenosti a jen si hlídáte
správnou expozici pozadí a o hlavní doblesknutý předmět se postará
automatika v závislosti na cloně.
Hloubka ostrosti při AE:
Oproti svým dražším bratříčkům má 500N tuto funkci naprosto
zautomatizovanou. Dva zaostřovací body nastavíte na nejbližší a
nejvzdálenější bod, které mají být na krajích hloubky ostrosti,
na displeji se zobrazí expozice a můžete exponovat. Toto zautomatizování
je trochu nešikovné oproti dvojímu zaostření u vyšších verzí,
jelikož občas musíte dost cvičit s tělem aby jste dostali ty dva
body kam potřebujete, ale pokud se to povede, tak výsledek je perfektní.
Toto vymezení hloubky ostrosti funguje s neuvěřitelnou přesností.
Na foťáku se dá nastavit ještě několik
funkcí, které ale nastavujete v klidu a pohodě, takže to není žádný
problém (zvukový signál, redukce červených očí, samospoušť, převíjení
částečně naexponovaného filmu, nastavení odlišné citlivosti
filmu než udává DX kód, vícenásobná expozice).
Přeci jenom bych se, ale vrátil k převíjení
částečně exponovaného filmu a to ze dvou důvodů:
1. Foťák si po založení filmu celý
film natočí na druhou cívku a naexponovaná políčka pak schovává
do kazety, což je veliká výhoda při náhodném otevření zadního víka
těla, kdy zničíte jen nenaexponovanou část + poslední snímek, ale
ostatní naexponované snímky jsou zachráněny. Tato výhoda se, ale
stává nevýhodou, pokud chceme částečně naexponovaný film vložit
do “normálně” navíjejícího těla. To prostě nelze!
2. Při přetáčení filmu tělo zatáhne
zbytek filmu do kazety a pokud nemáte vytahovák, tak jste v průšvihu.
Lze tomu zabránit pouze ošizením těla. Při převíjení sledujte počítadlo
a jakmile je na něm nula tak po 1-2 vteřinách otevřete zadní víko.
Chce to trochu cviku, ale věřím, že šikovné České ručičky dokáží
takto zblbnout Japonskou techniku naprosto dokonale. Mě to funguje.
POZOR!!!
Před vložením nového filmu je nutné víko zavřít a alespoň
jednou exponovat “na plech”. Pokud toto neuděláte, tak si tělo
pamatuje, že nedotočilo film do kazety a nový film vám do ní
zasune.
Doplňky
K základnímu modelu lze dokoupit další
doplňky, které se budou hodit při běžném používání. Již zmiňovaný
baterypack, kabelovou spoušť, která lze nahradit samospouští, ale
není to ono, korekční dioptrické čočky… a hlavně blesky.
Tady bych asi doporučil blesky Speedlite řady EX, které umí
synchronizaci až do 1/2000. Bohužel s těmito blesky nemám zatím zkušenosti,
takže nemohu podat příslušné reference.
Shrnutí
Domnívám se, že pro začínajícího
a mírně pokročilého fotoamatéra nebo jako rodinný foťák je to
poměrně cenově dostupné a vyhovující tělo, které má všechny
potřebné funkce a režimy, které při svém koníčku využije. Osobně
bych preferoval místo funkce několikanásobné expozice (kterou jsem
ještě nepoužil) výměnu za bodové měření, ale to bych asi chtěl
moc a i to se dá obejít nazoomováním, či přiblížením se k
fotografovanému objektu. Další věc, která mi chybí nebo spíše
by byla příjemná a nová EOS 300 ji už má, je druhé tlačítko spouště
na baterypacku pro fotografování na výšku.
Ani s tou “fórovostí bakeliťáku”
to není tak hrozné, jak se píše a mluví. Poměrně často vyměňuji
objektivy, a to používám i kovovou redukci k jednomu objektivu se závitem
M42, a po dvou letech se mi nejeví plastový bajonet nijak opotřebovaný.
Je třeba se k němu chovat slušně a vlídně. Koneckonců je to foťák
a ne kladivo, i když ten můj zažil již i pád z cca 1 m na asfalt a
přežil bez jediné újmy na zdraví.
Po dvou letech používání
jsem s ním spokojen.
