Proč přetváříme realitu?

Nedávno, při prohlížení http://photo.net/, jsem narazil na nový fenomén v úpravě fotografií. Nemám moc pochybností, že za to mohou pluginy do velice oblíbeného Lightroomu. To, že program dokáže fotografii takto upravit mě ani nijak nezaráží, ale spíše se pozastavuji nad novou módou, vkusem nebo podbízivostí. Přemýšlím, proč lidé těmito úpravami vytváří fantastické scenérie, snové nálady, či v reálu neexistující světy. Že bychom se již neuměli těšit z prostého pohledu na realitu? Nebo je to tím, že už neumíme udělat zajímavou fotografii bez těchto softwarových zásahů? Nebo čím to vlastně je?

Pokud by někdo netušil, o čem hovořím, tak jen pár náhodných příkladů:
1,
2,
3,
4,
5,
6

26 komentářů u „Proč přetváříme realitu?“

  1. nu proto, abychom se pokusili o jinou

    … neviděl bych to tak nesmiřitelně. Obraz je svobodným vyjádřením představy. A je-li deformován následnou úpravou, jde pořád o obraz. Zda dobrý, či špatný, je věcí zavedených konvencí. Tedy: je to, čemu říkáme skutečnost, lepší a kvalitnější, než produkt imaginace?

    Odpovědět
  2. hmm

    Niektore z tych prikladov vyzeraju dost zle… ale generalizovat to a hlasat “realitu” vo fotografii by bolo velmi obmedzujuce… nemohli by sme pouzivat sirokouhle objektivy – ved zobrazuju svet aky nie je… ciernobiele fotky tiez su manipulaciou, dnes, ked mame moznost zachytit farby… atd atd… netreba sa bat manipulacie… ani objektivom, farebnostou ci nefarebnostou, polarizacnym filtrom, v tmavej komore… a ani v “svetlej komore” …kriterium pre mna nie je real/nereal ale esteticka ci vypovedna hodnota fotografie…

    Odpovědět
    • hmm

      Souhlas. Když to vezmu popořádku: Snow Road – tohle mi přijde jako docela realistická fotka, před měsícem jsem podobné světlo zažil v Jeseníkách a i když jsem trochu za křivky tahal, tak tohle jsem měl dost podobné. Tou fotkou jsem se nechlubil, bral jsem ji čistě jako upomínku (http://www.mrybak.web4u.cz/photo/jeseniky2008/jeseniky2008005.htm)
      Rays – zde má Jakub nesporně pravdu, First thunderstorm – tu si nejsem tak jistý. Obloha je zcela jistě dost nereálná, ale spodek – kdysi jsem měl nějakou knihu o této krajině a barvy měla ujeté stejně (ovšem to byl sovětský tisk!) Colores del Rio Odiel – kdoví jak ty barvy vlastně byly ve skutečnosti? Ti kluci – to mne prijde jako celkem povedený záměr, a ty mapy staré – to je prostě špatné řemeslo. Je ale fakt, že na photo.net jsou všicni takovými výtvory uneseni.

      Odpovědět
  3. Surealistické barvy

    Dobrý den, mě se tyto nové módy také nelíbí (ani ta rozmazaná voda co je v módě) ale každému nechť je přáno. Zdraví icarlos

    Odpovědět
  4. kyc

    imho je to kyc. me samotnymu se to taky zrovna dvakrat nelibi. skvela vlastnost internetu je v tom, ze si muzeme prohlizet to, co chceme… 😉

    Odpovědět
    • kyc

      Nemyslím, že to lze říci o všech fotkách které jsou zmíněny, ale hranice je dost tenká a je to těsné. Jediné, co bych si troufl jako kýč označit, jsou ty staré mapy.

      Odpovědět
  5. To je asi tak stejné, jako když si vezmeš za příklad malířský směr romantismus už z konce 18. století. Je to touha po jiných světech, útěk ze šedi všedních dnů, láká tě to jiné a také tvoje vlastní fantazie. Dříve to mohli naplnit jen talentovaní malíři, dnes kdokoliv, kdo umí ve správný čas zmáčnout spoušť a používat editor – proto je toho tolik. Ono také zachytit realitu a zachytit ji dobře je někdy mnohem těžší, než samotné úpravy jinak třeba nevýrazné fotografie. Podle toho, co vídám na různých fotoserverech posledních pár let, nebojím se říct že tak 90% toho, co vidím je manipulováno značně. A proč? Protože to technika umožnuje! Neboj, nebude to trvat věčně … 😉

    Odpovědět
    • Zapomněl jste na jednu věc: romantismus v 18. století byl styl, který prostupoval nejen malířství, ale i literaturu, hudbu a životní styl konzumentů umění. Byl to NOVÝ styl. Naplňovali jej i netalentovaní malíři a hudebníci, jen se na ně už dnes zapomnělo. A taky jich bylo méně, protože bylo méně zakázek a zákazníků – víc by se jich neuživilo.
      Dnes je to jinak – romantické fotky nepředstavují nic nového, zato jejich konzumentů je mnohem více a taky umělců i “umělců” je dnes nadbytek.
      Vaše druhé postesknutí nad přebytkem “snadno” manipulovaných fotografií nad těmi “poctivě” udělanými při expozici by stálo za zajímavou diskusi. Podle mě je to jedno, jak to kdo udělá. Důležitý je výsledek. Ony ani ty úpravy nejsou tak jednoduché.

      Odpovědět
      • To rozhodně nebylo postesknutí, nechápu, nad čím bych si měl stýskat, když se do podobných úprav pouštím občas také 🙂 A jednoduché jsou, protože je vcelku kvalitně zvládne i takový (anti) talent jako já … V každém případě doba dnešní – s ohledem na to, že historie se ráda opakuje – by se dala nazvat novoromantismem, ač mám pocit, že to už tu také bylo …

        Odpovědět
  6. Kýč?

    Vnímání kýče je dost individuální. Záleží na založení každého jednotlivce, vzdělanosti a kulturním rozhledu. Snímky, o nichž se tu hovoří, všechny parametry kýče splňují : jsou líbivé, podbízivé a jejich malebnost vychází z falše (vytváří ji stroj, nastavený podle masového vkusu). To samozřejmě neznamená, že nejsou svým způsobem hezké. Jistě najdou uplatnění v kalendářích, v rámečcích na zdech ordinací atd. Někdo by byl dokonce schopen říci, že jsou “umělecké”, ale to by opravdu přestřelil. Jou to jen prefabrikáty.

    Odpovědět
    • kýč?

      Nechci si dělat patent na to, že vím, co to kýč je. Jen chci uvést jeden poznatek, který jsem kdesi četl a teď si přesně nevzpomenu, kde. Totiž, že fotografie krajiny obvykle definici kýče nevyhovuje, někdo dokonce tvrdí, že to kýč být nemůže. Čistě teoreticky zvýšení saturace barev při západu slunce je jen zvýšení expresivity zobrazení, žadná faleš. Uvědomme si, že fotka bez úprav se realitě je velmi přibližně blíží, a aby na ní bylo to, co oko vidělo resp. subjekt vnímal nebo dokonce pociťoval, upravena být musí. Malíři to dělají už dávno.

      Odpovědět
  7. Nic moc

    Uvedené příklady spíš ukazují nižší sféru těchto fotografů, ani jedna mě osobně nezaujala. Přitom zrovna na photo.net lze najít obdobně vyrobené, ale podstatně lepší obrázky. A u nich je odpověď na otázku, zda je to dobré či špatné, mnohem méně jednoznačná.

    Odpovědět
  8. Proč? Proto!

    Proč přetváříme realitu? Chce se mi říct: Protože! Ovšem to by to vypadalo, jakože s výše uvedenými fotografiemi souhlasím, což není tak úplně pravda, takže to trochu rozvedu.

    Fotografie realitu přetvářela od svého vzniku. Ať už se jednalo o retuše u ateliérových fotografií, aranžování více či méně realistických zátiší, tak -a v začátcích především- se jednalo o zkreslení barevného podání scény. U černobílé fotografie tomu nemohlo být jinak, technologie to ani jinak neumožňovala, ale výrazné pokusy o “přikrášlení” reality se objevily následně i při kolorování fotografií.

    Doba pokročila a nic nám nebrání fotografovat realisticky. A mnozí tak i činí. Má to ale háček – těch “realisticky” fotografujících lidí jsou dnes po celém světě miliony a produkují denně miliardy fotek. Shlédnout a ohodnotit takovéto množství je zhola nemožné, už jen proto, že jejich “realističnost” je často pro prohlížejícího nudná (typicky “Kája a Kokořín” či “noční Pražský hrad z Karlova mostu s XY v popředí” – samozřejmě s bleskem). Takovéto fotografie dnes bohužel vidíme na každém kroku a jejich množství naprosto zahlcuje naše smysly a asi není v lidkých možnosech po shlédnutí velkého množství takovýchto “výcvaků” včas zareagovat a rozpoznat, že zrovna ta dvoutisící třístá druhá fotografie by mohla být něčím přínosná. Dochází tak k určité erozi vidění i k devalvaci fotografie jako takové.

    Z této situace vede několik cest a jedna z nich je cesta odlišnosti – dělat fotografie jinak, než ti ostatní (tedy pominu-li, že fotografie by možná mohla mít i nějakou tu myšlenku :). Má to ale háček – odlišnost je odlišností pouze do té chvíle, je-li originální. Pokud “fotografující dav” zjistí, že takovéto fotografie jsou kladně přijímány, začnou se vytvářet masově a často bez dalšího přínosu, čistě jen pro efekt, aby to “vypadalo moderně, takhle se přece dnesk afotí, vole!” a začínají vznikat kýčovitá dílka, která jsou ovšem všechna na jedno brdo. A když se do této vlny zapojí některý z velkých výrobců software, pak je o zábavu pro masy (i o odbyt) postaráno. Jen ta fotografie tím trochu trpí, ale koho by to zajímalo, když za to přece každý může dostat vysoké bodové hodnocení či alespoň uznalé poklepání po rameni od podobně fotografujícího kolegy…

    Tohle šílenství chodí ve vlnách – byly doby tabákového filtru (přece každá správná krajina MUSÍ mít hnědé nebe, to dá rozum), hvězdičkových filtrů (u každé lampy MUSÍ být hvězdičky, jinak je to na vyhození), sytě saturovaných krajinek (“ale vono to tam takhle bylo, fakt!”), každá správná černobílá fotografie také MUSELA být sépiová (“aby to jako bylo starý, ne?”), byla doba photomatixu a jeho skládaček (zaplaťpámbu, že aspoň ten už je na ústupu), no a teď je holt doba kreativních plug-inů.

    Ono to zase přejde. Tedy jen co někdo vymyslí nějakou další hrůzu…

    Zbývá jen fotit, fotit, fotit – a kašlat na módu a všeobecný nevkus. Meze fotografie jsou tam, kde je má její autor. A pokud má autor hranice hluboko za hranicí kýče, pak je to jeho problém. Ale proč bych měl takovéhle fotografie dělat i já? Jen proto, že jsou módní? Ale k čertu s módou, každého génia ocení až budoucnost (většinou ovšem hluboko po jeho smrti), takže je úplně jedno, že “filtrovači” a jejich obdivovatelé “normální” dílo neoceňují. No a co?

    Odpovědět
    • proč? proto!

      Bitovod: Ale ty jsi to zase úplně převrátil na ruby.Může být přeci někdo, kdo ty HDRka i v tom Photomatixu dělá dobře (musí se střízlivě a s rozvahou) a nevede ho k tomu žádný “módní” trend.Prostě se mu to líbí a to už třebas z té doby, kdy to masová záležitos nebyla.Až i ti kritici a odpůrci HDRka pochopí, že je to jen jedna z možností, jak udělat fotku, tak budou v klidu.Stejně jako muzikanti,…ještě tak před 15-ti roky se každý strašně rozčiloval, když někdo motal funk s metalem,…nebo lidovku s elektonikou,…a dneska?Dneska je “móda” to zase neškatulkovat.

      Odpovědět
  9. Lightroom?

    Něco vypadá jako výstup z Photomatixu, ostatní můžou být upravované v čemkoli jiném. Nevím, proč z toho vinit zrovna Lightroom a už vůbec bych neřekl, že je to snad nějaký nový fenomén…

    Odpovědět
    • lightroom?

      Nový fenomén to do jisté míry je. Dřív se kupoval foťák na dovolenou nebo při narození děcek, dala se za to tisícovka a vyfotily se čtyři filmy za rok. Když ale dáte za foťák deset tisíc, tak už si toho tak nějak více vážíte a hledíte si toho, i nějakou tu knihu si koupíte a aby to nevypadalo jako vyhozené peníze, snažíte se produkovat něco extra.
      Souhlasím s Bitovodem, ale ty miliardy fotek bych nazval “bezmyšlenkovými”, protože zachytit realitu je sakra těžké. A většina z nich není kýč, protože jsou upřímné. Maximálně tak manýra – to je myslím to pravé slovo pro díla mnohých i renomovaných autorů, napadá mě třeba jméno Šetlík, nebo brak.

      Odpovědět
      • lightroom?

        Jsem to o té bezmyšlenkovitosti zase nechtěl psát tak natvrdo 🙂 A s tou manýrou máš samozřejmě pravdu, to je asi nejpřesnější vyjádření.

        Odpovědět
      • lightroom?

        Ale snaha odlišovat se tu byla dávno před digitálama, např. Lomo, dírková komora atd. Jen díky rozšíření fotografie mezi masy je to dnes víc viditelné… nedělal bych z toho takovou senzaci.

        Odpovědět
    • lightroom?

      Dyk i v tom Photomatixu se dají udělat pěkné HDRka.Duležité je to nepřehánět a dát si s tím práci.Photomatix není vůbec špatnej program,…akorát s ním ne každý dobře nakládá.

      Odpovědět
  10. Názor

    No,…já myslím, že je to prostě evoluce a vývoj.Stejně tak, jako dnes posloucháme muziku z MP3.Zastánci LPíček a CD se s tím stále nemohou smířit.Když takové úpravy někdo dělá, baví ho to a je někdo, komu se to líbí, tak nevidím důvod proč ne?

    Odpovědět
  11. co je realita?

    No ja nejak nechapu proc bych se mel snazit o realitu, kdyz stejne z jednoho snimku pri trochu komplikovanejsim svetle z digitalu/filmu realita nepada, je to stejne jen urcity zpusob snimani a syrova fotka na monitoru vypada odlisne nez jak vidim okem zdrojovou scenu. Chvala jednoduchosti HDR a ze se to zaclo vice pouzivat. samozrejme je vec kazdeho, jak moc ucelove ten ktery efekt pouzije, ale ja teda musim obykle pouzit HDR, aby vysledek byl bliz tomu co realne vidim, protoze senzor to jednim snimkem proste slusne nepobere a osobne preferuju trochu umele vypadajici vysledek nez plochy bez detailu.

    Odpovědět
    • co je realita?

      Presne tak. Zda se, ze spousta lidi bere HDR jako poutovy efekt, ve skutecnosti je ale opak pravdou – HDR je technika, ktera fotky maximalne priblizuje realite, jak ji vnima lidsky zrak.

      To co leze z fotaku je nedokonalou technologii zkripleny obraz sveta, HDR je zpusob jak toto resit.

      Odpovědět
  12. změna reality

    taky bych to bral trochu smířlivě. Měnění reality je už převod třírozměrné reality do dvourozměrné, v ČB také záměna barev za odstíny šedi, dálevýběr v hledáčku, použití vhodné optiky atd. Jsem pochopitelně proti samoúčelné změně, která má zachránit záběr “neobvyklostí”. na což se stejně přijde, nebo když si někdo myslí, že bude Mistr, když bude napodobovat jiné anebo se sveze s módou. Ve svém povolání, ve kterém mne živí reportáž, pochopitelně realitu neměním, ale ve své volné tvorbě (například u krajiny) tu a tam hlavně změnu barevnosti použiji, ale jenom tehdy, když následnou změnu “vidím” už v okamžilu záběru a cítím, že “to je ono”. Když to kdokoli z těchto pohnutek udělá, na snímku je to vidět a nedá se to brát jako samoúčel. Změna barevnosti a jiné dotvořeniny na PC špatnou anebo myšlenkově prázdnou fotku stejně nezachrání….

    Odpovědět
  13. Bude zalezet na zanru

    Pokud to mam chapat jako vytvarne dilo, tak vsechny ty upravy jsou pro mne pripustne, i kdyz o ucelnosti lze v mnoha pripadech s uspechem pochybovat. Pouziti temne cerveneho filmu za jasneho dne take udela v cernobile fotografii vyrazny dramaticky efekt. Hodnoceni, zda-li jde o kyc nebo umeni je pak dano vnimanim kazdeho divaka.

    Rozdil je jen snad v tom, ze drive se stetcem musel ten onen s nim alespon umet zaobchazet, dnes je posunuti nekolika volicu v programu mnohem snazsi. Mozna je dobre si spomenou na podobnou diskuzi o elektronicke hudbe. Dnes nikdo nerozporuje pouziti elektroniky, otazkou je jeji ucelnost.

    U emotivni fotografie povazuji omezeni jen na realitu za zbytecne zuzeni moznosti. V dokumentu nebo reportazi tyto techniky nemaji misto, ale take uvedene priklady bych nepovazoval za dokument and reportaz.

    Odpovědět

Napsat komentář